 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 1 |
Koncem 60. let začal fotografovat v rodné Plzni divadlo a jazzové či rockové koncerty. Počátkem 80. let objevil krásu velkoformátových kamer, kde je konečným výsledkem kontaktní kopie, ale jeho styl vychází z minimal artu a osciluje mezi perfektností a náhodou při vzniku snímku. Nevadí mu světlo vniklé do kazety a ani vinětace objektivu, které naopak úmyslně využívá a začleňuje do výtvarného procesu. Základní otázka, kterou si ve své tvorbě klade, je pocit člověka v prostředí, které si sám pro sebe vytvořil. V letech 1991, 1994 a 1995 fotografuje díky stipendiu francouzského ministerstva zahraničí pařížskou čtvr La Defense.
Petr Helbich *1929 v Praze.
Helbichova fotografická cesta, která celoživotně doplňuje jeho občanské povolání lékaře, začíná v roce 1948 pod vlivem Rudolfa Jandy, od něhož přebírá realističnost a přesnost pohledu, a také Josefa Sudka, který v něm inspiroval smysl pro motiv a jeho čas. V letech 1952 – 1970 provází Helbich Sudka do pralesa Mionší a stává se jeho „asákem“. Jeho fotografie jsou od počátku statické (používá formáty 6 × 9, 6 × 10 a 9 × 12 cm). Od roku 1993 fotografuje kamerou 13 × 18 cm, z negativů nezvětšuje, ale pouze kopíruje. Své snímky řadí do cyklů, z nichž některé evokují jeho vztah k Sudkovi (Zátiší, Pralesy), jiné (Bulovka, Demolice) naopak představují osobitý pohled autora a jeho vlastní cestu související s českou fotografií. P. Helbich, by celoživotní fotograf amatér, dosáhl ve své tvorbě profesionální jistoty a dokonalosti.
Karel Kuklík *1937 v Praze.
Rokem 1958 začala jeho cesta za subjektivním vyjádřením vlastních pocitů a vztahů k okolnímu světu. V šedesátých letech byl jedním z hlavních představitelů surrealismu a strukturální abstrakce ve fotografii a vystavoval s malíři, grafiky a sochaři stejné výtvarné orientace. V sedmdesátých letech se přiklonil spíše k fotografické tradici, jak české (Funke, Hák a Sudek) tak i k americké (Weston, Strand), a využil zkušeností z předchozí etapy své tvorby, aby je transformoval do svého dalšího tvůrčího období.
Bohumír Prokůpek *1954 v Humpolci / † 2008
V letech 1970 – 74 studoval obor fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a v letech 1982 – 86 pak katedru fotografie na pražské FAMU. Jeho velkým životním tématem byla nedotčená příroda a proti ní krajina, v níž je člověk přítomen svým dílem. Od roku 1990 působil jako vydavatel (nakl. ASCO) a koncem devadesátých let začal pracovat i na rozsáhlých fotografických realizacích pro interiéry (památník Lidice). Pracoval s různými formáty negativů, ale i s digitální fotografií, přičemž často používal úmyslnou neostrost a monochromii, čímž dosahoval subjektivní až mystický výraz. Od roku 2002 až do předčasné smrti působil jako vedoucí ateliéru plenéru na FAMU.
Tomáš Rasl *1975 v Praze
V letech 1996 – 2003 vystudoval fotografii na pražské FAMU a stal se vyhledávaným fotografem architektury. Ve volné tvorbě často používá staré dřevěné kamery s velkým formátem negativu, v poslední době experimentuje ušlechtilými tisky, především bromolejem. Pracuje v postupně se vyvíjejících cyklech a jeho poetické fotografické vidění umocňují i básnické názvy děl a cyklů. Na své poslední výstavě „Mezi dnem a snem“ v pražské Trafo Gallery vystavil poprvé kromě fotografií také objekty: některé vycházejí z jeho snímků a transformují je do trojrozměrných soch. Je vnukem fotografa Ferdinanda Bučiny (1909 – 1994) jehož archiv opatruje.
Jan Reich *1942 v Praze / † 2009
Fotografoval od konce 50. let, v letech 1965 – 1970 vystudoval pražskou FAMU. Již tehdy bylo jeho snahou zachytit z lidské činnosti to, co mizí v toku času. Nazíral svět civilním pohledem, blízkým estetice Skupiny 42, která na něho silně působila. Přechodem z malého a středního formátu na formát negativu 13 × 18 až 24 × 30 cm v roce 1980 a navázáním na sudkovskou tradici se v jeho tvorbě začaly objevovat romantické prvky. Současně nechával na svoji tvorbu působit i vlivy přicházející z americké velkoformátové fotografie. Jeho kniha Bohemia byla v roce 2005 oceněna hlavní cenou Magnesia Litera.
