RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1278
200 let pražské konzervatoře
Výstavní síně RG
6. září–27. září 2009
vernisáž 6. září 2009 v 18.00 h


Pražská konzervatoř
     Čechy byly v 18. století označeny hudebním spisovatelem a skladatelem – cestovatelem Charlesem Burneyem za ‚konzervatoř Evropy’, neboť se setkával s hudbou na každém kroku svého putování našimi zeměmi. Protože však hudebnost – zvláště v souvislosti s napoleonskými válkami – silně upadala, na popud šlechticů žijících v Čechách (z rodu Vrtby, Sternberka, Nostice, Clamm-Gallase, Pachty, z Firmiany, Klebelsbergu) vniklo r. 1808 v Praze jejich spontánní provolání s výzvou povzbudit opět hudbu v Čechách. Následoval vznik Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) jako soukromý spolek šlechticů a posléze i dalších v Čechách významných osob, které se rozhodli podporovat koncertní život v Praze. Protože zde chyběl profesionální orchestr, tj. chyběli školení hráči, nejprve tento spolek inicioval vznik školy, která by je vychovávala. A v této škole – pražském hudebním učilišti nazvaném Pražská konzervatoř, se začalo s výukou v dubnu roku 1811. Výuka byla prvých 77 let zdarma a dávala možnost muzikálním mladým lidem (především hochům) získat vzdělání, ačkoliv pocházeli často z těch  nejchudších poměrů. Pražská konzervatoř tak vznikla po Itálii a Francii jako další, v regionu střední Evropy dokonce nejstarší, hudební učiliště. Teprve pak vznikaly konzervatoře ve Vídni, Lipsku, Berlíně, Moskvě aj.
     
     Dnes má Pražská konzervatoř za sebou dvě stě let bohaté a významné existence.
     
     Současná výstava nás seznamuje s těmi známými a slavnými hudebními osobnostmi, které škola vychovávala z řad hráčů orchestrálních, komorních, sólových, zpěváků, dirigentů i skladatelů, ale po roce 1919 i herců a mezi roky 1946?–1981 i z řad adeptů umění baletního.
     
     Z hudebníků jmenujme aspoň některé: Blodka, Kalivodu, Lehára, Suka, Nováka, Nedbala, Frimla, Martinů, Křičku, Jiráka, Husu, Kocába, z dirigentů Talicha, Rafaela Kubelíka, Ančerla, Smetáčka, Neumanna, Bělohlávka, především ale houslisty: Slavíka, Lauba, Jana Kubelíka, Ševčíka, Ondříčka, Kociána, Suka ml., Hudečka, Ženatého, Šporcla. Dále flétnistu a dirigenta M. Munclingera, klavíristy Ivana Moravce, Ivana Klánského, kytaristy Milana Zelenku, Stěpána Raka, a další, ze zpěváků H. Sonntagovou, Eleonoru z Ehrenbergů (první Mařenku z „Prodané nevěsty“), Marii Podvalovou (legendární poválečnou Libuši), Beno Blachuta, Karla Bermana, Ludmilu Dvořákovou, Dagmar Peckovou, ale i Karla Gotta, Daniela Hůlku, z herců J. Štěpničkovou (a posléze Jiřího Štěpničku), Vlastu Fabiánovou, Ladislava Boháče, Svatopluka Beneše, Zlatu Adamovskou, Marka Ebena, Sašu Rašilova, a dále mima Fialku, baletní mistry a choreografy Šmoka, Kyliána či baletního mistra a herce Vl. Harapese, jehož žákem na konzervatoři byl i současný král Kambodže Noríodom Sihamoni.
     
     Z rakovnických rodáků výstava připomíná známého violistu Českého kvarteta Jiřího Herolda a známého současného kytaristu Pavla Steidla. V nedalekém Milostíně se narodil skladatel a bývalý ředitel konzervatoře Josef Krejčí (mj. vyučující Ant. Dvořáka na varhanické škole). I k tomu výstava přináší zajímavosti.
     
Dr. Markéta Hallová, autorka scénáře výstavy