RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2411
Heroldův Rakovník - TRIO ACCORDO
Heroldova síň
7. září–7. září 2008
vernisáž 7. září 2008 v 19.00 h

     Pavel Hůla – housle
     Petr Paulů – kytara
     Ladislav Horák – akordeon


TRIO ACCORDO
     Václav Trojan (1907–1983) Císařův slavík (1. Vyprávění pohádky, 2. Čínskou krajinou, 3. Slavíkův koncert, 4. Čínská pošta, 5. Císařovy labutě, 6. Obřad oblékání, 7. Císařův pochod, 8. Slavík automatický, 9. Císař onemocní, 10. Císařovo uzdravení a zmoudření)
     Franz Schubert (1797–1828) Moment musical (úpr. Václav Trojan)
     Nicolo Paganini (1782–1840) Sonata pro housle a kytaru, op. 3, č. 6
     Joaquín Rodrigo (1901–1999) Minuetto pomposo
     Fritz Kreisler (1875–1962) Čínský tamburín (úpr. Václav Trojan)
     Astor Piazzolla (1921–1992) Adios nonino
     Astor Piazzolla - Libertango

     Václav Trojan (1907–1983) patří mezi nejoriginálnější autory české hudby 20. století. Kromě jiného se proslavil zejména svojí hudbou k loutkovým filmům Jiřího Trnky. V roce 1948 začali oba umělci společně pracovat na celovečerním barevném loutkovém filmu Císařův slavík, jehož premiéra se konala 15. 4. 1949 v kině Lucerna. Podkladem k filmu je známá pohádka H. Ch. Andersena o čínském císaři. V roce 1963, na popud akordeonisty Milana Bláhy, sestavil z této hudby suitu a jednotlivá čísla upravil pro housle, kytaru a akordeon. Sám skladatel podle Bláhových vzpomínek nad vznikající partiturou pronesl: “Bude to šraml a nebude to šraml; bude to znít jinak.“ Trojan v této hudbě ukazuje svoji bohatou melodickou invenci, nápaditost, cit pro posazení nástrojů a charakterizační mistrovství. Svůj vztah k české hudbě vyjádřil skladatel pomocí několika ryze „českých“ témat – např. v části „Čínská pošta“ použil melodii z písně Jede, jede poštovský panáček.
     Václav Trojan však také dokázal citlivě upravovat díla ostatních autorů. Jako příklad poslouží transkripce jedné skladby z klavírních skladeb Moments musicaux Franze Schuberta (1797–1828). Tento cyklus šesti kompozic, podobně jako autorova Impromptus, je dnes pianisty právem stále nesmírně oblíben. Schubert těmito skladbami položil základ k rozmachu krátkého klavírního kusu, jenž v období romantismu našel živnou půdu u mnoha významných skladatelů. Moments musicaux začaly postupně vznikat od roku 1823 a autor v nich předvádí na malé ploše svoje kompoziční mistrovství – nechybí zde typická schubertovská melodika, překvapivé harmonické obraty a krásné vyjádření celé řady výrazových odstínů.
     Kompozice skladatele a houslového virtuosa Nicoly Paganiniho (1784–1840) znamenají i dnes stále výzvu pro mnoho špičkových interpretů. Již od dětství projevoval velký talent ke hře na housle a během svého života si při mnoha koncertních vystoupeních získal pověst nejlepšího houslisty všech dob. Kromě známých capriccií a houslových koncertů je Paganini autorem celé řady dalších děl, mezi nimiž nalezneme také skladby určené kytaře. O tom, že uměl výborně hrát i na kytaru, nás přesvědčuje třeba i dobové svědectví Hectora Berlioze, který dokonce slyšel Paganiniho v Paříži doprovázet na kytaru jednoho německého houslistu a byl prý nadšen výrazovým bohatstvím jeho projevu. Jeho Sonáta pro housle a kytaru, op. 3, č. 6 je součástí cyklu šesti sonát, které vznikly kolem roku 1805, a autor tu dokazuje, že oběma nástrojům rozuměl vskutku mistrovsky.
     Španělský skladatel Joaquín Rodrigo (1901–1999) měl již od dětství těžký osud, když ve třech letech téměř přišel o zrak. Přesto se s tímto handicapem dokázal vyrovnat a začal se intenzivně věnovat hudbě. Po studiích skladby ve Valencii odešel v roce 1927 do Paříže, kde se stal žákem Paula Dukase na Schole cantorum. Během španělské občanské války působil ve Francii a Německu a po 2. světové válce se stal profesorem hudební historie na univerzitě Complutense v Madridu. Mimořádného úspěchu dosáhlo jeho Concierto de Aranjuez pro kytaru a orchestr, které dnes patří mezi jedno z nejhranějších děl pro tento nástroj vůbec. Jeho hudba je posluchačsky vděčná a inspirační zdroje často hledal ve španělské lidové hudbě. Jedním z vděčných kusů je také Minuetto pomposo.
     Fritz Kreisler (1875–1962), vynikající houslový virtuos a skladatel, začal ve svých 7 letech studovat na vídeňské konzervatoři u Antona Brucknera a Josepha Hellmesbergera. Na počátku 20. století vystoupil ve většině nejvýznamnějších koncertních sálů světa, obzvláště velkého úspěchu dosáhlo jeho druhé americké turné mezi léty 1901–1903. Po 1. světové válce působil v Berlíně, v Paříži a v roce 1943 se stal americkým občanem. O jeho houslovém umění svědčí také skutečnost, že mu významný anglický skladatel Edvard Elgar věnoval svůj Houslový koncert h moll. Kreisler je autorem asi stovky děl, mezi nimiž nalezneme skladbu Čínský tamburín, op. 3. Jedná se o velice duchaplnou hudbu, která je pro posluchače zajímavá jak svojí technickou náročností, tak také vhodným použitím orientálních prvků.
     Závěrečná dvě čísla programu pochází z pera argentinského skladatele a hráče na bandoneon Astora Piazzolly (1921–1992). Studoval u Alberta Ginastery a v Paříži u významné francouzské skladatelky Nadi Boulangerové. V Paříži a také v Americe měl možnost slyšet jazzovou hudbu, v Paříži mj. také např. saxofonistu Gerryho Mulligana a jeho kapelu. Zájem o tento hudební druh pak u Piazzolly trval po většinu jeho života. Díky evropskému kompozičnímu školení se jeho hudební řeč vykrystalizovala do svébytné podoby – v jeho skladbách se osobitým způsobem snoubí vlivy argentinského folkloru, jazzu a prvky evropské klasické hudby. V jeho díle se často vyskytují originální stylizace argentinského tanga. Dokladem toho jsou i drobné skladby Libertango a Adios nonino.
     Libor Kvasnička
     
     Trio Accordo
     Pavel Hůla (1952) – housle
     Dvojnásobný vítěz Kocianovy houslové soutěže (1963 a 1964) a laureát mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga v oboru klavírního tria je absolventem Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Marie Hlouňové. Své vzdělání si rozšířil ještě postgraduálním studiem komorní hry u prof. Antonína Kohouta, člena Smetanova kvarteta, a na mistrovských kursech u profesora Malinina ve Weimaru. Od roku 1975 je primáriem Kocianova kvarteta, s kterým absolvoval téměř 3000 koncertů po celém světě a nahrál více než pět desítek CD. V roce 1997 obdrželo Kocianovo kvarteto cenu Grand Prix du Disque Charles Cros v Paříži. Jako sólista vystupuje Pavel Hůla s našimi předními orchestry, s varhanicí J. Pokornou, s dcerou Lucií – houslistkou jako Duo Virtuoso, v poslední době nahrál zajímavé CD s klavíristou P. Jiříkovským – Violin in Dance. Za nahrávku Dua Z. Kodályho a E. Schulhoffa (s M. Kaňkou) získal vysoce respektovanou cenu Diapason d´Or. Na konci roku 2005 získalo Kocianovo kvarteto cenu „Diapason d´or de 2005“ za nejlepší nahrávku roku v oblasti komorní hudby za Mendelssohnův Oktet a Klavírní sextet. K nahrávací činnosti Pavla Hůly patří i spolupráce s Českým rozhlasem. V roce 1998 byl členem poroty Mezinárodní kvartetní soutěže Pražského jara. Od 1. 1. 2001 se Pavel Hůla stal též uměleckým vedoucím komorního orchestru Praga Camerata. Od roku 2006 působí Pavel Hůla též pedagogicky na pražské AMU.
     Petr Paulů (1956) – kytara
     Po absolutoriu konzervatoře v Plzni vystudoval Akademii múzických umění v Praze. Od roku 1983 je profesorem kytarové hry na Pražské konzervatoři. Koncertuje pravidelně v naší republice, krom toho zná jeho hru obecenstvo v patnácti zemích světa, kde se prodávají úspěšně jeho čtyři kompaktní desky se španělskými a jihoamerickými skladbami. Na koncertní turné po Evropě, Severní a Jižní Americe navázaly mistrovské kurzy a televizní pořady v Brazílii. Ve Spojených státech amerických natočil kompaktní desku v kytarovém duu s Martinem Myslivečkem a další desku sólovou. Pedagogicky též působí na největší jihoněmecké privátní hudební škole v Regenu, pravidelně vedl mistrovské kurzy kytarové hry v Andoře.
     Ladislav Horák (1966) – akordeon
     Absolvent Pražské konzervatoře a Západočeské university v Plzni. Během studií vítěz národní soutěže v Hořovicích (1990) a laureát mezinárodních soutěží v Andoře, Itálii a Španělsku (1987–1990). Koncertuje sólově, v duu s kytaristou Petrem Paulů, se kterým založil komorní sdružení Piazzolla Soloists, koncerty s dalšími komorními i orchestrálními soubory (např. FOK, Moravská filharmonie, Severočeská filharmonie, Sukův komorní orchestr, Pražský komorní orchestr, Komorní orchestr Dvořákova kraje, Praga Camerata, Bona Fide Quintet…). Má nahrávky ve studiích českého rozhlasu, natáčel pro české, španělské, italské i americké televizní společnosti. Je propagátorem a prvním interpretem skladeb jak soudobých českých a zahraničních autorů, tak i kompozicí slavného argentinského skladatele – Astora Piazzolly. Natočil CD Barevný svět akordeonu věnovaný soudobé hudbě. Zakladatel česko-německého festivalu NOVÁ HUDBA NA DRUHOU. Pedagogicky je činný na Pražské konzervatoři (od roku 2005 zástupce ředitele).
     
     Interpreti spolupracují v triu od loňského roku, kdy je spojila společná práce na díle Václava Trojana. Velký ohlas vzbudilo jejich vystoupení v Sukově síni pražského Rudolfina v únoru tohoto roku k Trojanovu životnímu jubileu, po němž je kritika označila jako Nové Trojanovo trio. V současné době jsou pozváni na mnohá česká i zahraniční pódia (např. mezinárodní festival v Popradu, italský festival Dolomiti 2008, filharmonický sál v německém Hofu) a připravují v Českém rozhlase debutové album.