obrazy | ||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Wintrova síò 12. dubna29. kvìtna 1992 vernisá 12. dubna 1992 v 10.00 h Výstavu uvede RNDr. Pavel Trpák Na kytaru zahraje Zdenìk Dundr Sonátu G dur Niccolo Paganiniho Výstava je vìnována Mezinárodnímu dni Zemì 24. dubna Tváø za maskou, 1989 Hnízdo nad øekou, 1986 Ptáèek pro samotáøe, 1989 Protipóly, 1989 Výkøik na pouti, 1987 Obìtiny, 1989 Mui v krajinì, 1988 Chvilka v lese, 1988 Jitøní balada, 1991 Kuòkání ab, 1989 Keltská krajina, 1990 Víla z Ohøe, 1990 | Jedním z tìch, kteøí nemohli mlèet k stále se zvìtujícím utrpením biosféry byl i Frantiek Foltýn. Zvlátì za situace, kdy pøed jeho oèima byla postupnì krajina jeho mladosti obìtována fikci neustálého boje s pøírodou, jakoto podmínky rozvoje socialistické spoleènosti. Boje, v nìm umlkl hlas lidství a kde úèelové hodnocení pøírody zplodilo nebetyènou pýchu popírající dobrotu Boího stvoøení, nebo èlovìk se stal sám stvoøitelem, aby si poté stvoøil ekologickou a morální krizi, v ní se po skluzavce konzumního ivota pomalu propadal do propasti beznadìje a prázdnoty. Zobrazená ekologická reálie je vlastnì svìdectvím, èi zprávou o stavu Zemì èeské v rovinì výtvarné transkripce. A tak se vlastnì na kadém obraze odehrává v jádøe stejný dìj zápas technosféry s biosférou, jen je v poslední tvorbì rozíøen na zápas s kulturou. Znakové zobrazení biosféry je vyjádøeno výseèemi krajiny, rùznými krajinnými prvky, které na rozdíl od starích dìl nejsou ji uzavírány do sklenìných koulí, ale difundují volnì do prostoru obrazu, nebo konkrétními rostlinami, ivoèichy, èi pøírodními artefakty. Technosféru ve Foltýnovì pojetí symbolizují geometrické konstrukce, vyjadøované pomocí pøímek, ale i rùzných kubusù, betonových a plastových monster, v jejich dutinách ije totalitnì organizovaná spoleènost spolu s doívajícími fragmenty kulturního dìdictví otcù a dìdù: Èíselný kód zboí jenom umocòuje vyjádøení souèasného stavu, kde krizi hodnot odpovídá stupeò naruení pøírody. Tento vnìjí model pak dokreslují a precizují shluky agresívních postavièek, které vykonávají vlastnì nejdøíve násilí na pøírodì, aby pak vykonávaly násilí na èlovìku samém. Takovéto vidìní technosféry kontrastuje s øádem a poklidem krajin menhirù, køíù, posazených do jakési prakrajiny. V øádu èasu, kdy èlovìk byl souèástí pøírody a ivotem svým se z ní nevydìloval, se k nám vracejí víly, ale ne jako pohádkové bytosti, nýbr strákynì èistoty matky Zemì a jejích dìtí. V promìnì jejich tváøí se zrcadlí utrpení stvoøení a mnohde se krása jejich tìl ztrácí pod abstrakcí negace pøírody, a tak se ztráta tìla v rovinì abstrakce stala obrazem osudu èlovìka vyjadøovaným znièením tváøe pøírody. Autor se tak vlastnì vrací ke svému abstraktnímu dílu z 60. let. Pouití této expresní abstrakce dává dílùm jinou dimenzi a pùsobivost. Oproti starí tvorbì se zde objevuje celá øada nových znakových podobenství. Vedle motivu Krista a lotrù se objevila tváø lesního mue. Ne fauna, ale ducha lesa, jeho utrpení zobrazované v rovinì støedovìkého muèednictví je vlastnì obalobou za umírající lesy Kruných hor, Krkono, Jizerských a Orlických hor. Jeseníkù Jaká je to promìna støedovìkého symbolu nespoutanosti a plodivosti pøírody známého z rukopisu krále Václava IV. Obdobnì se objevují tváøe s maskou, z ní konkrétní oèi, ústa vypovídají o duevním náboji mue, chlapce èi dívky. Tyto tváøe anonymního lidství jsou promìnìny barevnou expresí a v atributy bezpráví. Proto není náhodou, e do sklenìné koule se dostalo kulturní dìdictví. Tak se vlastnì z roviny vnìjího modelu dostává do vnitøního modelu nejen poselství o osudu èeského èlovìka, ale i o osudu jeho kultury na pozadí osudu pøírody. Na znakové promìnì posledních dìl se podílí i Foltýnova reálie. Svoji svébytnost má snová jihoèeská krajina, v ní k pøírodì a k Bohu není daleko, ukazuje, e pro staronové kvality ivota nám zbývá dosud pìina. Z obrazù jako by èiely lidské hodnoty, jako je pokora, skromnost, láska, tvoøivá a pøírodu etøící práce, smysl pro obì, altruismus a úcta k ivotu. Snad proto dominuje nejen obrazu, ale i lidem. A tak nám pøipomíná, e k obratu vztahu èlovìka k biosféøe, k rodné zemi, je mono dojít ze svobodné vùle. Stále máme monost uznat pøírodu za rovnocenného partnera v naí ivotní pouti, pøiznat jí právo na svébytný rozvoj. To znamená pøijmout místo ivotního modelu otrokáøe model správcovství a péèe. S tím souvisí i nutnost eliminace úèelového hlediska, podle nìho je pøíroda soubor pøedmìtù urèených k uspokojování potøeb spoleènosti. Jen tak dojde k okamiku, kdy bude lidskému pobytu na Zemi vrácena dìjinná dimenze a èlovìk ivotem mezi Boím stvoøením ztratí svoji samotu a beznadìj. RNDr. Pavel Trpák F. K. FOLTÝN (Frantiek Foltýn) * 8. 10. 1937 v Knìpoli, okres Uherské Hraditì Studium UMPRUM Uherské Hraditì Ateliér a bydlitì: Býchory 45, 280 00 Kolín ÚÈAST NA VÝSTAVÁCH: 1962 Divadlo Kolín 1965 Muzeum Kolín 1966 Výstava mladých, Brno Støedoèetí výtvarníci, Kladno Støedoèetí výtvarníci, Moskva 1967 Nová jména, Praha Svìt v nás, Praha Nové cesty II, Gottwaldov Jeden okruh volby, Písek Nové vìci, Praha 1968 25 malíøù a sochaøù, Praha Mezinárodní bienále, Bratislava Mladí ès. výtvarníci, Berlín Nová figurace, Praha 1969 Setkání, Uherské Hraditì 1970 Støedoèetí výtvarníci, Praha 1981 Jiná jména èeské malby, Dobøí 1982 Foltýn Rajdl, Roztoky u Prahy 1985 Kolíntí výtvarníci, Kolín Støedoèetí výtvarníci, Mladá Boleslav 1986 Ze sbírek muzea v Kolínì, Kolín 1989 Salon støedoèeských výtvarníkù, Praha 1990 Støedoèetí výtvarníci, Jindøichùv Hradec 1991 Výtvarníci dìtem, Praha, Albatros Støedoèetí výtvarníci, Hostivice Veobecná èsl. výstava, Praha SAMOSTATNÉ VÝSTAVY: 1964 Kolín 1966 Kolín 1967 Kutná Hora pálova galerie, Praha 1978 Turnov 1980 Kolín Státní zámek Duchcov 1981 Kutná Hora Podìbrady Èeské Budìjovice 1982 Turnov 1983 Humpolec 1984 Pøíbram 1985 Èeský Brod Tøeboò Zámek Staré Hrady VÚMCH Praha 1986 Prachatice Boskovice 1987 Chomutov Galerie V. Kramáøe, Praha Kolín 1988 Mladá Boleslav Bílina 1989 Èáslav Tøeboò Most 1990 Kladno Zámek Staré Hrady Èimelice Státní zámek Duchcov 1991 Praha ÚKD Turnov Mladá Boleslav VEØEJNÁ OCENÌNÍ: Cena SKNV za malíøské dílo v roce 1967 ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH: Národní galerie Praha, Ministerstvo kultury, Praha, Ministerstvo ivotního prostøedí ÈR, kanceláø presidenta republiky, Støedoèeská galerie, Praha, Muzeum v Kolínì, v soukromých sbírkách doma, v SRN, Francii, Belgii, Holandsku, výcarsku, Anglii, Kanadì, Itálii. | |||||