 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 6 |
Síla a světlo
klihová grafika
Výstavní síň na radnici
2. dubna–10. května 1998
vernisáž 2. dubna 1998 v 16.00 h
Klihová grafika Jiřího Hanzlíka
V posledních letech se pod těmito názvy objevují výstavy prací Jířího Hanzlíka. Doprovází je úvahy, v nichž se mísí pojmy ze světa vědy, techniky a umění, protože Hanzlík se skutečně ve všech těch oblastech pohybuje.
RNDr. Jiří Hanzlík CSc. (1924) je vědec, zabývá se vnitřní strukturou hmoty, přesněji polovodičovými a scintilačními detektory záření. Má za sebou úspěšnou kariéru v České akademii věd. Při svém bádání přišel na pozoruhodné optické jevy uvnitř tvárných předmětů, když dochází k proměnám jejich vnitřního uspořádání, pokud jsou vystaveny různým silám.
Tyto jevy viditelné drobnohledem fotografuje. Jeho fotografie nejsou jen suché vědecké dokumenty, ale přesahují za hranice původního účelu do umění.
Jiří Hanzlík je tedy fotograf a řekl bych, umělecký fotograf, přesto že si musel k práci vymyslet složitou aparaturu a při aranžování svých snímků postupuje víc jako vědec – experimentátor.
Popisuje to takhle:
Působením síly na plastický objekt dochází k cílené deformaci, která se sice projeví změnou povrchu modelu, ale současně - a to nejvíce - přetvořením původní vnitřní struktury. Pokud účinek síly nepřekročí soudržnost struktury původní, objeví se v objektu struktura nová, obvykle odlišitelná volbou zobrazovacího měřítka.
V našem případě zachytí tyto změny transparentní a bezbarvá modelovací hmota, kde dominantní složkou obrazu je vnitřní systém odrazných ploch a hran, které z optického hlediska mají povahu světlovodičů vložených do základní jemné struktury objektu.
Tato situace je zviditelněna zavedením několika intenzivních světelných paprsků. Prvý výsledek ale bývá zpravidla příliš složitý a proto nepřehledný. Vzhledem k tomu, že vymodelovaná struktura je souvislá, je možno prvotní obraz postupně zjednodušovat a to fyzikální a geometrickou úpravou implantovaných světelných svazků. Tím postupně odpadají méně výrazné linie vedlejší a zachovají se hlavní linie a plochy, důležité pro tvůrčí záměr.
Tvořivý postup pokračuje volbou osvětlení, zabarvení a výřezu pak vše končí, fotografie je hotová.
Hanzlíkovy snímky hýří pestrými barvami a složitými tvary, je to jeho pohled na svět. Sám záměrně vybírá z reality co a jak chce zobrazit. Divák však (většinou) nemá možnost porovnat jeho vidění s vlastní zkušeností. Je to jakoby vyprávěl o pro nás nedostupných exotických krajích, a to vždy probouzelo fantazii a to je myslím nejvyšší hodnota jeho práce.
Autor sám se nepokouší své fotografie interpretovat, považuje je za dekorativní kompozice, které samy o sobě sice svůj význam mají, ale teprve když budou užívány jako surovina dalšího tvůrčího zpracování v architektuře, užité grafice či designu budou konečně zhodnoceny.
Dnes má fotografie ve výtvarném umění mimořádnou důležitost, od prosté dokumentace pomíjivých akcí, přes nejrůznější inspirace fotografickým záběrem v malbě a grafice až po přímou manipulaci s fotomechanickým obrazem.
Čistě fotografický postup Hanzlíkovy tvorby a hlavně jeho výsledky jsou velmi originální. Mají silné téma, dynamické změny které zobrazují, vyvolávají asociace mnoha situací života člověka, tím rezonují s pocity diváka, a naplňují základní funkci uměleckého díla.
březen 1998
V. Zoubek (s citací textu Jiřího Hanzlíka)
Výstavy:
1991 Nové obory grafiky, Galerie Vincence Kramáře, Praha
1994 Microcolor, Galerie Najada, Praha
1995 Galerie Kolonáda, Mariánské Lázně
1995 Zářivé hlubiny, Polabské muzeum, Poděbrady
1997 Síla a světlo, U Knihomola, Praha
1997 Klihová grafika, Galerie Najada, Praha
1998 Theatre Saint Germain, Ženeva
1998 Presidium České akademie věd, Praha
