RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1664
Václav Hvězda
fotografie
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síň na radnici
4.–28. června 1998
vernisáž 4. června 1998 v 16.00 h


Staří přátelé


Poslední


Technika 85


Sklizeň


Cesta


Lidová vozítka


Před přistáním


Seskok


Rynk


Samson


Dominanta


     Co se týče mého fotografického zaměření, tak mohu o sobě říci, že fotím vše a že fotím rád. V šedesátých letech jsem preferoval letectví, parašutismus a hudbu. Zlom nastal okolo roku 1973, kdy jsem objevil kouzlo chalupaření. Přelidněnou Berounku jsem vyměnil za divokou Střelu. Změna nastala v tom, že soboty a neděle jsem trávil na chalupě a ne na letišti nebo na koncertech. Začal jsem se tedy více věnovat krajinářské fotografii a přes ní jsem došel k fotografii vesnice minulé i přítomné. Zkoušel jsem ji fotit podle Štreita i podle Šestáka, ale vzhledem k tomu, že lidé se  tam moc změnili, změnil jsem pohled i já. Kromě jiných vznikla z této doby kolekce „Churavý statek“.
     Postupem času jsem se tematicky zaměřil na město i krajinu a v současné době se  pokouším o  studie lidské tváře. Jak budu pokračovat v budoucnosti, to ještě nevím. Vím ale to, že jen cit, oko a  technika nestačí, že k  vytvoření dobrých snímků potřebuje fotograf i chápající rodinné zázemí.
Hvězda Václav

     Myslím si o sobě, že jsem Rakovničan, i když raka na pozadí vytetovaného nemám, jak se o rodácích tvrdí. Myslím si to také proto, že jsem už byl leckde, ale vždy se rád vracím do tohoto města i tohoto kraje, kde mi to vše přirostlo k srdci. Snad je to také tím, že děd i otec též pocházeli z Rakovníka, a když začali vyprávět o starých i starších časech v tomto městě, to jsem vždy poslouchal a ani nedutal.
     Fotografie, s tou je to trochu tak, i jinak. Původně do rodiny přinesl fotoaparát můj otec, ale to já ještě nebyl. Když už jsem ale byl, tak otec už zase nefotil. Fotil ale můj starší bratr a ten, když už tomu trochu rozuměl, tak si pořídil aparát lepší a mně v devíti letech předal rodinný foťák pro začátečníky BOX-TENGOR-3X4. Dnes by se tomu hrdě řeklo COMPACT, ovšem ale bez blesku. Byl to prostě ideální fotoaparát. Přesně podle Kodakova hesla „Vy stisknete spoušť a my vše ostatní zařídíme za Vás“. Tato praxe mi vyhovovala do té doby, než můj ještě starší bratr chtěl doma sám vyvolávat filmy. Proč by si napoprvé kazil své filmy, když jsem tu byl já. Pamatuji si to jako dnes, jak jsme v zatemněné koupelně při záři červené žárovky nejprve máchali můj film v ustalovači a pak ve vývojce. Výsledek byl udivující! Pochopitelně druhý film jsme už nedělali a raději se poradili s prostředním bratrem. Ten nám tak vynadal, že od té doby jsem už kamarádům přestal říkat „Vole!“.
     Život šel ale dál, a tak i já se naučil taje černobílé fotografie, pořídil si lepší fotoaparát a narukoval na vojnu. Bratři mi radili, abych se na vojně vždy držel při kuchyni, že tak se dá vojna nejlépe přečkat. Já to osobně ještě vylepšil tím, že jsem fotky dělal nejen kuchařům, ale i důstojníkům, včetně velitele. Bratři měli pravdu, já přečkal a dožil se kýženého civilu. Shodou okolností jsem se ze Štětí, kde jsem před vojnou pracoval, opět přesunul do Rakovníka, a to do Rakony. Tam jsem poznal bratry Nejmanovy a Jiřího Prokše, který už tehdá byl Pan fotograf. S nimi jsme společně chodili na fotografické školení pana Koubka a s nimi jsem i zakládal Amforu, které jsem věrný dodnes.
     
1.  Víra a život   1965
2.  Víra a kámen   1966
3.  Symboly   1967
4.  POP   1968
5.  JAZZ   1969
6.  Sám voják v poli   1972
7.  Staří přátelé   1973
8.  Zástupy   1976
9.  Řady   1977
10.  EKO   1978
11.  Vzdušné toulky   1981
12.  Postavičky   1982
13.  Glorifikace zimy   1983
14.  Les a mlha   1986
15.  Mariánky   1987
16.  Lidé z pouti   1988
17.  Stánkaři   1991
18.  Churavý statek   1992
19.  Vesnická zákoutí   1993
20.  Hory a lidé   1996
21.  Velestánky umění   1997
22.  Studie   1998