RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1020
Jaroslav Urbánek
sochy, kresby, reliéfy
Nová síň pod Vysokou bránou
19. června–31. srpna 2014
vernisáž 19. června 2014 v 16.00 h












     Jaroslav Urbánek (nar. 1959) působí v Praze a v Lysé nad Labem. Protože jde o všestranného výtvarníka, je poměrně náročné popsat stručně jeho profil. Jako absolvent kamenosochařské školy v Hořicích nezapře celoživotní vztah ke skulptuře v kameni, ale zcela rovnocenné místo u něj zaujímá i malířská, eventuálně grafická tvorba. Označení „malující sochař“ by tedy v tomto kontextu bylo velmi nepřesné, ba téměř zavádějící.

     Umělec tu především hledá souvislosti, v tomto duchu se nese jeho dílo a takto je i prezentováno. Souvislosti tvaru, materiálu i barvy, ať už jde o prostorové či plošné vyjádření. Nefigurální sochy (většinou „lidských“ či komornějších rozměrů) i obrazy nesou vždy společného jmenovatele, a to inspiraci v geometrických i přírodních tvarech, vlastnostech a barevnosti hmot nejrůznějšího druhu. V případě soch je to téměř bez výjimky kámen, často v kombinaci různobarevných hornin. Souvislosti se kromě toho zcela hmatatelně promítají i do nástěnných reliéfů, které představují syntézu obrazu a trojrozměrného vyjádření. I Urbánkovy sochařské studie, obvykle v barevném provedení, jsou schopné samostatného života jako volná malířská tvorba.
     Většina výtvarných prací nenese žádný název, neboť název by byl zbytečný, Jde o optickou a emocionální hru, tlumočení a sdílení pocitů z mnohotvárnosti světa kolem nás.
     Autor je členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Z jeho velkých sochařských realizací stojí za pozornost například kamenné exteriéry v pražské zoologické zahradě nebo rekonstrukce Kinského zahrady v Praze.
     
     
     Výstava Jaroslava Urbánka
     Jaroslav Urbánek (narozen 1959), to už dávno není neznámé jméno, ba ani se s ním v Rakovníku nesetkáváme poprvé. Přesto se sluší něco málo připomenout.
     Že se výtvarník moravského původu, žijící v Praze a tvořící převážně ve svém ateliéru v Lysé nad Labem, před nedávnem dožil „menšího“ životního jubilea, poznáme už z data narození. Jde tedy o příslušníka, řekněme, zralejší střední generace. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Z jeho velkých sochařských realizací stojí za pozornost například kamenné exteriéry v pražské zoologické zahradě nebo rekonstrukce Kinského zahrady v Praze. Tolik faktografie.
     Ale že je absolventem kamenosochařské školy v Hořicích, to už ovšem není jen suchým konstatováním skutečností, ale zásadním momentem, který v jeho životě a tvorbě hraje významnou roli. Jak se ostatně můžeme sami přesvědčit.
     Sochař a malíř, nebo malující sochař? Ani jedno z těchto označení nevystihuje Urbánkovu tvorbu plně a přesvědčivě. Ano, zabývá se skulpturou, převážně v kameni. Zabývá se také malováním a kresbou, příležitostně i grafikou. Tvoří i nástěnné reliéfy kombinující plošné a prostorové prvky. Klade důraz na tvar, linii i barvu, to vše stejnocenně či ve vzájemné rovnováze. A tady hledejme podstatu jeho tvorby.
     Snad bychom ji mohli nejlépe charakterizovat jako hledání souvislostí, ostatně takto je jeho současné dílo i prezentováno. Souvislostí tvaru, materiálu i barvy, ať už jde o prostorové či plošné vyjádření. Nefigurální sochy (většinou „lidských“ či komornějších rozměrů) i obrazy nesou vždy společného jmenovatele, a to inspiraci v geometrických i přírodních tvarech, vlastnostech a barevnosti hmot nejrůznějšího druhu.
     V případě soch je to zcela pochopitelně kámen, často v kombinaci různobarevných hornin. Najdeme jich v jeho tvorbě celou pestrou škálu, od světlých i tmavých mramorů přes pískovec, diorit – mimochodem umělcův oblíbený materiál – až po sochaři málo vyhledávaný křemenec. Zaujmou už samy o sobě svojí strukturou, barvou i kresbou, hrou světla na povrchu. To všechno dovede umělec využít a zdůraznit. Když se přidá ještě bohatá fantazie nečekaných tvarů…
     Podobně v případě obrazů. Hlavní slovo má opět barva, struktura, lineární a barevný řád. Výrazný vizuální vjem, evokující nálady, city, zamyšlení. Pokud pak jde o barevné reliéfy, i ty jsou nakonec jen logickým vyústěním oněch souvislostí. Malba přecházející do prostoru či symbióza malby a plastického vyjádření.
     Konec konců, i Urbánkovy sochařské studie, obvykle v barevném provedení, jsou schopné samostatného života jako volná malířská tvorba. Při pohledu na ně nám často ani nedojde, že jde vlastně o skicu.
     A za povšimnutí také stojí, že Jaroslav Urbánek vystavuje vždy především díla z poslední doby, ba i vzniklá zcela čerstvě. Není to jen důkazem výtvarníkovy píle. Každá další výstava má přinášet a přináší vždy něco nového, nové pohledy a důrazy. Nové souvislosti.
     Většina prací nenese žádný název, neboť název by byl zbytečný. Vždy jde o jedno podstatné: o optickou a emocionální hru, tlumočení a sdílení pocitů z mnohotvárnosti světa kolem nás.
     J.S.