záøí 1995
| 1. základní kola v Rakovníku slaví v roce 1995 100. výroèí svého trvání. Nahlédnìme do kolních kronik a pøipomeòme si nìkteré skuteènosti a události z jejího ivota. Pøestoe ve známém filmu Nezbedný bakaláø, v nìm hraje titulní roli Zdenìk tìpánek, bývalý ák chlapecké koly, vystupují konelé Rakovníka vesmìs jako lakomci a omezenci nepøející vzdìlání, v 19. století jako by lidé z radnice chtìli tento nepøíznivý dojem napravit. Bìhem necelých sedmdesáti let toti mìsto dokázalo postavit tøi nové kolní budovy místo jedné staré, která chátrala a nakonec musela být zboøena. U v roce 1833 se zaèalo vyuèovat v nynìjím gymnáziu, tehdy takzvané Reálné kole, které patøí navìky pøídomek první èeská reálka. Víc ne padesát let poté, v roce 1886, postavila rakovnická radnice takzvanou dívèí kolu a pìt let pøed koncem století kolu pro chlapce. To odpovídalo tehdejí organizaci kolství a výchovným koncepcím, podle nich nebylo moné, aby byli áci obou pohlaví vyuèováni spoleènì. Dvì nové kolní budovy vak potøebovalo mìsto pøedevím proto, e se koláci do prostor, které byly tehdy k dispozici, neveli. Tøídy ve staré kole, která stávala napøíè námìstím pøed kostelem, pro pøibývající dìti nestaèily a letitá budova u ke vemu byla v tak patném stavu, e ji znalci prohlásíli za neobyvatelnou. Radní pøemýleli, jak nové budovy poøídit co nejlevnìji. Purkmistr Heinz dokonce navrhl, aby kvùli nové kole byla obìtována Praská brána, z jejích kvádrù by nová budova mohla být postavena. Nakonec byla zboøena stará kola a materiál, který z ní zbyl, prodalo mìsto v drabì. Nedaleko místa, kde stála, za rok vyrostla kola pro dívky. Na budovì obecné a mìanské chlapecké koly se zaèalo pracovat v roce 1894. Kvùli stavbì mìsto koupilo takzvaný dùm U správcù pod Vysokou branou, starou hrnèíøskou dílnu a dva staré domky. Tyto nemovitosti, které mìstskou pokladnu stály pøes estnáct tisíc zlatých, byly zboøeny a na jejich místì se posléze zaèalo znovu stavìt. Plány nové budovy chlapecké koly, na ni si radnice vzala u Zemské banky pùjèku 125 tisíc zlatých, vypracoval stavitel Frantiek Donda. Tomu odpoledne na svatého Antonína roku 1894 nad základním kamenem stavby popøáli tehdejí starosta Rakovníka Josef Èermák a øeditel chlapecké koly K. V. Topinka, aby kolu tastnì dokonèil. Vyuèovat se v nové budovì zaèalo od záøí 1895. Pøestoe mìsto na chlapeckou kolu dlouho èekalo, muselo se její otevøení obejít bez fanfár. Bylo toti nemyslitelné, aby pøi slavnosti chybìlo vysvìcení nové koly, ale kostel se právì v roce 1895 opravoval. A tak teprve 25. øíjna 1896 byla v Rakovníku dvojí velká slavnost, kdy kanovník doktor Krásl chlapeckou kolu vysvìtil. Ve stejný den byl znovu otevøen a vysvìcen také chrám svatého Bartolomìje. V prvním roce chodilo do koly 448 z 559 chlapcù kolou povinných, kteøí tehdy v Rakovníku ili. kolní reim pøed sto lety se velmi neodlioval od dneních zvyklostí, i kdy podmínky i zpùsob, jak bylo kolství organizováno, byly samozøejmì jiné. V chlapecké kole sídlilo tehdy sedm tøíd takzvané obecné koly a dvì tøídy mìtanské koly. V jedné tøídì se vyuèovalo nìkolikrát víc ákù, ne je obvyklé nyní. Napøíklad do ètvrté tøídy chodilo sedmaedesát dìtí a do druhé tøídy dokonce dvaasedmdesát. Kromì tøíd pro koláky mìla v nové budovì místo také takzvaná opatrovna, jakási obdoba dnení mateøské koly, byl zde i byt pro kolníka a øeditele koly. Dokonce tu pùsobilo také první rakovnické muzeum, tehdy vlastnì jen takzvaná slavnostní síò. V ní byly umístìny exponáty, jimi se mìsto prezentovalo na národopisné výstavì v Praze v roce 1885. Jinak ale byla budova velmi skromnì vybavena. Pro vodu se muselo chodit do studny na dvoøe, protoe pøípojka mìstského vodovodu se zaèala stavìt a tìsnì pøed koncem druhé svìtové války. áci se nepøezouvali, take na podlaze se povalovaly kusy bahna, které se mìnily ve vudypøítomný a nepøíjemný prach. Od poèátku dvacátého století se Rakovník zaèal rychle rozrùstat. S rozvojem prùmyslu, který kromì nových moností pøinesl také 1. svìtovou válku, padaly léta udrované konvence a v chlapecké kole zaèaly vyuèovat první uèitelky. Tìko dnes posoudit, zda se pro nì otevøely dveøe chlapeckého ústavu díky nastupující osvícenosti nebo prostì proto, e pro mue bylo ve válce místo spí na bojiti ne za katedrou, ale v prvním váleèném kolním roce 19141915 nastoupily dvì uèitelky Anna Nelibová a Jindøika Kubátová. Rozvoj výroby a výstavba mìsta pøinesly nové pracovní pøíleitosti. V souvislosti s tím se zvýil poèet obyvatel. Na pøelomu století ilo ve mìstì nìco pøes est a pùl tisíce lidí, ve tøicátých letech u témìø dvanáct tisíc. Nové koly, které vyrostly koncem 19. století, pøestávaly na pøíval ákù staèit, a tak radnice opìt stála pøed problémem, kde postavit dalí kolní budovy. Do rakovnických kol nechodily zdaleka jen místní dìti, ale také pøespolní koláci z pøilehlých vsí Pustovìt, Nového Domu, Sence, Lubné, Hostokryj, Senomat a Olené. Ve kolním roce 19231924 bylo ve tøídách chlapecké koly dokonce pøespolních ákù víc ne rakovnických. Do základní koly chodily dìti ze vech sociálních vrstev a ivotní podmínky nìkterých z nich se velmi odliovaly. áci jsou skoro vesmìs dìti dìlníkù zamìstnaných v továrnách zdejích, zamìstnancù eleznièních a státních a malá jen èást drobných ivnostníkù, napsal kolní kronikáø v roce 1925. V zápisech koly se proto èasto objevují zprávy, jak tehdejí instituce a dobroèinné spolky vìnovaly nejchudím ákùm aty, kolní pomùcky, jak pro nì vyvaøovaly polévky a jak je dokonce podporovaly i finanènì, aby mohli základní kolu dokonèit. S poèátkem druhé svìtové války se ve kolství mnohé zmìnilo. Do mìt'anské koly, která mìla od roku 1921 vlastní správu, u nepostupovali áci automaticky, ale ve ètvrté tøídì museli sloit zkouky, aby mohli vý. Pøedevím se vak uèitelé museli jak pøi vyuèování, tak mimo nìj èím dál více podøizovat tlaku státních úøadù. Uèit mìli jen lidé, kteøí sloili zkouku z nìmèiny. Tato øeè se v nìkterých tøídách vyuèovala a sedm hodin týdnì. Naopak z osnov vypadla èeská literatura a dìjepis. koly také mìly naøízeno, e áci musí sbírat druhotné suroviny, pøièem pøesnì byly stanoveny ulice, kde sbírat, a mnoství, jaké pro Øíi odevzdat. Pravidelným jevem váleèných kolních let byly dfouhé zimní prázdniny, které pro nedostatek uhlí trvávaly a do bøezna. Bìhem nich chodili áci do koly jen jednou týdnì, aby dostali úkoly, které mìli doma splnit. Ke konci války se koloritem vyuèování stala rozhlasová varování pøed nálety spojencù. Èasto u po osmé ráno rozhlas pøedpovìdìl, jak dlouho bude nebezpeèí z nebe trvat, a podle toho se vyuèování bud' docela zruilo, nebo bylo pouze pøerueno a áci i uèitelé se ukryli ve sklepì. Okupace vak zasáhla kolu i mnoha tragédiemi. Øeditel Frantiek Janouek byl jako èlen upního pøedsednictva Sokola nejprve v roce 1941 pøedèasnì penzionován, pak zatèen a odvezen do koncentraèního tábora v Osvìtimi, kde zemøel. Za èinnost v odboji byli popraveni i bývalý odborný uèitel koly Josef Klouèek a øeditel ivnostenské koly pokraèovací Antonín Kvarda, který v chlapecké kole uèil. Bìhem heydrichiády pøiel o ivot také bývalý ák Zdenìk Èerný, zastøelený za schvalování atentátu na zastupujícího øíského protektora. Na západní frontì padli absolventi koly Zdenìk Donda a Pavel Fuchs, kteøí bojovali jako letci v Anglii. Velké zmìny nastaly ve kole po válce. Kromì nìkolika zásadních zmìn v organizaci vyuèování se zaèalo výraznì zlepovat vybavení a komfort ve kolní budovì. U v prvních pováleèných mìsících byla kola pøipojena na mìstský vodovod. Na popud uèitelského sboru a za pomoci rodièù, èlenù to rodièovského sdruení a Junákù byl vykopán z Vladislavovy ulice pøes zahradu a kolní dvùr pìtaedesát metrù dlouhý a dva metry hluboký pøíkop za úèelem pøipojení na rakovnický vodovod, uvádí se v Kronice obecné koly. Zøízením vodovodu odpadla znaèná námaha s pumpováním vody z hluboké kolní studny. Prozatím zøízeno v kadém poschodí po jednom hydrantu a jedné výlevce. Vodovod mimoto umonil, aby byly zøízeny v budovì splachovací záchody. Mohlo se zaèít i s budováním kolní kuchynì, v ní se od kolního roku 19491950 vaøily pøesnídávky. Teprve o nìkolik let pozdìji byla otevøena jídelna. Zároveò s budovou se vak výraznìji mìnilo vyuèování. Od kolního roku 1946-47 se zkrátily vyuèovací hodiny z padesáti na pìtaètyøicet minut. Rok nato vznikla z bývalé mì~anské koly takzvaná kola støední, která byla povinná. Tím nastal velký pøesun ákù, protoe zároveò byly zrueny nií tøídy reálného gymnázia a studenti z nich pøeli do novì vzniklé støední koly. Pro chlapeckou kolu ovem nejvìtí pøelom nastal v roce 1948, kdy se pøestali vyuèovat chlapci a dívky oddìlenì. Polovina ákù nìkdejí chlapecké koly pøela do tøíd bývalé dívèí koly, odkud èást ákyò putovala opaènì. Název chlapecká sice kole zùstal prakticky dodnes, ale u jen jako pøipomínka jejích zaèátkù nebo jako orientaèní pomùcka. Zásadní zmìny ve kolství, které nastaly po válce, dovril v roce 1953 nový kolský zákon, podle nìho vznikla jednotná osmiletá kola. V ní se spojila takzvaná národní kola (døíve obecná) a støední kola. V padesátých letech se významnì vylepila kolní budova. V letech 19551956 prola generální opravou, pøi ní byla pøedevím novì pokryta støecha, èást stavby byla omítnuta a vymìnìny byly také okapy. V této dobì se do vyuèování zavádí nový pøedmìt nazvaný polytechnická výchova, kvùli nìmu se na kolním dvoøe stavìla zámeènická a truhláøská dílna. Nová budova byla slavnostnì otevøena 1. prosince 1959. Pøestoe se kola vylepovala a její zaøízení bylo èím dál komfortnìjí, pøestávaly její prostory staèit pøibývajícím ákùm, a tak od kolního roku 1961-62 muselo být zavedeno støídavé vyuèování, které vydrelo pøes dvacet let. V sedmdesátých letech patøila kola k tìm, které experimentálnì ovìøovaly nové metody a formy práce pøed zavedením nové koncepce ve kolství. Podle nové koncepce se zaèalo vyuèovat v 1. tøídách v roce 19761977. V roce 1974 byla otevøena speciální tøída pro dìti s vývojovými poruchami ètení a psaní. Od listopadu 1989, kdy se zmìnil reim, dostává kolství postupnì jinou podobu, ne mìlo v pøedchozích ètyøiceti letech. I kdy nejrychleji dostaly samozøejmì jinou tváø nìkteré pøedmìty, zejména spoleèenskovìdní, prosazují se nejrazantnìjí zmìny v hospodaøení kol. Proti pøedchozím desítkám let získaly koly sice jistou volnost, ale zároveò jim nastaly velké potíe, jak sehnat na vyuèování a provoz peníze. A do roku 1992 byly koly financovány ze státního rozpoètu, ale od té doby dává stát peníze jenom na to, co je bezprostøednì spojeno s vyuèováním. Na provoz kolní druiny, klubù nebo zájmových kroukù musí nyní kola hledat finance i jinde. Bìhem roku 1993, kdy se hospodaøení kol zaèalo øídit novými pravidly, získaly vechny rakovnické koly právní subjektivitu. Ta jim sice dává víceménì volnou ruku v tom, jak chtìjí naloit s penìzi, které získají, ale za to musejí znaènou èást potøebných financí samy shánìt, protoe ze státní dotace se zaplatí jen skromný kolní provoz. Drtivá vìtina kol proto musela omezit sluby, které poskytovaly ákùm mimo vyuèování. 1. základní kola, která jako právní subjekt vystupuje od 1. èervence 1993, sníila napøíklad o polovinu poèet oddìlení ve kolní druinì a místo nìkdejích ètyø provozuje nyní jenom dvì. Navzdory potíím se snaí pøipravit áky na nové podmínky, které musejí splnit, aby se v ivotì prosadili. Angaovala proto dalí uèitele nìmèiny a angliètiny a vypracovala systém pro výuku svìtových jazykù. U od první tøídy jsou otevøeny krouky angliètiny a nìmèiny. Od páté tøídy volnì navazuje povinná výuka jednoho z tìchto jazykù, které si áci vyberou. Od sedmé tøídy se mohou ve kole dobrovolnì uèit dalí svìtovou øeè nebo docházet do hodin konverzace v cizích jazycích. Mimoto se nepovinnì vyuèují i dalí nové obory, napøíklad informatika, výpoèetní technika a od kolního roku 199293 i ekologie. Ve kole sice nejsou v souèasné dobì tøídy pro handicapované áky. Dìtem, které trpí vadou øeèi nebo mají vrozené potíe se ètením nebo psaním, se vìnují speciální pedagogové i v dobì mimo vyuèování. Krátce po stoletém výroèí se 1. základní kola musí pøipravit i na dalí zmìny, které pøinese nová organizace kolství. Od kolního roku 1996-97 bude zavedena povinná devítiletá kolní docházka místo nynìjí osmileté. Kadá ze základních kol se pak bude muset rozhodnout, jaký z navrhovaných typù upøednostní. Kromì vlastních akreditaèních programù si kola bude moci vybrat napøíklad ze systému Obecná a Obèanská kola, nebo 1. stupeò 1.-5. tøída, 2. stupeò 6.-9. tøída, èi dìlení v blocích po tøech letech. Kadý z nich by mìl svým specifickým zpùsobem zajistit znalost standardního uèiva a dalí rozvoj osobnosti áka. Jednu z navrhovaných variant kola nabídla dìtem ve kolním roce 9495. Byla vytvoøena jedna tøída, kde se vyuèovalo podle projektu Obecné koly, s ním pøili pedagogiètí odborníci v èele s bývalým ministrem kolství Petrem Pithou. V posledních letech kola musela velmi investovat do nutných oprav budovy, na ní se projevilo, e pomalu ale jistì spìje ke stoletému výroèí. Pøedevím bylo tøeba obnovit fasádu, která rok od roku byla v horím stavu, a hrozilo, e se zøítí do míst, kde se èasto pohybují áci a uèitelé. Pøes toto nebezpeèí nezbylo ne kvùli nedostatku penìz opravu odkládat a do kolního roku 199192. Bohuel opìt finanèní omezení zpùsobila, e oprava nebyla provedena v potøebném rozsahu. V duchu pravidla, e netìstí nechodí samo, se v tém roce zaèala také hroutit historická zed' na kolním dvoøe, a tak musel být uzavøen kolní pozemek. Letitým problémem stále zùstávají atny. Pøed 100 lety byly nároky na hygienu pøece jen jiné, a tak se s výstavbou aten nepoèítalo. Od té doby se pøes vekeré úsilí nenalo optimální øeení. V souèasné dobì je na kole 19 tøíd, v nich se vyuèuje asi 500 dìtí. áci pracují v modernì, funkènì a esteticky zaøízeném prostøedí. Mnohé tøídy byly vybaveny novým nábytkem, vechny pak potøebnými audiovizuálními pomùckami. kola se mùe pochfubit pracovnou vybavenou poèítaèi, v uèebnì biologie je vyuíván lokální televizní okruh. Mnohé tøídy mají monost vyuívat pøi vyuèování televizí a videoprogramù. K rozvíjení zájmù, schopností a dovedností ákù zvolila kola nìkolik kroukù rùzného zamìøení. K tìm nejznámìjím patøí pìvecký sbor koly s dlouholetou tradicí. Za nejvìtí pozitivum vak povaujeme to, e 1. Z v Rakovníku se snaí pøedevím plnit hlavní úkol dobøe pøipravit áky pro ivot.
Øeditelé Obecné koly Albín Franìk od 1.11. 1921 doèasný správce; od 9. 2. 1922 def. øídící uèitel, a do 30. 11. 1924 Emanuel Duchoò od 1. 12. 1924 zastupující øídící uèitel; od 1. 9. 1926 def. øídící uèitel, do 31.1.1927 Èenìk Trögler od 1. 2. 1927 do 31. 1. 1928, zastupující øídící uèitel Jan Volek od 1. 2. 1928 do 19. 6. 1929 def. øídící uèitel Èenìk Trögler od r. 1929 zatímní øídící uèitel; od 1. 7. 1930 def. øídící uèitel, do 1. 9. 1933 Václav ebík od 1. 9. 19331. 8. 1937; v roce 1934 byl zastupován Václavem Vachtlem; v roce 193536 byl zastupován Vojtìchem Kadlecem Vojtìch Kadlec od r. 1935 zast. øídící uèitel; od 1. 9. 1937 def. øídící uèitel, a do 1. 4. 1938 Antonín Brettschneider od 1. 4. 19381. 7. 1939 zast. øídící uèitel Josef Koubek od 1. 7. 1939 do 1. 7. 1941 zatímní øídící uèitel Jan Ryska od 1. 7. 1941 do r. 1947 Marie Èiimská od r. 1947do r. 1953 Øeditelé Chlapecké mìtanské koly 1. Z Karel V. Topinka 18931899 Gabriel Smetana od 15. 4. 189931. 7. 1917 Karel Hùlka od 1. 8. 191729. 2. 1924 Václav Trejbal od 1. 3. 19241929 Jaroslav Tichý od r. 1929 zatímní øeditel; od r. 1930 def. øeditel 26. 2. 1935; v r. 1932 Frantiek Janouek zastupující øeditel; od r. 1934 Karel Kratochvíl zastupující øeditel Frantiek Janouek od 1. 7. 19361941 (pøedèasnì penzionován) Karel Ledvinka od r. 19411945 Frantiek Dolej od r. 194531. 8. 1953 Jan Ryska od 1. 9. 195331. 8. 1958 Miroslav Mach od 1. 9. 195831. 8. 1962 Antonín Folber od 1. 9. 196231. 8. 1967 Miroslav Mach od 1. 9. 1967r. 1969 Vìra Buchalcevová od r. 1969r. 1988 Václav Pícl od r. 1988r. 1990 Marcela Kuèerová od r. 1990r. 1991 Marie Hùlová od r. 1991 Seznam uèitelù od r. 19481995 Frantiek Dolej Václav Èech Frantiek Menhart Jan Mostecký Marie Talianová Marie Dvoøáková Josef Jirásek Gabriela Vaniová Ivan Ovèarov Marie Trelová Frantiek Polan Frantiek Hochmann Anna Ebrlová Jindøika Krupièková Hana Pochová Frantiek Bouka Jarmila Èermáková Boena Èerná Olga Beneová Vlasta Vodráková (Èechová) Vìra Sedláèková Jaroslav Petrus Olga Ludvíková Bohumil Vachtl Jaroslav Bøíza Karel Kopecký Soòa Alexová Milena Køianovská Irena Pochmanová Sylvie Bílková Kateøina Lisá Jaroslav Èech Josef Turek Vìra Klemperová Karla Matìjková Marie Èiimská Jiøina Bendlová Jitka Mejstøíková Marie varcová Miroslava Görtlerová Bøetislav Tuèek Zdeòka Mostecká Miroslav Mach Václav Koula Irena Kolibková Dana Lindová Jan Ryska Jindra Jonáková Vìra Rohlová Jaroslava Zábranská Zdenka Rendlová Jarmila Kroulíková Vìra Náglová Ladislav Herink Marie Franzová Vìra Buchalcevová Hana Hanzlíková Ctirad Huml Blanka Kratochvílová Olga Málková Emilie Maková Libue Pavlíková Eva Heranová Josef Vyskoèil Miroslava Tichotová Karel Ryska Hana Koutníková Pavel Bendl Hana Bendlová Miroslava Drápková Václav Klik Jaroslava Èapková Libue Skoupá Lydie Braná Pavel Tuèek Milena Váòová Marie paèková Milan Born Václav Seidl A. Korbelová Hana Rùièková Jarmila Beneová Marcela Kuèerová Zdeòka indlerová Kvìta Vaòková Antonín Folber Bìla Kliková Marie Urbanová Zdeòka Koudelková Vìra Pavlíková Jaroslava Svatoová Vladimír Vale Vlasta Svobodová Jiøí Vachtl Libue Duková Jana Smýkalová Jaroslava Voehová Dana Poláková Jana Aichingerová Jiøina Launová Jarmila Hvìzdová Frantiek Truxa Vìroslava Borská Eva Drexlerová Svìtlana Potová Zdenìk Zápal Ladislava Bolková Eva Kuèabová Jitka Herinková Eva Povolná Joka Engelthalerová Alena Rajniová Boena Neetøilová Iva Ransdorfová Marie Chytrá Anna Kaparová Jitka Pazáková Hana Macháèková Marcela Procházková Eva Karbanová Jaroslava Hinková Jaroslav Hubatý Václava Trejbalová Jolana Khunová Pavla Hlavsová Stanislav Urban Marie Hùlová Václav Laòka Zuzana Ledvinová Eva Sodomková Jitka Knorová Zdenìk Peèínka Václav Èerný árka Konopásková Helena Bretnajdrová Iva Krobová Marie Jirásková Václav Pícl Alena Rojíková Petr Dyrmíd Zlata Hedvábná Miroslava Hejdová Karel Osvald Stanislav Urban Vìra Vildmanová Nada Vavrouková Dana Hlaváèková Iveta Fierová Milena Fridrichová Blanka Vamberová Významné osobnosti, které navtìvovaly kolu Václav Rabas (18851954), malíø, grafik (krajiny, portréty, zátií) Bohumil Heinz (18941940), rytec a grafik (potovní známky a bankovky) Josef Køikava (18951981), operní pìvec (baryton), sólista opery ND v Praze Zdenìk tìpánek (18961968), herec, reisér, dramatik, autor divadelních her, èlen Národního divadla a Divadla na Vinohradech Ing. Václav Trejbal (19001964), báòský inenýr (dùlní a geologický prùzkum) Miroslav Zápal (19001969), imitátor, kreslíø, zpìvák, èlen populárního souboru Kocourkovských uèitelù Frantiek Markup (19021970), spisovatel, autor rozhlasových her, pracovník archivu Ès. rozhlasu a Okresního archivu v Petrovicích. Ladislav Mièka (19031987), regionální kulturní pracovník Václav Markup,akad. sochaø (19041995), keramik a døevoøezbáø, profesor Umìlecko-prùmyslové koly v Praze Robert Brock (19051979), profesor AMU, dirigent opery ND v Praze RNDr Josef Vachtl, DrSc (nar. 1907), univerzitní profesor, vìdecký pracovník v oboru geologie a petrografie Frantiek Patera (19091976), violista, skladatel lidové a taneèní hudby Frantiek Nonfried (19101975), sochaø a keramik Ing. arch. Jiøí Vopral (19121957), divadelní výtvarník, herec, reisér (divadelní výpravy pro ND, Osvobozené, Karlínské a Vinohradské divadlo v Praze a Tylovo divadlo v Rakovníku) Karel Koubek (19131988), umìlecký fotograf Milo Zelenka (19201978), houslista, hudební skladatel, dirigent Støedoèeského symfonického orchestru v Podìbradech PhDr Jiøí Spìváèek, DrSc (nar. 1923), historik, vìdecký pracovník Ústavu ès. a svìtových dìjin Radomír Koláø, akad. malíø (19241994), grafik, kniní ilustrátor (figurální kompozice a konì) Miloslav Kuèaba (nar. 1924), basklarinetista orchestru Divadla na Vinohradech v Praze Miroslav Pangrác, akad. sochaø (nar. 1924), malíø, keramik, tvoøí portréty, pamìtní desky a plastiky Karel Kronych, akad. sochaø (nar. 1925), tvoøí reliefy a plastiky Josef Pavlíèek (nar. 1925), sochaø a keramik Ing. dr. Karel Rataj, CSc (nar. 1925), vìdecký pracovník v oboru ochrany rostlin Ladislav Kuèaba (nar. 1928), trumpetista operního orchestru ND v Praze RNDr Milan Daniel, CSc (nar. 1931), pøírodovìdec, parazitolog, vìdecký pracovník ès. parazitologické spoleènosti Otakar Pihrt (nar. 1933), hudební skladatel, aranér, dirigent, hráè na lesní roh Ing. Josef Trousil (nar. 1934), atlet, olympionik Jiøí Anderle, akad. malíø (nar. 1936), grafik, asistent Vysoké koly umìlecko-prùmyslové v Praze, úspìnì vystavuje u nás i v zahranièí PhDr Jan Fridrich, CSc (nar. 1938), archeolog Frantiek Kuèaba (nar. 1938), kontrabasista orchestru Smetanova divadla, dnes Státní opery v Praze Ing. Frantiek Pála (nar. 1944), ès. tenisový reprezentant Z významných osobností z øad uèitelù, kteøí pùsobili na kole, pøipomínáme p. Jana Rennera (18691959), archiváøe a spisovatele, paní Marii paèkovou (19051968), sólistku Rakovnické opery, pana Karla Mejstøíka (19021994), spisovatele, dramatika. Prosíme o omluvení pøípadných nepøesností a chyb v textu, k nim mohlo dojít vzhledem k tomu, e autoøi sborníku èerpali z ruènì psaných materiálù. Øeditelství 1. Z v Rakovníku dìkuje Okresnímu archivu v Petrovicích, paní Renatì Majerové, panu Zdeòku Eichingerovi, panu Ivu Mièkovi, panu Frantiku Krejèímu, akademickému malíøi Václavu Zoubkovi a panu Zdeòku Zápalovi za pomoc pøi sestavování sborníku. MìÚøadu v Rakovníku dìkuje za finanèní pomoc pøi vydávání sborníku, panu Frantiku Kopuncovi za penìní dar. Za pomoc pøi realizaci akcí poøádaných k oslavám 100. výroèí øeditelství koly dìkuje akademickému malíøi panu Václavu Zoubkovi, øediteli Rabasovy galerie, akademickému sochaøi panu Miroslavu Pangrácovi, akademickému malíøi panu Jiøímu Anderlovi, pìveckému sboru uèitelek Magistrae Raconenses, panu Mgr. Jaroslavu Kodeovi, èlenùm Tylova divadelního souboru, paní Nadì Mikeskové a SRPD pøi 1. Z v Rakovníku. Sborník ke 100. výroèí zaloení 1. Z v Rakovníku. Vydala 1. Z v Rakovníku nákladem Mìstského úøadu v Rakovníku dne 20. záøí 1995 v poètu 300 výtiskù. Sazba Loka PrePress Rakovník, tisk Tuèek tiskárna Rakovník.
|