díla z let 19391945 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síò RG 20. srpnaøíjen 1989 vernisá 20. srpna 1989 v 10.00 h Západoèeská krajina, 1941 Ves v zimì, 1942 |
Tadyhle na tìch polích poèala se historie umínìných návratù a konfrontací, vzdorného setrvání na skuteènostech, jaké jsou. Kde svatí bosou nohou kráèeli, vìru není zaè se hanbit. Kde vìci a fakta nesou v sobì svùj vlastní zákon rené krásy a síly, není vìru tøeba ji stírat nebo kadeøit a líèit. Kde vìci vìènì trvají ve svébytné monumentálnosti, je moné ji ovìøovat zákony poezie jen v trpìlivém a tichém sledování øádu a rytmu toho trvání. I kdy témìø celý úkol leí jetì pøed námi, nemùeme litovat jediného kroku své cesty. Byla léta chladná a sychravá a skliznì hubené. Holenkové, jakpak ne, i v tom je øád! Byly èasy, kdy due zkøehlá znamenala jen obzory poznamenané barvou smrti. A pøec bílý rubá zimy zastíral tváø jen zdánlivì mrtvých nadìjí. A pøec Bílá sobota velikonoèní vdycky zas znovu prosiøela k hodùm. Budou jednoho dne zcela urèitì zobrazeny èeské velinonoce v barevný a tvarový znak sytosti a plnosti ivné zemì oráèovy, jakoto znak a jistota vìènì opakovaného vzkøíení. Václav Rabas Ze stati Zemì neromantická (9. dubna 1940), poprvé publikované v: ivot, roè. XVII, VOUB Praha, 1941, citace z: Václav Rabas, Cestou, NÈSVU Praha, 1958, bez úprav.Léta 19391945 v ivotopise Václava Rabase mìla v mnohém ohledu výsadní postavení. Bylo to dáno promìnou vnìjích, ale i osobních podmínek. Nìkteré podstatnìjí pøipomenu. V øadì první byla ztráta politické samostatnosti Èeskoslovenska. Vznik protektorátu Èechy a Morava s dùsledky v kulturní politice, pøes èasto drastická opatøení ve veøejném kulturním ivotì, perzekuci pøedních pokrokových tvùrcù a naprostou izolaci od okolního svìta paradoxnì zpùsobil výrazné oivení ve výtvarnické obci. Zvýila se poptávka po výtvarných dílech, a hrozilo nebezpeèí, e se v konjunkturalistické nadprodukci rozplyne vysoký standard, kterého dosáhla èeská malba pøed válkou. Aktivitu umìleckých spolkù, které zaruèovaly povìdomí skuteèných hodnot a vysokých kritérií, ochromoval neustálý dohled protektorátních úøadù. Umìlecká beseda pøesto i ve zmìnìných podmínkách pokraèovala v linii nastoupené za Rabasova vedení. Výstavami propagovala to nejlepí v souèasném i starím umìní, zvlá významnì se zapsala péèí o nejmladí, zaèínající umìlce. Václav Rabas oslavil v roce 1940 pìtapadesáté narozeniny, mìl ji za sebou veliké dílo, které mu zaruèovalo pøirozenou autoritu, pøesto se stahoval z veøejného ivota v Praze do Kruovic, kde trávil vìtinu èasu. Vzdal se i vedoucí funkce v Umìlecké besedì, i kdy spolupráce s besedním ivotem a výtvarným odborem nijak nepolevila. Snad na tom mìlo podíl pøechodné zhorení zdravotního stavu a léèení v plzeòské nemocnici, snad nároèné tvùrèí úkoly, které øeil. Rabasovu tvorbu protektorátních let vyznaèuje nìkolik charakteristických prvkù. Je to období mezi dvìma cykly; cyklem obrazù selského díla Chleba (vystaven 1940) a cyklem patnácti nástìnných maleb a osmdesáti sedmi obrazù èeské krajiny Píseò míru, který pøipravoval ji od roku 1942 a vystavil roku 1950. Oba byly nároèným pokusem o shrnutí jeho celoivotního usilování. Komplikovaná forma cyklù pøetíená symboly (více literární povahy) se vak minula s podstatou tvùrèího zaloení malíøe, a proto koneèné vyznìní tìchto namáhavých podnikù je jen tìko srovnatelné se souèasnì vznikajícími obrazy, které maloval v bezprostøední inspiraci ivotem svého kraje. Jestlie Rabasovo vidìní krajiny ve tøicátých letech míøilo k monumentalitì irokých panoramat, nyní je typický sklon k výbìru intimnìjícb motivù. Znovu se omezuje jen na povìstný ètvereèní kilometr nejbliího okolí kruovického domku, poèetnìjí jsou i námìty zátií. Døívìjí drsné a razantní podání, zaznamenávající podstatné prvky stavby zobrazovaného krajinného výseku, vystøídalo mìkce modelované, bohatì barevnì odstínìné zpracování obrazu. Podstatnì se mìní pojetí barvy, která pøebírá funkci hlavního výrazového prostøedku. V lyrickém, náladovì zabarveném celku pøispívá i nové chápání svìtla k urèitému zduchovnìní atmosféry mnohých dìl. Snad se tu projevuje vliv religiozity, která prostoupila vìtinu tehdejí èeské umìlecké produkce. Urèitì vak to mùeme spojovat s pøirozeným vývojem Rabasova výtvarného názoru. Rabasùv umìlecký vývoj má svoji vnitøní logiku, která brání neopodstatnìným zvratùm. Pøi hlubím studiu vystopujeme zárodky pnstupù, které nyní s pøekvapivou lehkostí pouívá u v obrazech minulého desítiletí, v nedoøeených náznacích dokonce jetì døíve. Práce na cyklu Chleba byla v mnohém odliná od toho, co dosud dìlal. Pøivedla ho k jiným monostem a ty se pokusil pouít i v malbì plenéristického rázu, jí se dosud vìtinou vyjadøoval. Podaøilo se mu tím naplnit svùj celoivotní zámìr, vyjádøil ho sám slovy: Namalovat krajinu tak, aby mohla unést kadý stav vaí due Václav Zoubek
Není li uvedeno jinak, jsou exponáty zapùjèeny ze soukromých sbírek. Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtiskù. Autoøi textù: Václav Rabas, Václav Zoubek, fotografie: Jaroslav Krejèí. Tisk: Polygrafický prùmysl, s. p. Praha, Tiskaøské závody, sdruený podnik provoz 64, Rakovník ISBN 80-85081-03-2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||