JABLKO POZNÁVÁNÍ | ||||||
Nová síò pod Vysokou bránou 10. èervence31. srpna 2008 vernisá 10. èervence 2008 v 16.00 h JABLKO POZNÁVÁNÍ, 1985, nitroemail na plátnì 115 × 125 cm GLENN MILLER IN THEN MOOD, 2007, akryl na plátnì 130 × 130 cm KRYSTALIZACE, 1992, akvarel, papír 90 × 64 cm CORPUS SINUSOIDE, 1994, akvarel, papír 90 × 64 cm KOLO ÈASU, 2000, akvarel, papír 63 × 88 cm MODROJAS, 1999, akvarel, papír 86 × 63 cm VLASY BERENIKY, 2004, akryl na plátnì 130 × 130 cm HERBIE HANCOCK HEAD HUNTERS. 2005, akryl a nitroemail na plátnì 130 × 130 cm | Zdenìk PROKOP akademický malíø Narodil se 13. øíjna 1934 v Uhorodì. Je absolventem praské Akademie výtvarných umìní, kde studoval v letech 19541960 v ateliérech M. Holého, A. Pelce a V. Sychry. Zabýval se uitou grafikou a výtvarnou typografií a fotografií, navrhoval plakáty, letáky, ilustrace, obaly gramodesek a knih. Projektoval a zpracovával muzejní instalace v Písku a Milevsku, Husùv dùm v Konstanz, výstavu Franze Kafky v Bochum. Nástìnnou kaligrafii provedl v muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodì a ve Fulneku, v muzeu T. G. Masaryka v Hodonínì a v muzeu B. Smetany v Praze. Vytvoøil monumentální reliéfy z keramiky v Ústí nad Labem. Reliefy z betonu a z novoduru a sgrafito v Neratovicích. Od roku 1973 provádí restaurování a rekonstrukce nástìnných maleb a sgrafit v památkových objektech v Praze, v Hradci Králové, Kolínì, Lnáøích, Prachaticích, v Kostelci nad Èernými lesy, v Kladrubech, ve Valaském Meziøíèí, ve sv. Janu pod Skalou, na zámku Kozel a v Ostrovì. Zajímá se o teorii a ideové problémy moderního umìní a poøádal na toto téma pøednáky. Od roku 1995 vytváøí své skicy a grafiku poèítaèem. Øád, fantazie, rytmus Malíøská i kreslíøská tvorba Zdeòka Prokopa se pøirozenì rozvíjí, jednotlivá období do sebe logicky navazují. Jeho charakteristický projev se pozná na první pohled, základní vlastnosti se mìní jen nepatrnì. Malíø se vøadil do proudu experimentálního umìní, pro svá témata vdy dokáe najít odpovídající formu. Ta vychází z obsahu, pøitom má svùj vlastní rytmus, øídí se pøedem danými pravidly. Malíøi jde o rozdìlování plochy obrazù, v nich èasto uívá geometrizující tvary, které se rùznì prolínají. Poèátkem edesátých let se v tvorbì nastupující generace prosazovalo spí expresivní cítìní. Zdeòka Prokopa vak tehdy zaujala kresba a malba Paula Kleea, který spojoval hravost s volnì utváøeným øádem. Mladý umìlec zkoumal principy jeho práce a s úspìchem se je pokouel rozvinout. Zajímal se i podnìty, ze kterých Klee vyel a také pøemýlel o jeho úvahách. Zabýval se akvarelem, ve kterém pøekrýval vrstvy, aby tak dosáhl jemnì odstupòovaných barevných tónù a bohatého výrazu. Pak zaèal k nanáení barevných vrstev uívat fixírku a pozdìji také støíkací pistoli. Zajímal ho pohyb, navtìvoval Národní divadlo, inspiroval se baletem. Brzy se mu podaøilo získat malý ateliér v Libni, kde ve svých akvarelech abstrahoval pohyby taneènic. U tehdy ho zajímal vztah pohybu a prostoru, kterým se zabývá po celý ivot. Své pøedstavy se snaí zachytit prostøednictvím stupnice barevných tónù nebo tøeba jen odstupòováním jediné barvy. Ve svých stále abstraktnìjích kompozicích vyjadøoval vztah mezi pohybem a prostøedím, ve kterém se odehrával. Dùleitá je pro nìj stavba obrazú, související s jejich poetickou konstrukcí, tedy vlastnì s obsahem. Ve své práci dospìl ke znaènì sloitému systému, v nìm je kadý krok promylen. Postupnì zakrývá plochy, které nebudou nastøíkány. Nael si zpùsob, jak tento problém øeit. Namíchá urèitý odstín, prùzraèné lazurní vrstvy dosahuje za pomoci akrylátových pojidel. Papír postupnì posouvá, støíká dalí vrstvy, které se na sebe vrí. Na jeho plochu pokládá ablony a postupnì nanáí dalí a dalí odstíny. Z primárních barev se tak prolínáním odvíjejí sekundární, nìkdy se tóny pøekrývají tolikrát, a vznikne èerná. Tentý postup autor samozøejmì uívá u vech barev. Skladbu vdy pøesnì vyvauje, aby dosáhl zamýleného efektu. Jde o stejný princip, jaký se vyuívá v tiskaøství nebo na jeho základì se míchají barvy v poèítaèi. U na poèátku edesátých let se Prokop zabýval významem a smyslem struktur. V jeho pojetí lo o mnoiny daných prvkù, které se na sebe rùznými zpùsoby vázaly. Støídal barvy, pozitivní a negativní tvary, kterými zaplòoval a rozdìloval plochu. V první polovinì tohoto plodného desetiletí doel ke geometrickým obrazùm, o nìco pozdìji se znovu vrátil k figurálnímu pojetí. Obdiv k experimentální poezii Christiana Morgensterna se projevil v hravých akvarelech. O nìco pozdìji (kolem roku 1965) vak v protikladu k nim vytváøel v souvislosti s urèitými osobními problémy a depresivnì pùsobící obrazy (Osamìlec, Jeskynì trpìlivosti). V nich jde o vyjádøení jakýchsi propastí a labyrintù, ze kterých není ádné východisko. Na jeho tehdejí tvorbu pùsobila také literatura, èetl Franze Kafku (Doupì podzemní chodbièky). Ve sloité konstrukci èi architektuøe se prolínají rùzné prostory. Zároveò se do umìlcova projevu promítla dokonalá znalost perspektivy, kterou osobitì vyuil v nepøehledné spleti chodeb a schodi?. V sedmdesátých a osmdesátých letech doel v nitroemailem støíkaných obrazech k ploné abstrakci. Vytváøel i zvlátní, vdy pøesnì domylené prostorové stavby a struktury, v nich vdycky zùstávalo místo pro nevyslovená tajemství. Existuje i øada obrazù s pøedmìtnou perspektivou. Nìkterá témata se v jeho tvorbì vracejí, ale pak se v nich uplatòuje nová zkuenost. Tak dochází ke komplikované syntéze. Objevují se v ní i fantaskní kompozice, blízké surrealistickému vnímání a ztvárnìní skuteènosti. Vycházejí z poèítaèových programù, stejnì jako obrazy energických polí èi meditací. Zdeòka Prokopa zajímá dialektika, vztahy protikladù, baví ho logické høíèky. V posledním období vyuívá monosti computeru stále èastìji. Zajímají ho napøíklad obrazce fraktálù se zvlátní strukturou, kterou pak rùznì upravuje. Jinak se ovem pracuje s obrazem v poèítaèi, který mùeme donekoneèna upravovat a jinak potom s barvami a plátnem. Malíøské metody jsou velmi pracné, jde o pravidelné stupòování tónù. Akryl se musí pøesnì namíchat, odstín nevzniká vrstvením jako v akvarelu. Barva rychle schne, pøechodù se dosahuje obtínìji. Malíø kombinuje práci se tìtcem se støíkáním. V souèasnosti autor vytváøí návrhy v poèítaèi, jeho programy umoòují deformovat, stlaèovat, roztahovat, prohýbat a rozdìlovat prvky i celky. Umìlec vychází z hudby rozdílných druhù, smìrù a dob. Vlastnì tak navazuje na nìkteré prùkopníky abstraktní malby (Kupka, ), kteøí chtìli, aby se obraz stejnì jako hudba vymanil ze závislosti na vidìném svìtì a aby se v malbì uplatnily obdobné principy jako pøi vznikání hudby. S Kupkou ostatnì sdílel i dalí východiska, jako je pohyb a jeho postupná abstrakce. Zajímají ho také filozofické systémy a jejich vliv na spoleènost i umìní. Kompozice dvou obrazù se inspiruje rytmem, energií, dùrazností èi efektností skladeb Dave Brubecka. Jindy malíø reagoval na sloitou a pøitom prùzraènì èistou hudbu Ètyø roèních období Antonia Vivaldiho. Jiøí Machalický | |||||