Ladislav Zívr, Karel Nepra, Jaroslav Èerný, Helena Samohelová, Jindra Viková Marja Vallila, Jan Haubelt, Daniel Pitín, Even imera, Petra Hudcová, Jiøí Thýn, Pavel Baòka | ||||||
Výstavní síò pod Vysokou bránou 15. ledna22. února 2015 vernisá 15. ledna 2015 v 16.00 h Ladislav Zívr Karel Nepra Jaroslav Èerný Helena Samohelová Jindra Viková Marja Vallila Jan Haubelt Daniel Pitín Even imera Petra Hudcová Jiøí Thýn Pavel Baòka | Pocta Otto Gutfreundovi v Rabasovì galerii Rakovník První výstava inspirovaná mimoøádnou osobností O.G. probìhla ji loni v mìsíci záøí ve Dvoøe Králové v komorním prostoru galerie nesoucí jeho jméno. Spolu s Ivou Èernou, která zmínìnou galerii vede jsem se na koncepci a realizaci podílel spolu s Jindrou Vikovou i já. Výsledek vechny zúèastnìné potìil a pøipadal nám zvlátním zpùsobem nadèasový. Proto jsme s Jindrou zaèali uvaovat o monosti výstavu rozíøit a zopakovat ve vìtím galerijním prostoru. Tato monost se neèekanì naskytla v Rabasovì galerii v Rakovníku a byli jsme za ni velmi vdìèni. Proè vlastnì je osobnost a tvorba Otto Gutfreunda pro soudobé výtvarníky stále tak ivá? Ocituji zde výòatek ze svého textu, který jsem napsal ji k první, královédvorské výstavì Samotná postava Otto Gutfreunda je natolik výrazná a bohatá v promìnách své tvorby, e není moné inspirace, které jeho dílo stále jetì vysílá zahrnout do jednoduché zkratky. Je jistì zajímavé si øíci pøedem, co vlastnì ze snah meziváleèné avantgardy zbylo a do dneka a jak je následné generace pøejímaly, èi na nì samy reagovaly. Pøi ohlédnutí zpìt se zdají obì hlavní Gutfreundova období tvorby, tedy kubismus a sociální realismus daleko od sebe a je tìké je spolu dávat dohromady. To, e v jeho díle dobøe koexistují vak pøesahuje rozsah tohoto èlánku Dùraz pøi volbì exponátù pro výstavu byl tedy nakonec dán na ozvìny kubismu v dílech autorù nìkolika generací, kteøí se k nìmu vraceli nikoliv, aby tvoøili pøímo v duchu jeho pùvodní umìlecké doktríny, ale reagovali na jeho revoluèní pokus o osvobození výtvarného díla z dosavadních omezení integrací pohybu v èase, zmìnou úhlu pohledu v prùbìhu tvorby díla atd. Pro výstavu v Rabasovì galerii dolo k výraznému rozíøení zamýleného multi-dialogu a na poèet dvanácti autorù. Opìt vak se jedná o jakýsi dialog mimo èas, do nìho jsou zapojeny tøi generace autorù, poèínaje ji neijícími klasiky tvoøícími v ranìjím období komunistické nadvlády, dále generací, která ovlivnìna rokem 1968 vstoupila na scénu v prùbìhu sedmdesátých a osmdesátých let, a po poslední, polistopadovou, její tvorba se ji vyvíjela ve zcela jiných podmínkách otevøené demokratické spoleènosti, kdy jsou také zcela otevøené informaèní kanály, díky kterým jsou dnení výtvarníci zcela pøirozenì napojeni na dìní v soudobém svìtovém umìní. Pøes vechny významné sociální zmìny a pokrok v íøení informací se ukázalo, jak ve vech tìchto obdobích se kubistické tendence a pokusy o nové formy her s prostorem, pohybem a èasem kupodivu v rùzných podobách vracejí a je a s podivem, jak si jsou nìkdy díla vzniklá v odstupu dvaceti i více let blízká. Dìje se to jak u forem figurativních, tak i abstraktních. Mìní se vak vìtinou prostøedky, moná také motivace, se kterou kadá dalí generace do stejné, zároveò vak jiné øeky vstupovala. V ádném z vybraných dìl nejde o snahu pùvodní, tehdy tak revoluèní, kubismus napodobit. Spíe moná o touhu vymanit své dílo: sochu, instalaci, obraz (a ji malovaný nebo fotografovaný) z tradièního omezení fyzikálními velièinami èasu a prostoru. Pavel Baòka | |||||