RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1895
Výstava k sympoziu o židovské kultuře
Heroldova síň
10. září 1995
Zderaz
     V obci se nachází synagoga z druhé poloviny 19. století, dnes nevyužívaná.
     Hřbitov v polích mezi Zderazí a Oráčovem byl založen snad již v 15. století. Nejstarší čitelné náhrobky pocházejí z 18. století. Zajímavé jsou pozůstatky zaklenuté vozovny.
     
Nové Strašecí – dějiny Židů ve městě
     Nejstarší zpráva o Židech v Novém Strašecí pochází z roku 1677. 28. dubna tohoto roku uzavřel Žid Lazar se zdejší obcí smlouvu o pobytu a živnosti na dobu dvou let. Mohl zde provozovat obchod za roční poplatek 12 zl.
     Počátkem 18. století žilo v Novém Strašecí 6 židovských rodin, celkem 33 osob. První čtyři rodiny se sem nastěhovaly v letech 1685–1708, poslední dvě rodiny po roce 1708. Bydleli buď v nájmu v křesťanských domech nebo v obecních domech.
     Zajímavý je popis židovské osady z roku 1719. Z osmi židovských obchodníků se ve městě narodili pouze tři – Izrael Haller, obchodník s kramářským a kuchyňským zbožím, Anšl Štume, obchodník s plátnem, vlnou, peřím a dobytkem a jeho bratr Šalamoun.
     Roku 1722 bylo rozhodnuto o založení ghetta.
     Z roku 1724 je první zmínka o židovském hřbitově za městskou zdí před Rakovnickou bránou.
     Hlavní živností byl obchod, ale věnovali se také krejčovství, vázání knih a vinopalnictví.
     Židé bydleli ve třech domcích, při popisu z roku 1771 neočíslovaných, a teprve při popisu roku 1818 obdržely čísla 43, 44 a 45. Jednalo se o domky, z nichž platili Židé nájem.
     
Nové Strašecí – synagoga
     Synagoga byla postavena snad počátkem 19. století a přestavbou roku 1858 získala svou dnešní podobu. Od roku 1950 ji využívá ČSCH. Při synagoze existovala jednotřídní židovská škola.
     
Nové Strašecí – hřbitov
     Starý hřbitov byl založen v polovině 17. století, zlikvidován byl po roce 1952. Nový hřbitov byl založen roku 1835 u Horního Pecínova. Byla u něho postavena obřadní síň s bytem hrobníka.
     
Rakovník – hřbitov
     Židovský hřbitov v Rakovníku byl založen roku 1635 na jižním svahu „Spravedlnosti“. Zprvu byl nevelký, obehnán jen plaňkovým plotem. Roku 1680 byl hřbitov obehnán zdí. Rozšířen byl v letech 1745, 1856 a 1891.
     Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1656–1657, a jedná se o náhrobek ženy Chaima. Z roku 1699 (1669?) je náhrobek Meira, syna Jehudy. Pohřby se konají dodnes.
     Zajímavé je urnové oddělení. Součástí hřbitova je hrobnický domek a obřadní síň z počátku 20. století.
     Vchod na hřbitov vede jednak železnými mřížovými vraty, jednak domkem hrobníka. Od železných vrat vede celým hřbitovem cesta, která je v dolní polovině schodištěm.
     Jedná se o cenný hřbitov s barokními a klasicistními náhrobky.
     
Rakovník – synagoga
     Synagoga byla stavěna současně se školou.
     V západní části v přízemí byl byt pro rabína, v prvém patře židovská škola a v nástavku ve druhém patře byt košeráka. Po zrušení školy byla v prvním patře zasedací síň náboženské obce. Pod celou budovou jsou rozsáhlé sklepy.
     Synagoga vznikla na místě obytného domu v letech 1763–1764, v němž byla od roku 1736 motlitebna. Údajně v letech 1792 a 1865 byla znovu přestavěna. Roku 1920 byla budova poškozena požárem. Opravou roku 1927 získala dnešní podobu.
     Bohoslužby se zde konaly do vzniku druhé světové války. Na základě dohody židovské náboženské obce s náboženskou obcí církve československé se zde v letech 1938–1941 pravidelně střídaly sobotní židovské bohoslužby s nedělními bohoslužbami křesťanskými. Šlo o ojedinělý případ v dějinách českých židovských náboženských obcí. Do roku 1950 byla synagoga využita jako sbor církve československé husitské.
     V současné době je synagoga opravena a slouží kulturním účelům.
     
Rakovník – škola
     Kdy přesně byla v Rakovníku založena škola nevíme. Ze soupisu Židů z roku 1690 víme, že ve městě bydlel učitel.
     Školu zřídil ve svém domě Enoch Perutz, v dnešním čp. 228. 11. října 1762 podal rakovnickému magistrátu žádost, aby mu bylo dovoleno vystavět na svém pozemku školu na vlastní náklady. Stavba je povolena s podmínkou, že její okna nesmějí vést do ulice nabo na veřejné místo, kudy chodí křesťané. Roku 1763 ožilo staveniště dnešní synagogy stavebním ruchem – byla budována „Enoch Perutzische jued. Schule“. Perutz neměl na její stavbu dostatek finančních prostředků, škola byla dána do dražby a jejím majitelem se stal Josef Fluser a po něm Wolf Heller, který později školu daroval náboženské obci.
     Ve škole vyučoval děti místní rabín a kantor až do roku 1910, kdy byla škola zrušena.
     
Rakovník – dějiny Židů ve městě
     Nejstarší zpráva o Židech pochází od dějepisce královského města z roku 1444. V registrech berních z 15. století jsou zprávy o Židu Abrahamovi, který půjčoval peníze. Bydleli po celém městě v nájmu křesťanských rodin. Roku 1476 se připomíná židovský soudce. V 15. a 16. století žily v Rakovníku pravděpodobně jen ojedinělé židovské rodiny. Živily se obchodováním, půjčováním peněz a polním hospodařením. Do Bělohorské bitvy sídlilo několik Židů v nedalekých Senomatech. Roku 1613 koupilo město Rakovník senomatské panství a zdejší Židé se tak stali jeho poddanými.
     V první polovině 17. století sílily hlasy rakovnických obyvatel, usilujících o vyhnání Židů z města. Na krátkou dobu toho sice dosáhli, ale Židé se do Rakovníka brzy vrátili. V průběhu 17. století se asi ustavila náboženská obec, úředně legalizovaná až roku 1796.
     Roku 1690 žilo v Rakovníku 38 osob židovského vyznání, roku 1724 to bylo 7 rodin, po roce 1830 už 14 rodin, po polovině 19. století asi 30 rodin – Rakovník byl tehdy sídlem krajského rabína. Roku 1900 žilo ve městě 329 osob židovského vyznání, tj. 5% obyvatel, roku 1930 jen 153 osob, tj. 1%. Po druhé světové válce nebyla náboženská obec obnovena.
     Podle nařízení z 15. dubna 1678 byli Židé přestěhováni k Vysoké bráně. Za obydlí jim byl vykázán dům se třemi světnicemi a komorami, pravděpodobně v 19. století zbořený. Koncem 18. století měli Židé v Rakovníku 7 domů. Po roce 1820 se mohli Židé usazovat kdekoli ve městě s výjimkou náměstí. Po roce 1848 si Židé kupovali domy i na náměstí, v nich obchodovali, provozovali řemesla a zakládali podniky.
     
Svinařov
     Svinařov byl původním střediskem Židů na Slabecku. První zprávy pocházejí z druhé poloviny 18. století. Místnosti pro motlitebnu a školu byly v domě čp. 2. Z dopisu krajského rabína I.Perelesa z roku 1840 se dovídáme, že při lihovaru ve Svinařově byla již 36 let teplá lázeň pro ženy, své mrtvé pochovávali mezi Svinařovem a Rousínovem na okraji lesa nad údolím Javornice.
     Hřbitov byl založen roku 1858 a jeho vznikem byli zdejší Židé vyřazeni z pohřebního bratrstva v Rakovníku. Opraven byl v letech 1869–1870.
     Po roce 1880 zpráv o židovském osídlení na Slabecku ubývá, mnoho Židů se vystěhovalo. Roku 1922 byla náboženská obec přestěhována do Rakovníka.
     
Slabce
     Po zničení synagogy ve Svinařově část Židů v této oblasti požádalo okresní úřad v Rakovníku 16. prosince 1866 o přeložení synagogy do Slabec. Ve prospěch tohoto řešení rozhodlo darování pozemku pro stavbu synagogy Mojžíšem Popperem zdarma a také nejvyšší počet židovských rodin ve Slabcích – jedenáct.
     V letech 1866–1867 byla ve Slabcích postavena synagoga, zbořená po roce 1970.