 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 9 |
19. října – 26. listopadu 2017
vernisáž 19. října 2017 v 16.00 h
Od tří let jsem hodně kreslil z toho důvodu, že jsem byl těžký introvert. Rodiče si se mnou tak nějak nevěděli rady, a když zjistili, že mě kreslení baví, pokaždé když jsem zlobil anebo se nudil, dali mi blok a pastelky a já už jim dal pokoj.
Na 2. základní školu v Berouně jsem nastoupil v roce 1981. Okamžitě se mým nejoblíbenějším předmětem stala výtvarná výchova. V roce 1984 jsme se celá rodina přestěhovali na dva roky do Chudenic u Klatov, kde můj táta pracoval jako správce zámku. Umístění zámku v Americké zahradě mi skýtalo nové podněty pro kreslení a malování. V roce 1986 se ocitám opět v Berouně, kde jsem dokončil základní školu v roce 1989 s vyznamenáním.
Po nástupu na berounské gymnázium a sametové revoluci mě jako první ovlivnil berounský malíř Jaroslav Goldmann. Vyučoval mě sice pouze rok, ale hodně mě jeho neformální pojetí výuky zaujalo. Z té doby také pochází mé první kresby, komiksy a obrazy. Maturoval jsem v roce 1993.
Moje následující kroky mě zavedly na dvouleté nástavbové studium na Střední pedagogickou školu v Berouně, kde mě po technické stránce malby nejvíce ovlivnil ak. mal. Viktor Žabinský (žák Františka Jiroudka na AVU, který byl žákem Williho Nowaka z legendární výtvarné skupiny Osma). Z hlediska filozofie tvorby a umění mě dosti ovlivnil pan Jaroslav Janík, jehož otec znal osobně Zdeňka Rykra, předválečného malíře. Hodně jsme spolu tenkrát diskutovali o smyslu výtvarné tvorby.
Po maturitě v roce 1995 jsem nastoupil na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor výtvarná výchova - občanská nauka. Zde v jižních Čechách se mi velice líbilo a pod mýma rukama se začal rodit můj umělecký styl. Mezi výtvarníky, kteří mě dost ovlivnili, patřili například: Josef Geršl, Josef Lorenc, doc. Radko Chodura, Radek Kubička, ak. mal. Ludvík Vacek, oba sochaři Hylišové, „pražák“ Jaromír Procházka, Matouš Vondrák a další mistři svého oboru. V rámci vysokoškolských studií jsem také absolvoval svoji první společnou výstavu v roce 1997, a to Kladenské dvorky. Nezapomenutelná akce, která se mi vryla do paměti díky lidskému přístupu Josefa Lorence, který tam s námi byl a díky své první zakázce, kterou jsem tam získal a řádně zapil.
Ještě stojí za zmínku to, že se spolužáky Pavlem Fialou a Jiřím Pavlasem jsme v roce 1997 založili výtvarně-filozofickou skupinu „Vytržení“. Scházíme se ještě s dalšími spolužáky z VŠ dvakrát za rok dodnes a vydáváme v omezeném nákladu též svůj bulletin. Tvoříme, vystavujeme.
Po studiích jsem se vrátil do Berouna. Začal jsem učit výtvarnou výchovu na 3. základní škole (dnešní „Wágnerka“). V roce 1999 jsem měl svoje obrazy na první společné výstavě v zahraničí, a to v Německu. Výstava byla úspěšná.
Po prvním školním roce opouštím brány svého pracoviště a vrhám se do živelné tvorby. Maluji obrazy, vystavuji. V této době jsem se živil různými profesemi, neboť přednost dostalo malování. Pracoval jsem například jako skladník v Delvitě, nebo seřizovač lisů na CD v „gramofonce“ v Loděnicích u Berouna. V berounských hospodách v té době též vznikaly různé moje skici.
V roce 1997 se bohužel vlivem nadmíry alkoholu a stresu u mě objevily zdravotní problémy. Následovaly další výstavy, především společné. První samostatnou výstavu jsem měl v Berouně v roce 2002 v Holandském domě. Měla úspěch.
V roce 2002 jsem nastoupil jako pedagog do Domu dětí a mládeže v Berouně (tehdejší IZV MŠMT). Zde jsem pracoval s dětmi a mládeží tři roky. Můj zdravotní stav se stabilizoval, zakousl jsem se tedy do další tvorby. V této době jsem se též věnoval keramice, konkrétně jsem tvořil drobné plastiky s figurálními náměty. Po roce 2000 jsem si oblíbil žlutou a modrou barvu a ty v mojí tvorbě dominovaly, a v podstatě se v různých obměnách, tónech a valérech objevují dodnes.
V roce 2004 vlivem neuspořádaného života jsem opět propadl zdravotním problémům. V té době mi hodně pomohl MUDr. Blažek, který mě arteterapeuticky vedl, a dokonce jsme se spřátelili a v roce 2007 mi zahajoval výstavu mých obrazů v Plzni, v galerii Azyl. V den vernisáže jsem prodal dvanáct obrazů, což se mi ještě nikdy nestalo.
V roce 2006 v srpnu jsem nastoupil jako učitel výtvarné výchovy na Střední pedagogickou školu v Berouně, aneb dobří holubi se vracejí. Ještě jsem stihl rok dálkově studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V té době jsem měl již vypracován svůj solitérní malířský projev, přesto jsem hodně inspirace načerpal od doc. Hany Babyrádové, doc. Horáčka a malíře a pedagoga Petra Kamenického. Z té doby (2007) pochází série deseti velkoformátových obrazů, laděných pouze do modré barvy s abstraktními motivy. Největší z nich měřil 130x130 cm.
Do dnešních dnů působím na Střední pedagogické škole v Berouně jako učitel. Maluji a stále vystavuji. Do letošního roku mám za sebou přes třicet společných i samostatných výstav.
Poslední klíčový okamžik v mém životě bylo setkání s mojí životní láskou a partnerkou, naivní malířkou a spisovatelkou, Markétou Van Benešovou, v roce 2007. V tvorbě i v životě jsem se zklidnil. V roce 2011 jsme uzavřeli sňatek. Měli jsme též dvě společné výstavy. Máme spolu dvě děti, starší Zoe, té je 5 let a už také maluje, samozřejmě pod mým výhradním vedením. Mladší dcera se jmenuje Thea, ale říkáme jí Zazi. Jsou jí 2 roky.
Zatím moje poslední samostatná výstava se konala v Městské galerii v Berouně v roce 2015, ku příležitostí mých 40. narozenin. Několik obrazů jsem i prodal. V současné době se věnuji hlavně malbě akrylovými barvami na plátno, dále tvořím drobné keramické plastiky a grafické listy v malých formátech a malých nákladech. Nejvíce ztvárňuji figury žen a zátiší. Můj styl se pohybuje na pomezí nové figurace a neokubismu.
Dne 2. 10. 2017 Mgr. Tomáš Petříček
