RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3233
Václav Markup – sochy, Kristina Markupová-Martinková – keramika
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
24. května–5. července 1987
vernisáž 24. května 1987 v 10.30 h v Malé síni RG


Václav Markup – Dialog, 1971


Václav Markup – Zpěváci na dvoře, 1983


Václav Markup – Stráž na pomezí, 1982–83


Václav Markup – Zákulisí, 1983


Václav Markup – Podzim na sadě, 1981


Václav Markup – Odboj, 1975


Václav Markup – Žena s ovocem, 1937


Václav Markup – Vyšívačka, 1975


Václav Markup – Hojnost, 1979


Kristina Markupová-Martinková – Podzim, 1987


Kristina Markupová-Martinková – Hudba, 1985


Kristina Markupová-Martinková – Zátiší s konvicí, 1978
     V současném českém sochařství je nemnoho tak ryzích osobností, které rozhojnili v takovém měřítku a umělecké hodnotě českou výtvarnou kulturu 20. století jako zasloužilý umělec, profesor Václav Markup, akademický sochař. Patří k umělcům – sochařům, kteří vstupovali do výtvarného života na počátku třicátých let, poučeni studiem českého a francouzského sochařství, ale sám usiloval o vlastní vyjádření v pevné realistické formě v duchu obnovené novoklasicistické tendence. Václav Markup byl nejmladším z generace sochařů narozených kolem roku 1900, jako byli Karel Lidický, Josef Kaplický, Josef Wagner, Bedřich Stefan a další.
     Rodák z Chlumu u Rakovníka, kde se 10. září 1904 narodil. Již před studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1921–1925 u profesora Josefa Mařatky) pracoval Václav Markup v rakovnické továrně na šamot, což jej přivedlo do keramického oddělení k profesorce Heleně Johnové, odkud přešel do ateliéru Mařatkova. Rodinná tradice práce se dřevem, která se udržovala u Markupů po několik generací jej posléze přivedla na Akademü výtvarných umění v Praze k profesoru Bohumilu Kafkovi, žáku Josefa Václava Myslbeka; u kterého po ukončení školy působil Václav Markup jako asistent.
     V té době (v roce 1935) se stal také členem SVU Mánes, který jej přijal za řádného člena a se kterým od té doby vystavoval. Sochařovým zájmem byl vždy člověk, člověk ve všech situacích tehdejšího života a tomu zůstal umělec po celý život věrný. Řadu motivů, které jej inspirovaly již v třicátých letech ztvárňuje sochařsky dodnes, i když jejich sociální motivace není aktuální. Mezi taková díla patří např. Zpěváci na dvoře, které začal tvořit v roce 1935 jako model a v roce 1983 se ke kompozici vrátil, aby ji převedl do lipového dřeva a polychromoval. Tuto veskrze moderní plastiku sestávající ze tří figur v uzavřené kompozici jsme mohli vidět na velké výstavě autora v roce 1985 v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice v Praze. Na této výstavě představil poprvé souborně zasloužilý umělec Václav Markup díla z poslední doby, jejichž výběr prezentuje i dnes. Patří k nim např. rozměrný reliéf Stráž na Pomezí, který je novým volným přepisem výtvarné realizace v Muzeu dělnického hnutí v Českých Budějovicích nazvaná Šumava, pevná hráz socialismu, vytvořená v lipovém dřevě v roce 1975. Motiv Šumavského lesa jej ve své reliéfní zkratce ve dřevě zaujal natolik, že jej rozpracoval do samostatné kompozice stavěné na souzvuku vertikál a horizontál. Obdobou figurální kompozice Zpěváků na dvoře je současné dílo Dialog na schodech, který v mírné nadsázce zvěčňuje tři ženské postavy zabrané do hovoru. Je vytvořeno opět v lipovém dřevě a polychromováno. Kompozice byla poprvé naskicována v roce 1935 a s odstupem padesáti let se k ní umělec vrátil, aby ji finálně dokončil v materiálu.
     Václav Markup vystavuje díla ze dřeva, kovu, kamene, kresby a fotografie vyhraných realizací. Jsou to většinou práce z období let 1970–1986, kromě několika děl a řady starších kreseb. Předmětem této výstavy není obsáhlé keramické dílo, kterým se zabýval zejména v letech 1947–1970 a které bylo prezentováno v Praze ve Staroměstské radnici.
     Umělecká díla posledních dvou desetiletí jsou poznamenána úzkou spoluprací s architekty na dotváření současné architektury výtvarnými pracemi. K nejzávažnějším, z nichž některá jsou vystavena a jiná se přibližují návštěvníkovi ve fotodokumentaci, patří volná plastika muže pro Ortopedickou kliniku na Bulovce v Praze, nazvaná Péče o socialistického člověka (1978), která je osazená v interiéru haly kliniky a znázorňuje v symbolické postavě zdraví. Pro novou Telekomunikační budovu v Praze na Žižkově vytvořil sochař ve spolupráci se zasloužilým umělcem architektem Hrubým plastiku ženy s mísou ovoce na třístupňovém soklu nazvanou Hojnost (1979). V Domě bytové kultury v Praze vyzdobil interiér rozměrným reliéfem na téma Žongléři ve spolupráci s Ing. arch. Machoninovou.
     K posledním dílům Václava Markupa se řadí Čtyři roční doby, kde v obdélném formátu čtyř reliéfů provedených opět v lipovém dřevě rozvádí umělec motiv sedící nebo ležící ženy s atributy příznačnými pro to které roční období. Vysoká kompoziční úroveň a řezbářské zpracování reliéfů v uzavřené hmotě vyznačující se měkkou lineární modelací a působící lyricky básnivým dojmem jsou znaky těchto prací. K dalším význačným dílům náleží reliéf Chorovody (1980), v němž autor uplatnil dekorativní a plošný rukopisný přednes a hlavně rozměrný lipový reliéf Divadlo, kterým se sochař zabýval při příležitosti soutěže na výzdobu Národního divadla v Praze. Bohatý reliéf o několika figurách je pojat podobně jako Chorovody v plošném přednesu, ale na rozdíl od něj vyjadřuje v duchu motivu dynamiku, pathos a drama divadla. Patří k nejlepším v Markupově současné tvorbě a jistě by si zasloužil společenské využití v prostoru kam patří, tj. v divadle. Dnes představovanou vystavenou kolekci doplňuje plastika nazvaná Vyšívačka z roku 1975, za kterou obdržel autor I. cenu na výstavě k Mezinárodnímu roku ženy. Řadí se k velkému okruhu ženských plastik, kterými se umělec zabývá od třicátých let a jejichž plastické ztvárnění a vystižení výrazu, akčnosti pohybu a krásy těla dovedl k výtvarné dokonalosti. Tyto Markupovy ženské figury, zejména akty, vyjadřují nejen sochařův obdiv ke kráse motivu rozváděného v různých pohybových variacích, ale i k materiálu – dřevu, které zpracovává viditelným skulptivním postupem zanechávajícím pravidelné drobné plošky po jednotlivých tazích řezbářova dláta, které ve výsledné souhře působí plasticky a světelně.
     Zasloužilý umělec, profesor Václav Markup oslavil v roce 1984 významné životní jubileum 80 let. O rok později uplynulo 50 let od jeho vstupu do SVU Mánes. Mimo svoji významnou výstavu v Praze v roce 1985 vystavoval o rok později cyklus kreseb a drobné plastiky v prostorách Národní galérie na zámku ve Zbraslavi. Dnešní výstava plynule navazuje na jeho uměleckou aktivitu posledních let se kterou stále tvoří nová díla, obohacující české sochařství a českou výtvarnou kulturu 20. století.
březen 1987
Jiří Karbaš

1.  Studie afrického buvola černý dub 48 ´ 15 cm 1925
2.  Puberta opuka 58 ´ 53 cm 1933, SG
3.  Podobizna otce sádra 43 ´ 20 cm 1933
4.  Podobizna matky sádra 36 ´ 18 cm 1934
5.  Vzpomínka mramor slezský 46 ´ 30 cm 1935, SG
6.  Stojící žena hruška 100 ´ 30 cm 1935, OGVU Roudnice
7.  Žena s ovocem hruška 65 ´ 25 cm 1937, SG
8.  Vinobraní lípa 100 ´ 140 cm 1941–1942, SG
9.  Pověsti lípa v. 40 cm 1940, SG
10.  Předjaří sádra v. 100 cm 1941
11.  Žně na horách lípa 120 ´ 76 cm skica 1942
12.  Chleba lípa v. 50 cm 1942
13.  Primavera (hlava) karpatský dub 44 ´ 24 cm 1945
14.  Chléb lípa v. 170 cm 1944, Pražské mlýny a pekárny
15.  Kolo lípa 120 ´ 120 cm 1971
16.  Dialog lípa 120 ´ 120 cm 1971, NG
17.  Lidické ženy pálená hlína 35 ´ 25 cm 1972
18.  Odboj lípa v. 115 cm 1975, NG
19.  Vyšívačka lípa životní velikost 1975
20.  Rodina lípa 150 ´ 150 cm 1976, SG
21.  Hojnost lípa v. 140 cm 1976
22.  Žonglér lípa 200 ´ 50 cm 1976, soukromé vlastnictví
23.  Dialog doby pálená hlína 45 ´ 45 cm 1977
24.  Chorovody lípa 105 ´ 105 cm 1980, AUS
25.  Zpěváci na dvoře lípa s barev. polychromií v. 115 cm 1983, NG
26.  Dialog na schodech lípa s barev, polychromií v. 80 ´ 70 cm 1984, model 1935
27.  Jaro na sídlišti lípa 38 ´ 135 cm 1984
28.  Léto (pšeničné lány) lípa 38 ´ 135 cm 1983, AUS
29.  Podzim (na sadě) lípa 38 ´ 135 cm 1982
30.  Zima (ochraňujte přírodu) lípa 38 ´ 135 cm 1981
31.  Zákulisí lípa 145 ´ 200 cm 1983
32.  Stráž na pomezí lípa 170 ´ 137 cm 1982–83
33.  Koncentrační tábor (touha po svobodě) sádra v. 45 cm 1945
34.  Stloukání másla sádra v. 34 cm 1931
35.   kresba  1923–1956
36.   kresba  1923–1956
37.   kresba  1923–1956
38.   kresba  1923–1956
39.   kresba  1923–1956
40.   kresba  1923–1956
41.   kresba  1923–1956
42.   kresba  1923–1956
43.   kresba  1923–1956
44.   kresba  1923–1956
SG – Středočeská galerie v Praze, NG – Národní galerie v Praze, AUS – Armádní umělecké studio. Není-li uvedeno jinak, jsou zapůjčené exponáty z majetku autora.
     
     Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 500 výtisků.
     Text napsal Jiří Karbaš. Autoři fotografií I. Adamík, J. Sirový a K. Štoll.
     Povoleno SKNV Praha o 320 006 887. Tisk Tiskařské závody, provoz 64 Rakovník.
     
     
     Akademická sochařka – keramička Kristina Martinková-Markupová vyzrála v několika letech po absolutoriu Vysoké školy uměleckoprůmyslové ve vyhraněný tvůrčí typ. K rozhodnutí věnovat se keramice v širokém rozpětí jejího užitného i volně tvůrčího poslání, estetického výrazu a emotivního účinu dospěla po studijních letech strávených v ateliéru národního umělce prof. Otty Eckerta, kde po řezbářské průpravě na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově dokončila své výtvarné vzdělání. Rozhodla se spojit kresebný, barevný a plastcký projev s keramickou hmotou.
     K Rakovníku a jeho okolí má autorka krásné vzpomínky již od útlého dětství, kdy sem zajížděla na prázdniny k tetě a na toto období prožité „V polích“ u Rakovníka ráda vzpomíná. S odstupem desetiletí se sem vrací, aby „Svému“ milému kraji ukázala svoje umění. Keramika Kristiny Martinkové-Markupové, zejména její figurální část zdůrazňuje obrysy figury, sumarizuje objemy, vypouští podružné detaily ve prospěch celkového účinu a výtvarného výrazu i když zachovává drobný detail v poetické skladbě tvarů, která je pro její keramickou tvorbu tak charakteristická.
     Typologická škála autorčiných prací (vázy, dózy, misky, reliéfy, volné figury, zejména ženské, zoomorfní motivy a další) se rozvinula v nejrozmanitějších tvarech a velikostech. U váz je často zvýrazněna vznosná vertikální tendence, jindy je kladen důraz na statické zakotvení. Výslednou podobu díla spoluurčuje představa výtvarnice, odhalující přiměřenost potenciální struktury charakteru vázy. Sochařka se stále vrací ke svým námětům, prověřuje je ze všech hledisek v mnoha dalších variantách a barevných povrchových úpravách. V současné době používá stále hojněji černobílého a bílého glazování. Vytříbený vkus a výtvarná invence figur, reliéfů a řady užitkových předmětů nás nenechává na pochybách o výrazném talentu autorky. Její komorní tvorba a školení na střední a vysoké škole výtvarné ji po čase přivedly k sochařské práci v architektuře. Pracuje stále intenzívněji v keramickém materiálu, ale mnohdy zvětšuje měřítko díla (např. „reliéf Karneval“ z červené pálené hlíny, vysoký reliéf „Tanec“, nebo reliéf „Dívka s holubicí“), kde rozvádí figurální motivy.
     K posledním realizacím v architektuře patří keramický reliéf „Mládí“ z páleného šamotu z roku 1984 pro tělocvičnu v Horních Počernicích v Praze, který je pátou úspěšnou realizací autorky v současné moderní architektuře.
     Komorní keramika Kristiny Martinkové-Markupové zaujme svou výtvarnou kultivovaností, výstavbou tvarů a náměty, které čerpá nejen z tématu ženské figury pro ni nejvlastnější, ale i z oblasti přírody (v tom je příbuzná se svým otcem, zasloužilým umělcem prof. Václavem Markupem). Vtipnost, nadsázka, ale i půvab a poezie jsou charakteristickými znaky současné tvorby, kterou zde v Rakovníku představuje. Její figury jsou graciézní a elegantní v tažení keramické hmoty, kterou zpraccvává s vitalitou a smyslem pro proporci objemu a tvaru i zamýšlený účin. Reliéfy naopak vynikají kompoziční dovedností se kterou rozvádí narativní děj v mělkém i vysokém reliéfu.
     Od ukončení VŠUP uplynulo téměř 14 let. Od té doby vystavovala Kristina Martinková-Markupová na řadě výstav doma i v zahraničí. K nejvýznamějším patří italská Faenza, Leningrad, Norimberk, Mnichov, Oslo, Kostnice, ale její keramika se dostala až do Japonského Mino-Nagoya na I. mezinárodní přehlídku keramické tvorby v roce 1986. Dosavadní keramická tvorba autorky dokládá, že volba její tvůrčí cesty měla svou přirozenou logiku, vyplývající z vnitřních předpokladů pro svébytnou syntézu tvarů a barev v keramice, která je základním znakem této výtvarné oblasti.
březen
Jiří Karbaš
     
1.  Život   1984
2.  Podzim   1984
3.  Léto   1985
4.  Eva   1986
5.  Voda   1984
6.  Koupel   1982
7.  Odpočinek   1986
8.  Vinobraní   1987
9.  Tanečnice   1988
10.  Sedící   1986
11.  Figura I.   1987
12.  Figura II.   1987
13.  Figura III.   1987
14.  Figura IV.   1982
15.  Figura V.   1983
16.  Hudba   1988
17.  Zasněná   1985
18.  Gymnastka   1984
19.  Flora   1982
20.  Zadumaná   1987
21.  Klečící   1984
22.  Žardiniéra   1986
23.  Zátiší s ovocem   1981
24.  Dvojice   1986
25.  Hlava   1985
26.  Mír   1987
27.  Země   1987
28.  Váza   1977
29.  Váza   1981
30.  Váza   1985
31.  Váza   1987
32.  Váza   1981
33.  Váza   1981
34.  Váza   1981
35.  Váza s plastikou   1985
36.  Váza s plastikou   1985
37.  VHza s plastikou   1985
38.  Váza s plastikou   1985
39.  Váza s plastikou   1985
40.  Popelník   1983
41.  Soubor svícen a popelník   1983
42.  Vrabec   1975
43.  Slon   1981
44.  Beran   1981
45.  Sova   1978
46.  Lev   1980
47.  Lvice   1980
48.  Stéla   1986
49.  Hlava   1970
50.  Vzpomínka na antiku   1986
51.  Poezie podzimu   1986
52.  Cirkus   1981
53.  V manéži   1981
54.  Visutá hrazda   1981
55.  Město   1985
56.  Hudba   1985
57.  Kohoutí zápas   1976
58.  Krokusy   1977
59.  Flétnistka   1981
60.  Kočka   1985
61.  Zátiší se sklenkou   1981
62.  Vydra   1985
63.  Kouzelník   1981
64.  Kouzelnické zátiší I.   1981
65.  Kouzelnické zátiší II.   1981
66.  Karneval I.   1975
67.  Rodina   1975
68.  Karneval II.   1981
69.  Květy   1985
70.  Předjaří   1985
71.  Plaketa I.   1986
72.  Plaketa II.   1985
73.  Zátiší s vínem   1985
74.  Sova   1985
75.  Výři   1985
76.  Pelikán   1985
77.  Páv   1985
78.  Ježek   1981
79.  Beran   1978
80.  Zátiší s rybou I.   1978
81.  Zátiší s rybou II.   1978
82.  Zátiší s konvicí I.   1978
83.  Zátiší s konvicí II.   1978
84.  Kočka   1985
85.  Volavka   1985
86.  Sova   1985
87.  Věštba   1986