| ||||||
Nová síò pod Vysokou bránou 18. listopadu4. ledna 2009 vernisá 18. listopadu 2008 v 16.00 h Oblièejový dbán, 1968 Matka v kuchyni, 1958 Wu-chan, 1952 Boské substance, 2001 Vodopád, 2004 Japan, 2008 Motorová pila Brueghel, 2004 Motorka, 2005 Slepice, 2005 | FRANTIEK SKÁLA *16. 3. 1923 v Tuchlovicích u Kladna 1943 Státní grafická kola v Praze 194449 Vysoká kola umìleckoprùmyslová v Praze (prof. J. Kaplický, J. Novák, E. Filla) Studijní cesty: Francie, Belgie, Rakousko, Maarsko, Polsko, SSSR, Èína Od roku 1947 kreslí do nìkolika èasopisù (napø. Dikobraz, Mladý Svìt, Mateøídouka) Od roku 1949 pùsobí jako výtvarný redaktor v nakladatelství Mladá fronta, SNDK a Albatros Od roku 1956 ilustruje a upravuje knihy, zejména pro dìti (cca 150 knih) 196069 èlenem skupiny RADAR Od roku 1964 èlenem satirické skupiny Polylegran V letech 196483 spolupracuje s animovaným filmem a je autorem scénáøù, námìtù a výtvarníkem 20 filmù Koncem 60. a zaèátkem 70. let spolupracuje s architekty a vytváøí s pøítelem D. Follem nìkolik originálních interiérù historických hospod (napø. restaurace U Daèického v Kutné Hoøe) nebo prodejen (napø. Mototechna) Za svou grafickou a filmovou tvorbu získal nìkolik ocenìní u nás i ve svìtì FRANTIEK SKÁLA *7. 2. 1956 Praha 19711975 Støední umìleckoprùmyslová kola v Praze, obor øezbáøství 19761982 Vysoká kola umìleckoprùmyslová v Praze, ateliér TV a filmové grafiky Od roku 1974 skuteèným èlenem tajné organizace B. K. S. Od roku 1985 Komturem Øádu Zelené beruky 19871991 èlenem umìlecké skupiny Tvrdohlaví Od roku 1980 se kromì volné tvorby vìnuje ilustrování dìtských knih (cca 20), za které získal mnohá ocenìní V roce 1991 získal Cenu Jindøicha Chalupeckého spojenou s tøímìsíèním pobytem v Headlands Center for the Arts u San Francisca v USA Od roku 1992 postupnì pracuje na vytváøení interiérù Paláce Akropolis v Praze Hraje a zpívá v Malém taneèním orchestru Universal Praha a skupinì Finský barock Je èlenem divadla Sklep a vokálnì taneèního tria Tros Sketos Jeho dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách u nás i v zahranièí FRANTIEK A. SKÁLA *21. 7. 1984 v Praze 19992003 Støední umìleckoprùmyslová kola v Praze, obor øezbáøství Od roku 2003 studuje Vysokou kolu umìleckoprùmyslovou v Praze v sochaøském atelieru prof. J. Beránka Od roku 2000 je èlenem seskupení LSJ V roce 2007 pracuje na výzdobì vstupní haly pro sportovní areál Holiday park Benice kinetické objekty (spolu s M. Adamovským) V roce 2006 a 2008 se úèastní sochaøských dílen, poøádaných pøi festivalu Poledník v Pacovì Hraje ve skupinách Kabela a Finský barock Skálové po meèi Frantiek Skála starí tvrdí, e se v Èechách vichni znají, pøípadnì jsou pøímo pokrevnì spøíznìni. Úvahu podporuje dlouhou øadou pøíkladù: umìlcù nebo osob ze souèasné i minulé politiky, s jejich rodièi èi potomky se potkal nebo pøátelil. Sám Skála, jen letos na jaøe oslavil pìtaosmdesátku, pøitom stojí v poèátku podobnì dùleité genealogické øady. Výhonky jeho rodu ji tøetí generací ryjí osobitou brázdu do kamenitého pole èeského výtvarného umìní: Syn Frantiek Skála jr. je neopominutelným solitérem generace osmdesátých let a vnuk Frantiek A. Skála patøí k nejmladím talentùm souèasného èeského umìní. Jak je u Skálù u po tøi generace a nejen v muské linii zvykem, vichni studovali èi studují na Vysoké kole umìleckoprùmyslové v Praze. Patøit k umìleckému rodu má své výhody i nevýhody. Jméno, které se stalo znaèkou kvality, mùe v nìkterých situacích pomoci, v jiných podrazit nohy. U dìtí Johanna Sebastiana Bacha nebo potomkù klanu Hruínských automaticky pøedpokládáme talent. Souèasnì je podezøíváme, e jsou to protekèní dítka, kterým rodièe vìdomì èi nevìdomì pomohli tam, kde jejich vlastní génius nestaèil. Talent ale nejde pøedat jako dìdictví, nepøedvídatelnì pøeskakuje z generace na generaci. Dìti pøejímají to, co znají od rodièù, ale souèasnì se proti starí generaci vymezují a neváhají dìlat si ve po svém. Mùou doma okoukat techniku nebo si pùjèit tìtce, souèasnì nenajdou krutìjího a vudypøítomnìjího kritika ne vlastního otce. Skálové se s nástrahami dìdiènosti vypoøádali s grácií a vzájemným respektem, o kterém svìdèí i tento katalog a výstava. Frantiek Skála starí je muem mnoha zájmù a talentù. Je malíøem, grafikem, ilustrátorem, ale i tvùrcem animovaných filmù, kresleného humoru, sbìratelem, taneèníkem a spoluautorem interiérù historických hospod. Svou umìleckou dráhu odstartoval v druhé polovinì ètyøicátých let, v dobì, kdy byl svìt plný optimismu a víry v budoucnost a pokrok. Nechtìl být salonním umìlcem pendlujícím mezi ateliérem a kavárnou, za pøirozené povaoval najít si takové zamìstnání, kde jeho práce osloví co nejvíce lidí. Tak kreslil karikatury pro Dikobraz a dalí èasopisy, vytváøel animované a loutkové filmy promítané po celém svìtì. Pøedevím vak mìl tìstí, e il v dobì, která povaovala za jeden z nejdùleitìjích kulturních produktù ilustrovanou a graficky krásnì upravenou knihu. Pracoval pro nakladatelství Mladá fronta, Státní nakladatelství dìtské knihy a Albatros a za více jak pìt dekád ilustrátorské práce po nìm zbyly desítky kniních titulù pøevánì pro dìti a mláde. Skála sám o sobì øíká, e je vlastnì folklorista, a v jeho stylu skuteènì ohlasy na lidovou tvorbu snadno objevíme. Jde ovem o folklór nahlíený perspektivou moderní doby, její chaos nás vede k návratu k jednoduchosti a pøirozenosti. Ve Skálových ilustracích, filmech i volných malbách najdeme prvky z kramáøských písní, civilismu raného Devìtsilu, ale i Joana Miróa a Skupiny 42. Jeho pøátelé ze skupiny Radar patøili k utopickým snílkùm obdivujícím techniku a civilizaèní pokrok. Nejvìtím skeptikem byl mezi nimi on sám. Nakonec mu dal za pravdu i Theodor Rotrekl, klasik èeské sci-fi ilustrace. Pár mìsícù pøed smrtí mi øekl vzpomíná Skála e slepá dùvìra v techniku byla omyl. Frantiek Skála jr. vyrùstal v dobì, která mnoho dùvodù k optimismu neposkytovala. V normalizaèní atmosféøe sedmdesátých let nebylo studium na VUP pøíslibem spoleèenského uplatnìní, ale spíe moností, jak se díky svobodnému umìleckému povolání aspoò trochu vymknout z vudypøítomné kontroly. Jetì ne mu bylo dvacet let, dokázal si vytvoøit základ vlastního, na spoleèenském marasmu doby nezávislého svìta plného tajných spolkù, autonomních pravidel i výtvarné estetiky. Jeho tvùrèí zábìr je snad jetì irí ne u jeho otce: kreslí, vytváøí sochy a objekty, tanèí, zpívá, hraje, ilustruje knihy, navrhuje a realizuje interiéry, je autorem rozsáhlého fotografického komiksu a sestrojuje absurdní hudební nástroje. Výèet zdánlivì nesourodých aktivit spojuje jednotný ideový pøístup a výsledný výraz. Materiál a záminky pro tvoøení a vyprávìní nalézá Skála vude kolem sebe. Vede ho pøitom cit pro energii skrytou v materiálech. Objevuje krásu opotøebovaných pøedmìtù a souèasnì vyuívá dokonalosti pøírodních tvarù. Dokáe vyuít a vzájemnì kombinovat polystyren, plody exotických rostlin, koøeny, zapalovaèe, kosti nebo brambory. Mnohá jeho díla se promìòují v èase nebo alespoò demonstrují transformaci, kterým zvolený materiál proel, zkoumá hranici mezi ivým a mrtvým. Jeho díla vycházejí z hry na moné významy nacházené v bìných pøedmìtech a situacích. Mnohá Skálova díla vypadají, jakoby je autor jen objevil a zázraènì probudil k ivotu. Jeho vyprávìní jsou posazena do zdobné absurdity skryté reality, ale souèasnì nás pøivádìjí k vizi eticky i ekologicky lepího svìta. Frantiek A. Skála se od dìtství podílel na rùzných hrách, rituálech a obtínì vysvìtlitelných aktivitách, které rodinu Skálových doprovázejí. Pøiel velmi záhy na to, jak z rùzných kouskù døev, drátù a vyøazených pøedmìtù vyrábìt fantastické bytosti nebo vizionáøskou architekturu v duchu svého otce. Rychle také pøiel na to, e si musí najít vlastní cestu. Zkusil ji nalézt skrze materiál, nejèastìji døevo. Øezbáøství si nejprve osvojil jako øemeslo, postupnì ho promìòuje ve skuteèný výtvarný jazyk. Je autorem døevìné figurální sochy v ivotní velikosti, nacházející se kdesi na pomezí mezi gotikou a vankmajerovsky mnohoznaèným objektem. Má schopnost vyuít sebemeních výrazových moností zvoleného materiálu. Nemotorná a nepojízdná plechová motorka svou zarputilou estetikou pøipomíná terapeutický výtvor psychotického výtvarníka nebo produkt exotického umìlce, který chce za kadou cenu zhmotnit pøedmìt své touhy po civilizaci. K podobné otevøenosti se musí mnozí umìlci dopracovat pracným odnauèováním akademického vzdìlání, Skála si tvùrèí upøímnost dokázal udret z dìtských let. Dìtinský ale není. Ze døeva vyrobená replika motorové pily vypadá jako pouhé formální cvièení. Mùeme ji ale èíst i jako konceptuální paradox, pomstu døeva na nástroji, který ho nemilosrdnì promìòuje. Jako jeho otec i dìd je skeptický k výstøelkùm umìlecké módy. Umìlecký svìt vnímá jako absurdní divadlo, které zobrazil v podobì galerie kombinované s kurníkem. Se svými pøáteli zaloil tajemný spolek LSJ. Co uvedený název znamená a jaká je náplò této organizace, si Skála nechává pro sebe. Zùstávají jen propagaèní materiály skupiny a portréty jejích èlenù. Vem tøem Skálùm je spoleèná dnes zdaleka ne samozøejmá náklonnost k øemeslu, k pracným postupùm, které mohou být fyzicky i èasovì velmi nároèné. Vzniklá díla pak dokáí investovaný èas a energii zpìtnì vyzaøovat. Tento základ podle libosti oivují karikaturou, groteskními postupy nebo dokonce sklonem k nepatetické dekorativnosti. Je jim vlastní muzikálnost, ale i tvrdohlavost a nechu ke kompromisùm. Mají respekt k pøírodì, lidové tvoøivosti a obrazotvornosti, pøitahuje je umìní nekolených autorù. Projevují smysl pro absurdní detail, dokáí ho rozvést do pøekvapivé monumentality. Ovem i v drobných vìcech se nutnì zrcadlí ty velké. Snad proto si uchovali cosi z dìtského pohledu, který i v dospìlosti pouívají jako nejlepí nástroj k nazírání svìta. Tomá Pospiszyl | |||||