RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1960
Líba Taylor
Neviňátka
Výstavní sín na radnici
14. srpna–31. srpna 2008
vernisáž 14. srpna 2008 v 16.00 h


Ethiopia


Gambia


Ghana


Sierra Le


Somalia


Sudan


Sudan boy


Tanzania


Uganda
     LÍBA TAYLOROVÁ, česká fotografka žijící převážně ve Velké Británii, pracuje přes dvacet let na dokumentaristických projektech pro světové humanitární organizace (Unicef, Save the Children Fund, Actionaid, UNHCR, WHO, UNAIDS aj.) se zvláštním zaměřením na země Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Kromě španělštiny a filmové a televizní tvorby na univerzitě v Bristolu vystudovala prestižní Školu dokumentární fotografie ve Walesu vedenou známým členem Magna, Davidem Hurnem. Je držitelkou řady britských a mezinárodních cen, v r. 2001 získala v soutěži Czech Press Photo Cenu Českého výboru pro Unicef za své snímky dětí uprchlíku ze Sierra Leone. Její výstava Neviňátka představuje aktuální problematiku lidí, především dětí a žen, kteří v různých zemích současného světa žijí nezaslouženě v těžkých podmínkách, ať už je jejich příčinou chudoba a zaostalost země, kruté tradice, anebo válka či hladomor. Líba Taylorová je zkušená fotografka, která problematiku svých témat dokonale zná. Má zvláštní nadání ryze ženské komunikace s fotografovanými lidmi a pochopení pro jejich životní situaci, kterou dokáže nazírat – vzdor neutěšené realitě – často i s humorem. Ví, jak fotografovat, aby vyhověla potřebám zakázky humanitárních organizací, a přitom jsou její snímky naplněné osobním účastenstvím, ba něhou. Její Neviňátka nejsou shlukem atraktivních exotických záběru bez vzájemných souvislostí, ale koncepčně poutavě uchopenou problematikou zemí rozvojového světa, informativně bohatou a obrazově působivou. Užívá klasického stylu legendárních zakladatel u fotografického dokumentarismu – Lewise Hinea, Jacoba Riise, Dorothey Langeové. I na jejích snímcích se fotografovaní dívají přímo do objektivu, i její frontálně zabírané obrazy mají podivuhodnou komunikační schopnost z „očí do očí“. Základní roli v nich hraje i atmosféra. Svá „neviňátka“ Líba Taylorová fotografuje zásadně v jejich prostředí, hovoří s nimi a své snímky doprovází vyčerpávajícími informativními popisky. I svoje poslání fotografky chápe podobně, jako zmínění klasici: Chce ukazovat světové veřejnosti věci, které je nutno napravit. Jen podmínky má k tomu těžší: Na rozdíl od nich fotografuje v neustálém ohrožení vlastního života. Daniela Mrázková