obrazy, grafika | ||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síò RG a Výstavní síò muzea 12. bøezna9. dubna (Výstavní síò muzea) 23. dubna (Malá síò RG) 1989 vernisá 12. bøezna 1989 v 10.00 h ve Výstavní síni muzea ke stému výroèí narození autora Rvaèka, 1951 Vlastní podobizna, 1913 Zuza, Honza a já, 1921 Jeøáb, 1928 Dívky u studnì, 1931 Vcházení, 1944 Spoleènost, 1937 Milenci v Podkarpatí, 1944 Stopy ve snìhu, 1956 Dìs, 1957 Leící enská figura, 196065 Drak, 1965 | Pro Pravoslava Kotíka Za vìtrem barev hrdost zøení klíèí a úzkost svìtla malíø utiil Jak kadá vìc mu v rámu kouzelnièí a pokuení líèí z hravých chvil. Ne kamsi tamsi syt sám sebou letí ten obraz hledající rodnou zem na vás je lem lem aspoò uvidìti musíte za ním jako za ptactvem dívat se dívat kdy on tie míjí u z jeho tahu zahnízdìni èíst vhrouit se v tvary vejít do linií a jako ony touivì být èist. Kdy zebe nebe domalovaného a pro malíøe obraz pøestal být zmlknìte slova okouzlení nìho a klekáníèka tìtc; slyte bít. Frantiek Halas Musím si navyknout víc jednodue a jasnì vechny vìci podat. Barva musí vdy zpívat tøeba pohøební píseò. Zrovna tak linie. (1920: deník) Podruhé na Nepøemoených. Jistì nejlepí z posledních oper. Tolik citu, ale pøece nìco chybí, co cit nenahradí. Taková linie pøes vechno. To je síla to je u Smetany. (1919: deník, po druhé návtìvì opery J. B. Foerstra) Obraz, a se dìlá, jak chce, musí obsahovat takzvané vymoenosti kubismu, musí být plonì prostorový. Detaily nechat plavat a mastit to vcelku a irokých nátìrech a barevnì a prostorovì bez valérù. Pamatovat! (1926: deník) Pomyslete si, e je mi u skoro 37 let a e od svých 15 let se zabývám malováním olejem a dost pilnì, ba velmi pilnì (1926: deník) Je tøeba, aby formální a barevná kompozice obrazu vycházeIa z èistì výtvarného. Pryè se symbolismem! Té citový obsah díla (nebo pøedmìtu zobrazeného) nesmí mít na toto vliv. Ten tu musí pùsobit sám, skrze formu a barvu vzniklou poznáním; konkretizování výtvarné skuteènosti. Tedy, kdy kytky voní nenaznaèovat, jak se od nich íøí vùnì! U nás si na to potrpíme. Tak pozor. (1927: deník) Obraz bude a musí být jednota. Lidé, vìci, strom, zrovna tak jako pozadí, popøedí ve dohromady. Vyplývá: námìt není pøedmìt pøedmìt je výsledek. Struktura! Pozor! Ve statické! Výtvarnì statické! Dynamické mylení výtvarné je destruktivní povahy. Výtvarnì myslit staticky to jest ivot, pohyb, cit, dui uzavøít v jakousi nehybnost jakýmsi kouzlem zastavit a soustøedit v bodì. Statika je velikost a velebnost. Zaraení vìènosti v okamiku obraz. Cesta dynamická výsledek statický. (1928: deník) Umìlecké dílo není k tomu, aby se líbilo, ale aby dojímalo, vzruovalo, potìilo V umìní nejde jen o popsání skuteènosti. Na to staèí fotografie. Umìní je vytvoøení nové skuteènosti. Obraz je skuteènost realizovaná èlovìkem, ne pøírodou realizovaná pøírodními sdìlovacími prostøedky (linie, barva, svìtlo) podle vlastní koncepce èlovìka. Skuteènost mono promìnit v neskuteènost a naopak, neskuteènost ve skuteènost. (30. léta: záznamy) Umìlecké dílo musí být tajemstvím. Tajemnost a fantazie je podstatou básnivosti, a kdy toho není, není to nic jiného ne didaktika. (asi 1940) Prospìnì kolaboruje s umìlcem pøi tvoøení jeho díla rozum. Ale nepøipoutìjte si ho pøíli blízko je to pøece jen kolaborant. (1942) Je mono konkrétnì øíci, obraz je tak a tak komponován, je takhle prostorovì, barevnì nebo lineárnì øeen, to a to zobrazuje, ale to vechno jetì není umìní. V umìní je nìco nevyslovitelného, co lze jen citem poznávati, aè ne pøesnì vysloviti, protoe pouze rozum na to nestaèí. Taky nìco vìèného, nikdy se neopakujícího. Protoe jen mnoství tìchto citù v lidech a svìtì je mono jen rozmnoovat, ne vak zdokonalovat. Pokrok není v umìní. Kdyby byl, bylo by mono po øecké dokonalosti formální, aby pøila primitivní umìní køesanská?! Pøesto není ani to, ani ono umìlecky lepí, dokonalejí. Obì jsou stejnì dokonalá. (asi 1950) Zmatek: Obrazy, které jsou konkrétními, jsou nazývány abstraktními, zatím co vìcem absolutnì abstraktním se øíká konkrétní, napø. automobilu. Copak se podobá tomu, co se v pøírodì hýbe, krávì, jelenu, zajíci? Podobá se sám sobì. (asi 1955) ádný èlovìk, ádný systém spoleèenský nebo estetický nemá výhradní právo na èlovìka (humanistní právo). Umìní, je-li umìním, je v zárodku humanistické a tím i pøipoutí nekoneènost interpretací. (1961) Proti abstraktnímu nebo nefigurativnímu umìní se èasto rebeluje. Je to proto, e lidé chtìjí mít na obraze to, co znají. Jakmile se tam divák setká s novou formou, tøebas figuratívní, kterou nezná, ihned zaujme negativní postoj. V mých obrazech právì figurativnich, kde tvary a barvy zùstávají mimo naturalistický pohled nebo popisnost, vychází to nefigurativní zcela logicky. V abstraktním malíøství jde pøece o základní vìci, které jsou vìènì trvalé, tedy prostor, barva, svìtlo, hmoia. A nefigurativní umìní je soubìné s tím, co probíhá v moderní hudbì, v hudbì vùbec. Kupka napø. maluje Dvojhlasou fugu nebo Sólo èerné èáry. Mìl jsem rád Cézanna, Picassa a jetì více Braqua, pùsobil na mì i Matisse, lecos z expresionismu a snad i z dadaismu, ale pøedevím tu byl mùj vztah k èeské gotice. Jsem si toho velmi jasnì vìdom, náznaky gotického cítìní provázely celý mùj vývoj, pøecházely z jedné periody do druhé. Kdy se dneska dívám tøebas na ty své vypravovací obrazy, je to tam zcela zøetelné. To gotické mám kdesi hluboko v sobì. Barok jsem nijak zvlá nemiloval, byl jsem jaksi poøád na strái, ale v tìch dynamických obrazech to barokní je. Z naich malíøù na mì velmi pùsobil Kubita, hlavnì svým umìlecky morálním postojem, svou houevnatostí, s jakou el za svým programem, svým úsilím najít nìco nového a hledat sám sebe. Moje vechny etapy, èi lépe metamorfózy, spolu souvisí, protoe jednak se váou na jednoho èlovìka, který pøece nemùe vyskoèit sám ze sebe, jednak se èlovìk posunuje do nových a nových citových a vnímacích prostorù, které pak urèují jeho dalí práci. (1966: zápisy po rozhovoru pøi oslavách 75. narozenin) ádné vyznamenání nemùe podle mého názoru pravdìpodobnì urèit skuteèné umìlecké holnoty, ádný kybernetický stroj je nespoèítá. Jen èas je neúprosným øeetem pro umìlecké hodnoty. (1965: z odpovìdi na dopis ÈFVU, oznamující P. Kotíkovi jmenování zaslouilým umìlcem) Narodil se 1. kvìtna 1889 ve Slabcích u Rakovníka. Zemøel 14. ledna 1970 v Praze. Byl pohøben v rodinné hrobce v Praze Na Malvazinkách. Roku 1907 maturoval na reálném gymnáziu v Rakovníku. V létech 19081912 studoval na Umìleckoprùmyslové kole v ateliérech prof. E. Dítìte, K. V. Maka a J. Schikanedra. V r. 1912 absolvoval jetì zkouku u prof. J. Preislera na Akademii výtvarných umìní. Tak získal právo uèit na støední kole, ale studií na AVU se vzdal. V létech 19131939 byl suplentem kreslení, modelování a deskriptivy na c. k. vyí reálce v Turnovì (19131915), v Nové Pace (19161918), v Praze (19181922), profesorem na reálce v Mladé Boleslavi (19221932) a v Praze (19321939) . Od r. 1932 zùstal v Praze. (V r. 1919 a èásteènì jetì 1920 vlastnì neuèil, nemohl uèit napaden tìkou tuberkulózou, ze které ho vyléèili lékaøi nemocnice v Mladé Boleslavi. V roce 1960 prodìlal tìký infarkt právì, kdy pøipravoval svoji velikou výstavu v Mánesu.) Od r. 1916 je èlenem Mánesa. Roku 1919 vystupuje z Mánesa (s Radou a Rabasem) a stává se èlenem výtvarného odboru Umìlecké besedy. V létech 19241927 vystavuje jako èlen Skupiny sociálního umìní (spoleènì s M. Holým, K. Holanem, K. Kotrbou), 1927 se vrátil do Mánesa, z nìho byl v r. 1930 vylouèen spolu s K. Holanem, M. Holým, J. Kodlem a V. V. techem. Spoleènì pak vystavovali v Myslbeku. Roku 1947 se opìt stává èlenem SVU Mánes, tentokrát natrvalo. Poprvé vystavoval r. 1909 jetì jako ák Umìleckoprùmyslové koly se skupinou Divocí v Topièovì solónu pod jménem P. Kraus. Samostatnì vystavoval poprvé r. 1927 v Praze v Rudolfinu (kresby, kvae, tempery), pak v Mladé Boleslavi r. 1928 a 1931, co byla první velká samostatná výstava (63 vystavených prací). Od této doby bylo uskuteènìno pøes padesát samostatných výstav Pravoslava Kotíka v Èechách a na Moravì. První posmrtnou výstavu obrazù Pravoslava Kotíka uspoøádala r. 1970 galérie v Rakovníku. Samozøejmì vystavoval P. Kotík na èlenských výstavách Mánesa a Umìlecké besedy a na výstavách nìkterých skupin výtvarníkù. Po roce 1948 jsou jeho obrazy zaøazovány do témìø vech dalích souborných výstav v Èeskosloslovensku. V r. 1937 se poprvé zúèastnil výstavy èeskoslovenského umìní v zahranièí na Exposition Internationale, Paøí. A po r. 1947 byl zastoupen svými pracemi témìø na vech zahranièních výstavách. Rád cestoval jak sám pøiznal, chtìl poznat ivot lidí a jejich kraje. U nás to byly nejèastìji Krkonoe, Slovensko (Tatry), na Moravì Vìtrov, ale také umava a v létech okupace byl jeho letním útoèitìm Paøíov na Èáslavsku. Ale také cestoval a studoval v cizích sbírkách a galériích, nìkolikrát ve Francii, Belgii, Nìmecku, Holandsku, Jugoslávii. V roce 1921 získal Turkovu cenu mìsta Prahy. V roce 1939 obdrel støíbrnou medaili na Exposition Internationale v Paøíi. V roce 1964 byl vyznamenán za zásluhy o výstavbu. V roce 1965 byl jmenován zaslouilým umìlcem. V roce 1969 se stal èestným obèanem mìsta Rakovníka a Slabec. Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku. Autoøi textu: F. Halas. P. Kotík a Z. Tobolková-Kotíková. Fotografie z archivu NG v Praze. Náklad 400 výtiskù. Povolil OK SKNV Praha pod è. o320001289. Vytiskly Tiskaøské závody n. p. provoz Rakovník. | |||||