Dbán a pøírodní kámen v architektuøe | ||||||
Rabasova galerie Rakovník Spongilit, s. r. o., Høedle Konírna Martinického paláce Praha-Hradèany 10.28. kvìtna 2000 vernisá 10. kvìtna 2000 v 16.30 h V programu vystoupí zpìvaèka Jana Koubková Výstava se koná pod zátitou mìsta Rakovníka a Útvaru hlavního architekta mìsta Prahy. Tomá Istler, 1998 Stanislav Hanzík, 1999 Roger Rigorth, 1999 Jiøí Seifert, 1994 Václav Gatarik, 1993 Annemarie Czerwenka-Ambrozy, 1999 Karel Peøina, 1993 Ale Hnízdil, 1998 Jaromír Blaek, 1999 Zeev Krischer, 1997 Jaroslav Urbánek, 1999 Jaroslav Urbánek, 1999 Petr edivý, 1998 Tomá Rydval, 1998 Ivan Jilemnický, 1998 Wolfgang Horn, 1999 Jan Hendrych, 1993 Jaromíra Nìmcová, 1999 prof. Kurt Gebauer, 1999 | Mezinárodní sochaøské sympózium Dbán se poøádá kadoroènì od roku 1992 v obci Høedle u Rakovníka. Sympózium se jmenuje podle opukového pohoøí Dbán. Právì na práci s opukou tìenou v místních lomech je zamìøeno. Dbánská opuka vyniká jedineènou barevností a strukturou. Rabasova galerie v Rakovníku, která sympózium zaloila a stále poøádá, zve pravidelnì vdy na èervenec pìt sochaøù do Høedlí tady jim zajistí pobyt a ve spolupráci s tìební spoleèností Spongilit kámen, ze kterého mohou tvoøit podle svého. Statut svobodného pracovního setkávání umìlcù chceme udret i do budoucna, smyslem sympózia je toti snaha o rehabilitaci opuky jako soochaøského materiálu. Opuka pro svérázné nepravidelnosti a malou odolnost nepatøí mezi obvyklé sochaøské kameny, i kdy byla oblíbená hlavnì ve støedovìku. Místo konání sympózia je na Rakovnicku v regionu s typickou lidovou kulturou a významnými umìleckými tradicemi. Kraj kolem Høedlí proslavil svým dílem krajináø Václav Rabas. Novou tradici vytváøí i Dbán. Díla úèastníkù jsou vystavena v rakovnické galerii. Sympózia Dbán se dosud zúèastnili tito sochaøi * Irina Motorina * Eva Springerová * * Stanislav Hanzík * Arnold Bartùnìk * * Jan Gebauer * Jaroslav aman * * Jaroslav Urbánek * Tomá Rydval * * Petr edivý * Josef Vajce * Lidia Rosiòska * * Jiøí Seifert * Stefan Sprenker * Jiøí Kaèer * * Pavel Míka * Zeev Krischer * * Thomas Reifferscheid * Petr Váòa * * Rosemarie Martin * Václav Gatarik * * Václav Fiala * Jan Hendrych * Martin Zet * * Roger Rigorth * Karel Peøina * * Jaromír Blaek * Barbara Ash * Kiril Mateev * * Tomá Istler * Norbert Jäger * Ale Hnízdil * * Ivan Jilemnický * Jaromíra Nìmcová * * Kurt Gebauer * Èestmír Janoek * * Wolfgang Horn * Irmgard Kaiser-Janoek * * Annemarie Cerwenka-Ambrozy * Olaf Hanel * Pøírodní kámen OPUKA Opuka je na naem území spojena s prvopoèátky kamenných staveb. Jedná se o hlavní stavební a sochaøský materiál støedovìku, který byl v té dobì nejdostupnìjí, nejlépe opracovatelný, ale i nejlevnìjí. Opuka se tìila pøíma v Praze v lomech na Petøínì, Strahovì a Bílé hoøe, Vidouli u Jinonic, poblí Proseka, Bohnic a Pøední Kopaniny. Opuka tedy, pro svoji lehkost a snadnou opracovatelnost, byla v minulosti základním stavebním materiálem staré Prahy. Jsou z ní postaveny vechny románské rotundy, bazilika sv. Jiøí na Praském hradì, kláter sv. Aneky èeské, ale i sarkofágy Pøemyslovcù u sv. Víta. Krásný a historicky cenný je napøíklad dìtský opukový náhrobek Pøemyslovny Guty II. (+ 1207), dcery Václava II., nalezený v kláteøe sv. Aneky èeské na Starém mìstì. Z opuky je rovnì postavena øada vesnic v místech jejího výskytu (u pohoøí Dbán ve støedních Èechách, napø. Høedle, Mutìjovice, Tøeboc a jinde). I odtud vak byla postupem èasu vytlaèena, nebo vzhledem k nákladùm na opracování a problémùm s omítnutím se tvárnice a cihly jevily jako mnohem jednoduí øeení. Opuka, jako jediná, je charakteristická svým velmi dekorativním lomem. Vyskytuje se v barvì bílé, naloutlé a luté. Èasto bývá protkána tmavìjími ilkami sedimentù. Jedná se o velmi pøíjemný, teple pùsobící materiál. Jeho pøedností pøed ostatními obkladovými materiály je skuteènost, e se jedná o ryze pøírodní materiál. Tento kámen se pouívá pøedevím na obklady krbù, vstupních hal, reprezentaèních prostor, ale i èástí balkonù, fasád, na obklady chalup, stylových vináren, apod. Obklady z opuky jsou z pøírodního ekologicky èistého materiálu, který zcela vyhovuje testu mìøení radioaktivity a rovnì splòuje hygienické a stavební normy pro pouití v bytových interiérech. Èelní strana opukových obkladù bývá zpravidla upravena típáním (rustikou), ale v nabídce jsou i hladké obklady a nesymetrické obkladové kameny. Pracovní postup pøi obkládání tímto materiálem je obdobný jako u keramických obkladù. Pobyt v prostøedí, kde se nachází opuka s sebou pøináí pocit tepla, klidu a uvolnìní. Tento kámen je tedy urèen pro vechny, kteøí mají smysl pro zmínìné kvality a kteøí zároveò touí po pøírodním prostøedí. Rakovník a jeho okolí Geomorfologie Z hlediska geomorfologického leí Rakovník v oblasti Plzeòské pahorkatiny, v celku Rakovnická pahorkatina, podcelku Knìeveská pahorkatina, okrsku Rakovnická kotlina. Východní okraj území spadá do okrsku Klíèavská pahorkatina. Rakovnická kotlina zaujímá støední èást území okresu. Jde o sníeninu s mírnì zvlnìným povrchem, která je odedávna osídlená a intenzivnì zemìdìlsky vyuívaná. Sousední oblasti jsou vyí a více zalesnìné Dbán na severu a severovýchodì, Jesenicko na západì, Køivoklátsko na východì a jihu. Jen severozápadnì kotliny plynule navazuje na Kryrskou pahorkatinu, na jiní výbìky atecka. Hranice Rakovnické kotliny urèuje pøedevím geologický podklad budovaný málo odolnými horninami permokarbonu a terciéru, které daleko snadnìji podléhaly odnosným silám denudaci a erozi ne okolní mnohem tvrdí horniny. Rakovnická kotlina tvoøí tektonickou a strukturní sníeninu jihozápadnì od Dbánu na permokarbonských prachovcích, jílovcích, pískovcích, arkozách a slepencích. Je charakterizovaná jednotvárným mírnì zvlnìným denudaèním povrchem sklánìjícím se od severozápadu k jihovýchodu se sníenými zarovnanými povrchy pleistocenního a staropleistocenního stáøí. Jsou zde iroká, rozevøená údolí a stromovitá vodní sí Rakovnického potoka a jeho pøítokù. Èlenitìjí reliéf se nachází pøedevím v okrajových èástech kotliny. Tvoøí je antropogenní tvary hald hlubinných uhelných dolù a pískovny. Rakovnickou kotlinu pøetíná od jihovýchodu k severozápadu vývojovì významný pruh sedimentù tøetihorní svrchnomiocenní øeky, který tvoøí ploinné povrchy v nejvýznamnìjích místech kotliny. Ve srovnání se svým okolím se Rakovnická kotlina jeví jako vcelku jednotvárný rovinatý kraj bez výraznìjích terénních tvarù. Krajinné dominanty tvoøí a okraje sousedních oblastí, jako je ji zmínìná hrana Dbánu, lesnatý val Jesenicka nebo i Senecká hora na jihu. Hranice Rakovnické kotliny je obvykle výrazná a to nejen vzhledem k rozdílu nadmoøské výky, který se vìtinou pohybuje kolem 100 m, ale i k vegetaèním pomìrùm, nebo oblasti sousedící s Rakovnickem jsou mnohem lesnatìjí. Terén kotliny Ize oznaèit jako plochou pahorkatinu, místy s rozsáhlými plochými úseky. Rovinatý charakter má pøedevím pás tøetihorních øíèních uloenin, který se táhne ze severního okolí Rakovníka severozápadním smìrem na atecko. Jen místy pøechází mírnì zvlnìný terén do èlenitìjí pahorkatiny v okrajové zónì. Pøíkladem je okraj Kryrské pahorkatiny na severozápadì a nìkteré polohy pod Dbánem, pøedevím okolí Kruovic, kde i v permokarbonském terénu najdeme vyí strmé svahy (Amálie). Nápadným útvarem uvnitø kotliny je Pøílepská skála (418 m), která z geomorfologického hlediska pøedstavuje skalnatý høbetový suk, vzniklý vymodelováním odnosnými pochody na výchozu výjimeènì odolných arkózových pískovcù a slepencù. Nejnií místo leí v nivì Rakovnického potoka na soutoku s Lianským potokem v nadmoøské výce 310 m. Výky v kotlinì se v prùmìru pohybují mezi 330400 m n. m. Na severozápadním okraji výky plynule stoupají nad 400 m, jak ukazují koty na sever od Knìevsi, v okolí Veclova a Svojetína. Vìtí výky i èlenitosti nabývá terén místy i v podnoí Dbánu, kde nápadnì vyniká zejména Amálie (450 m) u Kruovic. Geologie Rakovnické kotliny Z geologického hlediska je okolí Rakovníka sloeno ze dvou hlavních celkù a to rakovnické permokarbonské pánve a z bøidliènaté proterozoické (starohorní) oblasti. Hranice mezi obìma oblastmi jde od JZ k SV a probíhá zhruba od Zavidova, pøes Petrovice a Senec, poté se stáèí k severu a odtud jde podél Jalového potoka (Huøvinka) k Tyrovu koupaliti. Dále se dá sledovat po levém bøehu Lianského potoka smìrem k amotce a nad ákovým rybníkem, pak bìí mírnì k JV a dále k Rudì. Prùbìh hranice je nerovný, co zpùsobuje nerovnost dna permokarbonské pánve, které je tvoøeno proterozoickými (starohorními) bøidlicemi. Proterozoické dno se vynoøuje zpod usazenin rakovnické pánve v podobì mírného stupnì, jeho vyvýené èásti vìtinou pøesahují nadmoøskou výku 500 m nad moøem. Severovýchodním smìrem se povrch bøidliènaté oblasti sniuje a postupnì mizí výkový rozdíl mezi obìma oblastmi. Oblast rakovnického permokarbonu je jednotnìjího rázu a zaujímá støední èást povrchu okresu. Nachází se pøedevím v Rakovnické kotlinì. Tvoøí ji prvohorní sedimentární (usazené) horniny. Usazeniny zde dìlíme na ètyøi pásma, z nich nejspodnìjí tøi vznikla v karbonu (v kamenouhelném období), nejsvrchnìjí je permského stáøí. Od spodu jsou to: spodní pásmo edé, spodní pásmo èervené, svrchní pásmo edé a svrchní pásmo èervené. Pøevládajícími horninami pásem jsou arkosové pískovce a slepence, jemnì slídnaté pískovce a lupky. Uhelné sloje jsou pouze v pásmech edých. Ve vyích polohách spodního edého souvrství se nacházejí mocnìjí polohy áruvzdorných lupkù, které se na nìkolika místech tìí. Jednak u Lubné a Rakovníka, dále pak na Novostraecku. Rakovnická lupková oblast obsahuje i kvalitní èerné uhlí v lavicích o prùmìrné mocnosti 1,5 m. V místech tìby nerostných surovin jsou v terénu patrné tvary vzniklé lidskou èinností, jako haldy, odvaly a nejrùznìjí deponie. Na nìkterých místech ji pøirozenì zarùstají vegetací. Na èervených vrstvách se nacházejí èervené hlíny, na kterých se daøí pìstovat chmel. Rakovnická pánev je bohatá na výskyt zkamenìlin. V karbonu se vyskytují suchozemtí pavoukovci, zejména zástupci rodù Prothelyphonus a Geralycosa, karbonský tír Isobuthus, dále pak otisky hmyzu a zkamenìliny obojivelníkù. Z rostlin jsou zde plavunì Noeggerathia, Lepidodendron (pøedevím otisky kùry), Lepidostrobus (itice), kapradiny otisky listù rodu Asterotheca, Pecopteris, Alethopteris a také prokøemenìlé nebo zuhelnatìlé kmeny rodu Psaronius a kapradosemenné rostliny Tetratnema. Ze stromových forem vznikalo èerné uhlí. Povrch rakovnické permokarbonské pánve je zejména na sever od Rakovnického potoka pokryt nánosy tøetihorních pískù, tìrkù i ojedinìlých balvanù. Tyto staré nánosy jsou zèásti zakryty pøeplavenými a svahovými hlínami, take pouze v nìkterých pískovnách lze sledovat bohatou usazovací èinnost tøetihorních vod. Plonì nejrozíøenìjí tìrky jsou hlavaèovské. Tvoøí 45 km iroký pás o mocnosti 3040 m, táhnoucí se od Hlavaèova pøes Nový Dvùr, Rovinu u Nesuchynì, Svojetín a dále na atecko. Jde o rezavé silnì prokøemenìlé tìrky a písky s vyím obsahem eleza, na spodu se silnou jílovou vrstvou a edým jílem. V okolí Rakovníka vystupují pravé vápnité sprae, které smìrem k západu pøecházejí do nevápnitých spraových hlín. Se sedimenty údolního dna úzce souvisí výskyt organických uloenin (humolitù), které zde mají povahu slatin. Nejvìtí loisko se nachází v ZCHÚ Èervená louka. Naplavené sedimenty tvoøí výplnì irokých údolí v nivách potokù. Z lomaøského hlediska jsou významné íly vyvøelin, které pronikly proterozoickými bøidlicemi. Jedná se pøedevím o ivcové porfyry u Lubné a Sence. | |||||