| ||||||
Nová síò pod Vysokou bránou 21. dubna12. èervna 2005 vernisá 21. dubna 2005 v 16.00 h Ing. Frantiek Bene Jindøich Èermák Jirka Formánek Václav Hvìzda Cesta Karel Chalupa Cesta Josef Chrástka Václav Laòka Liaj smrtihlav Mgr. Jan Luká Jiøí Mìchura Pavel Nejman Petr Nejman Ing. Martina Pastorová Jindøich Richter Londýn Milue Schmalzová Miroslav Uher Jirka Veselý Václav Vítovec Jaroslav Vojáèek | Ing. Frantiek Bene Funguji na tomto svìtì asi tak 53 let. Napevno jsem zakotvil v obci Kruovice, známé výborným pivem a stejnì výteèným malíøem Václavem Rabasem. Mám rád: dobré jídlo (i pití), rychlá auta (BMW), pøíjemné eny (moji!), hezké výjevy (vechny) Nesnáím: spìchání (za èímkoliv), pomluvy (jakékoliv), pány v klobouku (kdy sedí za volantem), hloupost (nedá se s ní bojovat) Tìím se na dalí úsek ivota. Jen kdyby tak neletìl!!!!! Dìkuji vem blízkým, kteøí mi umoòují dívat se na svìt jiným pohledem, ne je v dnení dobì obvyklé. Jsou pro mne neustálou inspirací a mám jejich trvalou podporu. Jindøich Èermák http://jindra.zde.cz Narodil jsem se, a ne zemøu, iji... ...a ivot pøináí záplavu krystalických obrazù. Nìkteré se objevují znenadání, jiné musí zrát. Já se je pokouím tlumoèit zpùsobem, jaký je mi blízký, toti fotografuji. Zároveò mì neobyèejnì zajímá, jak pracují jiní. Silnì mne inspiruje hudba a literatura. Vìøím v humor. Jiøí Formánek V malebném podhùøí Orlických hor, v obci jménem Dolní Èermná, se narodilo nìkolik významných osobností. Dovolím si pøipomenout ètyøi z nich: 1894 Vincenc Junek slavný automobilový závodník a manel Eliky královny volantu. 1899 Jindøich týrský surrealistický malíø. Jeho manelka, také malíøka, Marie Èernínová, je ve svìtì známá pod pseudonymem Toyen. 1912 Ladislav Faltejsek akademický sochaø. Spolupracoval na vytvoøení pomníku J. A. Komenského pro Narden 1912 Alexander Hampl fotoreportér ÈTK støíbrná medaile ze svìtové výstavy fotografie v roce 1964 v Portugalsku (zlatá medaile tehdy nebyla udìlena). O jednu a dvì generace pozdìji a v jejich hlubokém stínu jsem se v roce 1941 narodil já samorostlý fotograf Jirka Formánek S kluky z AMFORY kamarádím asi deset let. Ètvrtým rokem jsem øádným èlenem fotoklubu. Jak je uvedeno v katalogu: Les, mainy a koleje je mùj svìt, objevím-li náhodou jiný námìt, pokusím se ho také vyfotografovat. iji v Novém Straecí. Václav Hvìzda Myslím si o sobì, e jsem Rakovnièan, i kdy raka na pozadí vytetovaného nemám, jak se o rodácích tvrdí. Myslím si to také proto, e jsem u byl ledaskde, ale vdy se rád vracím do tohoto mìsta i do tohoto kraje, kde mi ve pøirostlo k srdci. Fotografie, s tou je to trochu tak, i jinak. Pùvodnì do rodiny pøinesl fotoaparát mùj otec, ale to já jetì nebyl. Kdy u jsem ale byl, tak otec u nefotil. Fotil ale mùj starí bratr a ten, kdy u tomu trochu rozumìl, tak si poøídil aparát lepí a mnì v devíti letech pøedal rodinný foák pro zaèáteèníky BOX-TENGOR-3X4. ivot el ale dál, a tak i já se nauèil taje èernobílé fotografie, poøídil si lepí fotoaparát a ze tìtí, kde jsem pracoval, jsem se opìt pøesunul do Rakovníka, a to do Rakony. Tam jsem poznal bratry Nejmanovy a Jiøího Proke, který u tehdá byl Pan fotograf. S nimi jsem spoleènì chodil na fotografické kolení pana Koubka a s nimi jsem i zakládal AMFORU, které jsem vìrný dodnes. Za padesát pìt let, po které se vìnuji fotografii, jsem k ní získal nejen lásku, ale i úctu a mé jediné pøání je jetì moci dvacet let fotografovat. Karel Chalupa * 9. 9. 1941 iji v Jesenici. Pùvodním povoláním jsem stavaø, nyní v dùchodu. Roku 1965 jsem asi jako kadý zaèal rodinnou fotografií. Potom zaèal hlubí zájem o fotografii. Od roku 1970 jsem èlenem AMFORY. S fotoaparátem se nejèastìji pohybuji v pøírodì. Josef Chrástka Narozen 1940, Trhové Sviny, jiní Èechy. Celé dìtství, jinoská léta a do roku 1967 jsem proíval ve Volarech, v pøekrásné umavské krajinì mezi Tøístolièníkem a Boubínem v tìsné blízkosti Teplé a Studené Vltavy. Vìk od osmnácti a do odchodu do dùchodu jsem strávil na lokomotivì ve funkci strojvedoucího. To mi umonilo v kterékoli roèní, denní i noèní dobì a za jakéhokoli poèasí být v neustálém kontaktu s pøírodou, pozorovat její úasné promìny a velice brzy jsem doel k názoru, e ne ze høbetu konì, ale z okna lokomotivy je nejkrásnìjí pohled na tento svìt. V roce 1993 jsem byl pøijat za èlena AMFORY. Tehdy jsem se zaèal vánìji zajímat o fotografii a snad to byly právì výe uvedené skuteènosti, které ovlivnily a stále silnìji ovlivòují mou fototvorbu. Dobøe udìlat krajinu není vùbec nic lehkého. Nejde spoléhat na náhodu. Pøíroda svou krásu nevydává zadarmo. Je tøeba velké trpìlivosti, mnoho èasu a hodnì nachozených kilometrù. Díváte-li se pozornì kolem sebe a jste-li aspoò trochu vnímaví na dìní kolem nás, dojdete ke stejnému závìru jako já: e pøíroda, tj. fauna i flora poèínáním èlovìka nesmírnì trpí. Pøibývají betonové plochy, nové prùmyslové objekty, dálnice, obchvaty, drancují se lesy, ubývají louky, hyne zvìø. Nezlobte se na mì! Budu i nadále fotografovat pøírodu, volnou krajinu, dokud jetì je. NEBUDE!? Václav Laòka promovaný biolog Dne 25. øíjna 1941 jsem spatøil svìtlo svìta v krajinì pod Dbánem, ve Høedlích. Od roku 1946 u iji trvale v Rakovníku. Struèný ivotopis: osmiletka, uèební obor univerzální soustruník v TOS Roztoky, veèerní studium SVV, dálkové studium na Pøírodovìdecké fakultì UK v Praze. Zamìstnání: dìlník v TOS Roztoky, dìlník v Autobrzdách, pedagog v Domì pionýrù a mládee (nyní Dùm dìtí a mládee), jeden rok jako vedoucí Kulturnì vzdìlávacího oddìlení v praské ZOO, ètyøi roky v uvolnìné funkci místostarosty mìsta Rakovníka. Nejdelím ivotním èasovým úsekem bylo pùsobení na Pøírodovìdeckém oddìlení Domu dìtí a mládee v Rakovníku (od roku 1966 a po odchod do dùchodu). Pùsobím tam vlastnì dodnes, i kdy jen ve funkci externího spolupracovníka. K zájmu o pøírodu, kterou nejradìji i fotografuji, mì pøivedl mùj dìda-myslivec a Ondøej Sekora svými kníkami o ikovném mravenci Ferdovi. Pøi toulkách za pøírodou a jejími dìtmi-ivoèichy a rostlinami, mnì bylo líto, e hezké okamiky zùstanou jen vzpomínkami, a ty èasem blednou. První pokusy s tátovým mìchovým aparátem a mnou vyrobenou pøedsádkovou èoèkou byly alostné. Ale to u byl jen krùèek k tomu, abych se pokusil získat dokonalejí vybavení. Tady musím podìkovat svému tehdejímu rádci Zdeòkovi Macákovi. Zaèalo to Exaktou Varex na úèelovou pùjèku a samozøejmì u s mezikrouky. Tehdejí vydavatelé èasopisù pøijímali pøedlohy pro tisk jen na støedním a vìtím formátu, proto pøibyl Pentaconsix. Te fotím Pentaxem se 100mm makroobjektivem a za pomoci kruhového blesku. Snaím se plnit povinnosti èlena fotoklubu Amfora a nosím fotky pro mapové okruhy. Mnoho výstav jsem neobesílal, ale váím si dùvìry dané mnì vedením Národního muzea v Praze, kde jsem vystavoval soubor Svìt pavích ok v roce 2004. Mgr. Jan Luká Fotografovat jsem zaèal bìhem studií. U je tomu 40 let. Mým prvním fotoaparátem byl staøièký Voigtleder. Vystøídal jsem rùzné znaèky, ale nakonec zvítìzila jednooká zrcadlovka. Ta poslední umí to, co já bych u nezvládl: automaticky za mne doostøí. Fotografuji lidi a zvíøata, nejradìji v akci. Své fotografie dìlím na ty, pro které mám název døíve ne zmaèknu spou ty vystavuji. Ty druhé nechávám v uplíku, ne mì nìco napadne. Velkým vzorem je pro mne francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Doufám, e mi kolegové z Amfory prominou jednu jeho fotografii. Jmenuje se Paøíské nedìlní dopoledne. Kluk má uøíznuté nohy, je pøilepen na roh domu, dùm se kácí, okraj snímku odøezává obì holèièky, postava v pozadí je pøilepena na dùm a pøesto je to skvìlá fotografie. Jiøí Mìchura Narodil jsem se v Praze. Od roku 1945 bydlím v Jesenici. Mùj zájem o fotografii vznikl s narozením prvního syna v roce 1968. S vypùjèenou flexaretou jsem zaèal fotografovat rodinu. Souèasnì jsem se pokouel zachycovat ve, co jsem vidìl. Ze zájmu se stal poøádný kùò. Moje posedlost mì pøivedla mezi èleny Amfory, kde jsem od roku 1973. Dnes fotím hlavnì pøírodu a ivou fotografii. Ivo Michalièka Nar. 1961, povoláním lékaø. Fotografovat jsem zaèal více v dobì studií, kdy jsem se aktivnì vìnoval horolezectví a fotografie se stala souèástí dokumentù z jednotlivých výstupù ve Vysokých Tatrách, Karpatech, Kavkaze, Pamíru, Dolomitech i meních skalkách. Skuteèné základy fotografování jsem se nauèil a od manelky, která se fotografii vìnovala hloubìji. Dnes je pro mne fotografování velkou zálibou, na kterou je ale stále málo èasu, take fotografie, která by se jí líbila, se mi nepovede moc èasto. Ve fotografii hledám pøedevím hezký estetický objekt, take upøednostòuji kompozici pøed vyhranìnou tematikou. Pavel Nejman Kdy jsem asi v patnácti letech vzal do ruky jednoduchý fotoaparát zn. Altissa, netuil jsem, e mne fotografování u neopustí. Z malého koníèka je dnes ji poøádný kùò, který vyplòuje velkou èást mého volného èasu. Jsem jedním ze zakládajících èlenù fotoklubu AMFORA. Nezùstalo vak jen u tohoto fotoaparátu. Následoval Flexaret IV a Yashica Mat. Kinofilmové pøístroje, napø. Zorki, Praktica LLC, Praktica B100. Nyní fotografuji s Nikonem F 65. Svoje barevné snímky si nechávám zpracovávat ve fotolabech. Jak jde vývoj vpøed, nebráním se ani digitální fotografii, ve které spatøuji velkou budoucnost. Vyhranìný fotografický ánr nemám. Rád fotografuji pøevánì v exteriéru. Snaím se zachytit nejrùznìjí vìci, které ivot pøináí. Nevední pohledy a vtip. Fotografování pro mne znamená urèité odreagování a dobrou zábavu. Jsem zapálený amatér. Snaím se, aby moje snímky nìco znamenaly, aby se líbily. Doufám, e mì tento kùò bude jetì dlouho vozit. Petr Nejman Jsem jedním ze zakládajících èlenù fotoklubu AMFORA. Celý ivot bydlím v Rakovníku a jeho vìtí èást jsem pracoval v Rakonì. Nyní si ji uívám dùchodu. Nejsem ádný zahranièní turista, proto moje fotografie jsou pøevánì z Rakovníka a okolí. Fotím rád i detail krajiny, zátií a lidi. Dìlám vìtinou fotografii barevnou, ale ji se zase zaèínám vracet i k fotkám èernobílým. Pracuji pouze s kinofilmem a pouívám aparáty Pentax. Pøál bych si, aby moje fotky potìily návtìvníky i na dalích naich AMFORÁCKÝCH výstavách. Ing. Martina Pastorová Focení mì od dìtství doprovázelo nejprve u koní ivých a postupem èasu i u koníèkù dalích, a se z nìj stal ten nejvìtí. Dnes je fotoaparát mým kadodenním spoleèníkem pøi koukání se kolem sebe a to se odráí i v tématech mých fotografií. Jindøich Richter První fotografii jsem udìlal ve svých 13 letech Agfa-boxem 6×9, který jsem nalezl po dìdovi na pùdì. Proces fotografie mì natolik zaujal, e jsem se mu zaèal amatérsky vìnovat. V létech socialismu pro mne fotografování pøedstavovalo jistou svobodu projevu. Tehdejí politický reim mi zcela znemonil studovat a svobodnì si zvolit obor, ve kterém bych byl rád pracoval. Obtínì, ale pøece se mi v roce 1970 fotografování stalo povoláním. Ve své volné tvorbì se hlavnì zamìøuji na fotografii èlovìka a obyèejný ivot. Milue Schmalzová Narozena v Teplicích v Èechách, kde vystudovala støední zdravotnickou kolu. Pøed 23 lety se pøistìhovala na Rakovnicko, kde pùsobila jako dìtská sestra, pozdìji jako sociální sestra v NsP Rakovník. Záliba fotografování ji provázela na vech cestách po vlastech èeských, hlavnì pak v cizinì. Nejmilejí místo je umava, která nabízí nepøeberné krásy. Odtud pramení láska k pøírodì. Ze zahranièních cest byla asi nejkrásnìjí ta africká. Pobyt v Keni byl ráj pro fotografa a milovníka pøírody, ale i lidí a zvlátì dìtí. Odtud je i nejmilejí fotografie Chlapeèek z Mombasy. Miroslav Uher Rok po vyuèení zahradníkem jsem nastoupil do sluby u Èeskoslovenských státních drah. U ÈSD jsem pracoval a do mých edesáti rokù. Musím pøiznat, e vechny roky na dráze jsem mìl rád a koleje, mainky jsou pro mne krásné stejnì dnes, jako byly tenkrát. Ba jetì víc. V té dobì jsem vlastnil malý bakelitový pøístroj na film 4 × 6,5 cm. Ten mìl jedinou clonu a dva èasy. Kdy jsem si pozdìji poøídil sovìtskou Smenu a seznámil se se vemi funkcemi, podaøilo se mi obèas udìlat i docela sluný snímek. Portrét dìvèátka, který jsem nazval úsmìv, vznikl právì objektivem Smeny. V 57. roce jsem si poøídil Prakticu FX 3. Poté dalí, jene v mnoství fotoaparátù to není. Zdá se, e Nikon F 60 Uzavírá pøehlídku mých pøístrojù i kdy, jsou tady digitály. A také dvì sedmièky. Jirka Veselý Narozen koncem jara roku 1979 v Rakovníku. Jeho první umìlecky vnímané fotografie vznikly v roce 2001 fotoaparátem Zenit, který dostal po dìdovi své manelky. Fotografii se naplno zaèal vìnovat a od roku 2002, kdy se také stal èlenem rakovnického fotoklubu Amfora, s jeho èleny se zúèastnil ji nìkolika spoleèných výstav poøádaných pøevánì v Rakovníku. Zakoupil výkonnìjí fotoaparát Nikon FM 2 a shromaoval vekeré dostupné informace o technikách zpracování èernobílé fotografie. V létì roku 2003 dolo ke koupi starího vybavení pro vznik èernobílých fotografií a v bytové jednotce v Luné, kde Jiøí ije, vznikla temná komora. Jiøí v souèasné dobì fotografuje fotoaparátem Mamyia Super, co je støedoformátový fotoaparát s formátem negativu 6×9 (cm). Je nadále èlenem fotoklubu Amfora a novì také brnìnského fotoklubu Etjud, jeho èlenstvo se pøevánì soustøedí na èernobílou fotografii a k jejímu poøízení vyuívá pøevánì støedoformátového fotoaparátu. Nadále se chystá roziøovat své znalosti a vybavení pro vznik kvalitní fotografie. V tomto roce se chystá uskuteènit svou první samostatnou výstavu fotografií. Václav Vítovec èlenem klubu od roku 2002. S fotografováním jsem zaèínal v patnácti letech. Na prázdniny k babièce do Vodòan, kterou jsem absolvoval vlakem, mi táta pøibalil bakelitovou CORINU, tøi svitkové filmy a knihu o fotografování, aby mi cesta lépe ubìhla. Moc mu za to dìkuji. S pøestávkami fotím dodnes. Mám rád jednoduché motivy a detaily. Jaroslav Vojáèek Narodil jsem se v v roce 1932 v Olené, kde dosud iji. Jsem jeden z posledních ètyø zakládajících èlenù fotoklubu AMFORA. Za dobu trvání tohoto fotoklubu jsem se zúèastnil vech èlenských výstav, Rakovnických fotosalonù, dále výstav Na provázku na rakovnickém námìstí, mapových okruhù, co je soubor 15 èi 20 snímkù, který koluje po jednotlivých fotoklubech v Èeské republice, ale i øady výstav mimo Rakovník, kterých se AMFORA zúèastòovala. Nìkteré fotografie byly i na zahranièních výstavách (panìlsko, NSR). Té jsem dodával do obecní kroniky snímky z rùzných akcí poøádaných v naí obci. Avak poslední dobou ji není z obecního zastupitelstva zájem, take mnì zùstávají v uplíku, a snad to pánùm radním dojde. Staèil jsem mít jetì ve Výstavní síni na radnici pøed pìti nebo tøemi roky svou autorskou výstavu. Nìkteré snímky byly té otitìny v okresním tisku. Za celou dobu pùsobení ve fotoklubu bylo mnou naexponováno nìkolik stovek filmù i velké mnoství fotopapírù. Protoe vývoj jde kupøedu, pøevládají snímky barevné. Fotopøístroje se modernizují, a tak se zaèínají objevovat digitální, i kdy se nìkteøí vracejí k fotografii èernobílé. Fotografuji ve, co se mi zamlouvá a líbí, a je to krajina, pøíroda, architektura. Nevyhýbám se ani ivé fotografii a vemu kolem sebe, co je zajímavé. Pokud bude zájem fotících o vstup do AMFORY, rádi pøivítáme pøedevím mladí generaci. Pak bude mít AMFORA o budoucnost vystaráno a oslaví dalí kulatá jubilea. | |||||