RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3280
René Řebec
Obrazochodec
Výstavní síně RG
14. července–25. září 2011
vernisáž 14. července 2011 v 16.00 h


Obrazochodec


Prší


Kominíci, kočky a komíny


Krajina s mlýny


Citróny


Zátiší s novinami


Židle a stromy
     René Řebec se narodil 21. 10. 1969 v Rakovníku, Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově absolvoval v roce 1988 (ateliér užitá malba) a v témže roce nastoupil do Pražské tiskárny v Koněvově ulci jako propagační technik. V roce 1992 zakotvil v grafických dílnách sítotisku a serigrafie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

     Humoru je stále málo!
     
     (René Řebec a inteligentní humor)
     
     Tvůrci humoru jsou zvláštní lidé. Zatímco člověk obecný vnímá svět kolem sebe kladně, či záporně, barevně, nebo černobíle, humoristé se snaží vytěžit z věcí, příhod, náhod, štěstí i neštěstí trošičku legrace. Vy uklouznete a kecnete si do louže, máte vztek na celý svět, klejete či nadáváte, to podle nátury, ale vtipálek ne, začne se smát, vytáhne skicák nebo si alespoň v paměti uchová „veselou příhodu“ a doma námět zpracuje do podoby karikatury, humorné scénky či vtipu. Jsou tvůrci vulgární (ty nemám vůbec rád), nemravní (vyhledávající vše, co souvisí se sexem), cudní až plaší (jejich tvorbu někdy ani nepochopím) a kreslíři inteligentní.
     K těm posledně jmenovaným patří grafik a vynikající tiskař René Řebec. Jeho humor, realizovaný grafickou technikou sítotisku či serigrafie, mne zaujal a stal jsem se věrným obdivovatelem jeho kultivovaných grafických listů, na nichž kromě výtečných nápadů obdivuji i nádhernou barevnost měnící se list od listu, tak jak to vybraný námět vyžaduje.
     Barevný experiment patří k jeho přednostem a počet barev určuje kvalitu, atmosféru či náladu daného grafického listu. Znalost grafické techniky sítotisku až do krajnosti je další předností autora, a právě proto tvoří každý grafický list (nápad, zpracování, barvy a kvalitní tisk) dokonalý celek.
     Vystavoval, vystavuje a doufám, že bude i nadále vystavovat své práce pro potěšení a radost lidiček, kteří se rádi usmívají a považují humor za koření života.
     Budeme-li si na výstavě v Rakovníku prohlížet jeho dosavadní tvorbu (ve výstavních síních nalezeneme převážnou většinu jeho grafických listů), pak nás určitě napadne, že René Řebec je velice citlivý pozorovatel světa se smyslem pro humor, ale má též vyvinutý smysl pro fantazii, jemnou nadsázku a někdy i hravou ironii. Celé dílo je prostoupeno zvláštním klidem, pohodou a přesto, že některý motiv může být i trochu drastický (Zátiší s novinami) nebo lehce výstřední (Zavřeno), nikdy nemáme pocit ošklivosti nebo odporu.
     I tyhle obrácené židle z hospodské zahrady, kdy číšník otočil sesli i s hostem, či brýle s připínáčky směrem do očí jsou jen připomínkou, že život není peříčko, a násilí, lhostejnost i krutost nás na cestě životem vezdejším neustále provázejí.
     Čistý humor, inteligentní nápady ale v Řebcově díle převládají. Podívejte se na list „Kominíci, kočky a komíny“ a musíte se usmívat a myšlenky vám letí hlavou a vy uvažujete.
     Pokud máte chalupu či domek a nemůžete sehnat kominíka, aby vám vymetl komín (kominík je totiž nedostatkové zboží), pak si jistě po zahájení řeknete autorovi o název ulice, kde se ono shromáždění konalo, abyste si jednoho objednali. Pokud máte bujnou fantazii, stejně jako já, řeknete si: „Oni fakt vymetají komíny a kočky se jen tak producírují a žádný nenakukuje do pokojíků, kde se svlékají krásné slečny.“ Ba ne, jeden kominíček sedí na zdi a někam se upřeně dívá, no určitě, tam je jistě nějaká nahatá krasavice a já nic nevidím, v rozhledu mi překáží kominická štětka! Haló, dej tu štětku kousek níž!“
     A někomu bude stačit jen to kominické hemžení na střechách činžáku. Ale usmívat se budeme všichni. Stejný příběh si můžete vybájit, když si budete prohlížet obrázek „Špatné počasí“.
     Já obdivoval tu slečnu, jak zápasila s deštníkem, co už byl skoro nadranc (jako ten můj od kluků vietnamskejch). Vy se třeba, páni, budete dívat pod sukně slečnám, které létají v povětří, a někdo si třeba řekne „Venku prší a já hlupák zapomněl deštník doma.“
     Každý grafický list skrývá vlastní příběh, který nabízí autor citlivému a zvědavému divákovi k přečtení, a tak cho?te pozorně od listu k listu, hledejte a pátrejte po skrytých drobnostech a nezapomeňte se usmívat. Úsměv sluší každému, a jak známo, veselá mysl…
     
     Karel Žižkovský