RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK4705
Vojtěch Sedláček
grafika
Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
19. září–prosinec 1982
vernisáž 19. září 1982 v 10.00 h


Malíř v krajině
Národní umělec Vojtěch Sedláček
     Dílo národního umělce Vojtěcha Sedláčka vychází z hlubokého vztahu k venkovu, k prosté krajině a člověku, který ji vzdělává a jeanuž poskytuje obživu.
     Základní předpoklady svého sepjetí s životem venkova si Sedláček přinesl již z domova. Narodil se v nevelké vesnici Libčanech ve východočeské rovinaté krajině, kde jeho předkové byli po generace usedlí a působili jako učitelé. Byl to rod pevně srostlý s prostředím, podílejícím se na všech strázních i radostech vesnice. Znal důvěrně její život, tvrdou práci, rok po roce se opakující koloběh ročních období.
     Sedláčkowo dětství ohraničoval horizont prosté vesnice uprostřed polí protkaných sítí vozových cest. Nebyla to líbivá krajina s lesy, rybníky a pahorky, ale země živitelka na každém kousku obdělávaná a poznamenaná plahočením. Svět, který Sedláčka obklopoval v dětství a který poznal v šíři i hloubce se stal zdrojem a téměř výhradní náplní jeho umělecké tvorby. V popředí jeho zájmu byl od počátku člověk, jehož si všímá výhradně v pracovním procesu. Z počátku to jsou malá zastavení: v kovárně, ve stáji, při práci na dvoře, ve včelíně, v sadě. Postupem let se tato témata mění v široké záběry krajiny. I tam se objevuje vždy člověk v pracovním úsilí. Lidská postava přestává však být dominantní, umělec ji chápe jako organickou součást krajiny, kterou zachycuje v atmosférických proměnách a rytmu ročních dob.
     První Sediáčkovy výtvarné pokusy vznikají ještě v době studií na reálce v Hradci Králové pod vedením profesora kreslení, který ho zasvětil da základů grafických technik. Plány do budoucnosti však přerušila těžká choroba, která ho natrvalo paznamenala a více méně odsoudila k životu v ústraní. Přispěla však k souhlasu otce, aby se syn věnoval umělecké dráze v naději, že mu volnější život umělce umožní lépe uchovat chatrné zdraví. Na akademii se stal žákem profesora Preislera a v rocs 1916 byl přijat do grafické speciálky profesora Švabinského, u něhož si osvojil znalost grafických technik. Vystřídal ve své tvorbě postupně linoryt, dřevořez, lept i suchou jehlu a posléze litografii, která nejvíce vyhovovala jeho kreslířskému založení. Vojtěch Sedláček je bytostný kreslíř a kreslířem v podstatě zůstává i tam, kde používá barvy. I barva je u Sedláčka především čarou, která se dodatečně rozlévá do skvrn a ploch. Dominujícím výrazným prostředkem je čára, linie. V ranném údobí, kdy se umělec zaměřuje více na figuru, není jeho čára prosta dekorativní funkce, zvláště v linorytu a dřevořezu. Člení plochu a vytváří mělký prostor. Těsnější Sedláčkovo přilnutí ke krajině mění výrazně vztah mezi čarou, plochou a prostorem. Prostor se prohlubuje da dálky k nízkému horizontu. Zároveň se postupně zmenšuje důraz kladený na figuru, kterou umělec začleňuje do krajiny, jako její součást. Neumenšuje se tím ovšem její význam. Člověk a jeho práce jsou v Sedláčkově díle všudypřítomní. Barva, která se v grafické tvorbě u Sedláčka obevuje velmi záhy, má důležitý úkol. Vedle stále úspornější čáry – zprvu křídou, později štětcem – je důležitým prvkem prostorotvorným a v souzvuku s kresbou umocňuje emocionální působivost díla.
     Po ukončení studia se Sedláček nakrátko věnoval – věren rodové tradici – učitelství kreslení na střední škole. Zdravotní stav mu to však dlouho nedovolil. Umění se mp pak stalo celoživotní náplní. Kreslí, maluje, pracuje jako grafik, ilustruje knihy.
     Sedláčkcvy náměty jsou v podstatě stále tytéž a nemění se příliš ani když po sňatku s Marií Serbouskovou zakotvil v Javornici v podhůří Orlických hor, odkud jeho žena pocházela. I tam viděl obyčejný vesnický život, obyčejné lidi při práci. Vyjížděl za nimi do polí na vozíku taženém vlastním koníkem od časného jara do pozdního podzimu. Jen na zimu se nakrátko vracel do Prahy. Teprve ke stáru se stávaly zimní pražské pobyty delší, po smrti ženy se v Javornici objevoval řidčeji.
     Kreslí a maluje své široké záběry přírody v sepětí s člověkem i drobné náměty v nich zobecňuje i neviděné. Není nikdy a nikde romantický. Líčí vesnický život takový, jaký v té době byl. Kočárek s děckem na poli byl podobná realita jako Mánesovo děťátko uložené ve stínu keře na zemi. Sedláčkovy obrazy venkova vnímáme všemi smysly. Stačí několik zdánlivě náhodných tahů štětcem k vyvolání dojmu z přírody v kterémkoli ročním období a počasí. Z jeho záznamů takřka cítíme vůni ornice zkropené deštěm, slyšíme drkot kol žebřiňáku, cinkot podkov na zledovatělé cestě. Jak obsažený je prostý záznam holého štěpu s ptákem na větvi, vyjadřující celou atmosféru předjaří, radostnou předzvěst jara.
     Pro Sedláčka je příznačné, že chápe skutečnost jako nepřetržitý tok dění. Je mu zcela cizí statičnost. Byl obdařen mimořádnou citlivostí pro zachycení prchavých dojmů, ať to byly atmosférické proměny, nebo reálný pohyb člověka, či zvířete. Pohyb je v jeho díle potencionálně obsažen i tam, kde zdánlivě ustává, kde se nic neděje.
     Umělecký vývoj Vojtěcha Sedláčka neprocházel názorovými změnami, nenajdeme v nich zvraty, stopy experimentů a hledání nových výrazovýoh prostředků. Sedláčkovo umění rostlo a rozvíjelo se z vnitřní nutnosti, organicky a neokázale. Píseň domova, která z jeho díla zaznívá, je zakotvena hluboko v tradicích českého umění. Jeho umění je ryzí a české, které i v kontextu mezinárodním zdůvodní své oprávnění a přínos.
Libuše Jandová

Životopisná data:
     Narozen 9. září 1892 v Libčanech u Hradce Králové. Studium na reálce v Hradci Králové, pak na Akademii výtvarného umění v Praze u Josefa Loukoty, Jana Preislera a Maxe Švabinského. Od roku 1916 členem Umělecké besedy v Praze, od roku 1912 členem HOLLARA.
     Roku 1954 mu byla udělena státní cena za krajinářskou tvorbu, v r. 1959 jmenován náradním umělcem, v roce 1962 mu byl udělen Řád republiky. Zemřel v Praze 3. února 1973.
     
1.  Dojení dřevořez 210 ´ 269 mm 1921
2.  Kolář lept 250 ´ 321 mm 1922
3.  Kovárna mědiryt 184 ´ 270 mm 1924
4.  Včelař lept 1982 ´ 238 mm 1924
5.  Na dvoře suchá jehla 165 ´ 236 mm 1924
6.  Malíř v krajině litografie 240 ´ 320 mm 1926
7.  Na poli barevná litografie 180 ´ 265 mm 1926
8.  Ve stáji barevná litografie 245 ´ 320 mm 1929
9.  Vlaštovka litografie 195 ´ 285 mm 1935
10.  Žně barevná litografie 420 ´ 445 mm 1936
11.  Pátý květen u nás litografie 110 ´ 150 mm 1945
12.  Automatčík litografie 110 ´ 170 mm 1945
13.  Předjaří barevná litografie 345 ´ 500 mm 1951
14.  Sanice barevná litografie 330 ´ 490 mm 1952
15.  Duben barevná litografie 300 ´ 470 mm 1952
16.  Podzim ve vsi barevná litografie 325 ´ 475 mm 1954
17.  Podzim barevná litografie 360 ´ 515 mm 1956
18.  Žně barevná litografie 345 ´ 520 mm 1957
19.  Přeorávka brambořiště litografie 310 ´ 500 mm 1957
20.  Na sklonku podzimního dne barevná litografie 360 ´ 400 mm 1961
     
     Výstavu uspořádala Rabasova galerie Okresního muzea a galerie v Rakovníku ve spolupráci s Národní galerií v Praze
     Katalog s použitím reprodukce litografie V. Sedláčka „Malíř v krajině“ a plakát s reprodukcí litografie „Koně na poli“ vydalo Okresní muzeum a galerie Rakovník
     Povolil OK ONV v Rakovníku 7. 9. 1982 pod č. 282.
     Vytiskly Tiskařské závody n. p. Praha, provoz 64 Rakovník - TZ 64 2764 82