Václav Rabas – díla z let 1939

RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK

Václav Rabas
díla z let 1939–1945

Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
20. srpna–říjen 1989
vernisáž 20. srpna 1989 v 10.00 h

Západočeská krajina, 1941

Ves v zimě, 1942

     …Tadyhle na těch polích počala se historie umíněných návratů a konfrontací, vzdorného setrvání na skutečnostech, jaké jsou. Kde svatí bosou nohou kráčeli, věru není zač se hanbit. Kde věci a fakta nesou v sobě svůj vlastní zákon režné krásy a síly, není věru třeba ji stírat nebo kadeřit a líčit. Kde věci věčně trvají ve svébytné monumentálnosti, je možné ji ověřovat zákony poezie jen v trpělivém a tichém sledování řádu a rytmu toho trvání. I když téměř celý úkol leží ještě před námi, nemůžeme litovat jediného kroku své cesty. Byla léta chladná a sychravá a sklizně hubené. Holenkové, jakpak ne, i v tom je řád! Byly časy, kdy duše zkřehlá znamenala jen obzory poznamenané barvou smrti.
     A přec bílý rubáš zimy zastíral tvář jen zdánlivě mrtvých nadějí. A přec Bílá sobota velikonoční vždycky zas znovu prosiřela k hodům.
     Budou jednoho dne zcela určitě zobrazeny české velinonoce v barevný a tvarový znak sytosti a plnosti živné země oráčovy, jakožto znak a jistota věčně opakovaného vzkříšení.

Václav Rabas

     Ze stati Země neromantická (9. dubna 1940), poprvé publikované v: Život, roč. XVII, VOUB Praha, 1941, citace z: Václav Rabas, Cestou, NČSVU Praha, 1958, bez úprav.

     Léta 1939–1945 v životopise Václava Rabase měla v mnohém ohledu výsadní postavení. Bylo to dáno proměnou vnějších, ale i osobních podmínek. Některé podstatnější připomenu.
     V řadě první byla ztráta politické samostatnosti Československa. Vznik protektorátu Čechy a Morava s důsledky v kulturní politice, přes často drastická opatření ve veřejném kulturním životě, perzekuci předních pokrokových tvůrců a naprostou izolaci od okolního světa paradoxně způsobil výrazné oživení ve výtvarnické obci. Zvýšila se poptávka po výtvarných dílech, až hrozilo nebezpečí, že se v konjunkturalistické nadprodukci rozplyne vysoký standard, kterého dosáhla česká malba před válkou.
     Aktivitu uměleckých spolků, které zaručovaly povědomí skutečných hodnot a vysokých kritérií, ochromoval neustálý dohled protektorátních úřadů. Umělecká beseda přesto i ve změněných podmínkách pokračovala v linii nastoupené za Rabasova vedení. Výstavami propagovala to nejlepší v současném i starším umění, zvlášť významně se zapsala péčí o nejmladší, začínající umělce.
     Václav Rabas oslavil v roce 1940 pětapadesáté narozeniny, měl již za sebou veliké dílo, které mu zaručovalo přirozenou autoritu, přesto se stahoval z veřejného života v Praze do Krušovic, kde trávil většinu času. Vzdal se i vedoucí funkce v Umělecké besedě, i když spolupráce s besedním Životem a výtvarným odborem nijak nepolevila. Snad na tom mělo podíl přechodné zhoršení zdravotního stavu a léčení v plzeňské nemocnici, snad náročné tvůrčí úkoly, které řešil.
     Rabasovu tvorbu protektorátních let vyznačuje několik charakteristických prvků. Je to období mezi dvěma cykly; cyklem obrazů selského díla „Chleba“ (vystaven 1940) a cyklem patnácti nástěnných maleb a osmdesáti sedmi obrazů české krajiny „Píseň míru“, který připravoval již od roku 1942 a vystavil roku 1950. Oba byly náročným pokusem o shrnutí jeho celoživotního usilování. Komplikovaná forma cyklů přetížená symboly (více literární povahy) se však minula s podstatou tvůrčího založení malíře, a proto konečné vyznění těchto namáhavých podniků je jen těžko srovnatelné se současně vznikajícími obrazy, které maloval v bezprostřední inspiraci životem svého kraje.
     Jestliže Rabasovo vidění krajiny ve třicátých letech mířilo k monumentalitě širokých panoramat, nyní je typický sklon k výběru intimnějšícb motivů. Znovu se omezuje jen na pověstný „čtvereční kilometr“ nejbližšího okolí krušovického domku, početnější jsou i náměty zátiší. Dřívější drsné a razantní podání, zaznamenávající podstatné prvky stavby zobrazovaného krajinného výseku, vystřídalo měkce modelované, bohatě barevně odstíněné zpracování obrazu. Podstatně se mění pojetí barvy, která přebírá funkci hlavního výrazového prostředku. V lyrickém, náladově zabarveném celku přispívá i nové chápání světla k určitému zduchovnění atmosféry mnohých děl. Snad se tu projevuje vliv religiozity, která prostoupila většinu tehdejší české umělecké produkce. Určitě však to můžeme spojovat s přirozeným vývojem Rabasova výtvarného názoru. Rabasův umělecký vývoj má svoji vnitřní logiku, která brání neopodstatněným zvratům. Při hlubším studiu vystopujeme zárodky pnstupů, které nyní s překvapivou lehkostí používá už v obrazech minulého desítiletí, v nedořešených náznacích dokonce ještě dříve. Práce na cyklu „Chleba“ byla v mnohém odlišná od toho, co dosud dělal. Přivedla ho k jiným možnostem a ty se pokusil použít i v malbě plenéristického rázu, jíž se dosud většinou vyjadřoval. Podařilo se mu tím naplnit svůj celoživotní záměr, vyjádřil ho sám slovy: „Namalovat krajinu tak, aby mohla unést každý stav vaší duše…“

Václav Zoubek

1.	Velikonoční krajina	olej, plátno	38 ´ 70 cm	1942
2.	Chléb s jablky	olej, překližka	27 ´ 44 cm	1942
3.	Krajina	olej, plátno	30 ´ 57 cm	1942 (RG Rakovník)
4.	Trochu zelené nad pecí léta	olej, plátno	44 ´ 70 cm	1943
5.	Předjarní večer	olej, plátno	32 ´ 94 cm	1944
6.	Krajina mé duše	olej, plátno	32 ´ 94 cm	1944
7.	Předjaří na krušovických lukách studie k cyklu „Píseň míru“ z let 1942–1946	olej, plátno	52 ´ 93 cm	1945
8.	Čerstvý pecen	olej, plátno	27 ´ 54 cm
9.	Píseň zrání	olej, plátno	27 ´ 54 cm
10.	Podávání chleba	olej, plátno	27 ´ 54 cm
11.	Stará je matka zem	olej, plátno	27 ´ 54 cm

Výstava je doplněna kresbami a grafikou z období 1939–1945

     Není li uvedeno jinak, jsou exponáty zapůjčeny ze soukromých sbírek.

     Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtisků.
     Autoři textů: Václav Rabas, Václav Zoubek, fotografie: Jaroslav Krejčí.
     Tisk: Polygrafický průmysl, s. p. Praha, Tiskařské závody, sdružený podnik provoz 64, Rakovník
     ISBN 80-85081-03-2