RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2366
AMFORA – 40 let fotoklubu
Nová síň pod Vysokou bránou
21. dubna–12. června 2005
vernisáž 21. dubna 2005 v 16.00 h


Ing. František Beneš




Jindřich Čermák




Jirka Formánek




Václav Hvězda


Cesta


Karel Chalupa


Cesta


Josef Chrástka




Václav Laňka


Lišaj smrtihlav


Mgr. Jan Lukáš




Jiří Měchura




Pavel Nejman




Petr Nejman




Ing. Martina Pastorová




Jindřich Richter


Londýn


Miluše Schmalzová




Miroslav Uher




Jirka Veselý




Václav Vítovec




Jaroslav Vojáček


Ing. František Beneš
     Funguji na tomto světě asi tak 53 let. Napevno jsem zakotvil v obci Krušovice, známé výborným pivem a stejně výtečným malířem Václavem Rabasem.
     Mám rád: dobré jídlo (i pití), rychlá auta (BMW), příjemné ženy (moji!), hezké výjevy (všechny)
     Nesnáším: spěchání (za čímkoliv), pomluvy (jakékoliv), pány v klobouku (když sedí za volantem), hloupost (nedá se s ní bojovat)
     Těším se na další úsek života. Jen kdyby tak neletěl!!!!!
     Děkuji všem blízkým, kteří mi umožňují dívat se na svět jiným pohledem, než je v dnešní době obvyklé. Jsou pro mne neustálou inspirací a mám jejich trvalou podporu.
     
Jindřich Čermák
     http://jindra.zde.cz
     Narodil jsem se, a než zemřu, žiji...
     ...a život přináší záplavu krystalických obrazů. Některé se objevují znenadání, jiné musí zrát. Já se je pokouším tlumočit způsobem, jaký je mi blízký, totiž fotografuji.
     Zároveň mě neobyčejně zajímá, jak pracují jiní.
     Silně mne inspiruje hudba a literatura.
     Věřím v humor.
     
Jiří Formánek
     V malebném podhůří Orlických hor, v obci jménem Dolní Čermná, se narodilo několik významných osobností. Dovolím si připomenout čtyři z nich:
     1894 Vincenc Junek – slavný automobilový závodník a manžel Elišky – královny volantu.
     1899 Jindřich Štýrský – surrealistický malíř. Jeho manželka, také malířka, Marie Černínová, je ve světě známá pod pseudonymem Toyen.
     1912 Ladislav Faltejsek – akademický sochař. Spolupracoval na vytvoření pomníku J. A. Komenského pro Narden
     1912 Alexander Hampl – fotoreportér ČTK – stříbrná medaile ze světové výstavy fotografie v roce 1964 v Portugalsku (zlatá medaile tehdy nebyla udělena).
     O jednu až dvě generace později a v jejich hlubokém stínu jsem se v roce 1941 narodil já – samorostlý fotograf – Jirka Formánek
     S kluky z AMFORY kamarádím asi deset let. Čtvrtým rokem jsem řádným členem fotoklubu.
     Jak je uvedeno v katalogu: „Les, mašiny a koleje je můj svět“, objevím-li náhodou jiný námět, pokusím se ho také vyfotografovat. Žiji v Novém Strašecí.
     
Václav Hvězda
     Myslím si o sobě, že jsem Rakovničan, i když raka na pozadí vytetovaného nemám, jak se o rodácích tvrdí. Myslím si to také proto, že jsem už byl ledaskde, ale vždy se rád vracím do tohoto města i do tohoto kraje, kde mi vše přirostlo k srdci.
     Fotografie, s tou je to trochu tak, i jinak. Původně do rodiny přinesl fotoaparát můj otec, ale to já ještě nebyl. Když už jsem ale byl, tak otec už nefotil. Fotil ale můj starší bratr a ten, když už tomu trochu rozuměl, tak si pořídil aparát lepší a mně v devíti letech předal rodinný fo?ák pro začátečníky BOX-TENGOR-3X4.
     Život šel ale dál, a tak i já se naučil taje černobílé fotografie, pořídil si lepší fotoaparát a ze Štětí, kde jsem pracoval, jsem se opět přesunul do Rakovníka, a to do Rakony. Tam jsem poznal bratry Nejmanovy a Jiřího Prokše, který už tehdá byl Pan fotograf. S nimi jsem společně chodil na fotografické školení pana Koubka a s nimi jsem i zakládal AMFORU, které jsem věrný dodnes.
     Za padesát pět let, po které se věnuji fotografii, jsem k ní získal nejen lásku, ale i úctu a mé jediné přání je ještě moci dvacet let fotografovat.
     
Karel Chalupa
     * 9. 9. 1941
     Žiji v Jesenici. Původním povoláním jsem stavař, nyní v důchodu. Roku 1965 jsem asi jako každý začal rodinnou fotografií. Potom začal hlubší zájem o fotografii. Od roku 1970 jsem členem AMFORY. S fotoaparátem se nejčastěji pohybuji v přírodě.
     
Josef Chrástka
     Narozen 1940, Trhové Sviny, jižní Čechy.
     Celé dětství, jinošská léta až do roku 1967 jsem prožíval ve Volarech, v překrásné šumavské krajině mezi Třístoličníkem a Boubínem v těsné blízkosti Teplé a Studené Vltavy. Věk od osmnácti až do odchodu do důchodu jsem strávil na lokomotivě ve funkci strojvedoucího. To mi umožnilo v kterékoli roční, denní i noční době a za jakéhokoli počasí být v neustálém kontaktu s přírodou, pozorovat její úžasné proměny a velice brzy jsem došel k názoru, že ne ze hřbetu koně, ale z okna lokomotivy je nejkrásnější pohled na tento svět.
     V roce 1993 jsem byl přijat za člena AMFORY. Tehdy jsem se začal vážněji zajímat o fotografii a snad to byly právě výše uvedené skutečnosti, které ovlivnily a stále silněji ovlivňují mou fototvorbu. Dobře udělat krajinu není vůbec nic lehkého. Nejde spoléhat na náhodu. Příroda svou krásu nevydává zadarmo. Je třeba velké trpělivosti, mnoho času a hodně nachozených kilometrů. Díváte-li se pozorně kolem sebe a jste-li aspoň trochu vnímaví na dění kolem nás, dojdete ke stejnému závěru jako já: že „příroda, tj. fauna i flora počínáním člověka nesmírně trpí“. Přibývají betonové plochy, nové průmyslové objekty, dálnice, obchvaty, drancují se lesy, ubývají louky, hyne zvěř.
     Nezlobte se na mě! Budu i nadále fotografovat přírodu, volnou krajinu, dokud ještě je.
     NEBUDE!?
     
Václav Laňka promovaný biolog
     Dne 25. října 1941 jsem spatřil světlo světa v krajině pod Džbánem, ve Hředlích. Od roku 1946 už žiji trvale v Rakovníku. Stručný životopis: osmiletka, učební obor univerzální soustružník v TOS Roztoky, večerní studium SVVŠ, dálkové studium na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Zaměstnání: dělník v TOS Roztoky, dělník v Autobrzdách, pedagog v Domě pionýrů a mládeže (nyní Dům dětí a mládeže), jeden rok jako vedoucí Kulturně vzdělávacího oddělení v pražské ZOO, čtyři roky v uvolněné funkci místostarosty města Rakovníka. Nejdelším životním časovým úsekem bylo působení na Přírodovědeckém oddělení Domu dětí a mládeže v Rakovníku (od roku 1966 až po odchod do důchodu). Působím tam vlastně dodnes, i když jen ve funkci externího spolupracovníka.
     K zájmu o přírodu, kterou nejraději i fotografuji, mě přivedl můj děda-myslivec a Ondřej Sekora svými knížkami o šikovném mravenci Ferdovi. Při toulkách za přírodou a jejími dětmi-živočichy a rostlinami, mně bylo líto, že hezké okamžiky zůstanou jen vzpomínkami, a ty časem blednou. První pokusy s tátovým měchovým aparátem a mnou vyrobenou předsádkovou čočkou byly žalostné. Ale to už byl jen krůček k tomu, abych se pokusil získat dokonalejší vybavení. Tady musím poděkovat svému tehdejšímu rádci Zdeňkovi Macákovi. Začalo to Exaktou Varex na účelovou půjčku a samozřejmě už s mezikroužky. Tehdejší vydavatelé časopisů přijímali předlohy pro tisk jen na středním a větším formátu, proto přibyl Pentaconsix. Te? fotím Pentaxem se 100mm makroobjektivem a za pomoci kruhového blesku.
     Snažím se plnit povinnosti člena fotoklubu Amfora a nosím fotky pro mapové okruhy. Mnoho výstav jsem neobesílal, ale vážím si důvěry dané mně vedením Národního muzea v Praze, kde jsem vystavoval soubor „Svět pavích ok“ v roce 2004.
     
Mgr. Jan Lukáš
     Fotografovat jsem začal během studií. Už je tomu 40 let. Mým prvním fotoaparátem byl stařičký Voigtleder. Vystřídal jsem různé značky, ale nakonec zvítězila jednooká zrcadlovka. Ta poslední umí to, co já bych už nezvládl: automaticky za mne doostří.
     Fotografuji lidi a zvířata, nejraději v akci. Své fotografie dělím na ty, pro které mám název dříve než zmačknu spouš? – ty vystavuji. Ty druhé nechávám v šuplíku, než mě něco napadne. Velkým vzorem je pro mne francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson.
     Doufám, že mi kolegové z Amfory prominou jednu jeho fotografii. Jmenuje se „Pařížské nedělní dopoledne“. Kluk má uříznuté nohy, je přilepen na roh domu, dům se kácí, okraj snímku odřezává obě holčičky, postava v pozadí je přilepena na dům – a přesto je to skvělá fotografie.
     
Jiří Měchura
     Narodil jsem se v Praze. Od roku 1945 bydlím v Jesenici. Můj zájem o fotografii vznikl s narozením prvního syna v roce 1968. S vypůjčenou flexaretou jsem začal fotografovat rodinu. Současně jsem se pokoušel zachycovat vše, co jsem viděl. Ze zájmu se stal pořádný kůň. Moje posedlost mě přivedla mezi členy Amfory, kde jsem od roku 1973. Dnes fotím hlavně přírodu a živou fotografii.
     
Ivo Michalička
     Nar. 1961, povoláním lékař.
     Fotografovat jsem začal více v době studií, kdy jsem se aktivně věnoval horolezectví a fotografie se stala součástí dokumentů z jednotlivých výstupů ve Vysokých Tatrách, Karpatech, Kavkaze, Pamíru, Dolomitech i menších skalkách. Skutečné základy fotografování jsem se naučil až od manželky, která se fotografii věnovala hlouběji.
     Dnes je pro mne fotografování velkou zálibou, na kterou je ale stále málo času, takže fotografie, která by se jí líbila, se mi nepovede moc často. Ve fotografii hledám především hezký estetický objekt, takže upřednostňuji kompozici před vyhraněnou tematikou.
     
Pavel Nejman
     Když jsem asi v patnácti letech vzal do ruky jednoduchý fotoaparát zn. Altissa, netušil jsem, že mne fotografování už neopustí. Z malého koníčka je dnes již pořádný kůň, který vyplňuje velkou část mého volného času. Jsem jedním ze zakládajících členů fotoklubu AMFORA.
     Nezůstalo však jen u tohoto fotoaparátu. Následoval Flexaret IV a Yashica Mat. Kinofilmové přístroje, např. Zorki, Praktica LLC, Praktica B100. Nyní fotografuji s Nikonem F 65. Svoje barevné snímky si nechávám zpracovávat ve fotolabech. Jak jde vývoj vpřed, nebráním se ani digitální fotografii, ve které spatřuji velkou budoucnost.
     Vyhraněný fotografický žánr nemám. Rád fotografuji převážně v exteriéru. Snažím se zachytit nejrůznější věci, které život přináší. Nevšední pohledy a vtip. Fotografování pro mne znamená určité odreagování a dobrou zábavu. Jsem zapálený amatér. Snažím se, aby moje snímky něco znamenaly, aby se líbily.
     Doufám, že mě tento kůň bude ještě dlouho vozit.
     
Petr Nejman
     Jsem jedním ze zakládajících členů fotoklubu AMFORA. Celý život bydlím v Rakovníku a jeho větší část jsem pracoval v Rakoně. Nyní si již užívám důchodu. Nejsem žádný „zahraniční“ turista, proto moje fotografie jsou převážně z Rakovníka a okolí. Fotím rád i detail krajiny, zátiší a lidi. Dělám většinou fotografii barevnou, ale již se zase začínám vracet i k fotkám černobílým. Pracuji pouze s kinofilmem a používám aparáty Pentax. Přál bych si, aby moje fotky potěšily návštěvníky i na dalších našich „AMFORÁCKÝCH“ výstavách.
     
Ing. Martina Pastorová
     Focení mě od dětství doprovázelo nejprve u koní živých a postupem času i u koníčků dalších, až se z něj stal ten největší.
     Dnes je fotoaparát mým každodenním společníkem při koukání se kolem sebe a to se odráží i v tématech mých fotografií.
     
Jindřich Richter
     První fotografii jsem udělal ve svých 13 letech Agfa-boxem 6×9, který jsem nalezl po dědovi na půdě.
     Proces fotografie mě natolik zaujal, že jsem se mu začal amatérsky věnovat.
     V létech socialismu pro mne fotografování představovalo jistou svobodu projevu.
     Tehdejší politický režim mi zcela znemožnil studovat a svobodně si zvolit obor, ve kterém bych byl rád pracoval.
     Obtížně, ale přece se mi v roce 1970 fotografování stalo povoláním.
     Ve své volné tvorbě se hlavně zaměřuji na fotografii člověka a obyčejný život.
     
Miluše Schmalzová
     Narozena v Teplicích v Čechách, kde vystudovala střední zdravotnickou školu. Před 23 lety se přistěhovala na Rakovnicko, kde působila jako dětská sestra, později jako sociální sestra v NsP Rakovník.
     Záliba fotografování ji provázela na všech cestách po vlastech českých, hlavně pak v cizině.
     Nejmilejší místo je Šumava, která nabízí nepřeberné krásy. Odtud pramení láska k přírodě.
     Ze zahraničních cest byla asi nejkrásnější ta africká. Pobyt v Keni byl ráj pro fotografa a milovníka přírody, ale i lidí a zvláště dětí. Odtud je i nejmilejší fotografie – Chlapeček z Mombasy.
     
Miroslav Uher
     Rok po vyučení zahradníkem jsem nastoupil do služby u Československých státních drah. U ČSD jsem pracoval až do mých šedesáti roků. Musím přiznat, že všechny roky na dráze jsem měl rád a koleje, mašinky jsou pro mne krásné stejně dnes, jako byly tenkrát. Ba ještě víc.
     V té době jsem vlastnil malý bakelitový přístroj na film 4?×?6,5 cm. Ten měl jedinou clonu a dva časy. Když jsem si později pořídil sovětskou „Smenu“ a seznámil se se všemi funkcemi, podařilo se mi občas udělat i docela slušný snímek.
     Portrét děvčátka, který jsem nazval „úsměv“, vznikl právě objektivem Smeny. V 57. roce jsem si pořídil Prakticu FX 3. Poté další, jenže v množství fotoaparátů to není. Zdá se, že Nikon F 60 Uzavírá přehlídku mých přístrojů i když, jsou tady digitály. A také dvě sedmičky.
     
Jirka Veselý
     Narozen koncem jara roku 1979 v Rakovníku. Jeho první umělecky vnímané fotografie vznikly v roce 2001 fotoaparátem Zenit, který dostal po dědovi své manželky. Fotografii se naplno začal věnovat až od roku 2002, kdy se také stal členem rakovnického fotoklubu Amfora, s jehož členy se zúčastnil již několika společných výstav pořádaných převážně v Rakovníku. Zakoupil výkonnější fotoaparát Nikon FM 2 a shromaž?oval veškeré dostupné informace o technikách zpracování černobílé fotografie. V létě roku 2003 došlo ke koupi staršího vybavení pro vznik černobílých fotografií a v bytové jednotce v Lužné, kde Jiří žije, vznikla temná komora.
     Jiří v současné době fotografuje fotoaparátem Mamyia Super, což je středoformátový fotoaparát s formátem negativu 6×9 (cm). Je nadále členem fotoklubu Amfora a nově také brněnského fotoklubu Etjud, jehož členstvo se převážně soustředí na černobílou fotografii a k jejímu pořízení využívá převážně středoformátového fotoaparátu.
     Nadále se chystá rozšiřovat své znalosti a vybavení pro vznik kvalitní fotografie. V tomto roce se chystá uskutečnit svou první samostatnou výstavu fotografií.
     
Václav Vítovec
     členem klubu od roku 2002.
     S fotografováním jsem začínal v patnácti letech.
     Na prázdniny k babičce do Vodňan, kterou jsem absolvoval vlakem, mi táta přibalil bakelitovou CORINU, tři svitkové filmy a knihu o fotografování, aby mi cesta lépe uběhla.
     Moc mu za to děkuji.
     S přestávkami fotím dodnes.
     Mám rád jednoduché motivy a detaily.
     
Jaroslav Vojáček
     Narodil jsem se v v roce 1932 v Olešné, kde dosud žiji. Jsem jeden z posledních čtyř zakládajících členů fotoklubu „AMFORA“. Za dobu trvání tohoto fotoklubu jsem se zúčastnil všech členských výstav, Rakovnických fotosalonů, dále výstav „Na provázku“ na rakovnickém náměstí, mapových okruhů, což je soubor 15 či 20 snímků, který koluje po jednotlivých fotoklubech v České republice, ale i řady výstav mimo Rakovník, kterých se „AMFORA“ zúčastňovala. Některé fotografie byly i na zahraničních výstavách (Španělsko, NSR). Též jsem dodával do obecní kroniky snímky z různých akcí pořádaných v naší obci. Avšak poslední dobou již není z obecního zastupitelstva zájem, takže mně zůstávají v šuplíku, až snad to „pánům radním dojde“. Stačil jsem mít ještě ve Výstavní síni na radnici před pěti nebo třemi roky svou autorskou výstavu. Některé snímky byly též otištěny v okresním tisku. Za celou dobu působení ve fotoklubu bylo mnou naexponováno několik stovek filmů i velké množství fotopapírů. Protože vývoj jde kupředu, převládají snímky barevné. Fotopřístroje se modernizují, a tak se začínají objevovat digitální, i když se někteří vracejí k fotografii černobílé.
     Fotografuji vše, co se mi zamlouvá a líbí, a? je to krajina, příroda, architektura. Nevyhýbám se ani živé fotografii a všemu kolem sebe, co je zajímavé.
     Pokud bude zájem fotících o vstup do „AMFORY“, rádi přivítáme především mladší generaci. Pak bude mít „AMFORA“ o budoucnost vystaráno a oslaví další kulatá jubilea.