RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2658
Čestmír Janošek
Mrazovky
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
16. dubna–31. května 1998
vernisáž 16. dubna 1998 v 16.00 h
















     K nejpozoruhodnějším, protože zároveň nejpůvodnějším dílům české abstrakce prvé poloviny šedesátých let patřily „mrazovky“ Čestmíra Janoška. Mladý malíř se tehdy nespokojil s obecnými podněty strukturální grafiky - i když i pro něj byl příklad Vladimíra Boudníka velmi důležitý, ale sám se vydal na dobrodružnou pouť vlastní experimentace. V polovině šedesátých let bylo již zřejmé, že se Čestmír Janošek ze skupiny abstraktních strukturalistů vyděluje právě onou vůlí hledat nové techniky a formy výrazu. Velmi často právě ve službách vodivého vztahu k předmětnému světu.
     Mrazovky vděčí za svůj vznik fascinaci pohádkovými obrazci jinovatky na zamrzlých oknech. Byl odtud jen krok k úspěšným pokusům přenést tento křehce básnivý svět na plochu grafických listů. Způsob, jak toho grafik dosahuje, autor dodnes tají. Vždy ale máme pocit, že jde o suverénní grafickou techniku. Okouzlující ornamentika jinovatky se stává řečí virtuózní básnické magie grafických listů.
     Citace reálií ve fantazijní struktuře obrazu má svou historii. Janošek mohl intuitivně navázat na surrealistickou techniku frotáže. Jeho grafiky po svém rozvíjejí stejnou myšlenku jako „otisky“ Francouze Jeana Dubuffeta. Ten v grafice využíval struktur snímaných listem papíru s povrchu půd a cest. To vše byly příklady vůle považovat představivost umělce za něco, co úzce souvisí s bezděčnou tvůrčí schopností přírody. Básnivá myšlenka obrazu tak byla vlastně jakýmsi pokračováním zázračna samotné reality. I ve svých objektech v tomto smyslu Čestmír Janošek poukazoval k inspirativnímu působení volené předmětnosti: v rámci původní české varianty spojení surrealismu a pop-artu, u nás ovšem na myšlenkové i formální bázi symboliky strukturální abstrakce.
     Ještě před Janoškovou emigrací koncem roku 1968 prodělaly jeho mrazovky zajímavý vývoj. Původně mechanický otisk jinovatky začal grafik doplňovat autonomními malířskými zásahy, od vymývání až k aktivní malbě náznakem zpředmětňujících motivů. V posledních letech se Čestmír Janošek v Kolíně nad Rýnem k technice mrazovek znovu vrací. Tuto techniku rozvíjí způsobem, který ve světě jistě nemá obdoby. Od pole volného ornamentu přes jeho symbolickou vnitřní konfiguraci jde cesta až k neuvěřitelně konkrétnímu vyobrazení reality, jako jsou panoramata měst. Otisk se stává poslušným nástrojem aktivní obrazové představy. Kdo by si vůbec dovedl představit, že otisk jinovatky může dát vzniknout výjevu městské scenérie, tak jak tomu bylo u panoramatu Prahy a Kolína nad Rýnem?
     Řada mrazovek se vrací k námětům abstraktních konfigurací symbolické kosmologie. Grafický list realizovaný tajemnou technikou mrazovky pak zjevuje jakási tajemství vyšších rovin spojení fyzické a duchovní existence člověka i světa. Odpovídá to novému myšlenkovému prohloubení Janoškova uvažování o smyslu života i umění.
Jan Kříž

     Za války jsem žil několik let u německé babičky, později u tety v Hořesedlích. Nejvíc si pamatuji na dlouhé kolony zajatců směřujících ke Karlovým Varům. Ti ze západních zemí byli dobře oblečení, zdálo se bez nouze, ruští podvyživení, otrhaní, nemocní - mezinárodní Červený kříž byl pro Stalina tabu. Musel jsem se na tu bídu jako dítě hodiny dívat. Často jsem nemohl přejít přes hlavní ulici a přišel pozdě do školy. Teta Marie přes hrozbu velkého trestu poslouchala Londýn.
     Po válce jsem pak tu žil s rodiči do roku 1948 (!). Otec hned věděl, že „spadla klec“. Chodil jsem v Hořesedlích „do houslí“, do měšťanky v Kněževsi tři kilometry, v zimě zavátou polní cestou. Do Rakovníka jsme jezdili někdy bryčkou, ale i na saních s rolničkami v bílém tichu (mrazovky – počátek?). Založil jsem loutkové divadlo, vstupné + kakao za 1 Kčs. Zavedl jsem též kreslicí kroužek, často jsme obkreslovali kačera Donalda. Jednou při jarní procházce jsem obdivoval ty barevné pruhy políček na vršku, kamarád nechápal o co mi jde.
     Statek č. 30, ve kterém jsme bydleli, byl z nejhezčích ze vsi, s krásnou zahrádkou. Když jsem se po sametové revoluci zase mohl do Hořesedel podívat, místo statku zde byla pustina. Zbourali jej, nic nového nepostavili.
     Ale alespoň to, naproti v bufetu na autobusové zastávce Praha – Karlovy Vary mají výborné jídlo a pití!
Čestmír Janošek
     
Biografická data
     – Narodil se 23. 5. 1935 v Praze.
     – Jeho matka žila v Praze, otec pocházel ze Zašové na Valašsku, pracoval jako dělník, byl astrologem a rád maloval.
     – V letech 1941–1945 navštěvoval německou školu v Hořesedlích na Rakovnicku.
     – V letech 1950–1954 studoval Vyšší školu umělecko průmyslovou v Praze (v oddělení prof. R. Beneše).
     – V letech 1955–1962 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (přípravka u prof. Jaroslava Vodrážky, speciálka prof. Vladimíra Sychry.
     – V letech 1962–64 absolvoval dva čestné roky na AVU u prof. Karla Hladíka.
     – Po polovině padesátých let se spřátelil s J. Koblasou, který mu zprostředkovává aktuální informace o současném umění, později s V. Boudníkem, kterého přivedl do okruhu „Šmidrů“ a „somráků“
     – 1960 se účastnil neveřejných Konfrontací I. a II.
     – 1961 uspořádal první výstavu svých sazovek.
     – V letech 1962–1964 vytváří reliéf do Státního sanatoria v Karlových Varech
     – 1962–1966 realizuje plastickou zeď do divadla ve Zlíně 1964 – účast na výstavě D
     – 1964–1968 realizuje s arch. K. Koubou asamblážovou zeď ve svobodárně ve Vodochodech
     – 1968 uspořádal soubornou výstavu s E. Janoškovou v Ostrově nad Ohří a odchází do ciziny
     – 1969 usazuje se v Kolíně nad Rýnem
     – 1970–73 pořádá světelné meditace
     – 1973 vystavuje v Galerii Baukunst (mrazovky)
     – rozvádí se a znovu se žení
     – 1969–72 realizuje zakázky pro ocelářský koncern Hoesh – Dortmund
     – 1975 obdržel roční stipendium města Kolína
     – 1976 daruje malbu „Světlo“ kostelu sv. Pangráce ve Worringenu
     – po r. 1989 často zajíždí do Prahy
     – 1993 jmenován umělcem roku v Kolíně nad Rýnem
     – 1995 souborná výstava Praha Kolín/Köln Prag v Praze, Chebu, Kolíně n. Rýnem