RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1938
Jiří Anderle
Čechy krásné, Čechy mé
Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
7. června–9. září 2001
vernisáž 7. června 2001 v 16.00 h






















Jiří Anderle
     1936 14. září narozen v Pavlíkově u Rakovníka, 1951–1961 studuje v Praze na Vyšší škole uměleckého průmyslu a na Akademii výtvarných umění malbu a grafiku, 1961–1969 je činný v Černém divadle Jiřího Srnce. Se souborem cestuje po Evropě, Austrálii, Africe a Americe. 1966 první samostatná výstava v Oblastní galerii Liberec a v Galerii na Karlově náměstí v Praze, účast na výstavě pořádané ke kongresu AICA v Praze „Aktuální tendence českého výtvarného umění“. 1967 poprvé se účastní mezinárodního bienále grafiky v Lublani. První samostatná výstava v zahraničí: Galerie im Centre Göttingen. 1969 poprvé získává ceny na mezinárodních bienále grafiky Krakov a Lutych, účast na výstavě „Pocta Albrechtu Dürerovi k 500. výročí narození“ – Společnost Albrechta Dürera Norimberk. 1969–1973 asistent profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře na VŠUP Praha. 1981 grafiky z cyklu Iluze a realita získávají GRAND PRIX na bienále v Lublani. 1982 obrazy ze stejného cyklu jsou vystaveny v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě „Umění jako umění - trvání díla“, Švédské národní muzeum Stockholm vystavuje retrospektivu jeho grafického díla. 1983 účast na výstavě „Česká kresba 20. století“ v Centre Georges Pompidou v Paříži. 1984 další prezentace Anderleho díla v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě „Umění v zrcadlení“. 1995 Národní galerie v Praze vystavuje v Paláci Kinských retrospektivu grafiky a kresby. 1996 retrospektiva malby v Císařské konírně Pražského hradu. 2000 výstava „Na závěr milénia“ v Kongresovém centru v Praze. Jiří Anderle žije a pracuje v Praze.
     
Zastoupení ve sbírkách (výběr)
     Amsterdam, Stedelijk Museum – Berlin, Nationalgalerie – Bruxelles, Musée de l'Art Moderne – Firenze, Galleria degli Uffizi – Köln, Wallraf Richartz Museum – Ljubljana, Moderna galerija – London, The Victoria and Albert Museum – New York, The Museum of Modern Art, The Metropolitan Museum of Art – Paris, Centre Georges Pompidou, Musée National de l'Art Moderne – Praha, Národní galerie – Wien, Albertina – Washington, Library of Congress, National Gallery.
     
1.  Když rozestřu své perutě,
v ochranu, dítě, beru tě,
míč ti dolů nespadne,
jdi si, kam tě napadne. 
  
2.  Slunce tančí po líci,
sukni hladí zajíci,
pták do ouška cvrliká,
má touha je veliká. 
  
3.  Letí tóny mandoliny
přes hory i přes doliny. 
  
4.  Džbánek piva vždycky bodne,
Čechy krásné, Čechy mé,
dudák nezná číslo rodné,
jeho hruď se touhou dme,
přesto jej u srdce bodne,
když zpívá své zemi rodné
Čechy krásné, Čechy mé... 
  
5.  Nezapadej slunce,
nezapadej ještě,
já mám svoje štěstí na daleké cestě.
(Náhrobní nápis z pavlíkovského hřbitova.) 
  
6.  Ruku líbám, zavírám oči,
chtěl bych Vás mít svlečenou,
jste krásný přelud,
svět se se mnou točí,
radši bych měl husu pečenou. 
  
7.  Sametový tón
hraje bombardon,
a když pejsek k tomu vyje,
skvostná jest to melodie. 
  
8.  Ať za nitky ďábel tahá,
užívej si, moje drahá,
super – moje zlato,
vždyť víme, jak na to. 
  
9.  Houpej se, houpej, děťátko,
raduj se a užívej,
život nám skončí zakrátko.
Kapacita, matko,
je náš synátor,
naše štěstí, taťko,
bude senátor. 
  
10.  Nás dvě malé hříšnice
nezajímá nejvíce,
bylo-li dřív vejce,
nebo slepice. 
  
11.  Dokud sytí lásku chtíč,
dokud není život pryč,
amorek nám nezahálí,
i když ho už oheň pálí. 
  
12.  Své srdce mu oddaně
položila do dlaně. 
  
13.  Zlaťáky, zlaťáky, zlaťáky
sypou na nás skrz mraky,
koho trefí do hlavy,
velice se proslaví. 
  
14.  Hluboká je lásky tůň,
oči věrné má můj kůň,
vypráví mi o své něze,
přesto mně na nervy leze. 
  
15.  Kočky chtějí pět melodie,
ale je to parodie,
anděl ale blahem nyje.
To není hudba, to je mňoukání,
chlupy to ježí, hrůzu nahání,
anděl ale blahem nyje:
„Ó, jak krásná melodie.“ 
  
16.  Hoši hrají s vervou,
hlavně, že se nervou,
hleďte na ty přeludy,
uvolněte své pudy,
hrajou pěkně od podlahy,
chystají se hrát do Prahy. 
  
17.  Vyblednou jak pel křídel motýlích
sliby, vzdechy milenců opilých
ve chvílích lásky,
úsměvy krásky
dělají vrásky.