z ranné i souèasné malíøské a sochaøské tvorby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Støedoèeská galerie v Praze Malá síò RG a Výstavní síò muzea 20. záøí28. øíjna 1984 vernisá 20. záøí 1984 v 17.00 h ve Výstavní síni muzea výstavu zahájí øeditel Støedoèeské galerie v Praze Josef Schlesinger, akademický malíø o díle Miroslava Pangráce promluví Dr. Vlastimil Vinter Podobizna dívky, 195557 Pieta na barikádì, detail, 1951 Miroslav Pangrác Zimní ráno v Rakovníku, 1945 Nádraí v Rakovníku, 1958 Polní cesta, 1970 Otík, 1956 Dìcko v áteèku, 1955 Podobizna malíøe Arnota Folprechta, 196970 Podobizna národní umìlkynì Otýlie Beníkové, 1954 Dáenka, 196364 Mireèek, 197273 Vystìhovalci (motiv z okupace), 196367 | KADÝ ÈLOVÌK SE VE ZRALEJÍM VÌKU rád alespoò ve vzpomínkách vrací do míst svého dìtství a mládí, tím spíe pak umìlec, který tu nachází nejen návaznost na minulé záitky a inspiraèní zdroje, nýbr také citové impulsy pro dalí tvùrèí práci. Nalezli bychom k tomu mnoho dokladù v literatuøe, hudbì i výtvarném umìní. Zaslouilý umìlec Miroslav Pangrác, akademický sochaø, vyjadøuje svùj stálý vztah k rodnému Rakovníku, s ním jsou spojeny poèátky jeho umìlecké dráhy, nyní také výstavou, zamìøenou pøedevím na raná výtvarná díla. Tato hlavní èást výstavy je umístìna v budovì muzea, doplòující pohled na novìjí a soudobou umìlcovu tvorbu je instalován v prostoru Galerie Václava Rabase. Miroslav Pangrác projevoval výtvarné sklony a nadání ji v èasném mládí. Jako chlapec se rád pohyboval v malebných koutech starého Rakovníka, jeho dávnou historii pøipomínaly zbytky støedovìkých opevnìní s Vysokou branou. Výtvarné podnìty mu pøináely také poøádané výstavy Rakovnické salony, na nich byli zastoupeni i autoøi tak zvuèných jmen, jako byli malíøi Václav Rabas, Vojtìch Tittelbach, Antonín Pelc, Pravoslav Kotík, èi sochaøi Josef Fojtík a Václav Markup. Profesoøi kreslení tamnìjího gymnázia, Frantiek Lexa a Rudolf Puchold chodívali se svými studenty kreslit do mìsta a okolí a Miroslav Pangrác se k nim èasto pøidruoval. Výtvarné snaení podporoval i jeho uèitel kreslení na mìanské kole Jan Mostecký. První olejomalbu na motiv starého Rakovníka vytvoøil ji v 16 letech a jeho pøáním bylo státi se malíøem. V roce 1940 vznikl rovnì portrét jeho dìdeèka. Z následujícího roku to byly napø. ètyøi obrazy, charakterizující na krajinných motivech roèní období, a malba Babièèina kuchynì. Kdy v roce 1941 dokonèil mìanskou kolu, pøijal ho do své keramické dílny v Rakovníku sochaø Frantiek Nonfried, absolvent Umìleckoprùmyslové koly v Praze. Kromì toho, e pokraèoval v kreslení a malování, pøiel zde Miroslav Pangrác po prvé do styku se sochaøskou hlínou a vedle ménì nároèných dekorativních reliéfù modeloval i figurální plastiky na sociální motivy (ebrák, Metaø, Louèení matka s dìtmi), které spolu s poèetným souborem jeho obrazù bylo mono v Rakovníku zhlédnout na výstavì amatérských malíøù a fotografù koncem roku 1941. V této dobì vznikají v plastice i jeho první dìtské portréty. Na jaøe 1942 byl Miroslav Pangrác pracovním úøadem pøeøazen na achtu u Rakovníka. Z tohoto prostøedí èerpal námìty pro svou pokraèující výtvarnou èinnost v plastikách (Zranìný horník, Navalování kamene) i v nìkterých obrazech (Cesta na ichtu aj.). Od záøí 1942 byl Miroslav Pangrác pøijat na Odbornou kolu keramickou v Bechyni, kterou vedl akademický sochaø Bohumil Dobiá st. Nyní zaèíná skuteèná umìlecká prùprava mladého adepta sochaøství, smìrovaná prof. Dobiáem vzhledem k jeho talentu na dalí, vyí pokraèování v budoucnu. Ji v prvním období studia zde ná autor vytváøí znaènì nároèné práce, jako je figurální kompozice ve vysokém reliéfu s názvem Léto èi plastika Sv. Jiøí na koni. V té dobì té modeluje podobizny nìkterých rakovnických obèanù a za dìtský trojportrét Sourozenci Kuèerovic získal na výstavì uèòovských prací v prosinci roku 1944 v Rakovníku první cenu. V roce 1945 vzniká kompoziènì dobøe zvládnutá skupina Loupeníci. Miroslav Pangrác neustává vak ani v malování. Oblíbeným motivem zùstávají zákoutí starého Rakovníka i pohledy krajinné. V podání i pojetí jeho olejomaleb, zachycujících také okolí Bechynì, nastává, podstatná zmìna, ovlivnìná moností studia v bohaté knihovnì bechyòské koly. Zatímco døíve jeho obrazy vyznívaly zejména v krajinomalbách do impresivního realismu, nabývají nyní pod pøíkladem díla Vincenta van Gogha a Edvarda Muncha stylizovaného pøednesu a expresivního výrazu potemnìlých barev modrozeleného ladìní (napø. Loïky na Lunici, olej, 1944). Poznává tu ale z reprodukcí i dílo tursovo. Tìitì tvùrèího zamìøení Miroslava Pangráce se tak pøece jen pøesouvá do oblasti sochaøské. Po absolvování keramické koly v Bechyni r. 1946, se kterou se spolu s Jiøím Kodymem, dnes renomovaným grafikem, a sochaøem Josefem Pavlíèkem rozlouèili spoleènou výstavou svých prací v místnostech koly, se pøihlásil na praskou Akademii výtvarných umìní. Byl pøijat na základì pøedloených prací zmínìného trojportrétu a plastiky Lidická ena jednoho z prvních výtvarných dìl na toto tema. V prvních letech na akademii u prof. Jana Laudy vznikají dalí sochaøské podobizny, napø. význaèných obèanù, kteøí se podíleli na utváøení kulturního ivota v Rakovníku, jako byl historik mìsta Jan Renner èi osvìtový pracovník Josef Kopøiva nebo známých ze sousedství a jejich dìtí. V roce 1949 Miroslava Pangráce doporuèuje Jan Lauda jako jednoho z tøí nejlepích ákù osobním dopisem tehdejímu rektorovi akademie, prof. Karlu Pokornému do jeho speciálky. Zde se r. 1950 úspìnì zúèastnil soutìe na pomník Jiøího Wolkera pro Prahu umístil se mezi ètyømi nejlepími. Ani tehdy vak neustává v malování a èastý pobyt u pøítele Jiøího Kodyma ve vsi Klikovì u Tøebonì mu dává nové motivické podnìty k obrazùm z jiních Èech (napø. Nádraí v Suchdole nad Lunicí, olej, 1949). Z tého roku je i obraz Lom u Bechynì. V roce 1951 Miroslav Pangrác absolvoval akademii a tehdy pøichází i jedno z prvních oficiálních uznání jeho tvorby: Podobiznu otce v bronzu (1951) kupuje do svých sbírek Národní galerie. Za ranou tvorbu poèítá autor svá díla pøiblinì do roku 1955. Práce z celého tohoto období, které Miroslav Pangrác vlastnì po prvé k pøíleitosti svých edesátých narozenin pøedkládá veøejnosti v rodném Rakovníku, ukazují jeho umìlecký vývoj od raných zaèátkù ve velmi pøíznivém svìtle. Je tu tøeba ocenit pøedevím onen osudovì cílevìdomý zájem o výtvarnou tvorbu a jednoznaènì motivované úsilí o dosahování stále dokonalejího zvládnutí výrazových prostøedkù a formy svých prací, obsahovì zamìøených z podstatné èásti v plastice na sociálnì orientované námìty a na podobizny rakovnických spoluobèanù, v malbì na motivy ze starého Rakovníka. Jeho obrazy, v øádu lineární i barevné kompozice vykazující zprvu plenérový, pozdìji expresivnì sevøený výraz, mají nesporné výtvarné hodnoty a kromì toho dnes i cenu historicko-dokumentární, nebo ikonograficky zachycují tváø mìsta, která v souèasné dobì ji v mnohých pohledech je neexistující minulostí. Expozice struèného výbìru dìl jeho hlavní tvùrèí epochy, která byla uvedena zejména vítìznými návrhy na sochu Jaro èeské hudby na náhrobek Frantika kroupa a její realizaci v koneèné podobì v bronzu na høbitovì v holanském Rotterdamu, bere rovnì ohled na umìlcùv vztah k rodnému mìstu, mezi jeho významné osobnosti patøí slavná hereèka, národní umìlkynì Otýlie Beníková, pìvec Emil Burian, houslista Ladislav tibor, spisovatel Karel Mejstøík. Sochaø ve svých novìjích i nejnovìjích dílech, k nim náleí zejména jeho vynikající dìtské podobizny a práce komorního rázu, jako je Otvírání studánek, návrh plastiky na náhrobek Bohuslava Martinù, dosahuje mimoøádnì emotivního poetického úèinu, plného citu a nìhy, který spoèivá na perfektní modelaci tvarù a chvìjivém podání jejich povrchu. Jeho portréty dospìlých osob se vyznaèují naprostou vìrností podoby a oduevnìlostí výrazu. Pangrácovy sochy mají pevnou vnitøní tektoniku a jsou promylenì rozvinuty do trojrozmìrné prostorové konstrukce, take jsou kompoziènì vyváené z kteréhokoliv pohledového bodu èi úhlu. To se kladnì uplatòuje u monumentálních dìl pomníkových. I v posledních letech se Miroslav Pangrác vìnuje té tvorbì malíøské. Jde vesmìs o krajinomalby drobnìjích formátù, v nich autor rùznými polohami stylizace vytváøí sugestivnì prostorové anebo zas plonì komponované fiktivní krajinné zábìry, naplnìné svìí a poetickou svìtelnou i duchovní atmosférou. Výstavou svých dìl v hlavní retrospektivní èásti i v doplòující èásti tvorby pøevánì souèasné, uspoøádanou péèí Okresního muzea a galerie v Rakovníku a Støedoèeské galerie v Praze, vzdává zaslouilý umìlec, akademický sochaø Miroslav Pangrác vdìk a dík svému roditi, které mu poskytlo v minulosti a dává i podnes cenné podnìty k jeho umìlecké dráze, a prokazuje zároveò, e se sám zaøadil mezi význaèné osobnosti nejen mìsta Rakovníka, ale i celé naí výtvarné kultury. Vlastimil Vinter AKADEMICKÝ SOCHAØ MIROSLAV PANGRÁC narozen 16. øíjna 1924 v Rakovníku STUDIA: 19421946 Odborná kola keramická v Bechyni 19461951 Akademie výtvarných umìní v Praze, profesoøi národní umìlec Jan Lauda a národní umìlec Karel Pokorný pùsobí v Praze 1951 èlen støediska Mánes Svazu èeskoslovenských výtvarných umìlcù 1952 èlen Svazu èeských výtvarných umìlcù UDÌLENÉ CENY A UZNÁNÍ: 1965 odmìna za kompozici Vystìhovalci udìlená hlavní porotou umìlecké soutìe k 20. vvroèí osvobození naí vlasti Sovìtskou armádou 1967 èestné uznání mìstské organizace SÈVU v Praze na I. praském salónu za sochaøskou tvorbu 1974 uznání vládní populaèní komise za úspìné výtvarné vyjádøení ivota dìtí a rodiny v sochaøské tvorbì 1975 uznání v oboru sochaøství v soutìi k 30. výroèí osvobození Sovìtskou armádou 1975 výroèní cena SÈVU a ÈFVU 1976 uznání za díla v oblasti umìní k Mezinárodnímu roku eny 1983 výroèní cena SÈVU a ÈFVU 1983 jmenován zaslouilým umìlcem ZASTOUPEN DÍLY V NÁSLEDUJÍCÍCH INSTITUCÍCH A GALERIÍCH: Národní galerie v Praze, Støedoèeská galerie v Praze, Galerie hlavního mìsta Prahy, Západoèeská galerie v Plzni, Východoèeská galerie v Pardubicích, Alova jihoèeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Vysoèiny v Jihlavì, Galerie výtvarného umìní v Karlových Varech, Galerie výtvarného umìní v Roudnici nad Labem, Galerie výtvarného umìní v Litomìøicích, v Náchodì, Olomouci, v Novém Mìstì na Moravì, Chebu, Okresní galerie Klatovska v zámku Klenová, Mìstská galerie ve Vysokém Mýtì a sbírky ÈSLA. Dále v majetku ministerstva kultury ÈSR, ministerstva zemìdìlství ÈSSR, ministerstva práce a sociálních vìcí ÈSSR, ÚRO v Praze, Smetanova muzea, galerie Lyry Pragensis v Praze, Památníku Terezín, Národního výboru hl. mìsta Prahy, MNV v Rakovníku, Klatovech, Lomnici nad Popelkou, Mladé Boleslavi, Tøebíèi a dalích institucí a v majetku mìsta Rotterdamu ÚÈAST V SOUTÌÍCH A REALIZOVANÉ PRACE 1950 v soutìi na pomník básníka Jiøího Wolkera pro Prahu z okruhu ákù AVU a VUP byl jeho návrh zaøazen mezi ètyøi nejlepí 1960 v Klatovech odhalena pamìtní deska, pøipomínající osvobození ÈSSR Sovìtskou armádou 1961 1. cena v soutìi na vyøeení náhrobku hudebního skladatele Frantika kroupa pro Rotterdam. Realizováno s arch. J. Vidnerem 1962 1. cena v soutìi na poprsí K. H. Borovského pro Panteon Národního muzea v Praze. Realizováno (nadivotní velikost); odhalena socha Pionýrka v Lomnici nad Popelkou 1971 realizován nadivotní portrét hrdiny SSSR A. N. Chutorjanského, instalovaný v Památníku ès.-sovìtského pøátelství vojenského okruhu Støedoèeského kraje 1972 1. místo v soutìi na podobiznu Bedøicha Václavka pro novì rekonstruované Smetanovo divadlo v Praze instalována bronzová plastika Hudba na náhrobku prof. K. Mádla v Pelhøimovì 1973 odhalena busta Bedøicha Václavka v Tøebíèi vznik nadivotní podobizny ministra Gustava Klimenta pro Tøebíè; 1973 realizované dílo instalováno ve kole G. Klimenta 1974 práce na pomníku ministra Gustava Klimenta pro Tøebíè (s akad. sochaøem F. Radvanem a ing. arch. E. Èeèkem) 1974 odhalena pamìtní deska, pøipomínajicí zaniklý Dìlnický dùm v Mladé Boleslavi 1975 odhalení busty houslisty L. tibora v Rakovníku 1976 odhalení desky pìvce E. Buriana v Rakovníku 1977 osazení sochy Truchlící ena, památník odboje, Lomnice nad Popelkou 1977 odhalena nadivotní busta V. I. Lenina v Beneovì 1978 instalována podobizna národní umìlkynì Otýlie Beníkové v divadle Na Vinohradech v Praze a v divadle v Rakovníku 1978 realizován památník Osvobození v Okøíkách na Moravì 1978 odhalena busta Kurta Konráda v Tøebíèi 1980 odhalení nadivotní busty V. I. Lenina v Èelákovicích 1980 odhalení podobizny prof. Karlovy univerzity V. Pøíhody na Olanském høbitovì v Praze 1983 osazení podobizny Frantika eníka ve foyeru Národního divadla ÚÈAST NA VÝSTAVÁCH Vystavoval na èlenských výstavách Mánesa. Byl zastoupen na vech pøehlídkách èeskoslovenského umìní v Jízdárnì praského hradu od roku 1951 a na vech tématických výstavách SÈVU. Vystavoval v rámci èeskoslovenského umìní nìkolikrát v Moskvì, Varavì, Berlínì, Budapeti, Vídni, Sofii, Bukureti, Helsinkách, Havanì, Montrealu, Rize a jinde. SAMOSTATNÉ VÝSTAVY Rakovník, Praha, Liberec, Pardubice, Kláterec nad Ohøí, Sedlèany, Kolín, Èeský Brod, Pøíbram, Havana, Káhira, Alexandrie, Bukure (s B. Velovou). Kolektivní výstavy v mnoha mìstech ÈSSR. Zpovídat se slovem èi perem o své práci je pro sochaøe mnohdy vìtí oøíek ne vytvoøit samo sochaøské dílo. Umìlec sochaø, uzavøen ve své pracovnì, ve svém ateliéru, povìtinì obklopen tichem, zahloubán do své práce, snaí se øíci sochaøskou hmotou, hlínou, kamenem to, co neumí øíci jinak a lépe ne v øeèi tvarù. Sochaøi vìtinou neradi hovoøí o tom, co a jak dìlají, jak tvoøí, jak vzniká jejich dílo. Víme, jak skoupý slovem byl J. V. Myslbek nejvìtí ná sochaø, který o svých sochách hovoøí jen jako o paòácích. Jsou známé jeho strohé výrazy o svém díle, kdy napøíklad jeho svatý Václav je pro nìho jen Vaek, kterého, jak si zapisuje, nìkolikráte s konì shodil a zaèal znovu, kdy s ním nebyl spokojen. Za umìlce má hovoøit dílo samo, ono je jeho vnitøní zpovìdí, v nìm se zraèí ve, co v umìlci je, Ono vyjadøuje jeho názor, jeho povahu, city, vztah k èlovìku, k lidem a ke svìtu vùbec. Z tìchto aspektù se dá dívat i na vystavený mùj soubor, výbìr z mé sochaøské práce. Vycházím ve své práci z pøírody, ctím tvary èlovìka, kterého portrétuji. Snaím se do svého portrétu pøenést vedle podoby i dui portrétovaného. Jde mnì vedle fyzické podoby o to, aby bylo vidìt z mé práce i to, co si ta sochaøsky udìlaná hlava myslí, co proívá, jaký je její duevní a citový stav. Jiný je proto výraz v tváøi, tøebas v dìtském portrétu v èepeèku a jiný v podobiznì národní umìlkynì Otýlie Beníkové. Kadá z tìchto dvou hlav je nositelkou jiného vnitøního dìje. Tam naivní pohled dìtského poupìte a u O. Beníkové a tragický výraz Èapkovy Matky. Jsem ákem národních umìlcù Jana Laudy a Karla Pokorného na Akademii výtvarných umìní v Praze. Oba tito velcí nai sochaøi nám ákùm vtìpovali úctu a lásku k pøírodì a obdiv k dílùm starých mistrù. Uèili nás váit si umìní starých Egypanù, antiky a umìní renesance sochaøských dìl Francie, která dala svìtu takové umìlce jako byl Auguste Rodin, E. A. Bourdelle, Aristide Maillol, atd. Uèili nás váit si a ctít umìlce naeho baroka, které podvìdomì pramení do celé naí moderní sochaøské tradice pøes Myslbeka, J. tursu, J. Wágnera, ale i K. Dvoøáka a k raným pracem K. Lidického. Cítíme podvìdomì toto prolínající se èeské baroko i v díle tak souèasném, jako je kompozice Sbratøení K. Pokorného i v jeho pomníku Boeny Nìmcové. U J. Laudy jsem se uèil portrétu, u K. Pokorného figurální kompozici. Obì sloky této mé tvorby jsou zde zlomkovitì zastoupeny. A nyní moje práce s citlivì vnímajícím divákem sama rozmlouvá. Plastiky
Obrazy
Z instalaèních dùvodù nejsou vechna uvedená díla vystavena. Vytiskly Tiskaøské závody n. p., Praha, provoz 64 Rakovník, Palackého 72 TZ 64 6147 84 Vydala Støedoèeská galerie a Okresní muzeum a galerie v Rakovníku 1984. Výstavu pøipravily obì instituce pro výstavní prostory Okresního muzea a galerie a Rabasovy galerie v termínu záøí-øíjen 1984. Text katalogu PhDr. Vlastimil Vinter, CSc., Fotografie M. Jodas, J. Kubec, B. Pavlík, archiv. Na obálce repro Podobizna dívky, 195557 Grafická úprava Vladimír Nároník. (D) Schválil odbor kultury SKNV pod è. j. kult. 1465/84 Náklad 500 ks. Vytiskla tiskárna Díla ÈFVU, Praha 1565-KN84 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||