 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 1 |
Figurace se vedle abstrakce začíná u nás výrazně uplatňovat již koncem padesátých let, aby se pak stala cenným proudem i českého polooficiálního umění doby tak zvané normalizace. Nedlouho po absolutoriu pražské Akademie (1968) se pravidelně na české výtvarné scéně uplatňuje i Petr Šmaha: obsahovým záměrem svých obrazů i jejich provokativním stylem. Vždy dílem, které svobodně volí způsoby své angažovanosti v dějinách malby, v kulturních dějinách dramatického dneška i člověka obecně. Stává se výraznou osobností českého expresionismu.
Dnešní Šmahova výstava navazuje na zdejší přehlídku jeho kreseb v roce 2014. Zahrnuje v podstatě všechny tematické okruhy jeho malby za poslední desetiletí. Jejich společným rysem je záznam události. Je to především událost malířská, vlastní drama svrchované malby. Ta je ovšem vždy nějak motivována zážitkem, určovaným osobním i kolektivním osudem, projevujícím se shlukem příhod, ústících nakonec do symbolického smyslu díla.
Ve Šmahově obrazu jsme vyzýváni k účasti na dění formy, to je k prožitku dění světa v imaginárním prostředí obrazu, založeného na konkrétním prostupu umělcova života a kolektivního osudu člověka. Šmaha dovoluje světu, aby se v obraze projevoval do značné míry spontánně a v dialogu s malířem reagoval na umělcovu výzvu k dramatické konfrontaci nejrozmanitějších prvků. Zmocnit se světa formou dynamiky vnitřních střetů předmětů i forem, to je smyslem nakonec víceméně objektivního dramatu každé Šmahovy malířské události.
Nalezneme zde náměty diktované konkrétními příběhy doma, jako je České soudnictví – kauza Mánes (2007) a Národ sobě (2017). Obraz otevírá dveře adresnému kriticismu, jaký není v české malbě samozřejmostí. Technická civilizace i úžasy vesmíru se mohou jevit jako neodvratitelná hrozba: Výlevka (2007), Zkrat (2009), Černá díra (2009), Mechanismy (2009). Technika je viděna pod zorným úhlem skeptických meditací nad chaosem dnešních vrakovišť. Všednosti nabývají v obraze hlubšího, existenciálního smyslu: Rozbité brýle (2015). Uzel (2006), Dveře (2017). Jindy je myšlenka obecné psychologie patrna již z názvu obrazu: Každý sám (2010), Za sebou (2012). Malíř však umí zhodnotit i své vlastní momentální prožitky: Nemocnice Motol (2016), Karanténa (2016), opět s přesahem do oblasti univerzální lidské zkušenosti. Výtečný portrétista Petr Šmaha s úspěchem dovede vykreslit satirický škleb iracionálního děsu a zmaru. Groteskně zalomené předměty, figury, tváře i celé scény, jakoby v obraze vypovídaly samy proti sobě.
Petr Šmaha se ve svých obrazech míní odvážně a s velkým rizikem promalovat do zadních plánů aktuálně žité doby. V ohnisku jeho bizarních malířských her výhružně stojí nejednou krutá pravda světa. Nabízí nám jednu z možností, jak si ozřejmit cosi, co někdy nazýváme paradigmatem doby, jejím skrytým, ale naléhavým, bohužel někdy zlověstně svéhlavým smyslem. Adresnou angažovaností svých obrazů se Petr Šmaha dovede vyhranit v proudu české grotesky, s níž provokativním anarchismem formy ovšem co nejtěsněji souvisí. Je doma ve světových programových projektech narativní, nové a volné figurace. V proudu evropského expresionismu, jak ho například v Německu představují stále aktuální Noví Divocí, patří Petru Šmahovi více než čestné místo.
Jan Kříž
Petr Šmaha
* 12. 5. 1945 ve Slatině u Brna
1947 dvakrát portrétován malířem Rudolfem Kunderou, to společně s vlivem maminky, talentované malířky, do budoucna otevřelo cestu k zájmu o výtvarné umění
1951 – 1959 Základní osmiletá škola v Ostravě
1956 první vážné výtvarné pokusy technikou olejomalby, soukromé konzultace s malíři Vladimírem Teršem a Janem Obšilem, návštěvy přednášek v ostravském Domě umění
1959 – 1962 Škola uměleckých řemesel v Brně, studium kresby u malířů Emanuela Ranného a Dalibora Chatrného, konzultace u malíře Otakara Zeminy
1962 – 1968 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. František Jiroudek, asistent Václav Sedláček, prof. Ladislav Čepelák, doc. Jiří John
1964 seznámení s malíři Josefem Jírou, Františkem Ronovským, Bohdanem Kopeckým a skupinou M57 - Makarská
červenec 1968 – červenec 1969 na vojně v Sušici
80. léta seznámení s malířem Janem Bauchem a s malířem Endre Nemesem
90. léta seznámení s malířem Jaroslavem Klápštěm a Jitkou Válovou
2013 seznámení s malířem Jiřím Anderlem
Členství
v 80. letech Svaz českých výtvarných umělců
v 90. letech Kontrast, Lipany, Nové sdružení
1999?–?2013 Spolek výtvarných umělců Mánes, z S.V.U. Mánes vystoupil na protest proti vyloučení pěti kolegů ze spolku
Od roku 2013 Volné sdružení M
Ceny
1966, 1968 ateliérová cena AVU
1983 cena J. Dimitrova, Sofie
2002 cena Festivalu grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice
Zastoupen ve sbírkách
Národní galerie, Praha, Dům umění Ostrava, SGVU Litoměřice, Národní památník Terezín, Národní galerie Sofia
Soukromé sbírky Itálie, Česká republika, Slovensko, Německo, Bulharsko, Řecko, Francie, USA, Dánsko, Švýcarsko
