Výstavní síò na radnici 19. øíjna 26. listopadu 2017 vernisá 19. øíjna 2017 v 16.00 h
| Jmenuji se Tomá Petøíèek, narodil jsem se 8. 7. 1975 v Hoøovicích, protoe, jak mi moje maminka øíkala, v berounské porodnici zrovna malovali. Je to shoda okolností, nebo malování mì provází celý ivot, ovem ne malíøskou tìtkou na stìnu, ale tìtcem na plátno. Od tøí let jsem hodnì kreslil z toho dùvodu, e jsem byl tìký introvert. Rodièe si se mnou tak nìjak nevìdìli rady, a kdy zjistili, e mì kreslení baví, pokadé kdy jsem zlobil anebo se nudil, dali mi blok a pastelky a já u jim dal pokoj. Na 2. základní kolu v Berounì jsem nastoupil v roce 1981. Okamitì se mým nejoblíbenìjím pøedmìtem stala výtvarná výchova. V roce 1984 jsme se celá rodina pøestìhovali na dva roky do Chudenic u Klatov, kde mùj táta pracoval jako správce zámku. Umístìní zámku v Americké zahradì mi skýtalo nové podnìty pro kreslení a malování. V roce 1986 se ocitám opìt v Berounì, kde jsem dokonèil základní kolu v roce 1989 s vyznamenáním. Po nástupu na berounské gymnázium a sametové revoluci mì jako první ovlivnil berounský malíø Jaroslav Goldmann. Vyuèoval mì sice pouze rok, ale hodnì mì jeho neformální pojetí výuky zaujalo. Z té doby také pochází mé první kresby, komiksy a obrazy. Maturoval jsem v roce 1993. Moje následující kroky mì zavedly na dvouleté nástavbové studium na Støední pedagogickou kolu v Berounì, kde mì po technické stránce malby nejvíce ovlivnil ak. mal. Viktor abinský (ák Frantika Jiroudka na AVU, který byl ákem Williho Nowaka z legendární výtvarné skupiny Osma). Z hlediska filozofie tvorby a umìní mì dosti ovlivnil pan Jaroslav Janík, jeho otec znal osobnì Zdeòka Rykra, pøedváleèného malíøe. Hodnì jsme spolu tenkrát diskutovali o smyslu výtvarné tvorby. Po maturitì v roce 1995 jsem nastoupil na Pedagogickou fakultu Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích, obor výtvarná výchova - obèanská nauka. Zde v jiních Èechách se mi velice líbilo a pod mýma rukama se zaèal rodit mùj umìlecký styl. Mezi výtvarníky, kteøí mì dost ovlivnili, patøili napøíklad: Josef Gerl, Josef Lorenc, doc. Radko Chodura, Radek Kubièka, ak. mal. Ludvík Vacek, oba sochaøi Hyliové, praák Jaromír Procházka, Matou Vondrák a dalí mistøi svého oboru. V rámci vysokokolských studií jsem také absolvoval svoji první spoleènou výstavu v roce 1997, a to Kladenské dvorky. Nezapomenutelná akce, která se mi vryla do pamìti díky lidskému pøístupu Josefa Lorence, který tam s námi byl a díky své první zakázce, kterou jsem tam získal a øádnì zapil. Jetì stojí za zmínku to, e se spoluáky Pavlem Fialou a Jiøím Pavlasem jsme v roce 1997 zaloili výtvarnì-filozofickou skupinu Vytrení. Scházíme se jetì s dalími spoluáky z V dvakrát za rok dodnes a vydáváme v omezeném nákladu té svùj bulletin. Tvoøíme, vystavujeme. Po studiích jsem se vrátil do Berouna. Zaèal jsem uèit výtvarnou výchovu na 3. základní kole (dnení Wágnerka). V roce 1999 jsem mìl svoje obrazy na první spoleèné výstavì v zahranièí, a to v Nìmecku. Výstava byla úspìná. Po prvním kolním roce opoutím brány svého pracovitì a vrhám se do ivelné tvorby. Maluji obrazy, vystavuji. V této dobì jsem se ivil rùznými profesemi, nebo pøednost dostalo malování. Pracoval jsem napøíklad jako skladník v Delvitì, nebo seøizovaè lisù na CD v gramofonce v Lodìnicích u Berouna. V berounských hospodách v té dobì té vznikaly rùzné moje skici. V roce 1997 se bohuel vlivem nadmíry alkoholu a stresu u mì objevily zdravotní problémy. Následovaly dalí výstavy, pøedevím spoleèné. První samostatnou výstavu jsem mìl v Berounì v roce 2002 v Holandském domì. Mìla úspìch. V roce 2002 jsem nastoupil jako pedagog do Domu dìtí a mládee v Berounì (tehdejí IZV MMT). Zde jsem pracoval s dìtmi a mládeí tøi roky. Mùj zdravotní stav se stabilizoval, zakousl jsem se tedy do dalí tvorby. V této dobì jsem se té vìnoval keramice, konkrétnì jsem tvoøil drobné plastiky s figurálními námìty. Po roce 2000 jsem si oblíbil lutou a modrou barvu a ty v mojí tvorbì dominovaly, a v podstatì se v rùzných obmìnách, tónech a valérech objevují dodnes. V roce 2004 vlivem neuspoøádaného ivota jsem opìt propadl zdravotním problémùm. V té dobì mi hodnì pomohl MUDr. Blaek, který mì arteterapeuticky vedl, a dokonce jsme se spøátelili a v roce 2007 mi zahajoval výstavu mých obrazù v Plzni, v galerii Azyl. V den vernisáe jsem prodal dvanáct obrazù, co se mi jetì nikdy nestalo. V roce 2006 v srpnu jsem nastoupil jako uèitel výtvarné výchovy na Støední pedagogickou kolu v Berounì, aneb dobøí holubi se vracejí. Jetì jsem stihl rok dálkovì studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultì Masarykovy univerzity v Brnì. V té dobì jsem mìl ji vypracován svùj solitérní malíøský projev, pøesto jsem hodnì inspirace naèerpal od doc. Hany Babyrádové, doc. Horáèka a malíøe a pedagoga Petra Kamenického. Z té doby (2007) pochází série deseti velkoformátových obrazù, ladìných pouze do modré barvy s abstraktními motivy. Nejvìtí z nich mìøil 130x130 cm. Do dneních dnù pùsobím na Støední pedagogické kole v Berounì jako uèitel. Maluji a stále vystavuji. Do letoního roku mám za sebou pøes tøicet spoleèných i samostatných výstav. Poslední klíèový okamik v mém ivotì bylo setkání s mojí ivotní láskou a partnerkou, naivní malíøkou a spisovatelkou, Markétou Van Beneovou, v roce 2007. V tvorbì i v ivotì jsem se zklidnil. V roce 2011 jsme uzavøeli sòatek. Mìli jsme té dvì spoleèné výstavy. Máme spolu dvì dìti, starí Zoe, té je 5 let a u také maluje, samozøejmì pod mým výhradním vedením. Mladí dcera se jmenuje Thea, ale øíkáme jí Zazi. Jsou jí 2 roky. Zatím moje poslední samostatná výstava se konala v Mìstské galerii v Berounì v roce 2015, ku pøíleitostí mých 40. narozenin. Nìkolik obrazù jsem i prodal. V souèasné dobì se vìnuji hlavnì malbì akrylovými barvami na plátno, dále tvoøím drobné keramické plastiky a grafické listy v malých formátech a malých nákladech. Nejvíce ztváròuji figury en a zátií. Mùj styl se pohybuje na pomezí nové figurace a neokubismu. Dne 2. 10. 2017 Mgr. Tomá Petøíèek
|