Rabasova galerie v Rakovníku Wintrova síò 10. øíjna24. listopadu 1996 vernisá 10. øíjna 1996 v 15.30 h
| První barvy si Chaba koupil za uetøené peníze, které si vydìlal jako malíø kulis loutkového divadla. Zdá se, e ta zadní kulisa loutkové scény je neustále se vracející plochou, na které malíø dovedl a dovede øíci vechno to, co vydobyl na diamantovém oèku, které nosí v srdci, a na kulové ploe, která jej obklopuje. Pro Chabu je dùleitý pøíchod do Prahy na Malou Stranu, na Maltézské námìstí, do domu è. 8, ve kterém bydlí a tvoøí. Je to bývalý hodinový hotel Stará Pota, kde od dob Rudolfových a do roku 1723 byla první pota s nezbytnýrn hostincem a pozdìji i se dvìma sladovnami. Je to dùm, který se podobá domu v Gorochové ulici, kde se odehrál Zloèin a trest je to dùm, ve kterém chodíte jak lidskými útrobami, dùm plný tajemství a znamení, dùm, ve kterém za studených nocí se chodí na potøebu na kýbl, který se ráno vylévá do spoleèného záchodu pro kadou pavlaè. A protoe je Praha i Malá Strana rodu enského, Chaba miluje toto mìsto tak, jak enu. Je to erotický vztah ke kameni a stromùm. Skoro v kadém obrazeje sublimace této krásné lidské vlastnosti. Chaba ukládá vechny atributy enského tìla do svých pláten. Je to jeho milenecký vztah, je to jeho ivot a ivot vùbec, ten pravý muský ivot jdoucí a nazpátek k matkám druhého dílu Fausta, regressus ad originem, do lùna en. Jeho kadé stavení a kadý palác nikdy nemá pøímku, vdycky je to køivka, chvìjící se pohlazení nahého tìla eny, která se pøed umìlcem metamorfisovala do ulic, kterým objekty jeho obrazù se stávají ifrou, která vyjadøuje existenciální situace, smrt, lásku a obì. Opustil obrazy, ve kterých pøevládá dojetí viditelného svìta a posunul obsahy obrazù smìrem k vnitønímu dramatu cestou existenciálního skoku. Je to Krajina vzpomínek, nìná sublimace erosu, na které záøí skuteèné dívèí ryavé vlasy, zatímco na obrazech pøed tím poøád to byly ryavé proudy padajících smetví divokého vína jako metafora enských vlasù.
Bohumil Hrabal, 1968 Umìní Karla Chaby je básnivé, to znamená, e malostranské motivy, je tvoøí podstatu jeho díla, povznáí svým proitkem do oblasti poezie. Poezie obrazové. Má své zvlátní malíøské náøeèí, které dává vìci, patníku, domu, oknu, stromu, soe a celému prùèelí zcela osobitý tvar i výraz. Nikdy nemaluje vìc nebo cokoliv zmrtvìlé, znehybnìlé. Sochy na sousoí Jana Køtitele od. F. M. Brokoffa, které vidí Chaba z okna svého ateliéru, jsou na jeho obraze ivì planoucí, jako pochodnì, mají rytmus vere, jsou hymnické. Okna domù kolem smutného dvorku jsou bíle rámovaná, bílá jako holubice, nìkterá pootevøená tìch hlasù za nimi, tìch hlasù, které by slyel Jan Neruda! A stromy? Nejvíc smutku je ve stromech, øíká Chaba a jeho stromy jsou vskutku podivuhodnì utvoøené, tu jako jelení paroí, tu jako hlavy kuelek, tu jako proudy zlatých vlasù princezny Melisandy, proudy pøesahující zdi zahrad nad tichou Èertovkou. Barokní prùèelí palácù, vidìná prostì, bez patiny stáøí, bez patetické vzruenosti, spíe jako hraèky velijak zprohýbané v øímsách i v plastikách s øadou stráných patníkù pøed vchodem. Ty patníky, které jsou tak ivoucí jako lidé, jsou buï vìrnì prokreslené ve svých válcových tìlech a kulovitých hlavách, nebo se prohýbanì kymácejí v zakletém pohybu. A tìch kouzel je jetì mnohem víc.
Jaromír Peèínka, 1965 Chabùv malíøský projev je zcela uvìdomìlý, není svádìn náhodou skuteènosti, je v malíøském podání svrchovanì vytøíbený, má svùj vývoj, vyvíjí se logicky, bez skokù, není nikdy prázdný, neumìlý, není naivní. Jaký je? Poetický, citový, vroucí, vdy znovu okouzlený, je osobitý. Zamiloval si Malou Stranu, její paláce ulice, okolí svého pøíbytku na Maltézském námìstí, oblíbil si Èertovku, Vltavu, ostrovy, vìe Starého Mìsta, Hradèany, kostel sv. Mikuláe. Nìkteré motivy z tohoto prostøedí se osamostatnily a staly se popudem k obrazùm, jejich obsahem je fantazie, hra vìcí, skupina znakù, je se zrodily v malíøovì pøedstavì. Chaba maloval a maluje vdy sebe v malostranských palácích a ulicích, svùj proitek, svùj cit, svou veselost i smutek.
Jaromír Peèínka, 1966 Také samotná malba Karla Chaby je takovou skladbou, která staèí svými vlastními prostøedky uvést nás jako hudba do podivnì pøitalivého svìta tvarù. Pøed jeho zpodobením Prahy, je nejèastìji skýtá Karlu Chabovi podnìty k práci, uvìdomujeme si, e nad jeho pøedmìtnou skuteèností a tím, co mu dává (básnický a umìlecký) význam, je umìlcovo okouzlení pùvaby Prahy a jeho hluboká láska k ní. Dílo, které takto vytváøí se nám tedy stává podivuhodnì milé a blízké také tím, e se Karlu Chabovi podaøilo vtìlit svùj vztah ke kadému zvolenému námìtu ve výtvarnou mluvu. Vlastnì ve, co dìlá, je poetická konstrukce malíøského tvaru v obrazovém prostoru, je to obraz duchovní architektury jeho básnické existence.
dr. Frantiek Dvoøák, 1985 Karel Chaba zaèínal jako necechovní malíø, ale od poèátku jeho práci doprovází neoddiskutovatelný ohlas a pozoruhodný úspìch a i kdy vdy ponechával stranou, co se pachtí za uznáním, kupodivu, to ve pøilo samo za ním. Je to tím, e nikdy neoddìloval tvorbu od jejího niterného poslání ve vlastním duchovním ivotì. Namalovat obraz byla pro nìho hamletovská otázka být èi nebýt a je znát, jak je v tomto procesu udiven sám sebou, kdy se mu zdaøí vyjádøit pùvaby tématu v samotné struktuøe barvy rytmicky záøící z jeho pláten. Ukazuje nám tím výsledky vlastního zrání bez vnìjích výtvarných vlivù, pouze usmìròován pøíklady, a právì tím mùe staré námìty podávat jako pronikavì souèasnou tvorbu. Mùeme dokonce prohlásit, e tak jako moderní fyzika objevila energii jako rozhodující vlastnost hmoty tak výtvarnost malby Karla Chaby nalezla poezii jako nejdùleitìjí sloku svého úèinku. Navíc dovede svá témata barvit kouzelným koloritem, jen vyvolává jedinì ta magická lucerna, v ní hoøí opravdová láska k domovu.
Frantiek Dvoøák, 1988 Teï, kdy se znovu dívám na dílo Karla Chaby, vidím na této výstavì, kterak se názvy obrazù shodují s lokalitami Ledeburských teras, Alejí nad vodou, Sovových mlýnù. Ale vidím tady, kterak Chabova hravost a tvoøivost na jiných obrazech témìø ty samé lokality rozstøíhala a sestavila je v bezevé koláe, krásná leporela, dekorativní scény otáèivých jevi, na kterých by se mohl pøedvést balet Igora Stravinského Petruka, do jeho osudu se Karel Chaba rád promítá, vidím e tyto obrazy mají básnické pojmenování, Krajina s violoncellem, Neurèitý smutek
Vidím ale na této výstavì obrazy, které pøetrhaly jakékoli pojítka s lokalitami, obrazy které smìøují k èisté poezii, k humánní abstrakci, obrazy, které, zbaveny èasu, nechávají své svébytné obsahy vznáet se v prostoru. Obrazy patníkù, Avigonských sleèen. Obraz Prázdná krajina je naplnìn jednou tøetinou zelenou loukou jak irský prapor, a zbytek obrazu tvoøí nebesa plná enských prsù vyklánìjících se nad spícím Chabou z modrého upánku jeho nebe
A je tady i obraz, který je tak prostý jako jeho název. Dìtský sen, pøíbìh bílého koníèka, který pøiklusal k dìtské posteli, tak jako pøiel sedmnáctiletý Karel Chaba do Prahy, aby uskuteènil svùj chlapecký sen, aby se stal malíøem. A Chaba se jím stal. Pane Karlíèku, vstávejte!
Bohumil Hrabal, 1984 Elegický klid na obrazech Karla Chaby je pouze zdánlivý. Mìsto promlouvá, podobnì jako v písni Yvetty Simonové: Ké lavièko, ké bys promluvila: Jestlie jednou promluví, paláce se zøítí a lidské osudy se podobají plevám ve vìtru. Pøevauje pohoda a sváteèní pocit mìsta, které právì vylo z holièské oficíny, voní pitralonem a nìco si zpívá. Prostì jen tak.
Jiøí Oliè, 1995 Karel Chaba objevil naí malbì novou øeè malby, ponìvad dovede èerpat z pùvodních zdrojù krásy, ze samotné skuteènosti. Tak jako jeho dávní pøedchùdci, které najdeme v dobì gotické èi v dobì nedávné (a patøí k nim Jan Zrzavý) má i Karel Chaba s nimi jen spoleèný základ v citech lidí své doby. Ve co na nich obdivuje, vechnu jejich krásu, celou jejich estetiènost a magii archaiènosti, pouze obdivuje a konfrontuje se s nimi. Jeho tvorba je v podstatì autobiografická, to znamená, e jeho osu tvoøí nutnost stále malovat svùj vlastní deník, a svoji inspiraci získává výhradnì z prostøedí, které dùvìrnì poznal a s ním dovede ít. Je stále nenasytným objevitelem pohádkového svìta, který si dovede dovyprávìt a zaøadit do svého pøedstavového ráje. Vlastní pohnutkou malby je mu jeho vlastní svìt. Ten se ve svých obrazech nesnaí pouze reprodukovat, zobrazuje jej. Takto tedy interpretuje své okouzlení a tím zpùsobuje, e mùeme vstoupit do prostoru, který jeho obrazy vytváøejí. Uèí nás vidìt krásu, kterou bychom mohli pøejít. Pohlédnìme, jak nás Karel Chaba dovede vést, e mùeme dokonce vidìt jeho realitu jako svoji vzruující skuteènost.
dr. Frantiek Dvoøák, 1982 Praha je ojedinìlé mìsto, je v prùbìhu uplynulých dvou století èasto upoutávalo malíøe v bezpoètu cyklù rùznorodé orientace. Jak mezi nimi obstojí Karel Chaba? Zdá se mi, e zpùsob jeho vidìní a malby dovoluje pøipomenout vlídné malíøe, kreslíøe, grafiky z prvních desetiletích XX. vìku: A kdy pak generace devadesátých let se rozebíhala k vlastnímu pojímání a vyjadøování svìta, cele se Praze vìnoval Jan B. Minaøík jen dovedl objevovat poklidnou poezii vedních dnù (spoluák a vìrný kamarád nejvìtího z generace Antonína Slavíèka). Obrazy Karla Chaby jsou samozøejmì zcela jiné neprocházejí bez povimnutí stoletím, v nìm kubismus byl záhy vystøídán surrealismem. Pøitom v malíøské hutnosti a lapidárnosti jakoby pøipomínaly strohou skladebnost a pùsobivou hieratiènost praských domovních znamení. A jetì nìco: Jak se Praha posledním èasem zaèíná opravovat a staré domy se zbavují nìkdejí zanedbanosti, píny a lhostejnosti, jakoby jejich probuzené barvy se místy dovolávaly jasné tonality a zklidnìlé lyriènosti obrazù Karla Chaby. el, bez jejich niterného ticha a pohody.
Prof dr. Jiøí Kotalík Praha 1995 ivotopisná data 1925 3. srpna se Karel Chaba narodil v Sedlci, v okrese Beneov 193944 vyuèil se kuchaøem, zaèíná malovat 1945 pøichází do Prahy 1955 soustavnìji se vìnuje malíøství 195860 pracuje jako kulisáø v praském divadle Rokoko 196062 pracuje jako topiè v Umìleckoprùmyslovém muzeu v Praze 1960 první výstava prací Karla Chaby v Divadle E. F. Buriana 1962 pøijetí Karla Chaby do Svazu èeskoslovenských výtvarných umìlcù 1964 poprvé reprezentuje èeské naivní umìní v zahranièí (Rotterdam, Paøí, Stockolm) 1980 zaøazení obrazù Karla Chaby do sbírky moderního umìní Národní galerie v Praze
(Z kníky Frantika Dvoøáka Karel Chaba, Odeon 1990)
1. | | Zahrada s bílou zdí | olej | 120 85 cm | 1965 | 2. | | idovský høbitov | olej | 115 77 cm | 1967 | 3. | | Barevná zima | olej | 84 75 cm | 1969 | 4. | | Boí muka | olej | 84 75 cm | 1969 | 5. | | Listopad II. | olej | 84 75 cm | 1969 | 6. | | Ledeburské terasy | olej | 84 75 cm | 1969 | 7. | | Noc rozkvetlých hlohù | olej | 90 70 cm | 60. léta 20. stol. | 8. | | Rezavá loï | olej | 100 75 cm | 1971 | 9. | | Pøedbìné místo schùzky | olej | 84 75 cm | 1969 | 10. | | Salvátor | olej | 85 75 cm | 1971 | 11. | | Lobkovický palác | olej | 75 100 cm | 1972 | 12. | | Ostrov na øece | olej | 94 88 cm | 197678 | 13. | | Støíbrný strom | olej | 85 65 cm | 1979 | 14. | | Ulice s barokní zdí | olej | 95 75 cm | 1981 | 15. | | Rozkvetlé katany | olej | 91 55 cm | 1984 | 16. | | Barokní kana | akryl | 100 68 cm | 1986 | 17. | | Podzim na øece | olej | 110 75 cm | 1987 | 18. | | Vojanovy sady v zimì | olej | 115 85 cm | 1991 | 19. | | Bílé oblaky | olej | 100 85 cm | 1992 | 20. | | Praha z úvozu | olej | 90 80 cm | 1992 | 21. | | Na levém bøehu | olej | 126 80 cm | 1992 | 22. | | Valdtejnská zahrada | akryl | 100 95 cm | 1993 | 23. | | Marie pod øetìzem | olej, laky | 100 66 cm | 1994 | 24. | | Velkopøevorské | olej | 80 65 cm | 1993 | 25. | | Loretánské námìstí | olej | 80 65 cm | 1994 | 26. | | Ojínìná Vltava | olej | 80 65 cm | 1994 | 27. | | Ulièky za Týnem | olej | 85 80 cm | 1994 | 28. | | Ostrov | olej | 90 75 cm | 1994 | 29. | | Barevná noc | akryl | 90 80 cm | 1992 | 30. | | Zasnìená Kampa | olej | 115 85 cm | 1991 | 31. | | Gobelín, utkala Maria Cacamo, Roma | | | | 32. | | | malý rámovaný olej | | | 33. | | | malý rámovaný olej | | | 34. | | | malý rámovaný olej | | | 35. | | | malý rámovaný olej | | | 36. | | | malý rámovaný olej | | | 37. | | | malý rámovaný olej | | | 38. | | | monotyp | | | 39. | | | monotyp | | | 40. | | | monotyp | | | 41. | | | monotyp | | | 42. | | | monotyp | | | 43. | | | monotyp | | | 44. | | | monotyp | | | 45. | | | monotyp | | | 46. | | | monotyp | | | 47. | | | monotyp | | | 48. | | | monotyp | | | 49. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 50. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 51. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 52. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 53. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 54. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 55. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 56. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 57. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 58. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 59. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 60. | | | suchá jehla kolorovaná | | | 61. | | | suchá jehla kolorovaná | | |
|