1895–1967 | ||||||
Rabasova galerie v RakovnÃku Malá sÃò RG 19. února–9. dubna 1995 ZátišÃ, 1921 ilustrace knihy K. Poláèka, Muži v offsidu karikatura Seòorita Franco, 1939 karikatura Lebensraum, 1943, New York karikatura Okupace Prahy ilustrace H. Balzac, Ztracené iluze Koèka u okna, 1962 | ÂŽivot malÃøe a karikaturisty AntonÃna Pelce byl pøedznamenán jeho pùvodem z chudých pomìrù i jeho trochu dobrodružnou povahou. Narodil se v Lišanech 16. ledna 1895 v uèitelské rodinì. Zaèal studovat v RakovnÃku na reálce, ale v deseti letech osiøel. Ujal se ho strýc, støedoškolský profesor v Kutné Hoøe a v jeho rodinì pak vyrùstal. Od dìtstvà byl velmi nadaný kreslÃø, mìl i sklony k hudbì a proto se rozhodl pro umìleckou kariéru. V letech 1913–1919 vystudoval pražskou Akademii výtvarných umìnà (u prof. V. Bukovace a M. Pirnera). Velmi citlivì reagoval na dobové podnìty, pouèil se a pøijal mnohé principy avantgardnÃch smìrù dvacátých let. Svými životnÃmi osudy byl pøedurèen k tomu, aby zaujÃmal levicové postoje. Koneènì tehdy, po zkušenostech z prvnà války se nalevo vychýlilo myšlenà podstatné èásti evropské umìlecké avantgardy. Maloval v duchu syntetického kubismu, ale brzy do jeho obrazù pronikaly nové obrazové i obsahové elementy, pøedevšÃm uvolnìná, expresivnìjšà kompozice a výrazný rukopis. Tematicky se pøiklánà v duchu nové vìcnosti k poznávánà prosté reality. Záhy nacházà prostor pro svùj jedineèný dar, pohotové kresby, v žurnalistické karikatuøe a knižnà ilustraci. Tady mùžeme pozorovat urèité paralely s pracà Josefa Èapka, Adolfa Hoffmeistra, èi Františka Bidla. Proti jejich ortodoxnìjšà klasické èerné èárové kresbì však poznenáhlu stavà svùj styl využivajÃcà èasto rùznì strukturované plochy a barvu. Za svoji kritickou a výraznì protifašistickou tvorbu nemohl oèekávat vdìk nového režimu, který se vytváøel v Èechách po roce 1938, proto odešel do Francie. Tam se ale jako cizinec pøicházejÃcà z nìmeckých zemà doèkal internace ve sbìrném táboøe. Pøi zmatcÃch po fašistickém napadenà Francie se dostal do Maroka. V marockém táboøe namaloval nìkolik kompozic s námìtem pouštì, které považuji za vrchol jeho malby vùbec. Jeho anabáze pokraèovala na antilský ostrov Martinigue a odtud byl vysvobozen osobnà intervencà manželky amerického prezidenta. O jeho záchranu se postarali pøátelé J. Voskovec a J. Werich a za nimi se vydal do New Yorku. Léta newyorského exilu pøežÃval dÃk Werichovì dceøi Janì, která mu pomáhala pøekonávat jazykovou bariéru a udržovat spojenà s okolnÃm svìtem. Vrátil se ke karikovánÃ. Jeho ostøe protifašistické výpady otiskovaly nejprestižnìjšà denÃky a èasopisy, nejvÃce anglické a americké, ale pronikal do celého svobodného svìta. Do vlasti se vrátil roku 1946, byl povolán na umìleckoprùmyslovou školu v Praze, aby vyuèoval umìnà karikatury. Roku 1955 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umìnà a vychoval øádku souèasných èeských kreslÃøù. Neustále kreslil a publikoval v èeských periodikách, nebyl však již tak nezávislý jako døÃve. Postupnì se stal tlumoènÃkem oficiálnÃch postojù poúnorového režimu. V padesátých letech se vrátil k malbì a ilustraci. Tvaroslovà a tematika jeho obrazù se dost odlišovala od ortodoxnÃch schémat ražených socialistickým realismem a tak se nakonec stal nepøijatelným pro režim, který kdysi pomáhal ustavit. DÃk deformované úèelové prezentaci jedné èásti jeho dÃla a zatajovánà druhé se AntonÃn Pelc stal osobou dnes témìø neznámou a umìlcem nechápaným. Snad teprve èas vysvobodà jeho humanistické a lidsky vøelé dÃlo z balastu dobových soudù a zaøadà ho na to správné mÃsto v èeské kultuøe, které mu náležÃ. Data: 16. ledna 1895 – narozen v Lišanech u RakovnÃka 1913–19 – studoval Akademii výtvarných umìnà v Praze 1934 – èlenem SVU Mánes 1939 – emigruje – Francie, Maroko, Martinigue, USA 1946 – profesorem umìleckoprùmyslové školy v Praze 1955 – profesorem Akademie výtvarných umìnà v Praze 24. bøezna 1967 – zemøel v Praze Karikatury publikoval v denÃcÃch a èasopisech: Šibenièky, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Simplicius, New York Times, Kulturnà tvorba, Literárnà noviny, ad. Ilustroval knihy: K. Poláèka, Fr. Nìmce, V. Øezáèe, M. Majerové, A. France, J. Vallése, H. Balzaca, J. Steinbecka, ad. | |||||