Rabasova galerie v Rakovníku Wintrova síò (obrazy) a Malá síò RG (Appassionata humana) 14. èervencesrpen 1991 vernisá 14. èervence 1991 v 10.00 h ve Wintrovì síni
| Appassionata humana Jiøího Anderleho Jiøí Anderle patøí bezesporu k pøedním pøedstavitelùm souèasného èeskoslovenského umìní. Jeho bytostná senzibilita se promítá do jeho tvorby v oscilaci harmonie i disharmonie, dramatu i klidu, krutosti a nìnosti, v osudovosti lidského údìlu i v tragickém pocitu ivota. Jeho hlas smìøuje vdy k humánnímu poslání. Existencionální pocit ohroení èlovìka a pomíjivosti ivota je vyvaován kontrastem krásy. V kresbách, grafikách, obrazech, asembláích. Jeho osobité imaginativní dílo je pøitom øazeno do ucelených tématických celkù (Komedie, Hry, protiváleèný cyklus Iluze a realita, cyklus pranýøující útlak a násilí na témata z Horatia, Commedia dell'arte atd.), zachycujících rozkyv od pøesnosti formy a k uvolnìnému expresivímu projevu. Základním prvkem jeho umìní je dokonalá kresba, a u tlumoèící reálné formy nebo fantaskní pøedstavy vèetnì labyrintù automatizovaných èarových duktù. Po absolvování praské akademie výtvarných umìní, kde studoval v letech 19551961 pøijímá nabídku Jiøího Srnce a odchází do Èerného divadla v Praze, které bylo jednou ze scén divadla Na zábradlí. Kolem tohoto skromného divadla se u øadu let soustøeïovaly hlavní proudy kulturní avantgardy. Ve stejnou dobu zde pracují jako jevitní technici jak Jiøí Anderle, tak Václav Havel i jeho budoucí ena Olga. Jiøí Anderle po marných pokusech uchytit se jako výtvarník pøechází do hereckého souboru jako herecmim a pùvodnì plánovaná krátká èinnost se prodluuje na osm let. S divadlem cestuje po Evropì i zámoøí, intenzivnì poznává svìt, který vnímá jako jedno veliké jevitì divadla ivota Theatrum mundi. Grafiky, které v té dobì vznikají, vìtinou v divadelních atnách nebo v hotelových pokojích v nejrùznìjích èástech svìta s touto ivotní etapou výraznì korespondují. Záhy na sebe upoutávají pozornost a od roku 1968 jsou jim na mezinárodním bienále udìlována vysoká ocenìní a jsou zaøazovány nejen do galerií v Èeskoslovensku, ale i do sbírek pøedních svìtových muzeí. V letech 1982 a 1984 byly jeho malby a grafiky prezentovány v centrálních expozicích Biennale di Venezia. V posledních dvou dekádách byla jeho tvorba pozitivnì ovlivòována spoluprací s Baukunst Galerií Köln, která mu smluvnì zajistila urèitou míru tvùrèí svobody a nezávislosti na oficiálních strukturách tehdejího Èeskoslovenska. Cyklus kreseb APPASSIONATA HUMANA vznikal od prvních dnù èeskoslovenské nìné revoluce a autorovo dosavadní úsilí svým zpùsobem zavruje. Umìlec tu dokázal zhodnotit podnìty vycházející ze surrealistického malíøství, souèasnì informelních tendencí ale i z humánního odkazu starých mistrù aby jetì naléhavìji tlumoèil pocit nadìje a lásky k èlovìku.
Jiøí Maín záøí 1990 Narozen 14. 9. 1936 v Pavlíkovì u Rakovníka, ije a pracuje v Praze. Studoval v letech 195155 na Vyí kole umìleckého prùmyslu a v letech 195561 malbu u prof. Pelce a grafiku u prof. Silovského na Akademii výtvarných umìní v Praze. Od roku 1961 pùsobil osm let v Èerném dívadle Jiøího Srnce, se kterým cestoval po Evropì, Austrálii, Africe a Americe. V letech 196973 byl asistentem prof. Jiøího Trnky a prof. Zdeòka Sklenáøe na Vysoké kole umìleckoprùmyslové v Praze. Roku 1986 pedagogicky pùsobil na Mezinárodní letní akademii v Salzburgu. Od roku 1966 vystavuje pøevánì v zahranièí. Dosud uspoøádal 86 samostatných a úèastnil se kolem 200 kolektivních výstav. Na bienále v Benátkách byly jeho práce vystaveny roku 1980 v èeskoslovenské a v letech 1982 a 1984 v centrální expozici. Na mezinárodních soutìích získal 34 cen mimo jiné 1969 PRIX EX ARQUO a 1981 ÈESTNÁ CENA Mezinárodního bienále grafiky KRAKOV, 1969 PRIX a 1981 GRAND PRIX Mezinárodního bienále grafiky LJUBLANA, 1980 ÈESTNÁ ZVLÁTNÍ CENA Mezinárodního bienále grafiky SAN FRANCISCO, 1982 HLAVNÍ CENA TRIENÁLE NEW DELHI,1987 GRAND PRIX Mezinárodního bienále grafiky VARNA. Svými pracemi je zastoupen ve Stedelijk Museum Amsterdam, Musée del árt moderne Bruxelles, The Art Institute of Chicago, Folkwang-Museum Essen, Galeria Uffizi Firenze, Wallraf Richartz-Museum Köln, Pukinovo muzeum Moskva, Victoria and Albert Museum London, Metropolitan Museum of Art New York, Centre Georges Pompidou Paris, Národní galerie Praha, National gallery Washington, Albertina Wien a v dalích naich i zahranièních muzeích a galeriích.
|