RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1771
Václav Frolík, pastely
Rabasova galerie Rakovník
Výstavní síň na radnici
13. listopadu–14. prosince 2008
vernisáž 13. listopadu 2008 v 16.00 h












     Václav Frolík
     Narodil se v Kladně (1946), ale celý jeho dosavadní život patří Tuchlovicím, značná pak jeho část (35 let) zámečnické profesi na Dole Nosek. Přesto se s ním dnes setkáváme jako s nepřehlédnutelným českým kumštýřem.
     Vděčí za to jednak výtvarnému dědictví po tatínkovi, jednak radám a konzultacím u mistrů štětce Karla Součka, Jana Smetany a v malířských počátcích u kladenského malíře Jana Jelínka. Fotograf Karel Kestner je ale přesvědčen, že je to především díky Frolíkovu životnímu optimismu, víře ve vlastní tvořivé síly, důkazu, že se sudičky tehdy před dvaašedesáti lety nesnažily zbytečně.
     Ono to malování se Václavu Frolíkovi vstřebalo pod kůži natolik, že je mu nejen celoživotním druhým já, dokonce se mu od roku 1994 odevzdá na plný úvazek. Prý vstane, začne s malováním a náhle udivený zjistí, že už se zase stmívá.
     Charakteristickým rysem pro jeho tvorbu je pohyb, akční dynamická malba. Těm Frolíkovým expresivně pojatým jazzovým muzikantům věříš a jako bys s viděným to trumpetové nebo saxofonové sólo dokonce slyšel. Však už si fotografové jazzových koncertů a festivalů zvykli, že mezi nimi pravidelně usedá podivný mužský se skicákem, a držívají mu místo. Pohyb provází Frolíkovy akty, bizarní hlavy klaunů, prostě lidi, pasáže, katedrály, kavárny, uličky v Provance nebo v někdejší Jugoslávii, ve Španělsku, Polsku, Německu… Pohybu se neubránila ani krajina, kterou Václav Frolík takto samostatně vystavuje vůbec poprvé. A s jakým zanícením o ní dovede povídat.
     „Z Úštěku mám ženu,“ říká, „proto právě odtud a z okolí pocházejí všechny moje vesničky a panorama Českého středohoří. Krajinu, přírodu já rád. Je to úplně jiné malování než v ateliéru. Klid, zvědavý pták na větvi, srnky proběhnou kolem i lišák se byl na mé malování jednou mrknout. Stojím očarován, nechávám na sebe tu kouzelnou atmosféru působit. A i když tomu někdy nevěříme, příroda dokáže být setsakramentsky dynamická a dramatická. Miluji jaro a podzim, léto má ale taky svoje. Louka v květu a ty remízky, remízky… Zdá se to být obyčejné, jenže není. Potopím se do těch vesniček, jinde zas do levandulových polí a krajina se dává do pohybu, jako z jedoucího vlaku. Oblékám ji do teplých barev, drásám pastel nehtama, levou i pravou, seknu to tam. Příroda mě provází od mládí, jen ji beru jako něco intimního, tu si maluji především pro sebe. Libuju si tam, odpočívám, sbírám síly na ten jazz.“
     A tak dík za možnost pobýt tentokrát s malířem v polích a lukách, za nahlédnutí do skicáře malířova nitra, za ten frolíkovský pastel v pohybu.
     Ivo Mička