České středohoří ve výtvarném umění 20. století

RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK

180

České středohoří ve výtvarném umění 20. století

Rabasova galerie v Rakovníku
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Malá síň RG
26. ledna–počátek května 1986 (dvě části)
vernisáž 26. ledna 1986 v 11.00 h

na slavnostním zahájení promluví PhDr. Jiří Dolejš

Václav Rabas – České středohoří, 1929

František Doležal – Pod Kamýkem, 1958

Václav Alois Šrůtek – Pod Řípem, 1970

Jan Kalous – Žižkův Kalich, 1971

     Jedinečná krása Českého středohoří, spočívající v nevyčerpatelné proměnlivosti krajinných panorámat, jednou dramaticky vzrušených, jindy zjemělých do melodických křivek krajiny máchovské, k sobě lákala malíře od samotných začátků probuzení romantického zájmu o krajinu a přírodu.
     Ve dvacátých letech 19. století maloval v krajině pod Milešovkou jeden z největších evropských romantiků Caspar David Friedrich, v krajině pod Hazmburkem získával nové podněty pro svou malbu Antonín Mánes, středohorské hrady Hazmburk, Kamýk, Střekov, Opárno, Skalku, Ostrý, Kalich a Vrabinec malovali němečtí i čeští malíři A. L. Richter, C. R. Croll, E. G. Doerell, Hugo Ullik, Alois Bubák, Josef Navrátil, středohorské motivy obdivovali J. W. Goethe, Richard Wagner, Alexander Humbolt atd. Do tváře krajiny, do 19. století utvářené především působením přírodních živlů, začal zvláště ve dvacátém století zasahovat člověk. V údolích a rovinách mezi vznosně vyklenutými kopci vznikly lány úrodných polí, sady, vinice.
     Malířské objevováni krajiny po osvobození a odsunu německé části obyvatelstva z pohraničního území začal Emil Filla (1882–1953) jenž na Středohoří a Říp vzpomínal jako na symboly milované vlasti v letech nejtěžšího strádání v nacistickém koncentračním táboře Buchenwaldu. Od roku 1947 do své smrti namaloval pozoruhodný cyklus středohorských obrazů, jimiž poměřujeme všechny následující pokusy o malířské ztvárnění středohorské krajiny.
     Z Fillových následovníků se usadil přímo v srdci Středohoří v Třebenicích, zasloužilý umělec František Hora (1913). Hora vytvořil ve svém díle skvělý doklad pro tvrzení, že skutečně tvůrčímu a přemýšlivému malíři nehrozí, jestliže žije mimo velká kulturní centra žádný provincialismus. Hora, poučený dokonale na světovém umění vytvořil vlastní malířský styl, s charakteristickou barevnou stupnicí i způsobem tvarového zjednodušování, v němž se projevuje někdejší zaujetí kubistickou zkratkou.
     Mezi nejcharakterističtější útvary Středohoří patří Říp. Po Josefu Mánesovi a Juliu Mařákovi jej malovali ve dvacátém století desítky umělců. Nejčastěji Antonín a Jan Kalousovi (1884–1960 a 1920–1975) oba usedlí v Roudnici. Antonín, jehož projev byl spíše kresebného typu, je řazen do krajinářské linie Vojtěcha Sedláčka, Jan, jehož díla se vyznačují přednesovou velkorysostí a expresivním rukopisem nezapíral své poučení u Jana Baucha.
     Po celý život se věnoval Středohoří jako jednomu ze svých ústředních témat zasloužilý umělec V. A. Šrůtek (1912). Maloval tuto krajinu podobně jako Václav Rabas, s vědomým soustředěním na činnost člověka, přetvářejícího krajinu k svému obrazu.
     Národní umělec Václav Rabas, malíř každodenní tváře dělné krajiny v trojúhelníku mezi Rakovníkem, Žatcem a Louny také považoval ztvárnění Středohoří za uměleckou výzvu pro svůj talent. Maloval je koncem dvacátých let, kdy v jeho dile doznívaly ohlasy sociálního období, ovlivněn představou krajiny máchovské a vrátil se do lounského Středohoří i v letech po osvobození, vždy věrný svému programu oslavení krajiny dělné a tvořivé práce.
     Novoromantický krajinářský entuziasmus se objevil v tvorbě celé skupiny malířů, kadaňského Huberta Kizsy, ústeckého Dana Richtra, mostecké Mileny Pilné (1923). Z této skupiny je s ohledem na omezené prostory výstavní síně do výstavního souboru zařazena jen Milena Pilná.
     Do rodné Roudnice a odtud do Středohoří přijížděl malovat i se svými žáky Otakar Nejedlý (1883–1957).
     Pro malbu Přemysla Straky (1926) je příznačná tónina reflexivní meditace, Miroslav Matouš (1920) s Bohumilou Horáčkovou (1905) malují Středohoří s pochopením pro sumární panoramatické pohledy, v nichž nejlépe vynikají charakteristické půvaby této krajiny.
     Vedle dalších severočeských malířů přicházeli do zdejší krajiny malovat i umělci z jiných krajů, nejčastěji z Prahy a západních Čech. Do výstavního souboru byla zařazena díla národního umělce Lva Šimáka (1896), zasloužilých umělců Aleny Čermákové (1926) a Václava Haise (1905) i dalších autorů Františka Doležala (1910), Jindřicha Helekala (1916) a Karla Zavadila (1946).
     V souboru jsou zastoupeni umělci různých generací, jejichž proměněný životní pocit i odlišná umělecká zkušenost se promítají do odlišných kompozičních řešení, barevné skladby, míry uměleckého zobecnění krajiny.
     Ve svém celku pak dokládaji různorodost tvůrčích přístupů, rozvíjených uvnitř základního realistického proudu současné krajinomalby.

PhDr. Jiří Dolejš

I. díl

1.	Josef Brož	Říp	tempera, papír	46 ´ 65 cm	1952
2.	Alena Čermáková	Vinice v Žernosekách	olej, tempera, karton	78 ´ 50 cm	1965
3.	Emil Filla	Kystra	kombinovaná tech., papír	35 ´ 108 cm	1951
4.	František Doležal	Pod Kamýkem	olej, plátno	36 ´ 70 cm	1958
5.	Bohumila Horáčková	Středohoří od Černčic	olej, papír	42 ´ 51 cm	(1956)
6.	Antonín Hudeček	Říp	olej, karton	42 ´ 56 cm	(30. léta 20. stol.)
7.	Vilém Kafka	Pohled na Polabí z Kamýku	olej, plátno	32 ´ 40 cm	1947
8.	Jan Kalous	Roudnice	olej, plátno	79,5 ´ 116 cm	1969
9.	Karel Kupka	Středohoří s Milešovkou a Kletečnou	akvarel, papír	42 ´ 97 cm	1970
10.	Kamil Lhoták	Letadlo u Ranné	olej, papír	18 ´ 40 cm	Galerie Benedikta Rejta Louny
11.	Václav Vojtěch Novák	Podřipská krajina	olej, karton	51 ´ 71 cm	1951
12.	Otakar Nejedlý	Středohoří	olej, plátno	77 ´ 112 cm	1947
13.	Václav Rabas	Středohoří	olej, plátno	37 ´ 93 cm	1947
14.	Václav Rabas	Ranná	olej, plátno	52 ´ 94 cm	1947 Galerie Benedikta Rejta Louny
15.	Lev Šimák	Výhled z Milešovky	olej, plátno	27 ´ 37 cm	1923
16.	Lev Šimák	Kamýk s Hazmburkem	olej, plátno	27,5 ´ 37,5 cm	1924
17.	Antonín Kalous	Žně pod Hazmburkem	pastel, papír	54 ´ 75 cm	1955
18.	Emil Filla	Od Slavětína	kombinovaná techn., papír	36,5 ´ 73 cm	1950
19.	Václav Rabas	České středohoří	olej, plátno	126 ´ 201 cm	1927

II. díl

1.	František Doležal	Na obzoru St. Victorei (Sedlo)	olej, plátno	66 ´ 120 cm	1971
2.	Václav Haise	Hazmburk	olej, plátno	60 ´ 80 cm	(1957)
3.	Jindřich Helekal	Krajina u Ročova	olej, sololit	87 ´ 104 cm	(1972)
4.	František Hora	Žlutá pole pod Košťálovem	olej, sololit	73 ´ 92 cm	1963
5.	František Hora	Kouř nad cementárnou	olej, sololit	84 ´ 100 cm	1977
6.	Jan Kalous	Žižkův Kalich	olej, sololit	95 ´ 120 cm	1971
7.	Karel Klein	Skála pod Radobýlem	olej, plátno	60 ´ j0 cm	1978
8.	Petr Menš	Středohoří	olej, plátno	99 ´ 79,5 cm	1981
9.	Milena Pilná	Bořeň	pastel, papír	37 ´ 62 cm	1978
10.	Michal Raný	Krajina u Litoměřic (Hlinná)	olej, plátno	98 ´ 77 cm	(1975)
11.	Přemysl Straka	Starý sad ve Středohoří	olej, plátno	95 ´ 162 cm	1978
12.	Lev Šimák	Žernoseky – Česká brána	olej, plátno	73 ´ 100 cm	1969
13.	Václav Alois Šrůtek	Pod Milešovkou	kombinovaná techn., papír	33 ´ 90 cm	1972
14.	Václav Alois Šrůtek	Starý sad ve Středohoří	olej, sololit	50 ´ 122 cm	1973
15.	Karel Zavadil	České středohoří (Sutom)	olej, plátno	82 ´ 105 cm	1977
16.	Pavel Maur	Středohoří	olej, plátno	55 ´ 75 cm	1946
17.	Milena Pilná	České středohoří	suchá jehla	260 ´ 770 mm	1972

Všechna díla jsou – není-li uvedeno jinak – v majetku Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku ve spoluprácí se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích. Výstavu připravil a text katalogu napsal PhDr. Jiří Dolejš. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Povolil SKNV v Praze pod čj. o 320016685. Vytiskly Tiskařské závody n. p. Praha, provoz 64, Rakovník – 8598 86