Výstavnà sÃò na radnici 11. února–14. bøezna 2010 vernisáž 11. února 2010 v 16.00 h
| Vojtìch Kraus – narozen 19. 6. 1944 v Praze. Vystudoval filosofickou fakultu University Palackého v Olomouci (1961–1966), obor výtvarná výchova – èeský jazyk. Pracoval jako støedoškolský uèitel na Gymnáziu v Kadani. V souèasné dobì v dùchodu. Zabývá se malbou a grafikou v realistickém pojetà již 40 let. Do roku 2000 vytváøel exlibris. V malbì pracuje olejem a akvarelem, grafiky vytváøà suchou jehlou v kombinaci s mezzotintou. Žije v Kadani.
Vojta Kraus a RakovnÃk Narodil se sice v roce 1944 v Praze, ale už jako dvouletý osÃdlenec putuje s rodièi do èerstvì èeské pováleèné Kadanì. Té zùstal vìrný po celý dosavadnà život a ještì nedávno ho studenti zdejšÃho gymnázia oslovovali pane profesore. Mìsto a okolà si zamiloval a maloval od dìtstvÃ. Øeka Ohøe, doupovské obliny, nedaleký zámek a park v Klášterci, dnes už zase obnovené architektonické skvosty obou mìst, Chomutov. Tady se musà stát umìlcem i výtvarný neumìtel, natož talentovaný malÃø. Nadánà pøivádà Vojtìcha Krause na olomouckou univerzitu, jejÞ katedru výtvarné výchovy v té dobì vede svého èasu Rakovnièan, teoretik umìnÃ, spoluzakladatel Edice RA, významný surrealistický malÃø a fotograf Václav Zykmund. Dá se øÃct, že tehdy poprvé, i když dosti vzdálenì, zavadil Vojtìch Kraus poprvé o RakovnÃk. Olomouckou Filozofickou fakultu Univerzity Palackého konèà v roce 1966 a s diplomem se navracà do skoro rodných mÃst, kde se mezitÃm dìjà vìci. Nová thunská porcelánka pøivádà do Klášterce øadu šikovných výtvarnÃkù a v roce 1963 se ve zdejšÃm KulturnÃm domì rodà Kruh pøátel umìnà a prvnà stálá výstavnà sÃò Chomutovska. Je kde se scházet, kde vystavovat, mÃøà sem i cesty tvoøÃcÃch Kadaòákù. A protože Kruh pøátel umìnà byl tak trochu i mým dÃtìtem, setkává se Vojta pøenesenì s RakovnÃkem podruhé a hned potøetà tìsnì po roce 1968, kdy se na Kadaòsku zabydlà malÃø a kulturnà èinitel, èerstvì odejitý øeditel ze základnà školy v Rynholci VladimÃr Valeš. Normalizace let sedmdesátých výtvarný živel z Klášterce, Kadanì a taky z Chomutova ještì vÃc semkne dohromady, a jak pÚe ve své publikaci „Kadaòsko výtvarné (1900 – 2000)“ VladimÃr Valeš, pøinesla konkrétnà èin: sejÃt se, malovat a pak vystavit. Na prvnÃm letnÃm sympoziu se scházejà na Mìdìnci u Ládi Steòka, na dalšÃch na chalupì Berty Kiszi a pak ještì ve VintÃøovì u Valešù. Úèastnà se i Pražáci a také Pavla Aubrechtová a VladimÃr Gebauer z Nového StrašecÃ. Veèery patøà debatám a vyprávìnÃ, ty vedou pøedevšÃm Valeš a Kraus, dva oléomalÃøi, jak se titulujÃ, Kraus, tentokrát se Steòkem, ještì myjà nádobà a podzimnà vernisáže se už konajà i na kláštereckém zámku a já bývám poctìn žádostà o pár zahajovacÃch slov, prý coby „otec zakladatel“. A v Klášterci si zavystavujà i výtvarnÃci spojenà s RakovnÃkem: Václav Zoubek (toho záhy obdivuje taky Kadaò), RadomÃr Koláø, Quido FojtÃk, Miroslav Pangrác, Jiøà PolákÂ… Nenà divu, že po devìtaosmdesátém, kdy se mi podaøà uskuteènit životnà sen a otevøÃt na Pražské ulici v RakovnÃku vlastnà galerii, lákám k prezentaci taky tuhle umìleckou partu od Ohøe. PøijÃmajà a vytrvajà až do jejÃho konce, jen Vojta zùstává vìrný do dnešnÃch dnù a po grafických cyklech konà a cikánských muzikantù, ukázce exlibris, dìlá nám svými RakovnÃky a civilizacà nedotèenými krajinami, svojà charakteristickou suchou jehlou v kombinaci s mezzotintou, radost už po dvacet let. Ivo Mièka
|