RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3424
Josef Klouček
1909–1943
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
18. června–13. srpna 1995
vernisáž 18. června 1995 v 10.00 h






Josef Klouček




Na hřišti u sokolovny v Rakovníku


Mezi rakovnickými Sokoly


V průvodu Sokolů v Jesenici


Na všesokolském sletu v Praze


S rakovnickými Sokoly


Při stavbě chaty


Při stavbě chaty


Na letním dětském táboře


Na letním dětském táboře




Věznice ve Waldheimu


V uniformě československé armády


V zásobovacím komandu na dvoře u Tůmových v Pravčicích u Terezína




     Nebývá zvykem, aby se galerie zabývala nedozrálým umělcem, nadto v přísném soudu nanejvýš dobře poučeným diletantem. Dovolte nám však zcela výjimečně z tohoto pravidla vybočit.
     Představujeme Vám totiž osobnost, která si naši pozornost zaslouži pro svůj mimořádný osud.
     Josef Klouček se narodil 4. dubna 1909 v Rakovníku. Jeho otec, řezník, Antonín Klouček a matka Anna, rozená Milerová se přistěhovali do města z nedalekého Sence. Vyrůstal ve společnosti bratra Václava, sestry Růženy a party kluků s nimiž si našel společnou zálibu ve sportu v Sokole. Do škol chodil v Rakovníku, na reálce maturoval roku 1928. Na rakovnické reálce tehdy vyučovala slavná dvojice malířů František Lexa a Rudolf Puchold. U nich získal první a vlastně jediné umělecké školení a hlavně hluboký zájem a trvalou zálibu ve výtvarničení.
     Při volbě budoucí životní kariéry se však rozhodl pro učitelství. Po čtyřech letech studia na Univerzitě Karlově v Praze se roku 1932 stal středoškolským profesorem tělesné výchovy a zeměpisu. Zbývalo jen si odsloužit vojnu na Slovensku (do zálohy se vrátil jako poručík dělostřelectva) a už mohl nastoupit do učitelské praxe.
     První místo dostal roku 1934 ve Slabcích. Učil přírodopis a s velkou energií se vrhl do spolkového života, k divadlu a hlavně do Sokola.
     Sokolem byl už od dětství, ale teď se vrací jako tělocvikář vyzbrojený teoretickými znalostmi, jako odborník cítí, že může v mnohém pomoci. Přednáší, píše články o významu a fyziologických účincích tělesných cvičení, o skladbě cvičebních hodin. Záhy je za svou aktivitu odměněn, volí ho župním vzdělavatelem.
     Pro zdatného Sokola se brzy našlo učitelské místo v Rakovníku a tak po roce přechází ze Slabec na dívčí školu (později na chlapeckou). Župa se připravuje na slet. Klouček postupuje výš, je zvolen druhým župním místonáčelníkem, vedoucím her a lehké atletiky. Jeho iniciativa nepolevuje, málokdo si uvědomuje že kupříkladu slavné škvárové hřiště „u sokolky“, kterým prošly generace rakovnických školáků, navrhl a realizoval on během letních prázdnin roku 1935. Vymýšlí sletová vystoupení, nacvičuje, organizuje. Musí ale snášet i drobné ústrky starších kolegů. O svém sokolském působení začal psát osobní kroniku. Po nadšených zápisech o svém vzestupu mezi roky 1933–35 se do záznamů začíná vkrádat hořký podtón, a kronika končí symbolicky na přelomu roků 1935–36 vlepeným výstřižkem článku „Zajišťujeme svoji budoucnost“, ve kterém se jedná o tom, že je třeba aby starší uvolnili místo mladším.
     Kloučkovi bylo dvacet šest a asi právě vystřízlivěl. Zdá se, že už Sokol pro něho nebude vším. V pětatřicátém roce se oženil s Johanou Prokšovou. Přesto pokračuje v práci, podílí se na budování letního tábora v Děčích (tábor byl roku 1946 pojmenován po něm). Postupuje ve funkcích – nakonec je v roce 1938 náčelníkem rakovnické župy československé obce sokolské.
     Neomezoval ani svoje výtvarné záliby, kreslí a maluje, chodí na výstavy a dokonce i s určitými uměleckými ambicemi fotografuje. Lásku k umění přenášel na své žáky, zvlášť potom, co přešel roku 1938 na Obchodní akademii a učil už dospělejší děti.
     Jeho obrazy jsou dnes rozesety po rakovnických rodinách. Z toho co jsem viděl soudím, že hlavní inspiraci nacházel v expresivnější malbě z přelomu století. Měl velkorysý rukopis, využíval prudké světelné kontrasty v plošném rozvrhu obrazu, ale celkem harmonický kolorit. Maloval hlavně krajinky, kromě volné přírody i studie architektury vedené národopisným zájmem. Zvláštní polohou jeho talentu byla schopnost výtvarné zkratky v portrétní karikatuře.
     Když mu bylo třicet, měl dobré zaměstnanání, narodilo se mu první dítě, dcera Jana, měl před sebou šťastnou a slibnou budoucnost. Pak se vše osudově změnilo.
     V květnu r. 1939 byl přizván na poradu tří důstojníků rozpuštěné československé armády. Josef Šulc, František Helvín a Josef Kotásek začínali organizovat podzemní vojenský útvar, který měl být součástí lounského pluku včleněného do severozápadní oblasti (vedené Františkem Kravákem) celonárodní armády. Organizace vstoupila do historie pod názvem „Obrana národa“, většinou ji tvořili bývalí aktivní a záložní důstojníci a vojáci, činovníci i prostí členové Sokola, kteří neztratili vlastenecké vědomí a nesmířili se s okupací Československa.
     Připravovali se na opětné převzetí moci po odcházející německé armádě. Počítali s rychlou porážkou fašistického Německa jen co se pokusí zaútočit na některého spojence Francie nebo Británie a proto se ani nepřipravovali na dlouhý podzemní boj.
     Klouček měl za úkol zformovat první ze čtyř rakovnických rot. Jeho zástupcem se stal Josef Cífka, velitelem první čety Jaroslav Šíma, druhé František Hercík a třetí velitelův bratranec Josef Klouček. Zástupci velitelů čet byli Josef Cífka v první a Jan Macák ve druhé.
     Jednotka získala počátkem léta zbraně, pro které po neúspěšném pokusu o ukrytí ve městě (na hřbitově), našel Josef Klouček místo v lesích U Rozvědčíka. Jednotka rozvinula zpravodajskou aktivitu, pro kterou si vytvořila síť informátorů, posbírané poznatky přenášely vyšší složky armády do zahraničí.
     Ještě před vánoci proniklo do sítě Obrany národa gestapo. Díky nedostatečnému utajení získalo brzy přehled o většině aktivistů a postupně je zatýkalo. Do Rakovníka přijeli vyšetřovatelé kladenské služebny Hans Quido Skalák, Friedhelm Shüttler a Rudolf Vlček 16. března 1940 s přesnými adresami členů velitelské skupiny. Odvezli Kloučkova kolegu z obchodní akademie, velitele Josefa Šulce a jeho druhého zástupce Františka Helvína. 21. 3.1940 byli zatčeni první zástupce velitele Josef Kotásek a velitel první roty Josef Klouček. 30. března gestapo zatklo jeho podřízené. Zatčené soustřeďovali na radnici, pak na četnické stanici v Prokopově ulici a odváželi na Kladno. Tady byli vyslýcháni. Gestapáci proti nim použili všechny metody psychického nátlaku i hrubého fyzického násilí. O činnosti skupiny se příliš mnoho nedozvěděli. Zatčení byli připraveni a vypovídali celkem jednotně tak, aby nevystavili nebezpečí další osoby, sami se hájili tím, že odbojové činnosti zanechali již 25. srpna minulého roku.
     Po skončení výslechů byli internováni v kladenské sokolovně, tady se shledali s celým vedením západočeské oblasti Obrany národa. 3. července 1940 byl Josef Klouček převezen z Kladna do nově zřízené věznice v Terezíně. Umístili ho v cele č. 39 s Josefem Kotáskem a příslušníky Obrany národa z Berouna a Plzně. V terezínské Malé pevnosti vytvořil svoje asi nejproslulejší malířské dílo, když na příkaz věznitelů vyrýsoval v oblouku brány nápis ARBEIT MACHT FREI. Život v pevnosti byl i přes omezení svobody a nebezpečí brutálního zacházení ze strany dozorců ještě celkem snesitelný. Klouček byl v komandu, které zásobovalo potravinami důstojnickou jídelnu. Pohyboval se po okolí Terezína, přes známé sedláky, především rodinu Tůmovu a Němcovu v Pravčicích udržoval spojení s domovem, v balíčcích, které dostával, nechyběly potřeby na malování. Už na Kladně kreslil své spoluvězně a drobné žánrové obrázky z vězeňského života, v Terezíně svými obrázky vykupoval určitou benevolenci dozorců pro sebe i své společníky. Karikované podobizny i obrázky se pak stejnou cestou jako malířské potřeby dostávaly zpátky do Rakovníka. Nejucelenější sbírku dnes udržuje „Památník Terezín“, ale pro mnohé si po válce přišli portrétovaní potom co se vrátili z věznic a táborů.
     Ve stanném právu v říjnu 1941 bylo zatčeno vedení rakovnického Sokola. 8. října J. Bříza, F. Janoušek, T. Pelčík, E. Klicpera potom E. Beránek, A. Nachtigal, nakonec 12. října F. Diepolt.
     Po krátkém pobytu v kladenské sokolovně byli převezeni do Malé pevnosti v Terezíně. Tady jim zkušení „starousedlíci“ Klouček, Kotásek a Šíma pomáhali překonávat první problémy vězeňského života a udržovat spojení s domovem. Krátce nato, počátkem roku 1942 se však krutý osud sokolských činovníků naplnil. 15. ledna byli zařazeni do transportu, který končil v Osvětimi. V nelidských podmínkách vyhlazovacího tábora do půl roku všichni zahynuli.
     Koncem roku 1941 skončilo vyšetřování rakovnické Obrany národa kladenským gestapem. Mezi 8. až 20. lednem 1942 byli svezeni do Prahy. Klouček byl transportován 15. nebo 16. ledna k vyšetřujícímu soudci JUDr. Armstovi na Karlově náměstí. Soudní výslechy byly ukončeny počátkem února a protože se očekávalo že vypracování obžalovacího spisu potrvá zase delší dobu, byla celá desetičlenná skupina 12. února 1941 transportována přes Berlín do Gollnova nedaleko Štětína. Tady byli vězni zpočátku umístěni na samotkách. Klouček v cele č. 291.
     Později pracovali v komandech při zpracování dřeva a na polích. V nevlídné močálovité krajině a při chudé stravě se jejich zdravotní stav silně zhoršoval. První obětí z rakovnických byl Kloučkův bratranec, který zemřel 4. listopadu 1942.
     22. prosince 1942 vyjel transport rakovnické skupiny k soudu do Drážďan. Šulc a Helvín byli odděleni při zastávce o vánocích v Berlíně a převezeni k soudu v Moabitu. V Berlíně se poprvé projevila Kloučkova tuberkulóza kterou, se nakazil v Gollnově. Při pokusu vykouřit cigaretu, kterou získal od berlínských šmelinářů uvězněných spolu s transportem, dostal záchvat kašle a jeho nemoc se začala prudce zhoršovat. Na silvestra dorazili do Drážďan, v únoru byl odsunut na blok č. 18 tuberkulózního oddělení káznice ve Waldheimu a 13. dubna 1943 zde zemřel. Pochoval ho na vězeňském hřbitově spoluvězeň Otto Klička.
     Ještě čtvrtého června s ním a jeho šesti druhy byl zahájen proces, ve kterém byli odsouzeni za zločiny proti říši na tři až šest let vězení.
     
1.  Portrét muže tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
2.  Jaroslav Kukla tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
3.  Vojtěch Vácha tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
4.  Portrét muže tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
5.  Josef Smazal tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
6.  František Autropen tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
7.  ing. Vladimír Pacholík tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
8.  Rudolf Szoboslay tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
9.  Gustav Šála tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
10.  Josef Staněk tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
11.  Jaromír Halbhubr tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
12.  Otakar Hlaváček tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
13.  Josef Vanžura tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
14.  Vězeň Ulbrecht tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
15.  Pavel Hůlka tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
16.  Antonín Novák tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
17.  Vězeň Üblacker tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
18.  Karel Vystych tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
19.  Václav Foukal tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
20.  Robert Kubík tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
21.  Stanislav Štýbr tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
22.  František Vincenci tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
23.  MUDr. Jiří Jelínek tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
24.  Josef Moutelík tužka, papír 29,5 ´ 20,5 cm 1940
25.  Josef Švestka tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 1940
26.  Václav Kozler tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
27.  Karel Prášil tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
28.  Karel Janota tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
29.  Gustav Hlaváček tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
30.  Václav Macháček tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
31.  Staněk učí Náčelu a Průšu zacházet se silostrojem perokresba, papír 22 ´ 30 cm 
32.  Vězeň Hlaváček perokr. ink., papír 30 ´ 22 cm 
33.  Gustav Hlaváček perokr. tuší, papír 30 ´ 22 cm 
34.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
35.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
36.  Radulka úřaduje tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
37.  Vězeň Průša tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
38.  Cyril Buzek tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
39.  Karel Nový tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
40.  Karel Drtina tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
41.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
42.  Bohumír Podlezl tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
43.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
44.  Josef Maxa tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
45.  JUDr. Lad. Kliment tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
46.  Vězeň Stříbrný tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
47.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
48.  Jiří Foukal tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
49.  Vězeň Viktorin tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
50.  Karel Petráček tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
51.  Rudolf Rajnyš tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
52.  Vězeň Houra tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
53.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
54.  Vězeň tužka, papír 31 ´ 23,5 cm 
55.  Karel Koubek tužka, papír 29 ´ 20 cm 
56.  Karikatura staršího vězně tužka, papír 20 ´ 15 cm 
57.  Frant. Svoboda tužka, papír 20 ´ 15 cm 
58.  Josef Skalák tužka, papír 20 ´ 15 cm 
59.  Josef Baše tužka, papír 20 ´ 15 cm 
60.  Karel Utratil tužka, papír 20 ´ 15 cm 
61.  Břetislav Horák tužka, papír 20 ´ 16 cm 
62.  Jan Střeleček tužka, papír 20 ´ 16 cm 
63.  Jan Kolář tužka, papír 20 ´ 16 cm 
64.  Josef Kotěborský tužka, papír 20 ´ 16 cm 
65.  Ladislav Roučka tužka, papír 20 ´ 16 cm 
66.  ing. Jaroslav Fukátko tužka, papír 22,5 ´ 19 cm 
67.  MUDr. Vraštil tužka, papír 20 ´ 16 cm 
68.  Vězeň tužka, papír 22,5 ´ 19 cm 
69.  Vratislav Prokš tužka, papír 22,5 ´ 19 cm 
70.  Václav Kácovský tužka, papír 22,5 ´ 19 cm 
71.  Jaroslav Volf tužka, papír 22,5 ´ 19 cm 
72.  Vězeň při úklidu tužka, papír 26 ´ 19 cm 
73.  Vězeň tužka, papír 21 ´ 17 cm 
74.  Vězeň tužka, papír 23,5 ´ 19,5 cm 
75.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
76.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
77.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
78.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
79.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
80.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
81.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
82.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
83.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
84.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
85.  Karel Petráček komb. tech., papír 17,5 ´ 13,5 cm 
86.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15 cm 
87.  Jan Týml tužka, papír 22 ´ 15 cm 
88.  Jan Kubíček tužka, papír 22 ´ 15 cm 
89.  Vězeň tužka, papír 24 ´ 16 cm 
90.  Vězeň tužka, pastelka, papír 24 ´ 16 cm 
91.  Vězeň v temnici perokresba tuší, papír 11 ´ 6,5 cm 
92.  Postava vězně perokresba tuší, papír 15 ´ 14 cm 
93.  Vězeň tužka, papír 27,5 ´ 20,5 cm 
94.  Karikatura hlav tří vězňů lav. per. tuší, papír 14,5 ´ 21 cm 
95.  Vězeň lav. per. tuší, papír 29,5 ´ 22 cm 
96.  MUDr. Vraštil lav. per. tuší, papír 26 ´ 22 cm 
97.  Vězeň lav. per. tuší, papír 29,5 ´ 21,5 cm 
98.  Vězeň lav per. tuší, papír 30 ´ 22 cm 
99.  Josef Jáchym lav. per. tuší, papír 23 ´ 16,5 cm 
100.  Čeněk Horák tužka, papír 23 ´ 16,5 cm 
101.  Jaroslav Šmíd tužka, papír 23 ´ 16,5 cm 
102.  Josef Šmíd tužka, papír 26 ´ 17 cm 
103.  Vězeň rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
104.  Josef Kotěborský tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
105.  Antonín Kouble tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
106.  Josef Baše rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
107.  Vězeň rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
108.  Dr. Josef Moulis rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
109.  MUDr. Jan Konopík rudka, papír 22 ´ 16 cm 
110.  Josef Pražák tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
111.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
112.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
113.  Oldřich Vyhnis tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
114.  Josef Novotný tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
115.  Josef Jirka tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
116.  Jaromír Lukavský tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
117.  Vězeň tužka, papír 25 ´ 19 cm 
118.  Vězeň Machulka tužka, papír 26 ´ 17 cm 
119.  Frant. Drda tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
120.  Karel Helmich tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
121.  Anton Beldík tužka, papír 21 ´ 15,5 cm 
122.  Vězeň tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
123.  JUDr. Gustav Burian tužka, pastelka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
124.  Frant. Červený tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
125.  Frant. Raška tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
126.  JUDr. Jožka Konečný tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
127.  MUDr. Jan Konopík tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
128.  E. Burian tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
129.  Vězeň tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
130.  Vězeň tužka, papír 19,5 ´ 14,6 cm 
131.  Josef Žák tužka, papír 23 ´ 19,5 cm 
132.  Jaroslav Bayer rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
133.  Vězeň lav. per. tuší, papír 26,5 ´ 22 cm 
134.  Vězeň per. tuší, papír 28,5 ´ 22 cm 
135.  Vězeň per. tuší, papír 26 ´ 22 cm 
136.  Vězeň lav. per. tuší, papír 26 ´ 22 cm 
137.  Vězeň tužka, papír 21,5 ´ 16,5 cm 
138.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 19 cm 
139.  Vězeň tužka, papír 22 ´ 18 cm 
140.  Vězeň per. papír 23 ´ 16,5 cm 
141.  Josef Bolka per. tuší, papír 23 ´ 16,5 cm 
142.  Dr. Frant. Kocourek tužka, papír 20,5 ´ 16,5 cm 
143.  ing. Josef Širc lav. per. tuší, papír 21,5 ´ 18 cm 
144.  Robert Parvonič tužka, papír 23,5 ´ 16,5 cm 
145.  Otto Jedlin tužka, papír 20,5 ´ 15,5 cm 
146.  Otakar Vaněk tužka, papír 22 ´ 15;5 cm 
147.  Anton Šťovíček tužka, papír 20,5 ´ 15,5 cm 
148.  Jan Šmíd tužka, papír 25 ´ 15 cm 
149.  Ladislav Vincík tužka, papír 24,3 ´ 17,5 cm 
150.  Otokar Langhammer tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
151.  Vinca Šmída tužka, papír 25 ´ 16,5 cm 
152.  Vězeň tužka, papír 24,5 ´ 16,5 cm 
153.  ing. Sláva Kyšer tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
154.  ing. Jindřich Bošek tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
155.  Josef Kučera tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
156.  Karel Roubal tužka, papír 22,5 ´ 18,7 cm 
157.  Josef Lukáš tužka, papír 24,5 ´ 16,5 cm 
158.  Dr. Viktor Spěváček tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
159.  Vězeň tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
160.  Otto Pelikán tužka, papír 23,5 ´ 16,5 cm 
161.  Vězeň tužka, papír 26 ´ 17 cm 
162.  Vězeň tužka, papír 22,3 ´ 15,6 cm 
163.  Jarka Škabrada rudka, papír 22 ´ 15,5 cm 
164.  Karel Bárta tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
165.  Josef Bernard tužka, papír 21,5 ´ 15,5 cm 
166.  Vězeň tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
167.  Karel Husar tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
168.  Václav Krofta tužka, papír 24,5 ´ 16,5 cm 
169.  Vězeň Khýn tužka, papír 22,5 ´ 15,5 cm 
170.  Vězeň lav. per., papír 23,5 ´ 16,5 cm 
171.  Josef Pražák tužka, papír 24,5 ´ 16,5 cm 
172.  J. Karmazín tužka, papír 22 ´ 15,5 cm 
173.  Vězeň lav. per. tuší, papír 28 ´ 20,6 cm 
174.  Autoportrét Josefa Kloučka tužka, papír 19,9 ´ 14,3 cm 
175.  Lesmistr Jan Čabart tužka, papír 30,4 ´ 21 cm 
176.  Letní odpoledne olej, lepenka 18 ´ 21 cm 
177.  Cesta olej, lepenka 23 ´ 28 cm 
178.  Olše olej, lepenka 18 ´ 24 cm 
     
     Kresby 1.–55. vznikly ve věznici v Kladně, 56.–173. v Malé pevnosti v Terezíně. Jsou z majetku Památníku Terezín. Kresby 174. a 175., nakreslené pravděpodobně v Malé pevnosti Terezín, jsou z majetku Okresního archivu v Petrovicích u Rakovníka. Obrazy 176.–178., namalované v Terezíně, pujčila rodina Josefa Kloučka.
     Rabasova galerie děkuje všem majitelům za zápůjčku.