| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výstavní sínì Ranasovy galerie ve Vysoké ulici 232 1. listopadu30. ledna 2008 vernisá 1. listopadu 2007 v 16.00 h Høbitovní noc Èervená koule Modrá panna Brodce Kruná noc Rujánský kostel Cesta do ráje Parovod Dobro Zlo Noc vysvobození | Jen málokomu se zdají tak neobyèejné a fantaskní sny jako Bertovi Kiszovi, a pokud snad ano, pak málokdo je dovede pøevést po probuzení do obrazù. Ale kdy se na nì dívá blí, dá si èas, najednou zjistí, e té fantazie tam a zas tolik není, e jde o osobitý filozofický pohled na vesmír a matièku zemi, o hmatatelnou obavu o její existenci. Za snovou krásou, za ostrùvky zelenì a ivota vystupuje o to brutálnìji hrozba stále se zesilující devastace pøírody, v pøípadì Kadaòska a vùbec severních Èech charakterizovaná pøedevím mìsíèní krajinou kolem povrchových dolù a umírajícími lesy Kruných hor vdechujícími s jejich ivotem nesluèitelný sirnatý dým z prunéøovské a tuimické elektrárny. A sebeznièující dílo èlovìka se pro ivot vezdejí zdá být náhle vìtím nebezpeèím ne tsunami, sopky nebo zemìtøesení. Symboly a kontrast jsou trvalým mottem Kiszova díla. Sen a skuteènost, pøítomnost a vzpomínka, den a noc, ivot a smrt, peklo a ráj, tajuplno, ale také láska, lodièka ukotvená za mìsíèní noci u ostrùvku s náhle vyraeným stromem-srdcem-majákem ukotveným dvìma kmeny. Bárky, voda, vìtve schraòující hnízdo budoucí ivot, Kadaò ve vech roèních obdobích, Kláterec nad Ohøí, Doupov, Ohøe, Krunohorsko, nebe, ale také odraz vzpomínek na zcestovalé svìtadíly. Tìko øíct, èím je tento udìlaný chlapík víc: malíøem, grafikem, sochaøem, fotografem èi galeristou? Dny dìlí poctivì pro tìtec, rydlo a sochaøské dláto nebo pièák, jen je tìké si ho pøedstavit, jak po tvrdé práci s kamenem èi døevem dokáe zasednout k titìrnému a technicky dokonalému exlibris. A kdy pocítí absenci reprezentativní knihy o Kadaòsku, vezme fotoaparát, rok jezdí, chodí a fotografuje a pak svým nákladem vydá Kadaò a okolí Zpráva z posledního roku druhého tisíciletí (2000). Organizuje øadu roèníkù sochaøských sympózií, jejich výsledek zdobí Kadaò a okolí, s jeho dílem se kromì desítek èeských a moravských mìst ji setkalo Nìmecko, Belgie, Holandsko, výcarsko a s exlibris na spoleèných výstavách snad celý svìt. Rodák z Tìínska (1943), z Podobory (své prvé obrazy podepisuje proto HKP - Herbert Kisza Podoborský), absolvent koly umìleckých øemesel v Brnì a Vysoké koly umìleckoprùmyslové v Praze se do Kadanì trvale stìhuje v roce 1972. Usazuje se ve starobylém domì v tìsném sousedství kadaòských hradeb, s výhledem na øeku a stolovou horu, opraví a pro tvorbu vyuívá i jednu z dochovaných bat. A od roku 1991 uprostøed kadaòského námìstí otevírá v nìkdejím mìanském domì sochaøskou dílnu a zároveò Galerii U netopýra, kam zkoncentruje dosavadní tvorbu. Nìkdejí øeditel rynholecké základní koly Vladimír Vale v publikaci Kadaòsko výtvarné (19002000) uzavírá kapitolu o Herbertu Kizsovi slovy: Herbert Kisza patøí k nejvýraznìjím výtvarníkùm naeho regionu. Má povìst velmi pracovitého a pilného èlovìka. Stal se vizuálním kronikáøem svého kraje a pøedevím mìsta Kadanì se schopností ozvlátòovat jejich realitu silnou imaginací, vidìt jejich magickou i tragickou podobu. Rakovniètí milovníci umìní mìli monost seznámení s grafickým dílem Herberta Kiszy ji pøed lety v Galerii na Praské a ve Wintrovì síni Rabasovy galerie, souèasná výstava tak roziøuje poznání jeho díla o obrazy a plastiky. Ivo Mièka
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||