sochy a kresby | ||||||
Okresní muzeum v Rakovníku Rabasova galerie v Rakovníku Praská brána 13. bøezna11. dubna 1993 vernisá 13. bøezna 1993 v 10.00 h
Pieta, opuka, 2 86 57 15 cm, 1984 Pieta, claystone, 2 86 57 15 cm, 1984 Pieta, opuka, 2 86 57 15 cm, 1984 Pieta, claystone, 2 86 57 15 cm, 1984 Záda, sádra, 80 98 30 cm, 1982 Backside, plaster, 80 98 30 cm, 1982 Otisk, sádra, 98 80 30 cm, 1982 Reprint, plaster, 98 80 30 cm, 1982 Segment, opuka, 98 73 30 cm, 1986 Segment, claystone, 98 73 30 cm, 1986 Otisk, opuka, 90 68 12 cm, 1983 Reprint, claystone, 90 68 12 cm, 1983 Deska I, pískovec, 110 80 14 cm, 1991 Board I, sandstone, 110 80 14 cm, 1991 Deska II, pískovec, 110 87 13 cm, 1991 Board II, sandstone, 110 87 13 cm, 1991 bez názvu, syenit, 78 62 19 cm, 1989 untitled, granite, 78 62 19 cm, 1989 Deska I, pískovec, 102 80 17 cm, 1992 Board I, sandstone, 102 80 17 cm, 1992 Akce Its open Èeské Budìjovice (detail z triptychu), sádra, písek, 126 95 10 cm, 1991 Akce Its open Èeské Budìjovice (detail from triptych), plaster, sand, 126 95 10 cm, 1991 Fragment Høedle, spongelit, elezo, døevo, 203 182 25 cm, 1992 Fragment Høedle, spongelit, iron, wood, 203 182 25 cm, 1992 | Jiøí Kaèer stojí od poèátkù své profesionální dráhy ponìkud stranou od havých trendù nedávných i souèasných dnù. Jeho tvorba doslova krystalizovala v pozvolném tempu, bez dramatických obratù, v logicky navazujících postupných krocích. Souvisí to snad s autorovým trvalým vztahem ke kameni, který vyaduje opravdovou rozvahu a plnou koncentraci, aby se podvolil sochaøovì mylence, a snad také s nároènou prací restaurátora, které se vìnoval s odhodláním ji øádku let a dosáhl v ní vysoké odbornosti. Tvùrèí osobnost Jiøího Kaèera je toti doslova sevøena sochaøskou tradicí, která do jeho díla vstupuje hned ze dvou smìrù. Ji první samostatné práce jsou jsou dokladem této pøirozené inklinace k základním sochaøským principùm. V tomto období je pro nìj základním úkolem figurální téma. Zvolil vak zcela odliné pojetí, ne bylo neúprosnì prosazováno na AVU. Úmorným modelérským lekcím se mu podaøilo vyhnout, kdy si chytøe zvolil obor restaurování, kde i tehdy lo pøedevím o samotné øemeslo a bezprostøední styk s metodami socialistického realismu se omezoval na teoretické minimum. Jeho skuteèným vzorem a uèitelem byl toti vdy jen Jan Hendrych, jeho tvorba zprvu bezprostøednì ovlivnila plastickou formu zaèínajícího sochaøe. Typicky hendrychovská stylizace postavy ustoupila pozdìji pøímým vlivùm svìtového sochaøství. Výtvarné postupy Jiøího Kaèera významnì transformoval zejména objev Segalova díla. Experiment s odléváním pøímo ze ivého modelu, jak jej uíval tento pøední pøedstavitel pop-artové vlny, vyuil sochaø k dosaení nezávislosti na svém pùvodním vzoru a k emancipaci vlastního projevu. Soubor reliéfù, ve kterém osobitì vyuil fragmentárních odlitkù z dívèího modelu, uzavíral první z vìdomì vyuitých negativních figurálních objemù, který se stal základním formálním prvkem celé jeho tvorby. Forma pøipravená k odlití definitivní verze reliéfu, se stala rovnocenným výtvarným problémem, který pok získal na svrchovanosti, kdy jej autor uplatnil nejen plasticky (sádra, laminát), ale také skulptivnì. Reliéfy v opuce èi pískovci pùsobily jako fosilní otisky dávno zaniklých bytostí. Vztah k realitì jetì potlaèuje horizontálním rafováním tìlesných objemù, které pak stále zastøenìji souvisí s pøedlohou. Tyto stíny pøedkù neobyèejnì sugestivnì evokují funerální tématiku v poloze ryze subjektivní a abstrahované, ke které se autor dopracoval zøejmì zcela intuitivnì. Ani po vyèerpání tohoto motivu se Jiøi Kaèer nevzdal svého negativního objemu a rozpracovával jej v nových souvislostech. Princip fragmentárnosti jetì pevnìji uplatnil v sérii reliéfù èerpajících z výtvarných hodnot historické architektury, jeji zbytky inspirují sochaøe vlastnì dodnes. Zcela otevøenì doznává tuto spøíznìnost s detaily zaniklých staveb také zpùsobem instalace, která má napodobit expozice v lapidáriích. Presentuje své práce jako neadjustované kameny, volnì opøené o zdi, nikoliv jako závìsné reliéfy. Naproti pùvodním východiskùm, kdy neadjustované kameny výraznì expandovaly do prostoru zejména v kompozicích odvozených z robustního figurálního typu Jana Hendrycha smìøuje nyní spíe ke stále plonìjím prostøedkùm a reliéfy, v nich pøevládá grafické vrásnìní povrchu nejsou výjimkou. Na podobných základech vznikl také dalí z cyklù reliéfních obrazù, tentokrát provedený litím sádrové masy do reliéfu vyhloubeného v písku. Nalezneme v nich zøetelnou návaznost na neobvykle celistvou øadu kreseb, které sice vedle motivù z architektury pracují opìt s fragmenty tìla, tentokrát vak je tìlesnost redukována na pouhou strukturu skeletu. Monumentalita a pádnost linií na tìchto kresbách pøekvapivì kontrastují s komorním a intimním výrazem sochaøských prací Jiøího Kaèera. V pozadí je ovem projekt doplòování ji vzniklých reliéfù o dalí prvky v rozsáhlou sestavu. V kresbách se odráí zøejmì ji rozpìtí tohoto zámìru. Také poslední z letoních prací, pocházející ze symposia v Rakovníku nejene navazuje na tuto linii fragmentù. Rozpracovává tento motiv k dalímu stupni, a sice k momentu rozpadu na dalí fragmenty a simuluje tak tragický proces zvìtrávání, který nemilosrdnì postihuje kámen vech památek kolem nás. Uplatòuje se zde opìt neobyèejný sochaøùv cit k materiálu a to jak v rovinì øemeslné tak duchovní, který jej pøivedl ke astnému skloubení metody s mylenkou. Kdy Jiøí Kaèer pøed lety opoutìl figurální téma v jeho klasické podobì a soustøedil se stále intenzivnìji na reliéf, který postupnì rovnì pøesáhl tradièní podobu tohoto ánru do oblasti objektu, tíhnul zøejmì ji tehdy spíe k mezním polohám mezi prostorovì pojímanými výtvarnými médii. Alespoò poslední fáze jeho tvorby ukazuje, e hodlá opìt balancovat mezi objektovým umìním a instalací, ovem s vyuitím základních prvkù vlastní tvorby, které v mnoha rysech souvisí sice s tradicí, vstupují vak do konfrontace s aktuálními proudy mnohem aktivnìji ne døive, nebo jsme koneènì schopni je svobodnì vstøebávat a nebylo by pøirozené na nì nereagovat. Srpen 1992, Magdalena Juøíková NAROZEN/BORN: 9. 4. 1952, PRAHA STUDIA/STUDIES: 19671969: SUP PRAHA/SCHOOL FOR ARTS & CRAFTS, PRAHA 19701974: SUPK/COLLEGE FOR STONECUTTERS, HOØICE V PODKRKONOÍ 19751981: AVU/ACADEMY OF FINE ARTS, PRAHA SAMOSTATNÉ VÝSTAVY/ONE PERSON EXHIBITIONS: 1982: ÚSTAV MAKROMOLEKULÁRNÍ CHEMIE, PRAHA 1983: ZÁMEK STARÉ HRADY U LIBÁNÌ 1991: ÚSTAV MAKROMOLEKULÁRNÍ CHEMIE, PRAHA 1991: GALERIE R, PRAHA 1992: GALERIE PLASTIK, HOØICE V PODKRKONOÍ 1992: ZÁMEK HOSTIVICE SPOLEÈNÉ VÝSTAVY/GROUP EXHIBITIONS: 19811987: SOCHAØSKÁ SETKÁNÍ V PØEDNÍ KOPANINÌ, PRAHA 1987: ROCKFEST, PALÁC KULTURY, PRAHA 1987, 1989, 1991: SALON DE TOKYO, JAPAN 1987: SOUÈASNÁ ÈESKÁ MEDAILE A PLAKETA, PRAHA 1988: SOUÈASNÁ ÈESKÁ MEDAILE A PLAKETA, BERLIN 1988: MLADÍ ÈETÍ SOCHAØI K POCTÌ HANY WICHTERLOVÉ, PRAHA 1989: II. MEDZINÁRODNÉ KVADRIENÁLE MEDAILE, KREMNICA 1990: HAPESTETIKA, PRAHA, BRNO 1990: FIDEM, HELSINKI, FINLAND 1991: IT'S OPEN, ÈESKÉ BUDÌJOVICE 1992: SYMPOSIUM DBÁN HØEDLE 1992: FIDEM LONDON ZASTOUPEN VE SBÍRKÁCH: NÁRODNÍ GALERIE PRAHA-ZBRASLAV MINISTERSTVO KULTURY ÈR GALERIE SALON DE TOKYO JAPAN SOUKROMÉ SBÍRKY V ÈESKÉ REPUBLICE A ZAHRANIÈÍ Výstavu pøipravila a katalog vydala Galerie plastik v Hoøicích v záøí 1992, text od PhDr. Magdaleny Juøíkové, fotografie Petr Faster, litografie Jiøí ejtka, sazba DTP MM Hoøice, graficky upravil Václav Bukaè, tisk Petr Frys v Mostku. | |||||