Rabasova galerie RakovnÃk Výstavnà sÃò na radnici 13. listopadu–14. prosince 2008 vernisáž 13. listopadu 2008 v 16.00 h
| Václav FrolÃk Narodil se v Kladnì (1946), ale celý jeho dosavadnà život patøà TuchlovicÃm, znaèná pak jeho èást (35 let) zámeènické profesi na Dole Nosek. Pøesto se s nÃm dnes setkáváme jako s nepøehlédnutelným èeským kumštýøem. Vdìèà za to jednak výtvarnému dìdictvà po tatÃnkovi, jednak radám a konzultacÃm u mistrù štìtce Karla Souèka, Jana Smetany a v malÃøských poèátcÃch u kladenského malÃøe Jana JelÃnka. Fotograf Karel Kestner je ale pøesvìdèen, že je to pøedevšÃm dÃky FrolÃkovu životnÃmu optimismu, vÃøe ve vlastnà tvoøivé sÃly, dùkazu, že se sudièky tehdy pøed dvaašedesáti lety nesnažily zbyteènì. Ono to malovánà se Václavu FrolÃkovi vstøebalo pod kùži natolik, že je mu nejen celoživotnÃm druhým já, dokonce se mu od roku 1994 odevzdá na plný úvazek. Prý vstane, zaène s malovánÃm a náhle udivený zjistÃ, že už se zase stmÃvá. Charakteristickým rysem pro jeho tvorbu je pohyb, akènà dynamická malba. Tìm FrolÃkovým expresivnì pojatým jazzovým muzikantùm vìøÚ a jako bys s vidìným to trumpetové nebo saxofonové sólo dokonce slyšel. Však už si fotografové jazzových koncertù a festivalù zvykli, že mezi nimi pravidelnì usedá podivný mužský se skicákem, a držÃvajà mu mÃsto. Pohyb provázà FrolÃkovy akty, bizarnà hlavy klaunù, prostì lidi, pasáže, katedrály, kavárny, ulièky v Provance nebo v nìkdejšà Jugoslávii, ve Španìlsku, Polsku, NìmeckuÂ… Pohybu se neubránila ani krajina, kterou Václav FrolÃk takto samostatnì vystavuje vùbec poprvé. A s jakým zanÃcenÃm o nà dovede povÃdat. „Z ښtìku mám ženu,“ øÃká, „proto právì odtud a z okolà pocházejà všechny moje vesnièky a panorama Èeského støedohoøÃ. Krajinu, pøÃrodu já rád. Je to úplnì jiné malovánà než v ateliéru. Klid, zvìdavý pták na vìtvi, srnky probìhnou kolem i lišák se byl na mé malovánà jednou mrknout. StojÃm oèarován, nechávám na sebe tu kouzelnou atmosféru pùsobit. A i když tomu nìkdy nevìøÃme, pøÃroda dokáže být setsakramentsky dynamická a dramatická. Miluji jaro a podzim, léto má ale taky svoje. Louka v kvìtu a ty remÃzky, remÃzkyÂ… Zdá se to být obyèejné, jenže nenÃ. PotopÃm se do tìch vesnièek, jinde zas do levandulových polà a krajina se dává do pohybu, jako z jedoucÃho vlaku. Oblékám ji do teplých barev, drásám pastel nehtama, levou i pravou, seknu to tam. PøÃroda mì provázà od mládÃ, jen ji beru jako nìco intimnÃho, tu si maluji pøedevšÃm pro sebe. Libuju si tam, odpoèÃvám, sbÃrám sÃly na ten jazz.“ A tak dÃk za možnost pobýt tentokrát s malÃøem v polÃch a lukách, za nahlédnutà do skicáøe malÃøova nitra, za ten frolÃkovský pastel v pohybu. Ivo Mièka
|