RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3209
Svědectví věků
Výstava nejvzácnějších listin královského města Rakovníka
Město Rakovník
Státní okresní archiv v Rakovníku
Rabasova galerie v Rakovníku
Wintrova síň
11.–22. prosince 1996
vernisáž 11. prosince 1996 v 16.00 h


Král Jan Lucemburský potvrzuje rakovnickým měšťanům práva jim udělená králem Václavem II. a přivtěluje město ke královské komoře.
18. 8. 1319, Praha, orig., perg., lat., pečeť chybí



Jan Lucemburský jako rytíř na koni. Gelnhausenův rukopis jihlavské městské právní knihy.


Vidimus Václava IV. z 16. 6. 1389.


Václav IV. na votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi.


Král Jiří z Poděbrad dává měšťanům v užívání potok tekoucí od vrchu Haná.
6. 12. 1466, Praha, orig., perg., lat., pečeť chybí



Vladislav Jagellonský v miniatuře privilegia pro Menší Město pražské.


Král Vladislav II. uděluje Rakovníku právo užívat městského znaku a překládá trh konaný o sv. Bartoloměji na sv. Martina.
12. 2. 1482, Praha, orig., perg., lat., pečeť chybí



Král Vladislav II. uděluje Rakovníku právo užívat městského znaku a překládá trh konaný o sv. Bartoloměji na sv. Martina.
12. 2. 1482, Praha, orig., perg., lat., pečeť chybí



Maxmilián II. potvrzuje předchozí privilegia udělená městu Rakovník.
29. 6. 1571, Praha, orig., perg., čes., pečeť chybí



Maxmilián II. potvrzuje předchozí privilegia udělená městu Rakovník.
29. 6. 1571, Praha, orig., perg., čes., pečeť chybí (detail)



Maxmilián II. na obraze Jacoba Seiseneggera.


Císař Rudolf II. povyšuje Rakovník do třetího stavu a zbavuje ho tím platů ke Křivoklátu.
27. 7. 1588, Praha, orig., perg., česky, pečeť chybí



Rudolf II. na výřezu z litografie Josefa Hellicha Čeští vladaři, 1840


Císař Rudolf II. posílá dopis rakovnickým, aby dali prošetřit náležitě vraždu.
22. 7. 1598, Praha, detail císařského orla, vodotisk na orig. papíře, český text, dvojlist



Král Fridrich Falcký uděluje glejt Michalu Seydlovi, zámečníku z města Rakovníka.


Král Fridrich Falcký uděluje glejt Michalu Seydlovi, zámečníku z města Rakovníka. (detail)


Vidimus Albrechta z Valdštejna osvobozující Jaroslava Bořitu z Martinic od vojenských kontribucí.
Vidimus vystavený v Rakovníku, 20. 4. 1632, pečeť, něm.



Albrecht z Valdštejna nařizuje ušetření městečka Čistá.
5. 5. 1628, Praha, orig. papír, něm., pečeť chybí



Albrecht z Valdštejna nařizuje ušetření městečka Čistá.
5. 5. 1628, Praha, orig. papír, něm., pečeť chybí (detail)



Albrecht z Valdštejna z r. 1626 (Kristián Kaulfersch)


Císař Leopold I. ustanovuje hejtmany rakovnického kraje.
26. 10. 1677, Vídeň, orig., pap., česko-německy, pečeť a podpis císaře



Císař Leopold I. ustanovuje hejtmany rakovnického kraje.
26. 10. 1677, Vídeň, orig., pap., česko-německy, pečeť a podpis císaře (detail)



Marie Terezie potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
16. 2. 1748, Vídeň, orig., perg., něm. a lat., pečeť a podpis královny.



Marie Terezie potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
16. 2. 1748, Vídeň, orig., perg., něm. a lat., pečeť a podpis královny. (detail)



Portrét Marie Terezie od neznámého autora ze sbírek Rabasovy galerie v Rakovníku.




Josef II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
21. 3. 1787, Vídeň, orig., perg., něm., pečeť a podpis císaře



Josef II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
21. 3. 1787, Vídeň, orig., perg., něm., pečeť a podpis císaře (detail)



Portrét Josefa II. od neznámého autora ze sbírek Rabasovy galerie v Rakovníku.


František II. potvrzuje část privilegií udělených královskému městu Rakovník.
1794, Vídeň, orig., perg., něm., pečeť, podpis císaře



František II. potvrzuje část privilegií udělených královskému městu Rakovník.
1794, Vídeň, orig., perg., něm., pečeť, podpis císaře (detail)



Císař František II., olej ze sbírek zámku Krásný Dvůr.




Josefa Hellich – Čeští vladaři, litografie, 1840




     Vždy, když nahlížíme do historických dokumentů, které se nás všech bezprostředně týkají, odíváme se do slavnostního pocitu. Pokud jsou těmito dokumenty originály doprovázené dalšími uměleckými díly s nejvyšším možným průkazem doby, jsme sváděni k neokázalé pozornosti. Podařilo se sestavit něco, co přerůstá význam současnosti, i když i jí vděčíme za to, že se takto můžeme prezentovat.
     Jsme rádi, že výstavu, kterou Vás tato brožura provází, otevíráme ve slavnostních prostorách historické radnice Královského města Rakovníka.
     Přistupme v tichosti k exponátům a vžijme se do doby, kdy vznikaly. Nechme na sobě spočinout dech tehdejšího světa a dejme se, alespoň na okamžik, vnořit do myšlení těch před námi, jejich pocitů v jejich podmínkách.
     Z konkrétní originální podoby vystavených dokumentů lze jistě vytušit podněty i odhodlání k jejich vzniku. Nezanedbatelná je ukázka nadání a zručnosti jejich tvůrců. V tom se historie jeví jako neměnná.
     Možná, že pohled do minulosti svádí k vědomému úsilí v pokračování, s cílem tvořit historii pro ty budoucí, ale ptejme se současně, zda tyto postoje zaujímali již tenkrát. V každém případě je z dokladů cítit úcta a důstojenství ke všemu lidskému v té době, ve které dokumenty vznikaly. To, že z toho vznikl odkaz, berme jako přirozený důsledek suverenity, o kterou předkové tolik usilovali.
     A tak i my můžeme bez obav, ve jménu stejných cílů, odhodlaně tvořit dnešek, aniž bychom si kladli otázky, co tomu jednou řeknou ti po nás.
Mgr. Miloslav Mánek
starosta

     Pár slov úvodem
     Po letech má možnost veřejnost spatřit, troufám si říci, nejucelenější přehled všech vzácných listin z fondu Archivu města Rakovníka, které věrně dokumentují proces přerodu malého komorního městečka s nevýznamným postavením uvnitř feudálního systému v královské svobodné město Rakovník.
     Listiny jsou nejdůležitějším a jedním z nejhodnotnějších pramenů historického bádání. Archiv, který veškerý písemný materiál shromažďuje, není bezúčelovou institucí, ale je fakticky pokladnicí paměti národa. V případě Rakovníka je to paměť zdejšího kraje, našich bezprostředních předků, s nimiž jsme nejúžeji spjati.
     Na výstavě trvající od 11. do 22. 12. 1996 v historických prostorách radnice je ke zhlédnutí třináct listin, až na jednu výjimku, vydaných českými panovníky. Tou výjimkou jsou dva listy Albrechta z Valdštejna, českého šlechtice, válečníka, muže evropského formátu, který se právem při našem výběru mohl svým postavením v zemi řadit mezi ty nejmocnější. Nejčestnější místo mezi vystavenými listinami zaujímá především vůbec nejstarší listina archivu, vydaná roku 1319 českým králem Janem Lucemburským, kde jsou stanovena práva a povinnosti obyvatel města Rakovníka. Jako druhé nejvzácnější, figuruje znakové privilegium města Rakovníka, českého krále Vladislava II. s malovaným červeným rakem ve stříbrné bráně, jímž se uděluje městu r. 1482 právo pyšnit se tímto erbem a třetí zdaleka ne tak na pohled výpravná, zato z hlediska feudálního práva nejdůležitější listina císaře a krále Rudolfa II. Habsburského, kterou se povyšuje Rakovník do třetího stavu a zbavuje se platů k hradu Křivoklátu, jemuž byl prostřednictvím komory poddán, z 27. července 1588.
     Věřím, že při prohlídce vzácných dokumentů a při pohledu do tváří korunovaných vydavatelů listin, tak jak jsou zachyceny na portrétech doprovázejících výstavu, se alespoň na okamžik ponoříme do zašlé epochy starých věků, jejichž atmosféra dýchá prostřednictvím shromážděných předmětů.
Mgr. Eva Hrbková
     
     Osídlení Rakovnicka je prastaré a je doloženo mnohými archeologickými nálezy, po celý pravěk různými kulturami. Nejistá bývá hustota osídlení, neboť značně kolísala a obyvatelstvo bylo často převrstveno. Současné zasídlení i s jednotlivými osadami pochází nejpozději z 12. století, tedy z období tzv. vnitřní kolonizace, jejímž nositelem bylo výhradně české etnikum. Nejpozději v té době musela vzniknout i osada, jež se stala v budoucnu městečkem a královským městem Rakovníkem.
     První písemná zmínka se váže k roku 1252, kdy je Rakovník uváděn jako sídlo soudu, což svědčí o tom, že kolem poloviny 13. století byl správním a jistě i hospodářským střediskem stejnojmenného kraje. Nejnovější průzkumy dokládají existenci blízkého hradského centra, opory zeměpána na sever od dnešního města v prostoru vrcholu Hlavačov, kde stával nepochybně královský hrad staršího typu. Tento však do konce 13. století zanikl. Funkci správního hradu již v době vlády krále Přemysla Otakara II. (1253–1278) převzal poněkud vzdálenější hrad Křivoklát.
     Původně v nejranějších dobách feudální společnosti patřila veškerá půda i s obyvateli panovníkovi. Ten na ní sám s pomocí své družiny vykonával přímou správu. Později části svých držav přenechával blízkým družiníkům, jež je za prokázané služby spravovali sami. Z dočasné držby se však zvláště v odlehlejších místech stávala držba dědičná, jež dala základ moci místních šlechticů a zrodila významné šlechtické rodiny. Oblast Křivoklátska a Rakovnicka pro svoji blízkost hlavnímu sídlu Přemyslovců zůstávala však dlouho v přímé moci panovníka. Kromě příhodné polohy jistě působily jako kladný fakt hluboké lesy, kam panovníci rádi zajížděli na hony, za odpočinkem či vedli důležitá diplomatická jednání. Rakovník zůstal po dlouhá staletí ve spojení právě s hrádkem, později hradem Křivoklátem a v tomto spojení se jasně odráželo i jeho právní postavení a možnosti jeho obyvatel. Protože bylo součástí „zvláštního panování“ králova, mohl s ním panovník nakládat dle svého uvážení, jak chtěl. Mohl jej zastavit (pronajmout), tedy postoupit jeho správu z podkomořího zástavnímu držiteli hradu Křivoklát, svému příznivci, politicky vlivnému šlechtici či věřiteli, což se mnohokrát tak dělo. Základní práva, jež upravovala postavení obyvatelstva ve městě a města ve feudálním systému vymezil podle písemných zmínek v listinách Rakovníka poprvé český král Václav II. (1283–1305).
     Jeho listina se nedochovala, ale v hrubých rysech, dá se předpokládat, se shodovala s následným privilegiem krále Jana Lucemburského (1310–1346). Tato listina je dosud součástí fondu Archivu města Rakovníka a je nejstarším dokumentem spravovaným Státním okresním archivem v Rakovníku. Listina je psána latinsky, datována 18. srpnem roku 1319, sepsaná v Praze.
     Při hodnocení této listiny je třeba mít na mysli dobu jejího vzniku. Jan Lucemburský nastoupil na český trůn roku 1310 a od počátku své vlády se snažil obnovit plnou panovnickou moc starých přemyslovských vládců či alespoň udržet si oblast tzv. zvláštního panování králova v jemu přímo podřízených panstvích, městech, hradech a církevních institucích. Potýkal se však se silným odporem českých pánů přivyklých slabým vládám Václava III., a zvláště Jindřicha Korutanského, kdy si upevnili své hospodářské i mocenské postavení. Na druhé straně stála i nespokojenost a denní problémy při vymáhání zisku na měšťanech a věčné spory při vybírání berní ze zbytků královského zboží, neboť většina byla právě v zástavě u pánů, jimž panovník dlužil. Podíváme-li se z nadhledu na tento problém, při příslovečné hrabivosti českých šlechticů, byla královská správa i za vlády Janovy pro měšťany přijatelnější, zvláště pokud by se stabilizovaly poměry. Není tedy divu, že královská zboží s komorními městečky a městy se snažila udržet si přízeň panovníka a bránila se zástavám. V případě Rakovníka tomu nebylo jinak. Na počátku roku 1319, kdy se Jan rozešel s manželkou, královnou Eliškou Přemyslovnou, a smířil se v Domažlicích s pány, stál Rakovník na straně panovníka a nezměnilo se nic na jeho postoji ani v době pražské vzpoury německého patriciátu proti králi, který byl přece jen vyspělejší a na vyšší úrovni. Po porážce Prahy, kdy chtělo tamější měšťanstvo uplatnit vlastní městskou samosprávu na úkor přímého zasahování panovníka a jeho úředníků do městských záležitostí a hospodaření, dostalo se Rakovníku právě potvrzení práv a vydání již zmíněné listiny. Nejdůležitější ustanovení v ní se týká používání tzv. práva Starého města Prahy při řízení městských záležitostí, libovolného nakládání s majetkem, svobody odkazu a závětí, svobodné volby vlastního rychtáře, jenž byl povinen být představen hradnímu hejtmanovi, řešení drobnějších sporů a práva popravy, a dalších méně významných práv.
     Tato listina byla pro rakovnické velmi významná, ale již koncem roku 1319 král Jan na své postavení definitivně rezignoval, odešel ze země a věnoval se zahraničně-politickým aktivitám. Vládu v království přenechal zemským hejtmanům a podkomořím. V Čechách byl jmenován takto Jindřich z Lipé, jež se stal faktickým vládcem. Je známo, že „zahraniční cesty“ královy si vyžadovaly značnou finanční hotovost, což Jan začal řešit starým známým způsobem – zastavováním královského zboží do rukou movitých šlechticů. Již roku 1323 tak „pronajal“ Křivoklát i s Rakovníkem pánům z Janovic. Město s Křivoklátem šlo z ruky do ruky a teprve roku 1347 se vrátilo koruně. Hospodářský vzestup, mír a stabilita v zemi , jež vedly k rozkvětu města přišel až v období panování českého krále a císaře Svaté říše římské národa německého Karla IV. (1346–1378).
     Ten sice v proslulém návrhu celozemského zákoníku Majestas Carolina (po 1350) uvádí některá královská zboží jako nezcizitelná a nedělitelná, mezi nimi je i Křivoklát, kde se snaží za každou cenu zachovat tento statek jen pro svoji potřebu, ale další zvláštní přízně ze strany „otce vlasti“ se Rakovníku nedostalo. Koneckonců ani vláda jeho syna Václava IV., jenž často pobýval na Křivoklátsku, nepřinesla městu nic nového.
     Za husitských válek se stal zástavním držitelem Křivoklátu český šlechtic Aleš Holický ze Šternberka. V Rakovníku tehdy skupinky obyvatel sympatizovaly s husity. Proti nim roku 1422 Aleš vytáhl do boje, město dobyl a část dokonce vypálil.
     Poté se snažil brzy urovnat všechny spory. Ve srovnání s bouřemi a střety po celém království prožíval Rakovník díky ochraně a správě Šternberka celkem klidné období. Teprve roku 1453 se vrátilo celé zboží královské koruně. Po bouřlivých letech tehdy dosedl na český trůn mladý Ladislav Pohrobek a k němu bylo vypraveno poselstvo rakovnických měšťanů, aby si vymohlo potvrzení starých práv a svobod. Stalo se tak listinou ze 7. 6. 1454. Město nadále zůstávalo komorním. Výkonná moc náležela 12 každoročně voleným radním, kteří rokovali o obecních věcech a důchodu. Vázáni k bezplatnému úřadu byli přísahou. Obecní pokladnu a pečeť města opatroval purkmistr. Radu obnovoval křivoklátský hradní hejtman, ač to správně příslušelo královskému podkomořímu (tady hrozily zásahy zástavních držitelů zboží). Veškerá usnesení radních, smlouvy, koupě, závěti zapisoval do městských knih písař – veledůležitá osoba i při vybírání berní.
     Vedle toho každé radě musel být přítomen městský rychtář, jenž byl sice radě podřízen, ale měl zvláštní pravomoc přímo od krále, která spojovala moc soudní s policejní. Z titulu své funkce vedl soudní vyšetřování, rozhodoval pře, dbal na výkon práva, vybíral pokuty, z nichž třetina připadla městu a dvě třetiny náležely královskému důchodu. Svobodná volba rychtáře byla častým jablkem sváru mezi zástavními držiteli zboží a městskou radou.
     Po brzké smrti mladého Ladislava byl na Staroměstské radnici 2.3.1458 zvolen českým králem bývalý zemský správce, český šlechtic Jiří z Poděbrad. Rakovníku potvrdil dosavadní práva 2. 12. 1459.
     Zvolení Jiřího za krále však nebylo všeobecně přijato a tak se záhy tento vynikající politik a rozený diplomat dostal do sporů s moravskými městy, Slezskem a Lužicí, částí českého panstva a samozřejmě nebyl uznáván ani kurií a římským králem Fridrichem III.
     Od roku 1462 byl ve válce s uherským králem Matyášem Korvínem aspirujícím na český trůn. Za „příchylnost“ ke své osobě dal Jiří z Poděbrad měšťanům rakovnickým v užívání potok tekoucí od vrchu Hana a povolil jim vybírat pokuty ve prospěch města od obyvatel, jež by neopatrností zavinili požár. Tento list, který měli obdržet měšťané v ležení u Žatce s datem 6. 12. 1466, je rovněž zachován v archivu města. Následující léta věnoval král snaze připravit všechny podmínky pro přijetí nového krále, a to Vladislava Jagellonského, který se po jeho smrti (Jiří zemřel 22. 3. 1471) ujal vlády v zemi (byl zvolen v Kutné Hoře 27. 5. 1471). Z Vladislavovy kanceláře pochází dvě z nejvýznamnějších listin, které Rakovníku přinesly možnost obezdít a věžmi s branami ohradit a uzavřít město (listina potvrzující purkmistru a konšelům stará práva a povolení ohrazení města ze 17. 12. 1471). Druhá listina z 12. 2. 1482 umožňuje Rakovníku užívat městského znaku. Na originálu listiny je erb vymalován. Na štítě lazurově modré barvy se zlatými úponky listů je otevřená stříbrná brána se zavěšeným šraňkem s dvěma věžemi spojenými stříbrným obloukem a zakončenými červenou střechou. Mezi věžemi je stříbrný štítek s červeným rakem s klepety obrácenými vzhůru. Nad štítkem je zlatá koruna královská.
     V době velkých rozbrojů v zemi, kdy Vladislav Jagellonský, zároveň i uherský král (od 1490), musel často nechávat svolávat zemskou hotovost proti škůdcům zemským a šlechta ze svých panství vytvářela malé státy ve státě navzájem se potírající řevnivostí a četnými spory, rakovničtí měšťané využívali náklonnosti panovníka, aby se obohatili milostmi a právy, jež by je postavily i s městem na roveň měst svobodných – královských. Což ovšem stálo obecní pokladnu nemalé částky. Výsledkem byla některá ustanovení daná městu: z 2. 2. 1488, v němž král osvobozuje Rakovník od dodávání ložního prádla na Křivoklát, z 25. 7. 1515, kdy postupuje Rakovníku pokuty, které dosud patřily jemu a dává městu k dispozici skálu na Hlavačově k lámání kamene na výstavbu hradeb.
     Smrtí krále Vladislava, 13. 3. 1516 v Budíně ztratilo město nejvyššího ochránce. Vladislavův dědic a nástupce byl desetiletý a v království nastalo opět období vyostřených sporů, šarvátek a bojů. Přesto město vzkvétalo, byly postaveny konečně kamenné hradby s branami, budovaly se zděné domy, radnice, fara, škola a kostel dostaly novou podobu. Roku 1522 se vlády v zemi ujal mladý Ludvík Jagellonský. Z Prahy zajel na hon na Křivoklát a v září navštívil i město Rakovník. Po jeho předčasné, tragické smrti r. 1526 u Moháče byl zvolen českým králem jeho švagr Ferdinand I. Habsburský. I on navštívil při návratu z lovu Rakovník (1528).
     Na křivoklátském zboží však moc nelpěl a již r. 1532 ho zastavil. Zástavní právo přecházelo z rukou Petra Holého z Chrástu na Oldřicha z Hardeka, a poté se dostalo Albrechtovi Šlikovi. S Albrechtem Šlikem měli měšťané nejedno trápení. Tento mocný feudál, který bezostyšně budoval svoji moc v západních Čechách, upíral městu většinu svobod a choval se k Rakovníku jako k poddanskému městu (chtěl sám jmenovat konšely, upíral právo popravy, odvolání od městského soudu mělo jít k němu). Naštěstí r. 1542 byl Křivoklát i s městem Rakovníkem vyplacen a vrácen komoře.
     Ze strachu před další zástavou zůstalo měšťanstvo v době prvního stavovského povstání proti Habsburkům roku 1547 věrno králi Ferdinandovi. Odměnou bylo povolení prodávat pivo v Praze a udělení zvláštní milosti ohledně posudného (vybírání daně ze sudu piva pouze jako u královských měst na základě sněmovního rozhodnutí) od panovníka z r. 1549. Navíc městu nebyl stanoven královský rychtář a nemuselo platit žádné pokuty za vzpouru. Po roce 1557 se nedaleký Křivoklát stal útočištěm tajné lásky arciknížete Ferdinanda a Filipíny Welserové. Křivoklát a s ním Rakovník i s platy, byl připsán Ladislavovi ze Šternberku a jeho manželce Kateřině ml. z Lokšan.
     U nich dlela právě Filipína a mohla se setkávat častěji s Ferdinandem, který se zdržoval v Praze. Avšak Ladislav ze Šternberka a pak druhý manžel Kateřiny z Lokšan Jiří Popel z Lobkovic, stejně jako arcivévoda Ferdinand měli s rakovnickými měšťany časté spory, neboť jim upírali svobody a oni se museli neustále domáhat práva u krále.
     Nový král a císař Maxmilián (1564–76) musel bratrovi domluvit a přikázat usmíření. 29. června 1571 pak potvrzuje na zvláštní přání rakovnických předchozí privilegia města Rakovníka.
     Roku 1579 se Křivoklátsko vrátilo koruně. Od té chvíle začali rakovničtí měšťané cílevědomě usilovat o povýšení města do třetího stavu, tedy mezi svobodná královská města. Jednání se protahovala, nicméně vedla ke zdárnému konci. 27. července roku 1588 podepsal Rudolf II. v Praze listinu, jíž povyšuje Rakovník do třetího stavu a zbavuje ho platů k hradu Křivoklátu. Tento vytoužený majestát se stal vrcholem emancipace měšťanstva. Jeho další snahy směřovaly k rozšíření obecního majetku, k politické samostatnosti. K vážnější roli, jíž by město mohlo na sněmu hrát, se však již nedopracovalo. Koncem 16. století se habsburská říše dostala do konfliktu s Tureckem, což vyčerpávalo značně městskou pokladnu. Duševně nemocný císař Rudolf navíc vyprovokoval ambiciózního bratra Matyáše k ozbrojenému konfliktu, který měl dohru v přizvání vojsk pasovského biskupa do Prahy r. 1611, která plenila království a stala se nebezpečnou předzvěstí rodícího se evropského válečného konfliktu, jež měl trvat třicet let.
     Válka vstoupivší do historie jako třicetiletá zbídačila a vylidnila celé město, krutě vydrancované císařskými, Sasy a nakonec i Švédy. K tomu přistoupilo plenění demoralizovanými tlupami bývalých vojsk různých stran. Nastal značný úpadek hospodářského i kulturního života. Konsolidace pozvolna nastávala až koncem 17. století. Roku 1658 bylo navíc město spolu s Křivoklátem zastaveno za značnou finanční půjčku Janovi Adolfovi ze Schwarzenberka a nikdy se již nevrátilo koruně. Z dob třicetileté války se zachovalo v archivu několik písemných pramenů svědčících o oné pohnuté době.
     Nejzajímavější jsou listy zimního krále Fridricha Falckého varujícího před vpádem cizích vojsk a žádajícího o pomoc proti nim, dále verbířské listy generála Königsmarcka a v Rakovníku ověřený, Albrechtem z Valdštejna podepsaný list šetřícího Jaroslava Bořitu z Martinic od kontribuce (20. 4. 1632, Rakovník).
     Po skončení třicetileté války (1648) nastoupil na trůn r. 1654 Leopold I. Habsburský, syn Ferdinanda III. Celou svou vládu se potýkal s válečným nebezpečím hrozícím od Turků, Francie, Ludvíka XIV. a vstoupil aktivně i do války o dědictví španělské.
     Pro Čechy jeho vláda znamenala však mír a možnost zotavit se z následků předchozí války, neboť země byla ušetřena přímých bojových akcí, nikoli však daní a účastí ve vojsku.
     Jak již bylo řečeno, Leopold zastavil Rakovník i s Křivoklátem Schwarzenberkům, od nich získali panství Valdštejnové. Královská koruna již neměla nikdy v pokladně takovou finanční hotovost, aby mohla zástavu vyplatit, neučinil tak ani jeden z Leopoldových synů a nástupců, tedy ani Josef I., ani Karel VI.
     Habsburkové své zraky upírali jinam a o statky v Čechách nejevili zájem. Po nástupu Marie Terezie na trůn a skončení bojů o rakouské dědictví (1740–48), nastala vhodná doba připomenout královně dávné svobody města Rakovníka, ta jim potvrdila nadání ve Vídni 16. 2. 1748. Originál se zachoval psaný německy a latinsky na pergamenu ve formě knihy s přivěšenou pečetí.
     Při tereziánských reformách a novém uspořádání daní a povinností měla však privilegia již jen symbolický charakter. Přesto až do konce éry feudalismu byla příležitostně při nástupu panovníka vždy obnovována, stvrzena a připomínána jako doklad historického charakteru.
     V případě města Rakovníka se zachovala listina císaře Josefa II. z 21. 3. 1787 podepsaná ve Vídni, stvrzující platnost předcházejících svobod města a listina císaře Františka II. z roku 1794, rovněž podepsaná v sídelním městě Vídni.
Mgr. Eva Hrbková
     
     
Soupis nejvýznamnějších listin uložených ve Státním okresním archivu Rakovník
Významná privilegia královského města Rakovníka od r. 1319 do r. 1794:
     
1319 srpen 18. Praha.
     Král Jan Lucemburský potvrzuje rakovnickým měšťanům v celém rozsahu práva udělená jim králem Václavem a město přivtěluje ke královské komoře.
     Orig., perg., lat. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-1
     
1466 prosinec 6. Praha.
     Král Jiří z Poděbrad dává měšťanům v užívání potok tekoucí od vrchu Hana, požaduje však chytání ryb pro potřeby hrádku Křivoklátu a zároveň povoluje, aby pokuty placené obyvateli, kteří neopatrností zaviní požár ve městě, byly obráceny k užitku města.
     Orig., perg., lat. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-3
     
1471 prosinec 17. Praha.
     Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům všechna práva, která obdrželi a povoluje jim město ohraditi.
     Orig., perg., lat. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-4
     
1482 únor 12. Praha.
     Král Vladislav dává Rakovníku právo užívat městského znaku.
     Orig., perg., lat. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-5
     
1488 únor 2. Praha.
     Král Vladislav osvobozuje Rakovník od dodávání ložních šatů na Křivoklát.
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Rakovník, MJ-6
     
1499 leden 13. Budín.
     Král Vladislav dává Petrovi, lesnímu písaři na Křivoklátě, chmelničku a některé jeho dědiny v dědičné užívání.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-7
     
1500 duben 7. Budín.
     Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Senomaty ztracená privilegia krále Jana.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-8
     
1506 listopad 3. Rakovník.
     Král Vladislav ustanovuje landfríd v kraji Rakovnickém a ukládá berni v střelném prachu a patnáctý groš majetku.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-10
     
1515 červenec 25. Vídeň.
     Král Vladislav dává městu Rakovníku pokuty, které dosud patřily jemu a dále dává městu skálu v Hlavačově, aby své město mohli lépe spravovati.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-11
     
1571 červen 29. Praha.
     Císař Maxmilián II. potvrzuje předchozí privilegia městu Rakovníku.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-38
     
1588 červenec 27. Praha.
     Císař Rudolf II. povyšuje Rakovník do třetího stavu a zbavuje ho tím platů ke Křivoklátu.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Rakovník, MJ-65
     
1748 únor 16. Vídeň.
     Královna Marie Terezie potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
     Orig., perg., (ve formě knihy), něm. a lat. Pečeť. AM Rakovník, PRa-7
     
1787 březen 21. Vídeň.
     Císař Josef II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Rakovník, PRa-8
     
1794 Vídeň.
     Císař František II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií města Rakovníka.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Rakovník, PRa-9
     
     
Významná privilegia královského komorního města Nové Strašecí od r. 1652 do r. 1796:
     
1652 listopad 23. Vídeň.
     Originál konfirmace všech privilegií královského komorního města Nové Strašecí, vydaná německým císařem Ferdinandem III.
     (Shrnuje všechna privilegia vydaná v období 1503–1562).
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Nové Strašecí, NSa-5
     
1700 prosinec 13. Vídeň.
     Císař Leopold I. potvrzuje Novému Strašecí předchozí privilegia a rozšiřuje je o další trhy.
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Nové Strašecí, NSa-1
     
1783 duben 8. Vídeň.
     Císař Josef II. potvrzuje všechna předešlá privilegia udělená královskému komornímu městu Nové Strašecí.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Nové Strašecí, NSa-3
     
1789 říjen 21. Vídeň.
     Císař Josef II. potvrzuje předchozí privilegia pro městečko Nové Strašecí.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Nové Strašecí, NSa-4
     
1796 únor 22. Vídeň.
     Císař František II. potvrzuje Novému Strašecí předcházející privilegia.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Nové Strašecí, NSa-2
     
     
Významná privilegia městečka Čistá od r. 1526 do r. 1800:
     
1526 leden 20. Budín.
     Král Ludvík Jagellonský povyšuje ves Čistou na městečko a přiznává jí všechna práva.
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Čistá, MČa-1
     
1666 červen 9. Praha.
     List pražské kapituly sv. Víta purkmistru a radě městečka Čistá potvrzující předešlá privilegia městečku udělená.
     Orig., perg., (ve formě knihy), česky. Pečeť. AM Čistá, MČa-2
     
1668 prosinec 8. Vídeň.
     Císař Leopold I. potvrzuje všechna předchozí privilegia městečku Čistá.
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Čistá, MČa-11
     
1680 srpen 14. Linec.
     Císař Leopold I. potvrzuje všechna předchozí privilegia městečku Čistá.
     Orig., perg., česky. Pečeť. AM Čistá, MČa-3
     
1747 září 19. Vídeň.
     Královna Marie Terezie potvrzuje všechna dosavadní privilegia městečku Čistá.
     Orig., perg., (ve formě knihy). Pečeť. AM Čistá, MČa-9
     
1800 červen 11. Vídeň.
     Císař František II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií městečka Čistá.
     Orig. perg., něm. Pečeť. AM Čistá, MČa-10
     
     
Významná privilegia městečka Jesenice od r. 1409 do r. 1829:
     
1409 prosinec 31. Neuvedeno.
     Jenec z Janovic uděluje Jesenici různá privilegia.
     Orig., perg., lat. Pečeť chybí.
     AM Jesenice, MJes-1
     
1409 prosinec 31. Neuvedeno.
     Jenec z Janovic uděluje Jesenici různá privilegia.
     Orig., perg., český opis. Pečeť chybí. AM Jesenice, MJes-2
     
1628 září 30. Petrohrad u Jesenice.
     Heřman Černín z Chudenic uděluje různá privilegia městečku Jesenice.
     Orig., perg., česky. Pečeť chybí. AM Jesenice, MJes-3
     
1680 květen 29. Brandýs.
     Císař Leopold I. obnovuje platnost předcházejících privilegií městečka Jesenice.
     Orig., perg., (ve formě knihy), něm. Pečeť. AM Jesenice, MJes-4
     
1773 duben 20. Vídeň.
     Královna Marie Terezie potvrzuje platnost předchozích privilegií městečka Jesenice.
     Orig., perg., (ve formě knihy), něm. Pečeť. AM Jesenice, MJes-5
     
1784 říjen 23. Vídeň.
     Císař Josef II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií městečka Jesenice.
     Orig., perg., (ve formě knihy), něm. Pečeť. AM Jesenice, MJes-6
     
1796 březen 20. Vídeň.
     Císař František II. potvrzuje platnost předcházejících privilegií městečka Jesenice.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Jesenice, MJes-7
     
1829 prosinec 3. Vídeň.
     Císař František I. potvrzuje platnost předcházejících privilegií městečka Jesenice.
     Orig., perg., něm. Pečeť. AM Jesenice, MJes-8
     
Mgr. Renata Mayerová