RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1508
Miroslav Pangrác
výběr z malířské a sochařské tvorby
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
9. září–31. října 1999
vernisáž 9. září 1999 v 16.00 h

     Výstavu uvede Dr. Jiří Davídek.


Dášenka, bronz, v. 23 cm, 1963–64


Podobizna architekta Josefa Zítka, bronz, 1986


Julie Charvátová, patinovaná sádra, v. 47 cm, 1964




Miroslav Pangrác
     Narodil se 16. 10. 1924 v Rakovníku
     Studia: Odborná keramická škola v Bechyni (1942–1946), Akademie výtvarných umění v Praze, u prof. J. Laudy a prof. K. Pokorného (1946–1951).
     
     Akademický sochař Miroslav Pangrác náleží k předním českým výtvarníkům z generace, která započala svou uměleckou dráhu v roce 1945.
     Záhy dosáhl v sochařské tvorbě osobitého podání a vysokého uměleckého mistrovství. Věnuje se vesměs tvorbě figurální a portrétní. Jednou z ranějších prací, jež prokázala umělcovy mimořádné tvůrčí schopnosti, je socha symbolizující jaro novodobé české hudby na náhrobku Františka Škroupa v holandském Rotterdamu.
     Sochařská díla Miroslava Pangráce vyrůstají z realistického uměleckého názoru a pojetí a spojují v sobě vysoké hodnoty výtvarné, lidské a společenské. Náměty sociálních motivů i personifikace tragických událostí jako bylo vyvraždění Lidic, dovede vyjádřit nekonvenční formou, adekvátní obsahu i myšlenkové náplni. V portrétech mistrně zachycuje nejen naprostou věrnost podoby a psychiku portrétovaného, nýbrž i jeho životní osudy a společenské poslání, jak o tom svědčí bysty K. H. Borovského v Panteonu Národního muzea, národní umělkyně herečky Otýlie Beníškové a mnoha dalších. Zvláštní zmínku zasluhují Pangrácovy dětské portréty, plné emotivní bezprostřednosti a něhy. Všechna jeho sochařská díla se vyznačují pevnou a jistou výstavbou tvaru a logickou vnitřní tektonikou. Umělec pracuje s hmotně cítěnými objemy a plně uzavřenými formami. Dík citlivému pojednání povrchu jsou však plastické tvary prosty jakékoliv tvrdosti a tváře jeho portrétů jakoby dýchaly nerovností živé pokožky. Důležitou roli tu hraje také autorův specifický smysl pro prostorovou a obrysovou kompozici, dokonalé ovládání techniky a důvěrná znalost vlastností a výrazových možností užitého materiálu.
     I když se těžištěm výtvarné tvorby Miroslava Pangráce stalo dílo sochařské, neupouštěl od počátku ani od své prvotní záliby v malbě. Zde ho upoutává realita předmětného světa, který nás obklopuje. Motivy z rodného města nebo z ulic či okrajových částí Prahy mají v ranějším období spíše civilní ráz a svou barevností i přednesem dosahují někdy až expresívního výrazu a účinu. V posledních letech, kdy se malířské tvorbě věnuje se zvýšenou intenzitou, je mu hlavní tématickou látkou krajina.
     Dílo, jež Miroslav Pangrác představil veřejnosti na řadě samostatných i kolektivních výstav doma i za hranicemi, a které je zastoupeno ve sbírkách pražské Národní galerie i mnoha galerií regionálních, je organickým celkem vynikající úrovně, kultivované formy a humanistické obsahové náplně. Realistickou koncepcí navazuje na pokrokové proudy novodobého klasického i moderního umění a svou osobitostí i hodnotami je již dnes významným přínosem naší soudobé výtvarné kultuře.
Vlastimil Vinter