RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2845
Antonín Bartoš, Lisbeth Bartošová
keramika
Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
25. září–9. listopadu 1997
vernisáž 25. září 1997 v 16.00 h


Antonín Bartoš – Dávka s koněm


Antonín Bartoš – Člověk – loutka


Lisbeth Bartošová – Torzo


Lisbeth Bartošová – Mísa
Hlínu člověk ztvárňuje a obdělává odnepaměti k obrazu svému. Ale ne každý ji dokáže ztvárnit tak, aniž by ji cokoliv ubral na původnosti – na užitku a na kráse.
     
     Keramika nesporně patří k nejstarším lidským výtvarným projevům a vždy se dokázala prosadit mezi ostatními výtvarnými disciplínami. Nejinak je tomu i dnes, dokonce se zdá, že je to právě keramika, která nachází stíráním rozdílu mezi svou užitnou a výtvarnou funkcí stále větší uplatnění v našich domovech. A je to česká keramika, která společně s českým sklem získává v posledních desetiletích světový ohlas a ocenění. Manželé Lisbeth a Antonín Bartošovi již třicet let jsou právem mezi těmi, kteří na tom mají svou nepopiratelnou zásluhu.
     Antonín Bartoš je keramikem robustního projevu, technického a technologického novátorství, ale v neposlední řadě také umělcem s citlivou duší a dobrým srdcem. Keramika je pro něj především výtvarným projevem a užitná funkce je mu spíše východiskem než cílem. Dokáže se stejně vžít do dětského světa fantazie a hravé radosti (četné realizace pro školy, školky a jesle) jako do naléhavých problémů současnosti či nedávné minulosti (plastika Hnízdo či figurální tvorba z poslední doby). Osobitý přístup k tematice pak umocňuje širokou stupnicí možných vyjádření. Sochařské zpracování podtrhuje optický výraz, zároveň má smysl i pro jemný detail, netříští tvar, oživuje jej strukturou, barvou s využitím všech možností materiálu včetně jejich vlastní výraznosti a symboličnosti.
     Od roku 1967 spojila svůj osobní i umělecký život s Bartošovým jménem keramička mu po lidské i tvůrčí stránce nejbližší –
     Lisbeth Bartošová, tato žačka švýcarského profesora Bena Geigera jde samozřejmě svou vlastní cestou, ale od svého manžela se liší jen jiným cítěním materiálu, glazur, tvarů a barev, ale vnitřní svět mají společný, i když se občas může jevit jako určitý protipól v tom nejlepším slova smyslu. Křehkost váz, jemnost kresby v kombinaci s reliéfem, ale i robustnější figura či zpracování tam, kde to námět a myšlenka potřebují, to vše jsou typické atributy její tvorby.
     Keramika pro dny všední i sváteční, pro potěchu i k hlubšímu zamyšlení. Úcta k materiálu, k řemeslu, ale především k člověku, to je pak typické pro oba umělce. Schopnost vstřebávat život v plnosti jeho rozporů a zároveň jej umělecky přetavit a zachytit v hlíně a ohni je pak oním velkým a vzácným posláním, kterému se nikdo z nich dosud nezpronevěřil.
     PhDr. Ivan Hrdina

Antonín Bartoš
     Narozen 27. října 1933 v Hostětíně, okres Uherské Hradiště, vyučen malířem porcelánu v Duchcově.
     Studia: Střední průmyslová škola keramická v Bechyni (1952–1956), Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, prof. O. Eckert (1956–1962)
     Jeho keramická tvorba byla oceněna stříbrnou medailí – Washington 1965, zlatou medailí AIC – Istambul 1967, zlatou medailí – Faenza 1971, stříbrnou medailí – Vallauris 1972, stříbrnou plaketou – Faenza 1982.
     
Lisbeth Bartošová
     Narozena 7. února 1943 v Zürichu
     Studia: Keramická a umělecko-průmyslová škola v Bernu, prof. Bena Geiger (1964–1967) Její tvorba byla oceněna mimo jiné zlatou medailí a bavorskou státní cenou v Mnichově.
     
     Oba autoři se zúčastnili řady kolektivních výstav doma i v zahraničí. Samostatně vystavovali například v Hamburku, Norimberku, Zürichu, Washingtonu, Gdaňsku, Faenze či na ostrově Fehrman nebo v Husově domě v Kostnici.