Nová síò pod Vysokou bránou 26. øíjna 10. prosince 2017 vernisá 26. øíjna 2017 v 16.00 h
| Spoleèný výstavní koncept malíøe Zbyòka Havlína a sochaøe Jana Kovaøíka zamìøený na krajinu není nièím náhodným. Je výsledkem dlouhodobých nenucených námluv i vzájemné tvùrèí sympatie. Zbynìk Havlín studoval v ateliéru grafiky profesora Jiøího Lindovského, absolvoval pak v roce 2004 v ateliéru profesora Milana Kníáka. Jan Kováøík studoval v ateliéru Jindøicha Zeithammla, kde v roce 2005 studia ukonèil absolutoriem. Bìhem pobytu na AVU absolvoval stá v ateliéru Milana Kníáka. Zde se oba tvùrci poznali. Svými klíèovými díly jsou zastoupeni v Národní galerii v Praze a v dalích významných sbírkách. U obrazù i soch se propojuje jejich spoleèný zájem o krajinu. Mají snahu o redefinování toho, jak je zobrazována. U obou autorù jde o záznam pocitu z krajiny, její vnitøní obraz a obsah. Pohled dovnitø èi z blízka znázoròují osobitým zpùsobem, který se protíná v akcentování detailù a ve velmi pestré barevnosti. Autoøi pro svá díla z krajiny vybírají to, co je pro nì vzruující, zámìrnì vynechávají eï, mdlé tvary a realistickou popisnost veho, co krajina obsahuje. Kováøíkovy eroticko-elekrizující objekty jsou jakoby zvìtené mikroskopické záznamy pulzujícího bunìèného bujení z Petriho misky. Zvìteniny vytváøejí dojem abstraktních krajin, do kterých se chcete ponoøit a které vás svojí intenzitou vtahují. Jeho objekty pùsobí jako amorfní reliéfní mapy se vzájemným prolínáním krajinného a figurálního tvarosloví. Havlínova ivelnì podaná expresivní malba rùzných kvìtinových i jiných pøírodních strukturobsahuje také velkou míru detailù, které se mají tendenci rytmicky opakovat. Vzniká tak spontánnì rytmizované øazení s akcentem na harmonii vzájemných vztahù jednotlivých barevných tvarù. Zobrazování krajiny je u obou autorù netradièní. Snaí se o podchycení samé podstaty krajiny, koncentrované esence.Pøi vnímání jejich dìl se vracíme do okamiku, kdy krajina vzniká, zaniká èi se jinak rozvíjí, tedy pozmìòuje. Záznam vývoje promìny mùe pøi vnímání dìl evokovat pocit pohybu: pohybu vánku v lukách, toku øíèních vodopádù, právì skápnuté kapky, bublavého vzedmutí raeliny nebo rozpuku katanu... Je zde zaznamenán pohyb, s trochou nadsázky lze øíci, ei napøíklad zvuk. Vnímáme rotaci, èeøení vody atp.Krajina v tìchto dílech pùsobí jako podnìtná procházka po mokøadech a lukách z Cesty do pravìku. Signální, velmi pestrá barevnost je pak dalím styèným bodem, který díla obou tvùrcù propojuje. V rámci spoleèné výstavy vzniká zajímavý prùnik dvou a tøí dimenzionálního vnímání krajiny. V rámci takového propojení je moné sledovat krajinu jako podstatný tvùrèí element souèasného umìní.
|