obrazy a kresby z rakovnických sbírek | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síň RG březen–květen 1991 Rakovník, 11. 10. 1908 Kamenná ulice v Rakovníku Rakovník, 23. 10. 1908 Rakovník, 9. 10. 1908 Rakovník – vchod do bývalého města židovského, 17. 10. 1908 Rakovník, Grieblovna, 12. 10. 1908 | Soubor obrazů a kreseb Josefa Krále chovaný ve sbírkách Rabaaovy galérie a v inventáři rakovnické radnice dokládá charakter a úroveň jeho tvorby v nejranějším i zralém období. O rozdělení souboru na dvě části se ví málo. Pravděpodobně získal část odkazu Okresní osvětový sbor a věnoval jej městu. Na radnici použili část sbírky k výzdobě kanceláří a zbytek obrazů odvezli do městského muzea. Tím se stalo, že části stejného cyklu obrazů jsou uloženy na obou místech. Po vzniku galérie obrazy uložené v muzeu byly předány galérii, ostatní obrazy zůstaly na radnici. Nejstarší cyklus pohledů na významné památky Rakovníka vznikl roku 1894. Drobné kvaše namaloval Král jako sedmnáctiletý student. V těchto kvaších je pouze pečlivý přepis viděného, přesný v proporcích a jen delikátní tlumený kolorit zjemňuje nepříjemně suchou strohost školských kompozic. O jeho nevšedním nadání svědčí obraz z r. 1899 – scéna romantického zákoutí z rakovnického židovského města oživená motivy děvčátka v růžových šatečkách a zdůrazněným detailem pouliční lampy v předním plánu. Z obrazů z tohoto údobí lze vyčíst, jak si již před vstupem do krajinářské speciálky J. Mařáka osvojil základní dovednosti i zlozvyky malířského řemesla. Z vrcholu tvůrčí dráhy jsou na výstavě zastoupeny všechny malířské techniky, které používal: oleje, kresby tužkou i pastel. Kresby tužkou z roku 1908 označoval vždy přesným datem. Cyklus kreseb zachycující mizející zákoutí asanovaného Starého Města pražského nakreslil v srpnu a v září. V říjnu pokračoval v Rakovníku, kde navštěvoval stará známá místa, aby zachytil romantickou malebnost rozpadající se čtvrti pod Vysokou branou. Tyto bravurní kresby vyvolávají ještě dnes sentimentální pocity a nálady. V malbách ještě více využíval metody soudobé akademické produkce náladových krajinářských kompozic. Měl zálibu ve večerním nebo nočním osvětlení scén a některé obrazy působí přízračně. Tyto náměty jakoby odrážely tragické pocity malířovy duše rozbíjené nemocí. Učiteli na dívčí škole v Rakovníku Josefu Královi a jeho ženě Františce se dvacátého pátého května 1877 narodil syn, kterého pokřtili po otci také Josef. Otec hned na počátku osmdesátých let zemřel, i když byl velmi mladý, sotva pětatřicetiletý, a o malého Jožu a jeho sestru Růženu dál pečovala matka. Ve společnosti těch dvou žen vyrostl a prožil celý svůj krátký život. Josef vystudoval reálku v Rakovníku (1889–1894) a po krátké přípravě na uměleckoprůmyslové škole v Praze (1894–1895) byl přijat k řádnému studiu do speciální krajinářské školy Julia Mařáka na pražské akademii (asi 1898). Po profesorově smrti přešel s většinou žáků speciálky k profesoru Rudolfovi z Ottenfeldu. U něho roku 1904 se spolužáky Bubeníčkem, Štolovským, Šetelíkem a dalšími absolvoval. Čekala ho oslnivá kariéra uznávaného umělce. Pravidelně byl zván na vybrané oficíální výstavy Krasoumné jednoty, Umělecké besedy nebo Jednoty umělců výtvarných. Ze studijních cest po Německu a Francii přivážel drabné kresby, které publikovala Zlatá Praha a další oblíbené časopisy. Stačil připravit i dvě samostatné výstavy 1906 ve svém ateliéru a 1909 v Rudolfinu. Všechny naděje však ukončily první příznaky duševní choroby. Od roku 1909 pracuje stále méně. Zdravotní a také existenční potíže ho nutí k návratu domů do Rakovníka. Rakovnický pobyt zahájil rozsáhlou výstavou téměř dvou set obrazů a kreseb ve třech třídách dívčí školy. Výstavu uspořádal Okresní vzdělávací sbor a městská rada v srpnu a září roku 1912. Královi si koupili domek „na Krétě“ v naději, že zde bude moci malíř v klidu pracovat. Konec ale přichází neodvratitelně. Během následujícícho roku byl zbaven svéprávnosti a dostal se na pokraj bídy. Zemřel 19. února 1914 a je pochován na rakovnickém hřbitově.
č. 34–38 Obrazy a kresby z majetku rakovnické radnice. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||