RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2018
Miroslav Houšť
grafika, malby
Rabasova galerie v Rakovníku
Wintrova síň
27. listopadu–31. prosince 1994
vernisáž 27. listopadu 1994 v 10.00 h










Povídání o malíři Miroslavu Houšťovi
     Miroslav Houšť o sobě tvrdí, že je v malování realista, protože mu nedělá potíže nakreslit i namalovat cokoli co vidí. Na tu svoji schopnost je patričně hrdý a proč by ne, vždyť takhle dobře to umí skutečně málokdo. To co tvrdí je však přinejmenším nepřesné.
     Miroslav Houšť je totiž svým životem, životním postojem a nakonec i uměleckým názorem romantik. On je osoba temperamentní a výbušná a rázem zas ztišená, trpělivě skloněná nad prací, klidně naslouchající nebo pozorující, někdy sentimentálně zněžnělá, ale v mžiku je ďábelsky se chechtající netvor vymýšlející jakýsi potměšilý žertík. Už snad deset let si buduje sídlo v Tursku s velkorysostí (a velikášstvím) závratných dimenzí, přitom je roztomile nepraktický ve všedních záležitostech a nešikovný, když má přibít hřebík do zdi. Je trvale snící a své sny zarputile uskutečňující.
     Od dětství se upjal jen najedno – malování či kreslení. Dokáže prosedět celé hodiny nad jedním problémem, neví je-li den nebo noc a na všechno jde jaksi z gruntu. V malbě to je technologie. Pečlivě vybírá plátno (má ho doma kilometry), štětce, oleje, barvy si tře sám z prášků (pigmentů) a jak má nějakou korunu českou už nakupuje: tu metrák ultramarinu, tam hektolitr terpentýnu nebo nějaký tiskařský stroj atd. Z toho všeho přebytku surovin pod jeho rukama roste hromada obrazů, výsledek nadlidské pile a pracovitosti.
     Jaké a o čem ty obrazy jsou? Jak jsem už napsal, Houšť umí nakreslit přesně to co vidí a stejně přesně kreslí i to co si vysní. Umí dělat portrét, zkonstruovat figurální scénu, namalovat krajinu nebo zátiší.
     Kdysi začínal jako figuralista. Vždycky byl obklopen spoustou lidí a člověk jako objekt pozorování a jako aktér jeho malovaných příběhů ho zajímal přirozeně nejvíce. Říkám malovaných příběhů, protože každý obraz byl (a stále je) pečlivě domýšlen a aranžován do posledního detailu tak, aby sdělení, které obsahuje bylo určité, logické a uspořádané, aby idea, kterou umělec sleduje byla čitelná. Taková doslovnost v kontextu se současným uměním byla nepochopitelná a mnohé kolegy a uměnovědce dráždí k nepříčetnosti.
     Teprve krajinomalba dala propuknout Houšťovu bytostnému romantismu. Malebné dramatické scenérie, bizarní útvary, podivná atmosféra se prolínají s věcným popisem reálií v jakýchsi poetických vizích. V krajinách přichází trochu víc ke slovu i barva, kterou jinak malíř založený víc kreslířsky s citem pro valéry zanedbával a přisuzoval většinou jen doprovodnou funkci. V nejlepších kompozicích už je barva plná a silná a to je potom požitek. Tady může také trochu přehrávat, má obrazy extrémně dramatické, ve kterých se přemíra tvarů a linií vlní v divokých vírech a ve kterých zaznívají bohaté stupnice barev i vzrušené světelné rytmy. Maluje ale i obrazy mimořádně klidné, statické a tuhé, střídmé v barvě a s úsporným geometrickým členěním.
     Miroslav Houšť nesledoval nikdy aktální uměleckou linii, nechce se podobat. Je sebevědomý a soběstačný. Balancuje na hraně mezi uměním a produkcí typu chlapců z Karlova mostu ale nikdy neešlápnul na nesprávnou stranu, svoji silou a vytrvalostí denně obhajuje svoji pravdu.
     
     Miroslav Houšť se narodil 20. 1. 1953 v Chebu. Dětství prožil v Kolíně a odtud přišel roku 1969 do Prahy. Vystudoval na Střední odborné škole výtvarné (1969–1973) a Akademii výtvarných umění (1974–1978) ve speciální škole prof. Karla Součka. Dnes žije a pracuje v Tursku u Prahy.
     
     Zabývá se malbou, grafikou, kresbou, knižní ilustrací a monumentální malbou.
     
Samostatně vystavoval:
     1980 – Okresní muzeum Kolín
     1981 – KS Rožmitál pod Třemšínem
     1981 – Muzeum Šumavy, Kašperské hory
     1982 – Galerie Dílo Olomouc
     1982 – Okresní muzeum a galerie Klatovy
     1983 – Okresní muzeum a galerie Rakovník
     1984 – Památník A. Dvořáka Zlonice
     1984 – KD Karviná
     1984 – OKS Příbram
     1984 – Divadlo Český Těšín
     1985 – Galerie Dílo Nusle, Praha
     1986 – Galerie Dílo, Havířov
     1987 – Galerie Dílo – Centrum, Praha
     1987 – Galerie Dílo, Mariánské Lázně
     1988 – Středočeská galerie, Praha
     1989 – KD Jesenice u Rakovníka
     1991 – Galerie ČFVU, Mariánské Lázně
     1993 – Montevideo (Uruguay)
     1993 – Sao Paulo (Brazílie)
     
     Od roku 1980 se pravidelně zúčastňuje nejrůznějších společných výstavních akcí.