RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 18 Břetislav Benda, Milan Benda – sochy, Vincenc Beneš – obrazy
Rabasova galerie v Rakovníku Wintrova síň 28. června–13. září 1992 vernisáž 28. června 1992 v 10.00 h      Na kytaru zahraje Jan Mukařovský Preludium D dur, č. 1 op. 83 Maura Guilianiho Vincenc Beneš Břetislav Benda	Břetislav Benda se narodil 28. března 1897 v Lišnici nedaleko Sepekova na Táborsku. Roku 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze k J. V. Myslbekovi, ale musel narukovat a léta 1916 a 1917 strávil na bojištích první světové války. V letech 1919–1922 studoval na AVU u J. Štursy. Byl členem SVU Mánes od roku 1923. Po roce 1950 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců.      Dílo Břetislava Bendy procházelo od počátků jeho samostatné tvůrčí dráhy ve 20. letech plynulým vývojem. Trvalý vliv na jeho tvorbu mělo umění jeho učitelů – J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Nejdříve tvořil pod vlivem sociálního umění. V té době projevil prvořadý zájem o žánrovou plastiku. Zobrazoval prosté lidi v každodenním životě, při práci i odpočinku, v typické stylizované formě.      Ve 30. letech vytvořil Benda řadu ženských aktů, v nichž se postupně vyhraňoval jeho typ ženské krásy. Zde se v první řadě projevil Štursův vliv. V některých sochách je však zřetelné poučení moderní francouzskou plastikou, jmenovitě dílem Josepha Bernarda.      Hlavní námětovou oblastí Bendovy tvorby se brzy stává plastický obraz ženy. Ve většině aktů směřuje pak k vyššímu stupni toho, co převzal v osobité podobě od Jana Štursy už před válkou. Bendovy akty mají rysy obecnosti, obecné krásy i půvabu konkrétních současných žen a dívek s jejich kouzlem živé přitažlivosti. Takové jsou sochy Žena vstupující do vody (1928–1929 a 1969, bronz), Večer (1955, bronz), Předjaří (1960, bronz), Léda s labutí (1961, bronz), V lázni (1960, mramor), Bránící se žena (1964, bronz), Dívka na pláži (1962–1963, bronz).      Řada Bendových soch je realizována v architektuře a parcích, zvláště v jižních Čechách – pomník F. L. Čelakovského (1966, bronz).      Břetislav Benda vytvořil též velkou řadu portrétů. K nejlepším patří bronzové podobizny malířů Jana Slavíčka (1952), Karla Holana (1953), Vojtěcha Sedláčka (1954), Miloslava Holého (1958), grafika Karla Štiky (1961), básníka Ladislava Stehlíka (1961–1962), fotografa Karla Plicky (1973).      Umění Břetislava Bendy je živou tradicí, nositelem a ochráncem vysokých kritérií výtvarné práce, podmaňuje jednotou uměleckých a lidských hodnot.      Zemřel 19. 8. 1983 v Praze.            Milan Benda se narodil 6. 10. 1941 v Praze. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Vincence Makovského a po jeho smrti prof. Karla Lidického.      Umělecký vývoj Milana Bendy byl v nemalé míře ovlivněn dlouholetou spoluprací se svým otcem, akademickým sochařem a národním umělcem Břetislavem Bendou, se kterým vytvořil řadu monumentálních děl v Praze i v dalších městech ČSFR.      Po tvůrčích pokusech ještě ve studentských letech začal svou samostatnou činnost v roce 1968. Z jeho rané tvorby jsou nejvýznamnější díla – pamětní deska významného českého malíře Josefa Mánesa, portrét nositele Nobelovy ceny básníka Jaroslava Seiferta a další. V této době začal také pracovat jako restaurátor, což v malé míře činí dodnes (kolonáda v Poděbradech, štuková výzdoba stropu v Trojském zámku, rekonstrukce barokní kašny v Postoloprtech).      Pro jeho tvorbu je charakteristický idealistický přístup k danému tématu, dobré zvládnutí hmoty v prostoru, zejména s citem pro realizaci v bronzu. Kromě figurálních plastik je ceněna i jeho portrétní tvorba. Vytvořil již na 60 hlav, ke kterým přistupuje diferencovaně podle objektu, který zpracovává a vzhledem k materiálu, v kterém bude realizován (Einstein – bronz, portrét manželky Jarky – laminát, portréty dětí).      Nevyhýbá se ani nefigurativním motivům, jako je například Osvěžující plastika na tenisových dvorcích Sparty Praha.      Po otcově úmrtí v roce 1983 vytvořil řadu plastik v životní (i nadživotní) velikosti, které zdobí hlavně parky. Jde převážně o motiv ženského těla v aktu. Také v komorní tvorbě se nejraději nechává inspirovat krásou ženského těla.            Vincenc Beneš se narodil 22. ledna 1883 v Lišicích u Chlumce nad Cidlinou. Po maturitě na reálce v Hradci Králové studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole u E. K. Lišky a E. Dítěte (1902–1904), odkud pak přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru V. Bukovace a R. Ottenfelda. Roku 1908 vystavoval se skupinou Osma, od r. 1909 byl členem Skupiny výtvarných umělců. Po druhé světové válce byl členem Svazu čs. výtvarných umělců.      V roce 1912 přišel Vincenc Beneš do Prahy na studia a brzy se tu vřadil do popředí generace toužící po bezprostředním, na síle barvy založeném malířském výrazu. Jeho obraz Hráči (1909), z období proslulé Osmy, je charakteristickým dílem jeho prvé tvůrčí etapy.      Po nástupu kubismu se stal kolEm roku 1911 jeho ortodoxním vyznavačem.      Roku 1925 se Beneš dostal poprvé do Písku, jehož okolí a jihočeská krajina vůbec sehrály důležitou roli při krystalizaci umělcova slohového profilu, jak se vyhranil na počátku 30. let.      Zprvu i jemu načas uhranul intenzivní kolorismus Špálův, ale pak přišel náraz pro něho nejosudovější – Bonnard. Tento přímý dědic francouzských impresionistů mu odhalil to, po čem až dosud spíš jen pudově toužil – malbu, která je výrazem okouzlení z přírody i tvůrcovy vnitřní vize. Celá série překrásných obrazů z 30. a 40. let reprezentuje umělcův ryze tvůrčí přístup k novým slohovým podnětům.      Tak se postupně dostává k plnému uplatnění jako vlastní formotvorný princip barva. Obrazy Jaro v Šárce (1932), Výhled na moře (1934), a zvláště s několika variacemi Zimního zátiší (1935) se definitivně vyhranila podoba malíře, nacházejícího ukojení smyslů v zářivé a vrcholně kultivované barevnosti.      S léty pak přišlo více vnitřního klidu a moudré vyváženosti. Malíř již neuvažoval jen o technické stránce umění, ale také o jeho vlastním lidském smyslu, o jeho postavení ve společnosti a služebnosti vzhledem k potřebám národa. Dokladem toho je cyklus pláten pro malý foyer Národního divadla.      Také poslední práce ze závěrečného období jeho života (Zátiší s růžemi, 1970) se vyznačují neslábnoucí silou koloritu. I ve vysokém věku nepřestal být Vincenc Beneš tvůrcem okouzleným slunečním jasem přírody, jeho paleta zůstávala nástrojem lyricky melodického zpěvu na počest všech krás života i světa.      Zemřel 27. března 1979 v Praze, ve věku 96 let. 1.  Břetislav Benda  Naslouchající  bronz  v. 89 cm  1937 2.  Břetislav Benda  Androméda  mramor  v. 37 cm, d. 54 cm  1943 3.  Břetislav Benda  Vzpomínka  bronz  v. 52 cm  1944 4.  Břetislav Benda  Deméter  bronz  v. 58 cm  1924 5.  Břetislav Benda  Marionka  bronz  v. 39 cm  1931 6.  Břetislav Benda  Klečící 2  bronz  v. 63 cm  1973 7.  Břetislav Benda  Žena se džbánem  bronz  v. 63 cm  1940 8.  Břetislav Benda  Kajícnice  bronz  v. 55 cm  1960 9.  Břetislav Benda  Převlékající se  bronz  v. 64 cm  1937 10.  Břetislav Benda  Dívka s umyvadlem  bronz  v. 23 cm  1927 11.  Břetislav Benda  Myjící se žena  bronz  v. 24 cm  1931 12.  Břetislav Benda  Kolíbka  bronz  v. 9 cm, d. 13 cm  1936 13.  Břetislav Benda  Klečící 1  bronz  v. 49 cm  1948 14.  Břetislav Benda  Autoportrét  bronz  v. 43 cm  1956 15.  Vincenc Beneš  Podzim na Císařském ostrově  olej, plátno  81 ´ 100 cm  1956 16.  Vincenc Beneš  Kytice  olej, plátno  81 ´ 100 cm  1935 17.  Vincenc Beneš  Letní kytice  olej, plátno  65 ´ 100 cm  1946 18.  Vincenc Beneš  Zimní zátiší  olej, plátno  54 ´ 65 cm  1932 19.  Vincenc Beneš  Zátiší s ovocem  olej, plátno  60 ´ 81 cm  1929 20.  Vincenc Beneš  Zátiší s ovocem  olej, plátno  58 ´ 92 cm  1930 21.  Vincenc Beneš  Boubín  olej, piátno  97 ´ 130 cm  1952 22.  Vincenc Beneš  Podzimní silnice  olej, plátno  89 ´ 116 cm  1938 23.  Vincenc Beneš  Jarní cesta  olej, plátno  69 ´ 105 cm  1947 24.  Vincenc Beneš  Kytice  olej, plátno  50 ´ 73 cm  1937 25.  Vincenc Beneš  Ležící žena  olej, plátno  38 ´ 55 cm  1929 26.  Milan Benda  Vzpomínka  bronz  v. 60 cm  1969 27.  Milan Benda  Torzo  bronz  v. 64 cm  1989 28.  Milan Benda  Einstein  bronz  v. 40 cm  1979 29.  Milan Benda  Seifert  pryskyřice  v. 30 cm  1968 30.  Milan Benda  Zuzana  bronz  v. 48 cm  1969 31.  Milan Benda  U řeky  bronz  v. 24 cm, d. 36 cm  1964 32.  Milan Benda  Jiřina  bronz  v. 35 cm  1970 33.  Milan Benda  Jogínka  bronz  v. 30 cm  1978 34.  Milan Benda  Vítání slunce  patinovaná sádra  v. 52 cm  1986