malby | ||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Výstavní sínì RG 24. èervna5. záøí 1999 vernisá 24. èervna 1999 v 15.30 h 4-1998, akryl na pavatexu, 99 79 cm K 61/34 1961, tu na papíru, 102,2 35,5 cm K 61/80 1961, tu, kva na papíru, 102,3 36 cm K 61/68 1961 bøezen, tu na papíru, 92 46 cm K 7-1960, tu na papíru, 79,5 52,2 cm K 61/55 1961 srpen, tu na papíru, 104,5 79,5 cm K 61/30 1961 srpen, tu na papíru, 79,8 30 cm K 61/7 1961, tu na papíru, 79,5 21 cm K 61/31 1961, tu na papíru, 80 52 cm K 61/12 1961 srpen, tu na papíru, 79,7 52,2 cm K 61/13 1961, tu na papíru, 102,7 36,2 cm K 61/15 1961, tu na papíru, 102,5 36 cm K 61/61 1961, tu na papíru, 104,5 79,5 cm K 61/1 1961, tu na papíru, 79,5 52 cm K 62/27 1962 leden, tu na papíru, 86,3 61,1 cm K 61/3 1961 záøí, tu, nalepené papíry na papíru, 104,5 40 cm K 61/4 1961 záøí, tu na papíru, 105 40 cm K 61/11 1961 záøí, tu na papíru, 79,5 52,5 cm K 62/28 1962, tu na papíru, 85,1 59,3 cm 3-1998, akryl na pavetexu, 99,5 79,2 cm Návrh nerealizovaného plakátu pro Bienale Sao Paolo 1963, kva a tu na papíru, 93 63 cm Návrh nerealizovaného plakátu pro Bienale Sao Paolo 1963, kva a tu na papíru, 93 63 cm 1-1999, akryl na pavatexu, 99 79 cm | Èerné kresby Tomáe Vosolsobì Popisovat nebo vykládat malíøství posledního padesátiletí bez zjednoduování nebo nepøesnosti asi nejde. Jetì na konci druhé svìtové války existoval vcelku pøehledný systém národních kol. Funkci pøirozeného centra si drela Paøí, Evropa drela jakýsi standard, ke kterému se vztahovalo vechno svìtové snaení. Potom co hegemonii pøevzala Amerika, vzniká globální kultura, která je velmi promìnlivá a v podstatì rùznosmìrná. Chceme-li vyjmout dílo jednoho umìlce a definovat jeho místo, nevyhneme se umìlé konstrukci. Malby Tomáe Vosolsobì svádìjí k nejrùznìjím výkladùm, a to má své pøíèiny: v jeho ivotì, v jeho osobním zaloení i v povaze jeho tvorby. Malíø sám nepatøí jednoznaènì k ádné skupinì, nemá vykladaèe a o publicitu svých názorù se moc nestará. Zaèínal v polovinì padesátých let, kdy ji povolovalo napìtí mezi oficiálnì prosazovaným socialistickým realismem a vlivy soudobého svìtového umìní. Celkem logicky se rozhodl pro abstraktní projev v duchu aktuální vlny akèní malby. Vosolsobìho cesta vak nebyla pøímoèará, zdá se, e zpoèátku postupoval cestou oproování výchozího reálného motivu pøímìstské krajiny, nebo figury. Záhy si vak objevil postup opaèný, zcela nezávislý na nazírání okolního svìta. Základem jeho kompozic se stává dekalk, metoda bìnì vyuívaná surrealisty u nejménì od tøicátých let. Podle malíøova svìdectví pøila na akademii jedna spoluaèka s høíèkou. Na papír napsala tuí slovo, list jetì za mokra pøeloila tak, aby vznikl soumìrný otisk. Tahle technika byla nesmírnì inspirativní a tvárná podle pouitého materiálu, hustoty barevné masy a harmonie nebo disharmonie barevných tónù. Roztodivné obrazce vznikající manipulací pøi otiskování samy o sobì nesou nejrùznìjí významy (ne nadarmo pouívají podobné otisky psychologové k diagnostice duevních dispozic). Symetrické otisky jsou pro umìlce konkrétní realitou, kterou dál výtvarnì dotváøí a pøetváøí, interpretuje. Pro mnohé by mohla být tato metoda tvorby dostateènì samonosná, pro Vosolsobìho vak ne. Cítí asi, e by ho mohla svádìt k chladu dekorativnosti, a proto podniká pokusy se zaèleòováním prvkù vidìného svìta do skladby obrazu. Divákovi vak nevnucuje nìjaké urèité asociace, ani názvem, který radìji nahradil èíselným kódem. Neustále experimentuje i se smyslovými úèinky barvy. Chápe ji jako neiluzivní sloku malby. Rád pouívá èisté, intenzívní tóny. Stejnì jako ve svých zaèátcích èasto sáhl po absolutní èerni tue, dnes pracuje s harmoniemi pestré luti, modøe, èervenì a zelenì, vdy s dùrazem na psychologické vyznìní v daném prostøedí. Bylo by asi popøením podstaty malby, kdybychom hovoøili o neiluzívnosti ve smyslu odmítnutí pocitu prostoru v obraze. Naopak Vosolsobì, i kdy neuívá efekty tradièní perspektivy, v kadém díle prostor buduje koloritem, øazením a rytmem jednotlivých prvkù. A nakonec nelze ani pominout práci s hmotou barevného nánosu. Vìnuje jí velkou pozornost, uvìdomuje si, jak pøispívá k plnosti úèinu malby. Dnes hlavnì vyuívá pastózní nìkolikanásobnì pøevrstvované pøemalby na hladkém podkladu, ale experimentoval i s litím technických nátìrových hmot, s rytím do papíru, vlepováním papírù a pøedmìtù do malby a podobnì. Vosolsobìho dílo vyrùstá i pøes dlouholeté pøeryvy (kdy se úplnì odmlèoval) dùslednì a logicky bez zásadních zvratù. Jedna tvùrèí perioda je potvrzována druhou. V èerných tuových kresbách na poèátku edesátých let zaèíná systematicky rozvíjet své ivotní téma. Tady jetì dominuje dekalk. Jemnozrnná tu vytváøí v otisku sloité obrazce. Zdá se, e malíø je jimi fascinován a ponechává celé plochy v pùvodním stavu, kresebným zásahem poruuje symetrii kompozice, ale hlavnì vypráví o tom, jak v tìch obrázcích ète. Jeho metoda se tady objevuje v nejsurovìjí podobì. Václav Zoubek, duben 1999 Tomá Vosolsobì se narodil 7. bøezna 1937 v Praze. V letech 19521956 studoval na Výtvarné kole v Praze, na Akademii výtvarných umìní v Praze v letech 19561962. Od roku 1982 ije ve výcarsku. Tomá Vosolsobì Katalog výstavy v Rabasovì galerii v Rakovníku 1999 Text Václav Zoubek Vytiskla Èeská typografie, a. s., Praha | |||||