Rabasova galerie v Rakovníku Støedoèeská galerie v Praze Malá síò RG 23. února22. dubna 1984 vernisá 23. února 1984 v 16.30 h
Výstavu uvede Jan Rýz, pracovník Støedoèeské galerie
| ZA MRTVÝM PØÍTELEM Odeel prvý druh z øady mladých umìlcù, kteøí po válce se vrátili ke svému dílu a k osvìtové práci v Umìlecké besedì. Doba pøíli krátká, abychom bez bolesti se mohli smíøit s osudnou skuteèností, abychom mohli pochopit øád vìèného kolobìhu ivota a reagovat naò bez hlubokého pohnutí a soucitu. A pøece jak mnoho práce a dobrého díla lze za pouhých deset let vykonat. Jak solidní musil být základ, jak zdravé byly koøeny umìlecké osobnosti Boháèkovy, kdy v krátké lhùtì, která mu byla osudem urèena k tvorbì muných let, mohl vytvoøit dílo tak vzácných hodnot, kdy po krátké dobì deseti let mùeme konstatovat eò tak úrodnou a zralou. Jak èistý a neporuený byl bánický sen, který zde byl tak bohatì realizován. Vìrný ideálùm svého mládí, které proil na jediné vrásce Zemì, jedné z tìch, které se hluboko zaøezávají do úrodné roviny rodného jeho kraje na Mladoboleslavsku, vrací se po válce do své svìtnièky, kde se svou rodinou v naprostém odøíkání il svùj pøíkladnì skromný a nenároèný ivot. Navazuje na své pøedváleèné období uvìdomìlou kompozièní tvorbou, oivovanou ujasnìným a oprotìným studiem skuteènosti, resignuje na vecku svìtskou slávu a vrací se zcela zaujat jen pro práci na své líe a nezná nad ni jiné rozkoe po celý dalí ívot. Srùstá lidsky zcela se svým krajem, ve kterém koøeny jeho tvorby nacházejí bezpeènì nové zdroje rùstu. Svìtlo, které poskytovalo okénko nízké jizby, a kout u prostého rodinného stolu to byla jeho dílna. (Velký prostorný ateliér byl ideál, který zùstal umìlci nesplnìn, stejnì jako zùstala nesplnìna touha po monosti realizace dìl v tom mìøítku pro které byla mylena.) V uzounkém svìtì své lidské existence srùstá stále tìsnìji se svou prací, e snad nebylo dne v jeho ivotì, kdy by mylenkovì se byl od ní odklonil. Uctíváme dnes dìlníka, kterému práce byla vím. Práce uvìdomìlá a cílevìdomá. Miluje Francouze, ale staví na hodnotách domácích. Sta a sta studií, se kterými jsme se mohli seznámit v jeho pozùstalosti, svìdèí, jak usilovnì a poctivì se probíjel ke svému pojetí èeské krajiny a za organické spojení této krajiny s èlovìkem, který z ni vyrùstá, a pøedevím o formové vyjádøení tohoto více duchovního problému doby. V podstatì lyrik mùeme øíci vedle Preislera nejvìtí ná lyrik v pøítomnosti dospivá v posledních dílech a k pøísnì monumentální závanosti a pokraèuje tak v cestì, kterou se ubíral Antonín Slavíèek. Poøádajíce posmrtnou výstavu svého kamaráda, mìli jsme pøedevím na mysli ukázat nejpodstatnìjí sloky jeho tvorby, zejména vrcholné období posledních dvou let, a prosíme èeskou veøejnost, zejména umìleckou, aby dílu Boháèkovu vìnovala zaslouenou pozornost. Výtvarníci Umìlecké besedy se vynasnaí i v letoním svém sborníku ivotì podat ucelený obraz jeho osobnosti. Omezuji se proto v této chvíli, takøka nad èerstvì nasypaným rovem, na vyslovení naeho smutku nad odchodem jednoho z nejlepích kamarádù a spolupracovníkù. Svým horoucím zaujetím umìleckým byl pøíkladem vem nám, kterým proud ivota soukromého i veøejného uloil zejména po pøevratì i jiné povinnosti ne èistì individuální práce umìlecké. Byl nám ivým obrazem ryzího umìlce. Byl nám ale také vzorem krásného èlovìka. I kdyby nebyl Boháèek zanechal dílo tak krásné a bohaté, byl by odchod jeho pro ty, kdo ho znali, stejný bolestný. Èlovìk po kterém zùstane v duích souèasníkù mezera a v srdcích tesknota. Èlovìk, který zlepuje svìt a èiní ivot krásnìjím ji svou prostou existencí. Boháèek nemìl za iva nepøátel. Nech se stanou jeho pøáteli vichni, kdo se seznámí s jeho odkazem!
Václav Rabas slouo na rozlouèenou nad hrobem 27. srpna 1928 ivotopisné údaje Karel Boháèek úèastník nástupu genenace, která na poèátku dvacátého století obnovila aktivitu a význam Výtvarného odboru Umìlecké besedy v naem umìní se narodil 4. srpna 1886 ve Velkých Zamachách u Mladé Boleslavi. Po studiu Keramické koly v Bechyni, studoval od roku 1903 praskou Akademii ve kolách profesorù V. Bukovace, R. Ottenfelda, F. Thieleho a K. Krattnera. Na jaøe roku 1909 se seznámil s Václavem Rabasem, Janem edivým, Josefem Vokálkem a vstoupil s nimi do Umìlecké besedy. Stejnì jako bìhem studia il støídavì v Praze a Zamachách. I. svìtovou válku proil v zákopech a lazaretech. Na bojitích ruské a italské fronty byl dvakrát ranìn. Ke své tvorbì se vrátil a po válce ji trvale usazen doma v Zamachách, tady v tíivých hmotných podmínkách chalupnièil a maloval. Vystavoval s Umìleckou besedou po prvním pøedváleèném vystoupení v roce 1910 jetì v letech 19201922 a 1927. V roce 1927 se u nìho projevila tuberkulosa. Léèil se v sanatoriu na Plei. Po operaci 21. srpna 1928 zemøel v Praze.
1. | | Krajina | uhel | 46,5 61 cm | | 2. | | Krajina | uhel | 46,3 61 cm | | 3. | | V horách | pastel | 42,5 58,5 cm | | 4. | | Krajina | akvarel | 43 59 cm | | 5. | | Krajina | pastel | 15 20 cm | | 6. | | Krajina | pastel | 15 20 cm | | 7. | | Krajina | pastel | 15 20 cm | | 8. | | Stromy ve stráni | tuka | 24 31,3 cm | | 9. | | Krajina s vesnicí | tuka | 24 31,3 cm | | 10. | | Pole | akvarel | 24 31,3 cm | | 11. | | Hory | akvarel | 16,3 20,5 cm | | 12. | | Dùm pod kopcem | akvarel | 21,7 21,9 cm | | 13. | | Pole | akvarel | 24 31,3 cm | | 14. | | Vesnice | tuka | 18,5 22,5 cm | | 15. | | Pole | akvarel | 24 31,5 cm | | 16. | | Krajina | akvarel | 24 31,5 cm | | 17. | | Krajina | tuka | 18,5 22,5 cm | | 18. | | Stráò se stromy | tuka | 18,5 22,5 cm | | 19. | | Krajina s povozem | tuka | 15 20 cm | | 20. | | Cesta v lese | uhel | 48 47 cm | | 21. | | Krajina | tuka | 15 20 cm | | 22. | | Krajina | tuka | 15 20 cm | | Vechny exponáty zapùjèila ze svých sbírek Støedoèeská galerie v Praze Výstavu uspoøádala Rabasova galerie v Rakovníku ve spolupráci se Støedoèeskou galerii v Praze. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku. Autor textu Václav Rabas podle knihy Cestou stati a zápisy NÈSVU Praha 1958. Náklad 300 výtiskù. Povoleno SKNV Praha èj. kult 223/84. Vytiskly Tiskaøské záv. n. p. Pnaha, prov. 64 Rakovník. 5049 84
|