RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1983
Josef Říha
fotografie
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síň na radnici
18. září–26. října 1997
vernisáž 18. září 1997 v 16.00 h

     netradičně výstavu zahájí Václav Upír Krejčí
     
     zahrají přátelé ze skupiny Brutus




Kouzelník před ekonomickou transformací


…kouzelník po transformaci


Dívky opatřené nějakými balíčky (aneb holé zadky)


Doc. Kadeřábek se svým pytlem






Všude je něco




Pozůstalí


Nejsem dívka, slyšíte, nejsem dívka! (V. Nezval, Valérie a týden divů)
     Josef Říha fotografii bere s humorem, přesněji řečeno – bere humor do fotografie. Na jeho snímcích, ať už zachycují cirkusové prostředí, krajiny nebo zátiší - často najdeme paradox, vtipnou souhru zdánlivě nesouvislých detailů, ironií. Právě to ho přivedlo do těsné souvislosti s poezií. Básník také hledá a nachází souvislosti tam, kde lidé vidí pouze jednotlivosti.
     Říha není fotograf, který snová své dílo s každodenní soustavností pavouka křižáka. Pracuje v náporových vlnách. Po dlouhé prodlevě vychrlí záplavu snímků. Tato pracovní vzedmutí ovšem nejsou vyvolána nějakým vnějším přetlakem: Říha nekráčí lukami a lesy s kšticí máchovsky rozevlátou. Podněty jsou zpravidla prozaičtější: nškdo po Říhovi chce práci, žádá si ilustrace, termín výstavy se blíží. Takový způsob práce se vám může zdát nedůstojný, může vám připadat jako pohana principu tvůrčí činnosti. Pak ovšem nevíte, jak blahodárně působí pro tvůrce určitého typu duševní napětí, vyvolané blížícím se termínem. Snad se to dá přirovnat k situaci v cirkusové manéži: celé odpoledne jsme mohli lelkovat u zvěřince a mezi provazy. Teď ale hudba zahrála tuš, trumpety zmlkly a jenom paličky víří na bubnu. Nastává chvíle pro vrcholné salto mortale.
     Třeba to ani není doslova pravda, co všechno vám píšu o Josefovi Říhovi, jeho pracovní profil jsem si vykonstruoval při několika setkáních: dvakrát jsem mu otevíral výstavu v Praze a dvakrát v Písku. Na první výstavě předvedl cirkus, jak ho zná (jeho rodiče vystupovali jako varietní kouzelníci) a jak se mu líbí: cirkus nepatetický, trochu legrační, exotický a přece blízký svou úsměvností. Říha dávno odešel z manéže, ale srdcem tam zůstal. Aranžuje lidi a objekty do krajiny, jako kdyby obloha byla cirkusový stan a pranic mu nevadí, že „to už tady bylo“. Ano bylo, ale jiné. Romantické, snivé, záhadné. Říha na záhady nevěří, viděl je z druhé strany, jak se jeví z kulis a nikoli z parádní lóže v hledišti. A není rád smutný. Ví dobře, že smích má v poezii stejné domovské právo jako slzy.
Spisovatel a novinář Ondřej Neff