RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK78
Rudolf Puchold
1881–1947
Rabasova galerie v Rakovníku
Wintrova síň (obrazy) a Malá síň RG (kresby)
4. července–září 1993
vernisáž 4. července 1993 v 10.00 h ve Wintrově síni


Projížďka, 1912


Jitro nad Pervičem


Mže u Klucné
     Rudolf Puchold byl synem tesaře. Narodil se 29. května 1881 a vyrostl se svými čtyřmi sourozenci v Bratronicích ve vsi na rozhraní Kladenska, Berounska a Křivoklátska. Rodiče si přáli aby se stal knězem a poslali ho studovat na reálné gymnázium do Příbrami. Na škole mu ale učarovalo výtvané umění. S podporou svého učitele prof. Františka Lepše získal po maturitě státní stipendium pro kandidáty profesury kreslení a jeho životní dráha se změnila.
     Pražská umělecko-průmyslová škola zřídila pro zájemce o pedagogické studium oddělení při všeobecné škole. Bohužel, záznam o Pucholdově studiu se v matrice umprum nedochoval. Soudím, že sem přišel roku 1902 a absolvoval roku 1906. Za své učitele označuje E. K. Lišku (od roku 1888 do roku 1903 vedoucí všeobecné školy a oddělení pro figurální a ornamentální kreslení a malbu), A. Hofbauera (od roku 1902 asistent všeobecné školy oddělení figuralního kreslení), Jana Preislera (od roku 1902 učitel všeobecného kreslení aktu) a Emanuela Dítě (od roku 1903 vedoucí všeobecné školy – oddělení pro figurální a ornamentální malbu). Jeho spolužáky byli mimo jiné Vincenc Beneš, Josef Gočár, Stanislav Langr, Deméter Livora, Otakar Novotný (pozdější projektant rakovnické sokolovny a „lexovny“ – vilky a ateliéru prof. F. Lexy), Antonín Procházka, Václav Špála a Josef Wenig.
     Puchold studoval v době, kdy se česká kultura vyrovnávala s úrovní západoevropského umění. Část generace umělců nastupující po roce 1900 již přímo reagovala na podněty aktuální v evropských centrech, především v Paříži. Doznívající postimpresionismus, rodící se kubismus a trvajicí symbolistické a expresionistické tendence ovládly myšlení českých výtvarníků i části publika, které dosud poznalo jen již značně pokleslý akademický realismus a romantismus.
     Soužití modernismu, který prosazovala především revoltující mládež, vyčítající starším nedostatek nadšení, opravdovosti uměleckého úsilí, ale i neoprávněné lpění na dosažených postech, a konzervativního proudu, který navazoval na umění odcházejícího století, nebyl bez konfliktů. Otevřené útoky, jako známá Boronaliho aféra a osobní „souboj“ Kalvodův s B. Kubištou, byly jen epizodami každodenního úporného zápasu dvou různých koncepcí. Spravedlivější posouzení přínosu obou táborů snad umožní větší historický odstup. Již dnes je však patrno, že hodnotné umělecké činy můžeme najít na obou stranách. Podle prvotin Rudolfa Pucholda soudím, že se přiklonil k tradicionálnímu směru a že si hledal vzor v tvorbě svých učitelů.
     Roku 1906 byl jmenován asistentem v pedagogickém sboru reálky v Rakovníku. Kromě přezdívky „aša“ (asistent) získal zajištěné postavení, které mu umožňovalo soustavnou práci. S prof. Františkem Lexou, který přišel na školu o rok dříve (1905), zavedli moderní styl vyučování. Podle pamětníků učil s nesmlouvavou náročností, ale i s pochopením pro individualitu žáka. „Reálisté“ museli znát základy deskriptivní geometrie, naučili se bezpečně poměřovat proporce. Velká pozornost se věnovala barevné harmonii a ovládnutí kreslířského a malířského řemesla. Každý absolvent musel být přinejmenším schopen přesného popisu jakéhokoli objektu kresbou nebo malbou. Nadanější si mohli rozvíjet imaginaci a tvořivé schopnosti. Šťastnou shodou okolností se dostaly do okruhu působení profesora Pucholda i děti s mimořádnými předpoklady, z kterých vyrostli významní výtvarní umělci. Mimo jiné to byli V. Tittelbach, Z. Balaš, R. Kolář, P. Kotík, J. Lukeš, Vl. Pleiner, J. Podrabský a V. Zykmund.
     Prvních pět let rakovnického působení věnoval především budování základů svého osobního života. Oženil se, narodil se mu syn Rudolf (1910), zabydlel se v domě na rohu Nádražní a Tyršovy ulice, kde si zřídil i ateliér. Zapojil se do společenského dění ve městě, byl členem kulturních společností, ale velmi intenzivně pomáhal i Sokolu. Navykl si dělit svůj den mezi školu, ateliér a občasné posezení nebo procházku s přáteli, prof. Soukupem, ing. Hanzlíčkem a ing. Ottou.
     V období po skončení studia do roku 1915 vytvářel především užitou grafíku, návrhy knižních obálek, plákátů a dalších tískovin. V kresbách a malbách, kterých se nezachovalo mnoho, pozorujeme, s jakými obtížemi hledal orientaci. Odchod z Prahy ztížil mladému umělci přístup k aktuálním informacím. Rakovník byl tehdy pochopitelně na kulturní periferii, i když sem přiváděla výroba umělecké keramiky řadu kvalitních umělců a vytvářela trochu živější ovzduší.
     Inspiroval se městem, jeho památnými místy i soudobým životem. Maloval ulice impresionistickou technikou volných skvrn, jemně a renoirovsky měkce. V dramatických scénách z vojenského prostředí vzpomíná na degasovské principy kompozice figur seřezávaných okrajem obrazu. V kresbě „Zahradnice“ se ozývá secesní dekorativnost a naopak v žánrových obrázcích Rakovničanů uvolněný štětcový rukopis a světlo maroldovského ražení. Právě žánrové studie rakovnických obchodníků, trhovkyň, žebráků a dalších typických postav z let 1912–1913 naznačuje ustalování zájmu a směřování k tvorbě cyklických tematických řad, které jsou pro další Pucholdovu tvorbu charakteristické.
     V další vývojové fázi, v desetiletí 1915–1925, dozrává malířův osobní styl. Cyklus rakovnických historických architektur provedený v perokresbách a dřevorytech, podložený systematickým studiem, vznikal víc jak tři léta. Vyšel po válce v nákladu muzejního spolku jako soubor pohlednic a bibliofilský tisk s textem prof. J. Soukupa. Nezaměnitelně pucholdovská stylizace, sklon k dekorativnosti, osobní rukopis a trochu nezaujatě objektivistický postoj se tu projevují naplno.
     Dvacátá léta, až po významný mezník v tvorbě – první a jedinou samostatnou výstavu v rakovnické sokolovně v červnu 1933, jsou časem soustavného malování a také zapojování se do tehdejších struktur uměleckého života. Puchold vstupuje do Jednoty umělců výtvarných. Byl to spolek konzervativní, jeho členové většinou zastávali důležité funkce ve školství a osvětě, takže měl i přídech jakési oficiálnosti. Výstavní činností a publikacemi (vydával časopis „Dílo“) se obracel k širokým středním měštanským vrstvám. „Jednoťáci“ dokázali vyhovět vkusu tohoto publika a svým způsobem jej i reprezentovali. S Jednotou vystavoval doma i v zahraničí až do čtyřicátých let.
     Profesor Puchold trávil pravidelně každé prázdniny v Dalmácii. Krajina, moře, ostrovy, útesy, ale i vesnice a městečka na pobřeží a jejich obyvatelé se postupně stali dominantním tématem jeho veškeré produkce. Vyhovovala mu vypjatá barevnost a exotismus prostředí.
     Malířův osobní styl se pořád vyvíjel, i přes to, že byl již umělecky i lidsky zralý (blížila se mu padesátka). Kolem roku 1925 by se jeho obrazy daly označit jako romanticky výrazové a realistické. Kolem roku 1930 prohlubuje úsilí o dekorativní účinek. V kompozicích se objevuje značně nadsazený kolorit, tvary obrýsovává arabeskovitou linií. Tyto obrazy získávají na monumentálnosti, ale nadužívání mechanických rukopisných klišé, jen částečně plošné řešení a popření funkce barvy ubírá těmto dílům hodně na živosti. Již na výstavě roku 1933 byly některé studie, především motivů krajin nebo památek na Rakovnicku, namalované stylem, který poznamenal celou pozdní nebo závěrečnou periodu Pucholdova celoživotního usilování. V obrazech „Klucná“ nebo „Křivoklát“ se představuje jako skvělý kolorista. Tvary buduje velkými plochami čistých a pestrých barev, položených velkorysými tahy polopastózního nánosu. Vyváženost a plnost koloritu doslova kontrastuje s předchozím Pucholdovým projevem. Tato plátna mají ohromný náboj a získávají si snadno obdivovatele.
     Pro periodizaci závěru umělcovy tvorby nemáme spolehlivý pramen. Sám svoje díla nedatoval a tady se ztrácí i nepochybná linie stylového vývoje.
     Profesor Rudolf Puchold odešel roku 1939 do výslužby. Během druhé světové války vyhasíná jeho aktivita v rámci Jednoty umělců výtvarných. Nemohl cestovat a tím přišel o důležité inspirační zdroje – svět se mu zužuje do mikrokosmů květinových zátiší a intimity krajinářských motivů.
     Zemřel uprostřed práce 30. prosince 1947.

Obrazy
oleje na překližce nebo na plátně přilepeném na překližce
1.  Dva domky ze starého Rakovníka  42 ´ 56 cm 1931
2.  Pražská brána  55 ´ 43 cm (1938)
3.  Baščanské střechy  47 ´ 62 cm 1926
4.  Z Dóžecího paláce v Benátkách  43 ´ 43 cm 1929
5.  Balvan na slunci  23 ´ 26 cm 1928
6.  Rakovnická synagoga po požáru  30 ´ 37 cm 1932
7.  Motiv z Dalmácie  33 ´ 33 cm 
8.  Pobřeží Krku  40 ´ 36 cm 1927
9.  Komíny na Bašce  35 ´ 47 cm 1929
10.  Diplomati z Mostaru  44 ´ 50 cm 
11.  Motiv z Křivoklátska  36 ´ 47 cm 
12.  Zátiší s makrelami  39 ´ 50 cm 
13.  Ulička v Bašce  52 ´ 52 cm 1926
14.  Lomy na ostrově Krku  42 ´ 53 cm 1927
15.  U zdi v botanické zahradě  34 ´ 51 cm 1913
16.  Stohy u moře  39 ´ 53 cm 1928
17.  Křivoklát  42 ´ 51 cm (1939)
18.  Lávka  30 ´ 40 cm (1939)
19.  Lávka na potoce  43 ´ 51 cm (1939)
20.  Studie listí z botanické zahrady  40 ´ 40 cm 1913
21.  Košík s ovocem  42 ´ 31 cm 
22.  Rakovnická synagoga od severu  41 ´ 32 cm 1922
23.  Zátiší se džbánem  26 ´ 36 cm 
24.  Zátiší s lasturou  26 ´ 36 cm 
25.  Slečna Baruška Pangrácová  39 ´ 24 cm 1932
26.  Jitro nad Pervičem  52 ´ 63 cm 
27.  Skládání tuňáků  52 ´ 59 cm 
28.  Týřovice  57 ´ 62 cm 
29.  Motiv z Jugoslávie  73 ´ 54 cm 
30.  Mže u Klucné  43 ´ 52 cm 
31.  Slunce na moři  50 ´ 100 cm 
32.  Baška v bouři  99 ´ 99 cm 1928
33.  Sníh taje  84 ´ 105 cm 
34.  Vnitřek kostela sv. Bartoloměje  89 ´ 70 cm 1923
35.  Ostrov Pervič večer  72 ´ 79 cm 1926
36.  Žebračka  108 ´ 100 cm 
37.  Stará pošta v Rakovníku  66 ´ 71 cm 
38.  Vytahovač lodí  64 ´ 85 cm 1931
39.  Napájení  67 ´ 73 cm 1931
40.  Rakovnické předměstí  53 ´ 69 cm (1938)
41.  Za chlebem  65 ´ 68 cm 1931
     
Kresby
1.  Zahradnice křída 48 ´ 70 cm 1910
2.  Krajkářka tempera 41 ´ 50 cm 1911
3.  Lampář tuš 40 ´ 40 cm 1913
4.  Žena v klobouku perokresba 63 ´ 40 cm 1916
5.  Před vyjížďkou tuš 32 ´ 50 cm 1914
6.  Dragoun s koňmi křída 49 ´ 63 cm 1909
7.  Rozmlouvající (Diplomati) tuš 34 ´ 17 cm 1908
8.  Na trhu kvaš 32 ´ 43 cm 1908
9.  Mladá paní kvaš 36 ´ 25 cm 1914
10.  Karel Burian perokresba 34 ´ 34 cm 1914
11.  Přemýšlející dívka (Naslouchající) perokresba 54 ´ 36 cm 1914
12.  Studie profilu perokresba 45 ´ 34 cm 1915
13.  Projížďka kvaš 33 ´ 33 cm 1911
14.  Vojáci křída, běloba 43 ´ 54 cm 1911
15.  V koupacím plášti perokresba 47 ´ 35 cm 1915
16.  Emanuel Duchoň perokresba 46 ´ 32 cm 1942
17.  Akt starce uhel 47 ´ 36 cm 1902
18.  Invalida akvarel 30 ´ 18 cm 1912
19.  František Matějka rudka 40 ´ 33 cm 1940
20.  Pohled na staré město z Vysoké brány perokresba 22 ´ 25 cm 1916
21.  Pan Háček před obchodem kvaš 30 ´ 18 cm 1910
22.  Podobizna Jiřího Herolda perokresba 45 ´ 35 cm 1925
23.  Polní kuchyně kvaš 37 ´ 40 cm 1912
24.  Sladká zahálka kvaš 30 ´ 30 cm 1911
25.  Vlastní podobizna křída 34 ´ 27 cm 
26.  Rudolf Puchold perokresba 50 ´ 36 cm 
27.  Bohumil Herold ofset 36 ´ 28 cm 1938