Rabasova galerie v Rakovníku Malá síò RG 17. èervence28. srpna 1994
| Místo pøání Dohromady by jim bylo letos 320 let, a ono se chce tolik napsat, e je. To by se ovem do slavnostních vìt nesmìla vloudit smutná zpráva z loòského øíjna. Radek Koláø, ten bájeèný spoleèník, labuník ivota a spolutvùrce krásna, odeel navdy ke svým milovaným irým pláním a parkurùm s tìmi nejulechtilejími koni a nejpùvabnìjími dívkami svìta. Øeknìte, mùe takový èinnorodý èlovìk najednou prostì nebýt? Proto si mysleme, e jsou ètyøi, ti nai letoní jubilanti. Dva malíøi a dva sochaøi, dva sedmdesátníci (malíø Radomír Koláø a sochaø Miroslav Pangrác) a dva, kteøí se tìí z letoního parného léta spolu s námi oèekávajíce pøíchod poehnané devadesátky (malíø prof. Zdenìk Bala a sochaø Václav Markup). Kadý z nich by si samozøejmì zaslouil vlastní, tzv. ivotní výstavu v nìkteré z prestiních praských síní, od nás Rakovnických nech pøijmou namísto kytièky alespoò tuto malou pøipomínku e víme, nezapomínáme, e jsme na své majstry náleitì pyní.
Ivo Mièka Václav Markup Rodák ze Chlumu u Rakovníka (10. 9. 1904), první zkuenost s hlínou získává ve zdejí amotce a také první výstavu poøádá na pøelomu let 19351936 v Rakovníku (sponzory jsou mu Mìstská spoøitelna a Hospodáøská zálona), kam se pak vrací (Rabasova galerie) a v roce 1987. To ji má za sebou studium na Státní umìleckoprùmyslové kole (19211925) a Akademii výtvarných umìní v Praze (19261931), prvé pedagogické zkuenosti asistenta na AVU, kde natolik osvìdèil své uèitelské schopnosti, e byl záhy jmenován profesorem prùmyslové koly bytové tvorby na ikovì. A opìt AVU (v letech 19451947 asistentem prof. K. Pokorného) a opìt ikovská kola a zde profesura v oddìlení øezbáøství. V r. 1934 vystavuje poprvé jako host S. V. U. Mánes. U od klukovských let jsem s kudlou nìco øezal. Mìl jsem rád kadý strom. Myslel jsem, e budu malíøem, já chtìl být malíøem. To, e jsem zaèínal pracovat ve døevì, mimo oblibu materiálu byla i nutnost. U od poèátku svého sochaøení jsem si finální sochu pøedstavoval provedenou v sochaøském materiálu a døevo bylo pro mne cenovì nejdosaitelnìjí. Tento fakt mne provázel vlastnì celý ivot. Tak jako mne zajímal vzhled, technologie a technika opracování døeva, zajímaly mne i dalí sochaøské materiály, kámen, hlína v keramice. Proel jsem dílnami a poznal specifické vlastnosti, zvlátnosti a monosti materiálù. Dodejme, e k døevu Mistra Markupa vedla nepochybnì i rodinná tradice, jak sám s úsmìvem øíká: Od tesaøské sekyry k øezbáøskému dlátu. Z nejvýznamnìjích realizací: podobizna dr. Frièe pro Panteon Národního muzea v Praze, Zpìváci na dvoøe (inspirace 30. léty), Dialog na schodech. Na bienále v Benátkách reprezentovaly nae sochaøství Dva lidé z mulového vápence a døevoøezba Stojící ena. Ve váleèných letech vznikají døevoøezby na téma slavné národní minulosti, na znovunabytou svobodu reaguje námìty poetického rázu, pro Rakovník na toto téma vytváøí plastiku vojáka osvoboditele pøijímajícího kytièku od malého dìvèátka
Po r. 1947 se V. Markup intenzivnì vìnuje keramice, která pozdìji i dotváøí architekturu a podílí se na úspìích naí úèasti na mezinárodních a Svìtových výstavách. V sedmdesátých letech se opìt vrací k plastice: Lidické eny, Rodina, Odboj (instalován v koncentraèním táboøe Osvìtim, originál v NG). Za døevoøezbu Vyívaèka získává v r. 1975 1. cenu na výstavì k Mezinárodnímu roku eny. A dalí plastiky a ocenìní: Péèe o èlovìka (pro Bulovku v Praze), Cíl (areál stadionu E. Roického v Praze), Hojnost (nová telekomunikaèní budova na ikovì), ongléri (Dùm bytové kultury v Praze), rozmìrný mnohafigurový reliéf Zákulisí divadlo, reliéf Les. Zakonèeme slovy Jiøího Kotalíka: Umìní Václava Markupa je svou povahou lidské a vlídné, zná chvíle vánosti a zamylení, ale zná také dobrodiní veselosti a vtipu (zejména v èastých motivech za svìta zviøat). Výchozí podvìdomí reality je tu èasto transponováno k symboliènosti, pøíznaèné rysy vìcnosti a hmotnosti ve vztahu k zvolenému materiálu jsou vdy odstíòovány poezií. Pøipomìòme jen rakovnickému gymnáziu, e v ateliéru V. Markupa èeká na své dùstojné umístìní busta Zikmunda Wintra. Hodnì bronzíèkù, hodnì radosti z divotvorného buení, Mistøe! Zdenìk Bala Narodil se 11. srpna 1904 v atci, ale celé své dìtství, mládí a s pøestávkami vlastnì celý svùj ivot (dnes v Domovì dùchodcù v Novém Straecí) vèetnì své tvorby spojil s Rakovníkem a jeho blízkým okolím. Na rakovnické státní reálce (19161922) u profesorù F. Lexy a Rudolfa Pucholta získává základní zkuenosti v kreslení a malíøství a zdá se, e oba ovlivnili Zdeòka Balae natolik, e u tehdy se rozhoduje stát se pedagogem a rovnì pomáhat výtvarným talentùm. Proto pøi studiích architektury na ÈVUT navtìvuje souèasnì Umìleckoprùmyslovou kolu v Praze a profesuru kreslení na technice a filozofické fakultì Karlovy univerzity. Úspìná pedagogická èinnost patøí k Balaovým nejsvìtlejím ivotním osudùm. Pùsobí na Slovensku, v Náchodì a posléze nepøetritì od roku 1942 do roku 1964 na Státní grafické kole v Praze (pozdìji støední odborné kole výtvarné). Radostnì a hrdì se k nìmu hlásí øada významných umìlcù souèasnosti: slovenský velikán Vincent Hloník (Aké jedineèné to bývali hodiny kreslenia: bol to víchor, schytil nás vetkých! Boli to prekrásne èasy: venoval sa kadému. Bol nesmierne obetavý, rozdával sa: nie reèami, ale tetcom, èi tukou. U vtedy nám vysvetlil, èo je malba, èo je vlastne umenie!
A ako kúzelne maloval: jeho nádherne altánky, prekrásne kultivované obrazy krajín. Mnohé som bohuial poznal iba z reprodukcií, No, i tak bolo jasné: ide o nevedného maliara, lúdsky neskonale krásneho a skromného
), akademický malíø a grafik Jiøí Anderle, akademický malíø Václav Zoubek a mnoho dalích. Na druhou stranu Zdenìk Bala malíø, èlen Umìlecké besedy, zastoupený mj. ve sbírkách NG, hlásil své zde vdycky hlasem tichým, velmi tichým, a se ztrácel mezi hluènìjímí, øíká v zasvìceném úvodu k Balaovì výstavì v r. 1942 malíø a teoretik Karel ourek. Vak pøipomeòme si dnes jeho pøedmìstské praské zahrádky, vagonové kolonie, maringotky, cirkusy, poutì, okolí bytu na Hanspaulce u sv. Matìje, ale hlavnì Tyrovo koupalitì, idovský høbitov, starou plynárnu, zvonici, ètvrt kolem hostince U zeleného stromu v Rakovníku, okolí Luné, Kounova, Èeské støedohoøí
Dík a hodnì zdraví, pane profesore! Radomír Koláø V první tøídì pøekvapil svou paní uèitelku, která se snaila na tabuli nakreslit konì, zvoláním: Paní uèitelko, já vám ho namaluju! A namaloval a paní uèitelka Mejstøíková se nestaèila divit. Konì mìl malý Radek doma stále pøed oèima a kreslil je na papírové pytlíky a na co se dalo. Vznikla láska a váeò na celý ivot. Jsem cvok, cvok do koní, sdìluje v jednom z katalogù. Tak jsem se narodil a nemohu za to. Do konce ivota se nezbavím silného pocitu mìkké koòské huby, teplého dechu, vùnì sena, koòské moèe a potu. Svoji lásku se snaím celý ivot realizovat na papíøe, plátnì i v ohradì. Není snadné skloubit dvì lásky malování a konì a dát kadému, co jeho jest. Kùò je pro mne zdrojem k tomu, abych se pokusil namalovat dobrý obraz nikoliv popisem vnìjích tvarù, ale výtvarnými prostøedky, barvou, kresbou, kompozicí i rukopisem vyjádøit moderní ivou malbou syntézu, atmosféru, dynamiku i estetickou krásu dostihového závoditì, skupiny koní v pardubické oranici i lidí a koní v padoku. Nesnaím se okopírovat pøírodu, je to marné, a nechci ani malovat konì pro konì, to se mi zdá pro nás oba trochu málo. Miluji dostihy. Nikdy se nenasytím pohledù na øítící se kytici koní a jezdcù, pohledu na diváky, tribuny, jezdce a konì v cíli. Tìch nìkolik krátkých minut pak proívám znovu celé hodiny u stojanu. Dny a týdny se trápím, køièím, raduji a nechávám se v mysli unáet tou nádherou. Mám stejnou radost jako jezdec, který prvý proletí cílem, mám-li alespoò chvíli pocit, e jsem se trochu pøibliil
Radomír Koláø se narodil 19. 8. 1924 v Rakovníku, umírá 5. 10. 1993 v Praze. Studuje na Wintrovì reálném gymnáziu a díky prof. R. Pucholtovi získává dobré základy kreslíøské techniky a je pøijat na AVU k prof. M. Holému. Po ukonèení Akademie zùstává jetì øadu let jako odborný asistent, pùsobí v armádním studiu, aby se posléze sám stal profesorem praské Akademie výtvarných umìmí. Jeho talent mu pøinesl trvalé místo v nìkolika výtvarných oborech v malbì, v pracích pro soudobou architekturu (stanice metra Karlovo námìstí rozmìrná mozaika vìnovaná dobì Karla IV., smuteèní síò v Podboøanech
), kresbì, grafice, ilustraci, v návrzích potovních známek
Výrazným znakem jeho tvorby je temperamentní projev vycházející z neobyèejného smyslu vyjádøit podstatné a potlaèit nevýznamné detaily, z ivé, kultivované barevnosti obrazù, zdùrazòující obsahové vyznìní, z brilantní, mimoøádnì pohotové kresby (Dr. Josef Lhota). Podstatnou èást Koláøova díla jsou jeho ilustrace, mj. ilustroval uèebnici dìjepisu pro 7. tøídu ZD, knihu rakovnického autora Karla Mejstøíka Smrt a les, øadu kovbojských pøíbìhù, Nerudovy Malostranské povídky a desítky dalích. A konì? O tìch u byla øeè. Je to Don Quijottova Rosinanta, jsou to konì mongolských stepí, ranèù, indiánských prérií, konì selské, jezdecké i zapøaení do koèáru, konì nesoucí partyzánskou hlídku i samotného husitského hejtmana. Pøejme mu krásnou kobylku i v tom ivotì nadpozemském. Miroslav Pangrác Narodil se jako syn truhláøe a majitele pohøebního ústavu v Rakovníku dne 16. 10. 1924 a jeho výrazný výtvarný talent se v kresbách a prvních hlinìných tabulkách projevil ji v útlém dìtství. Po studiu na státní keramické kole v Bechyni pøechází na AVU v Praze, pod vedení prof. J. Laudy a K. Pokorného. Absolvuje r. 1951. Rozhodování mezi malíøstvím a sochaøstvím nebylo snadné, ale nakonec si jako hlavní umìleckou disciplinu volí plastiku, nebo, jak sám pøiznává, malování mu lo a pøíli lehce. Pøesto jeho obrazy, které vznikají soubìnì s tvorbou sochaøskou, nesou osobitý rukopis, paletu i básnivou atmosféru. Obsahové zacíení a silné sociální cítìní jsou urèujícími prvky celé Pangrácovy tvorby (Zranìný havíø, Navalování kamene, Lidická ena, Vystìhovalci
). Vynikající jsou sochaøovy portréty T. G. M., podobizna otce (zakoupená Národní galerií), Otylie Beníková, houslista Ladislav tibor, Karel Èapek, Karel Mejstøík (rakovnický spisovatel), Karel Koubek (rakovnický fotograf), Emil Burian, barytonista Národního divadla (busta umístìna na rodném domì ve Vysoké ulici v Rakovníku), K. H. Borovský pro Panteon Národního muzea v Praze, Frantiek eníek pro Národní divadlo a kolonádu v Karlových Varech, Julie Charvátová a v oboru portrétních medailonù napøíklad Eduard Bass a Jan Neruda a øada dalích. Doménou Pangrácovy tvorby zdá se dìtský portrét (Anièka, Vitánek, Dìcko v áteèku, Petøíèek, Dìvèátko s vìneèkem
) a portréty dívèí, kde k nejkouzelnìjím, s nesmírným citem provedeným patøí bezesporu socha Hudby na náhrobek autora èeské hymny Frantika kroupa v holandském Rotterdamu (vztyèena r. 1961) èi dìvèátko se dbánkem inspirované Otvíráním studánek B. Martinù. Eroticky vøelý hold smyslové i duevní kráse dneního enství dává vyniknout v polopostavì Slávina, (L. Hlaváèek). Významná je rovnì Pangrácova monumentální tvorba a lze si jen pøát, aby jeden z návrhù na pomník T. G. Masaryka (vystavený ve vchodu rakovnické radnice) pro Rakovník se stal co nejdøíve skuteèností.
1. | Radomír Koláø | Don Quijote | | | 1989 | 2. | Radomír Koláø | Don Quijote | | | 1989 | 3. | Radomír Koláø | Don Quijote | | | 1989 | 4. | Radomír Koláø | Don Quijote | | | 1989 | 5. | Radomír Koláø | Don Quijote | | | 1989 | 6. | Radomír Koláø | Louèení | | | 1994 | 7. | Zdenìk Bala | Pøed jarem | | | 1948 | 8. | Zdenìk Bala | Podzim | | | 1965 | 9. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 10. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 11. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 12. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 13. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 14. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 15. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 16. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 17. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 18. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 19. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 20. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 21. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 22. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 23. | Miroslav Pangrác | bez názvu | | | 199394 | 24. | Miroslav Pangrác | Gábinka | | | 1986 | 25. | Miroslav Pangrác | Karel Mejstøík | | | 198384 | 26. | Václav Markup | Jaro | | | 1960 | 27. | Václav Markup | Léto | | | 1960 | 28. | Václav Markup | Podzim | | | 1960 | 29. | Václav Markup | Zima | | | 1960 | 30. | Václav Markup | Podobizna matky | | | 1934 | 31. | Václav Markup | Pøípitek | | | 1990 | 32. | Václav Markup | Lev | | | 1969 | 33. | Václav Markup | Mateøství | | | 1946 |
|