Jan Smetana – výběr z malířského a grafického díla z let 1942

RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK

Jan Smetana
výběr z malířského a grafického díla z let 1942–1948

Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
3. dubna–květen 1983
vernisáž 3. dubna 1983 v 10.00 h

Stanice Barbes Rochechouart, 1947

Interier, 1946

Narodil jsem se na samém konci první světové války a na veřejnost poprvé umělecky vystoupil v rámci „Skupiny 42“ uprostřed druhé světové válečné katastrofy. Vyrůstal jsem v období poznamenaném velkou hospodářskou krizí jež otřásla světovou ekonomikou, nástupem italského a německého fašismu, občanskou válkou ve Španělsku a konečně mnichovskou zradou, po níž následovala nacistická okupace Československa.
Jsem tedy příslušníkem umělecké generace jejíž osud byl předznamenán převratnými dějinnými a politickými událostmi, které nemohly neovlivnit její světový názor i občanskou orientaci, jež se vyvíjela zákonitě na principech historického u dialektického materialismu.

Jan Smetana

     Společenská angažovanost má od dob národního obrození v maší kultuře výraznou tradici. Jejím zvláštním rysem je vazba pokrokových idejí s novými progresívními formami uměleckého vyjádření.
     Poučeni na živém příkladu kubistické metody rozkladu stavebných prvků skutečnosti a jejich přestavby v zákonitostech uměleckého díla i na jedinečnosti osobní výpovědi opírající se o některé objevy surrealismu, mladí umělci, kteří poprvé předstoupili před veřejnost v roce 1943 pod názvem „Skupina 42“, stanovili svůj program analýzy moderního světa, zejména moderního velkoměsta, v touze hledat a nalézat znovu odpovědi na otázky po smyslu života a umění. Při společné práci se tehdy sešli malíři, sochař, fotograf, básníci i teoretici, mezi nimi malíř Jan Smetana.
     Narodil se v roce 1918 v Praze. Od dětství se zajímal o výtvarné umění a využíval všech možností, které mu nabízely pražské výstavní síně k setkávání s výsledky tradiční i nejnovější umělecké tvorby naší i zahraniční. Díla klasiků moderního malířství a sochařství poznával v tehdejší Moderní galerii, ale také, především obrazy Pabla Picassa, v soukromé sbírce dr. Vincence Kramáře. Zájezd do Paříže na Světovou výstavu v roce 1937 byl pro tehdejšího studenta profesury výtvarné výchovy na fakultě architektury ČVUT velkým zážitkem. Zhlédnutí slavného Picassova obrazu Guernica, děl P. Bonnarda, G. Braqua, M. Ernsta, ale i starých mistrů v pařížských muzeích bylo jistě silným popudem k pokusům o vlastní soustavnou malířskou práci. Jako funkcionář levicového „Spolku posluchačů architektury“ se aktivně zapojil do veřejného a politického života. V první perzekuční vlně proti české inteligenci je 17. listopadu 1939 zatčen a vězněn německými okupanty v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu se setkává s Jiřím Kotalíkem a postupně i s ostatními přáteli, kteří se podíleli na umělecké aktivitě „Skupiny 42“.
     Vývoj samostatného Československa, jeho industrializace, provází překotný rozvoj stavební činnosti. Staletou krásu historických měst stále více obklopuje kruh čtvrtí činžovních domů, kouřících továren, periferie nuzných obydlí a ohrad. Doba slaví vítězství účelnosti nad starou krásou. V kulisách konstruktivistických novostaveb pulzuje život a dokonává přeměnu epochy. Téma města tím v našem umění získává nový, metaforický význam – hlavního příznaku moderní doby – dávající ve své šíři dostatek prostoru nejrůznějším uměleckým přístupům k hledání poezie a krásy, k objevování pravdivého, esteticky dosud neotřelého poznání světa. I dnes po čtyřiceti letech ve zcela odlišných společenských podmínkách, ale v obdobné situaci, kdy z několika center se již rozlila budovatelská aktivita do mnoha malých měst, aby zde zásadně měnila způsob života a vynucovala si řešení řady otázek, má v současné tvorbě stále stejnou platnost.
     Pohled na město v malbách mladého malíře Jana Smetany byl věcný. Nejvíce čerpal z rozhraní, kde se stýká a střetává řád lidského díla s živelností přírody. Jedním z témat tohoto období je například technicky krásná konstrukce rozhledny vysouvající se z měkkého koberce porostu petřínského svahu, ale také příznačné motivy městských dvorků i osamělých domů na konci průmyslových okrajů Prahy, na samé hranici města a volné krajiny. Souběžně s malbou rozvíjí i svoji tvorbu grafickou. Mnohdy v úspornosti omezení na jedinou barvu a soustavu linií a ploch mu umožnila vyprostit předměty ze všeho podružného a takto jedrroznačně podřízené výtvarnému řádu je pak stavět do zamýšlených poetických vztahů. Zdůrazněním souvislostí vlastní konstrukce zpodobňované skutečnosti se skladebným řádem obrazu v motivech ulic interiérů a zátiší s petrolejovými lampami staví základ svého osobitého vidění.
     V prvním poválečném roce 1946 navštívil se skupinou reprezentantů naší kultury znovu Paříž. Mezinárodním porovnáváním výsledků dosavadní práce si upevňuje a obohacuje svůj názor. Z podnětů posbíraných cestou do evropské metropole, do kypivého světa kavárniček na ulicích a okouzlující inženýrské krásy metra – příbuzných těm co před lety přinesl ze svého pařížského pobytu František Tichý – maluje vrcholné obrazy první periody své tvorby.
     Suché jehly, lepty a litografie vznikající zároveň, nejsou jen odleskem maleb. V dořešených realizacích se jim plně vyrovnávají. Pohled na grafické listy Jana Smetany ozřejmuje jeho metodu variací, postupného očištování výchozího motivu, třibení a přetváření vnášení nových prvků potřebných k jednotě uměleckého obrazu skutečnosti. Vážnou hru fantazie inspirovanou vnější realitou ve spojení s přísnou tektonikou a osobní výpovědí o poetických hodnotách světa kolem nás.

Životopisné údaje:
     Jan Smetana, malíř a grafik, se narodil 3. října 1918 v Praze. Absolvoval studium profesury výtvarné výchovy na Českém vysokém učení technickém v Praze v letech 1936–1939. Studia dokončil na pedagogické fakultě UK v Praze v roce 1946. Byl zakládajícím členem „Skupiny 42“, od roku 1943 členem Výtvarného odboru Umělecké besedy, od roku 1945 členem SČUG Hollar. V roce 1968 byl jmenován vlaídou ČSSR zasloužilým umělcem. V roce 1967 povolán jako pedagog na AVU v Praze, kde byl v roce 1968 jmenován prezidentem republiky řádným profesorem a pověřen vedením speciálního malířského ateliéru. V roce 1978 mu bylo propůjčeno státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.
     Svými díly je zastoupen v Národní galerii v Prazc, v Galerii hl. m. Prahy, v Moravské galerii v Brně, ve sbírkách všech regionálních galerií v ČSR i v mnoha sbírkách dalších veřejných institucí. Uspořádal řadu souborných výstav a podílel se svými díly na mnoha reprezentačních výstavách československého výtvarného umění v ČSSR i zahraničí.

     Prostorové možnosti výstauní síně dovolují ukázat divákům jen malý úsek z díla Jana Smetany, proto je výstava omezena pouze na díla z období aktivity „Skupiny 42“ vybraná výhradně ze sbírek Národní galerie v Praze.

1.	Na nábřeží	litografie	1944
2.	Z periferie	suchá jehla	1944
3.	Petřínská rozhledna	lept	1944
4.	První ruský tank	monotyp	1945
5.	Montrouge v dešti	suchá jehla	1946
6.	Kavárna	suchá jehla	1947
7.	Pařížský motiv	lept	1947
8.	Deštníky	lapt s akvatintou	1947
9.	V dešti	lept s akvatintou	1947
10.	Dvě lampy	lept s akvatintou	1946
11.	Stanice Barbes Rochechouart	suchá jehla	1947
12.	Nádraží	suchá jehla	1947
13.	Pařížské metro	akvatinta	1947
14.	Nábřeží Malaquais	suchá jehla	1947
15.	U otevřené skříně	suchá jehla	1948
16.	Dvorek s kamenným lvem	olej	1942
17.	Osamělý dům	olej	1943
18.	Konečná stanice	olej	1944
19.	Interier	olej	1946
20.	Dvě lampy	olej	1946

     Výstavu uspořádala Rabasova galerie Okresního muzea a galerie v Rakovníku ve spolupráci s Národní galerií v Praze.
     Výstavu a text katalogu připravil Václav Zoubek.
     Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Povolil OK ONV v Rakovníku, 15. března 1983 pod číslem 28/83
     Vytiskly Tiskařské závody n. p. Praha, provoz 64 Rakovník. 3618 83