 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 8 |
7. září–10. října 2006
vernisáž 7. září 2006 v 16.00 h
Pavel Nejman: Milenci na pláži
Petr Nejman: Zimní noc
Petr Nejman: Bohouš
Petr Nejman: Bohouš
Pavel Nejman: Kus ledu
Pavel Nejman: Rampouchy
Petr Nejman: Zpívá Josef Fousek
Petr Nejman: Zpívá Josef Fousek
Pavel Nejman: Zimní cesta
Pavel Nejman: Nákup
Pavel Nejman: Karlův most
Petr Nejman: Na výstavě
jsou dvojčata. Petr je sice o pět minut starší, ale Pavel s dobrým kilem navíc prý zase tlačil brášku na svět vehementně a tvrdě před sebou. Záhy se však všechny prvotní rozdíly rozplynuly a snad jen maminka poznala, který je který. Rozuměli si a rozumějí. Spolu šli do školy a o nějaký rok poté do hudebky (klavír později oba vyměnili za elektronické varhánky a ještě později varhany), spolu absolvovali učení v Ústí nad Labem a po něm jako provozní chemici zůstali až do důchodu věrni jediné firmě – Rakoně neboli současné Procter and Gamble, Rakona. Také manželky si oba našli v Krupé. Není tedy nic zvláštního a pozoruhodného, že oba na konci osmiletky zjistili, že mají dalšího společného koníčka, z kterého se časem vyklubal kůň na celý život – fotografování.
Nejprve se dělili o středoformátovou Altissu, později si půjčují Flexaretu IV. Chtějí se ovšem o fotografování dozvědět co nejvíc, žádné tuctové domácí mačkání spouště. A tak - kdo koho objevil jako první, dnes už není důležité – dojde k setkání s fenomenálním Karlem Koubkem, Panem fotografem, ochotným podělit se o všechny získané fotografické finesy i o tajemno kolem míchání té jedině správné Koblicovy vývojky a následné čarování v temné komoře. A protože bratři Nejmanovi nebyli se svým koníčkem v Rakovníku náhle sami, záhy společně s Karlem Koubkem a dalšími zájemci o dobrou fotografii zakládají fotoklub amatérských fotografů Rakovnicka neboli Amforu.Už tomu bude víc jak čtyřicet let.
Petr a Pavel. I ve fotografii jsou si oba blízcí, ale ne totožní. Petr používá kinofilmovou zrcadlovku Pentax a ultrazum Panasonik Lumix. Pavel přešel rovněž na kinofilm, jenomže pracuje s Prakticou B 100 a Nikonem F 65.
„Nikdy jsem si nechtěl začít s digitální fotografií. Ale doba je taková, že jsem musel udělat ústupek. Nemám fotokomoru, přesto mě láká černobílá fotografie. Digitální minilaby a dnešní monochromatické filmy mi nabízejí řešení, které i na této výstavě předkládám,“ svěřuje se Petr.
„Já fotografuji převážně barevně a digitální fotografie pochopitelně neminula ani mě. Používám aparát Konica Minolta Z2. Dostávám se tak i bez temné komory znovu do situace, kdy si mohu v počítači snímky upravit dle svých představ a pak je teprve svěřit fotolabu,“ říká Pavel.
Pokrok prostě nezastavíš, a tak oba bráškové jsou dnes tak trochu proti své vůli (stále tvrdí unisono: Film je film!) považováni v Amfoře za průkopníky digitální fotografie.
Pavel ve fotografii upřednostňuje víc zahraniční exotiku, vodu, moře a dění kolem něj, humor. Dokáže vidět a zachytit, co jiný přehlídne, například přeznačkovanou ulici, skutečnou „Pastvu pro oči“. A podle Petra je bráška i velký koumes přes počítač.
Ani Petrovi není humor cizí, baví jej kouzlení s barvou, tvary, ale především inklinuje k rodnému Rakovníku, který je mu trvalým zdrojem objevování a celoživotní inspirací, úspěšně se věnuje reportážnímu portrétu (Karel Fousek) či kompozičnímu detailu.
Oba pak čarováním u počítače sledují jediné - umocnění toho, co chtějí snímkem sdělit. Tedy žádné deformování reality, k němuž počítač tolik láká a svádí.
„Vystavené fotky jsou z posledního pětiletí. Netrváme na tom, aby se všechno líbilo všem. Budeme spokojenější, když se některá fotka líbit nebude vůbec, než aby kolem ní prošli lidi lhostejně. Snažili jsme se vybírat tak, aby si každý návštěvník našel aspoň jednu, která by ho oslovila,“ přejí si oba letošní pětašedesátníci shodně.
Rozhodně jich bude víc!
Ivo Mička
