Nová síò pod Vysokou bránou 24. kvìtna8. èervence 2012 vernisá 24. kvìtna 2012 v 16.00 h
3. srpna 1962 v Táboøe, ije v Praze www.romanfranta.cz Úèast na více ne 120 skupinových výstavách, zrealizováno cca 60 samostatných výstav.
| Zastoupen ve sbírkách: Národní galerie v Praze, Alova jihoèeská galerie Hluboká n. Vl., Muzeum umìní Olomouc, Swiss bank Corporation Londýn, Nadace J. a M. Jelínek, Galerie Chromosome Berlín, Bank Austria-Creditanstalt Praha, Èeská spoøitelna a. s. Èeské Budìjovice, Raiffeisen stav. spoø. Praha, Winterthur pojiovna Praha, Zepter Foundation NYC, Mattoni, galerie Caesar Olomouc, galerie F. Jeneweina Kutná Hora, zámek Hradec nad Moravicí, Nadace souèasného umìní v Praze, Mìstská galerie KubusHannover, galerie Behémót a v soukromých sbírkách ÈR, SRN, Kanada, Norsko, USA, Velká Británie, výcarsko, Francie, Japonsko.
Rocker, rytmus a brouci Kdy sledujeme práci Romana Franty v rozsahu celých dvaceti let, nacházíme v ní hned nìkolik asociací k subkulturám jako je rock a punk. Nejen nìkolik titulù jeho prací odkazujících k protagonistùm rùzných proudù rockové muziky, ale také vztah k rytmu a výrazným tónùm modré a èervené, rùzné formy redukce tvarù a naopak stupòovaná ilusivnost detailu to ve dohromady vyvolává atmosféru spojovanou s výtvarnými atributy této scény, která ráda vyuívala a vyuívá ke své vizuální výbavì jak banální, tak i státní symboly. Zejména americká a britská vlajka sehrály v dìjinách populární kultury jednu z vùdèích rolí a jejich barevná skladba i traktování pak ovlivnily øadu poèinù jak ve sféøe grafického designu, tak v tzv. vysokém èi alternativním umìní. Roman Franta zpoèátku hledal v trochu jiné oblasti, a sice v systému odvozeném od gestické malby, kdy byly jeho ruce, nohy, palièky vedeny hudbou japonských bubeníkù Taiko dojo. Vznikl tak cyklus dvanácti rozmìrných pláten s úmyslem zprostøedkovat a zároveò vyuít impozantní energii jejich rytmického projevu. Pokraèoval souborem, který je souhrnem citací ze známých pláten historie umìní. Série makroskopických detailù stála na poèátku jeho rozhodnutí postupovat konceptuálnì, ovem za podpory klasické malby a spolu s dokonale pøedvedenou fikcí tak trochu kádlit své diváky, jeliko absolvoval akademii pasován velmistrem ilusivní malby koøenìné midrovskou ironií Bedøichem Dlouhým. Poznávacím znamením jeho práce se stal èasem americký brouk, v minulosti nepøátelský symbol imperialismu a pozdìji posmívaný inventáø totalitní propagandy. Roman Franta tvùrce kalkulující s kontrasty a obsahovými posuny, spojil tedy s jistou dávkou provokace tento motiv s hyperrealistickým pøednesem. U holandtí mistøi si rádi hráli s divákem, kdy na vhodné místo mistrovsky zpodobeného zátií namalovali mouchu tak dokonale, e dodnes máme nutkání odehnat ji z plátna. Pohyblivou mnoinu broukù jako ivých se v dalích plátnech pokouel organizovat do urèitého øádu a pøeladil do op-artovì cítìné barevnosti. Strukturální stavba obrazové plochy jeho pøedstavivost zcela ovládla a tak sáhl k dalím a dalím motivùm z ivoèiné i rostlinné øíe, aby je úhledným rukopisem vloil do pevnìjí èi volnìjí kompozièní møíky obrazu. V jeho podání se struktura èasto promìòuje v ivoucí hmotu, která se nádechem jakési monstróznosti tu a tam pøibliuje kvalitám rùzných scifi spektáklù, v nich nai planetu ohrouje nìjaká døíve nekodná havì. Není to vak jen malíøsky vyspìlý pøednes, který by jej uspokojoval, fascinuje jej odhalování obsahových mutací, kterých lze dosáhnout výtvarnou stylizací a vrstvením tak banálního, leè výtvarnì atraktivního motivu, jakým je mandelinka bramborová èi zmraená zelenina. Lesknoucí se krovky broukù pokrývající beze zbytku celé plátno mají provokativní pùvab. I kdy si za okamik uvìdomíme, jakého to vlastnì obdivujeme ivoèicha, nepøestává nás plátno pøitahovat. Je to ambivalentní poitek z krásné malby a vzápìtí pøekvapující odhalení, kdy identifikujeme v barevném pøestrojení hmyz. Autor stále hledá dalí a dalí konceptuální schémata, v kterých by svùj emblematický motiv mohl dál udrovat pøi ivotì a neopakovat se. Brouk se objevuje v zrychleném tempu v nových a neèekaných výtvarných situacích, které nepøedvádí jen schopnosti, ale také vnitøní vývoj autora, který zdánlivì nezávaznou hrou provokuje k mnoha otázkám spojeným s teorií umìní a rozporuplnou spoleèenskou realitou. Stále sofistikovanìjí manipulace se strukturou jej dovede k portrétùm osobností z rùzných oblastí umìleckého svìta, které se potýkali èi potýkají s drogovou závislostí. Téma se dokonale selo s psychedelickým hemením signálnì barevných drobných tìlíèek, nevystupuje vak do popøedí èitelnì a jasnì, nebo Roman Franta není kritik ale pozorovatel. Struktury øazené podle urèitého pøedem daného principu odstartoval obraz Lovely Group z roku 1991. Seøadil na nìm státní vlajky podle abecedy. Nedávno oblékl brouky do jamajských barev a vytvoøil tak tematickou smyèku, která by díky jeho vitální fantazii mohla pokraèovat stejným smìrem jetì dlouho. Po úrazu ramene vak není schopen pracovat tak, jak byl zvyklý a hledá nové metody práce, pøi kterých ruka zùstává ve svislé poloze. Je to vynucený návrat k zaèátkùm, kdy také pracoval na zemi. Musí rezignovat na svùj ekvilibristický rukopis a nechává barvu roztékat, odkapávat, èi naopak pouívá silných pastózních nánosù. Vzniká zcela odliná materie, která mu vak pøináí nové, inspirující zkuenosti. Je to zaèátek nové etapy, která pøes svùj smolný start bude mít podle prvních výsledkù zcela urèitì úspìný prùbìh i navzdory stigmatizujícímu názvu jednoho z posledních obrazù Nejasná budoucnost (2012). Magdalena Juøíková
|