RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1
Petr Šmaha, Obrazy 2007 – 2017
     V rámci svého bytostného založení – v umění jako radikální expresionista, dospěl Petr Šmaha k originální verzi nastupující vlny české figurální malby v sedmdesátých letech minulého století.
     Figurace se vedle abstrakce začíná u nás výrazně uplatňovat již koncem padesátých let, aby se pak stala cenným proudem i českého polooficiálního umění doby tak zvané normalizace. Nedlouho po absolutoriu pražské Akademie (1968) se pravidelně na české výtvarné scéně uplatňuje i Petr Šmaha: obsahovým záměrem svých obrazů i jejich provokativním stylem. Vždy dílem, které svobodně volí způsoby své angažovanosti v dějinách malby, v kulturních dějinách dramatického dneška i člověka obecně. Stává se výraznou osobností českého expresionismu.
     Dnešní Šmahova výstava navazuje na zdejší přehlídku jeho kreseb v roce 2014. Zahrnuje v podstatě všechny tematické okruhy jeho malby za poslední desetiletí. Jejich společným rysem je záznam události. Je to především událost malířská, vlastní drama svrchované malby. Ta je ovšem vždy nějak motivována zážitkem, určovaným osobním i kolektivním osudem, projevujícím se shlukem příhod, ústících nakonec do symbolického smyslu díla.
     Ve Šmahově obrazu jsme vyzýváni k účasti na dění formy, to je k prožitku dění světa v imaginárním prostředí obrazu, založeného na konkrétním prostupu umělcova života a kolektivního osudu člověka. Šmaha dovoluje světu, aby se v obraze projevoval do značné míry spontánně a v dialogu s malířem reagoval na umělcovu výzvu k dramatické konfrontaci nejrozmanitějších prvků. Zmocnit se světa formou dynamiky vnitřních střetů předmětů i forem, to je smyslem nakonec víceméně objektivního dramatu každé Šmahovy malířské události.
     Nalezneme zde náměty diktované konkrétními příběhy doma, jako je České soudnictví – kauza Mánes (2007) a Národ sobě (2017). Obraz otevírá dveře adresnému kriticismu, jaký není v české malbě samozřejmostí. Technická civilizace i úžasy vesmíru se mohou jevit jako neodvratitelná hrozba: Výlevka (2007), Zkrat (2009), Černá díra (2009), Mechanismy (2009). Technika je viděna pod zorným úhlem skeptických meditací nad chaosem dnešních vrakovišť. Všednosti nabývají v obraze hlubšího, existenciálního smyslu: Rozbité brýle (2015). Uzel (2006), Dveře (2017). Jindy je myšlenka obecné psychologie patrna již z názvu obrazu: Každý sám (2010), Za sebou (2012). Malíř však umí zhodnotit i své vlastní momentální prožitky: Nemocnice Motol (2016), Karanténa (2016), opět s přesahem do oblasti univerzální lidské zkušenosti. Výtečný portrétista Petr Šmaha s úspěchem dovede vykreslit satirický škleb iracionálního děsu a zmaru. Groteskně zalomené předměty, figury, tváře i celé scény, jakoby v obraze vypovídaly samy proti sobě.
     Petr Šmaha se ve svých obrazech míní odvážně a s velkým rizikem promalovat do zadních plánů aktuálně žité doby. V ohnisku jeho bizarních malířských her výhružně stojí nejednou krutá pravda světa. Nabízí nám jednu z možností, jak si ozřejmit cosi, co někdy nazýváme paradigmatem doby, jejím skrytým, ale naléhavým, bohužel někdy zlověstně svéhlavým smyslem. Adresnou angažovaností svých obrazů se Petr Šmaha dovede vyhranit v proudu české grotesky, s níž provokativním anarchismem formy ovšem co nejtěsněji souvisí. Je doma ve světových programových projektech narativní, nové a volné figurace. V proudu evropského expresionismu, jak ho například v Německu představují stále aktuální Noví Divocí, patří Petru Šmahovi více než čestné místo.
     Jan Kříž
     
     Petr Šmaha
     * 12. 5. 1945 ve Slatině u Brna
     1947 dvakrát portrétován malířem Rudolfem Kunderou, to společně s vlivem maminky, talentované malířky, do budoucna otevřelo cestu k zájmu o výtvarné umění
     1951 – 1959 Základní osmiletá škola v Ostravě
     1956 první vážné výtvarné pokusy technikou olejomalby, soukromé konzultace s malíři Vladimírem Teršem a Janem Obšilem, návštěvy přednášek v ostravském Domě umění
     1959 – 1962 Škola uměleckých řemesel v Brně, studium kresby u malířů Emanuela Ranného a Dalibora Chatrného, konzultace u malíře Otakara Zeminy
     1962 – 1968 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. František Jiroudek, asistent Václav Sedláček, prof. Ladislav Čepelák, doc. Jiří John
     1964 seznámení s malíři Josefem Jírou, Františkem Ronovským, Bohdanem Kopeckým a skupinou M57 - Makarská
     červenec 1968 – červenec 1969 na vojně v Sušici
     80. léta seznámení s malířem Janem Bauchem a s malířem Endre Nemesem
     90. léta seznámení s malířem Jaroslavem Klápštěm a Jitkou Válovou
     2013 seznámení s malířem Jiřím Anderlem
     
     Členství
     v 80. letech Svaz českých výtvarných umělců
     v 90. letech Kontrast, Lipany, Nové sdružení
     1999?–?2013 Spolek výtvarných umělců Mánes, z S.V.U. Mánes vystoupil na protest proti vyloučení pěti kolegů ze spolku
     Od roku 2013 Volné sdružení M
     
     Ceny
     1966, 1968 ateliérová cena AVU
     1983 cena J. Dimitrova, Sofie
     2002 cena Festivalu grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice
     
     Zastoupen ve sbírkách
     Národní galerie, Praha, Dům umění Ostrava, SGVU Litoměřice, Národní památník Terezín, Národní galerie Sofia
     Soukromé sbírky Itálie, Česká republika, Slovensko, Německo, Bulharsko, Řecko, Francie, USA, Dánsko, Švýcarsko